Jrsnbl komentáře u knih

Pravděpodobně jeden z nejosobitějších cestopisů, které jsem kdy četl. Autor se nebojí riskovat. Cestuje s batohem a spacákem víceméně bez peněz, jezdí do míst, o kterých se cestovatelské příručky té doby raději nezmiňují. A mimo fakt, že stopuje, přespává na ulici a u místních, musíme brát v potaz i dobu, kdy se taková cesta uskutečnila - studená válka. Politické pnutí, doba nedůvěry, zavřených hranic... a přesto to Šnajder zvládl.

Neskutečné dílo. Rozhodně doporučuji k přečtení.

01.08.2023

Strhující román z dob partyzánů, četniků a Němců. Samozřejmě se patřičně bavíme o královské Jugoslávii, která je sevřena krutou občanskou válkou. Partyzáni bojují za jugoslávskou nezávislost a sociální spravedlnost, četnici v mnoha případech kolaborují s okupujícím Německem.

Kniha nám líčí příběh Veroniky, paničky, která se o politiku moc nezajímá. To spíše o koně, přírodu a smích. I přesto ji události druhé světové války zasáhnou. Jak? O tom nám povídá pět postav, které měly na její život větší či menší vliv. Někteří dokonce osudový.

Super román. Četl se jako jedna báseň.

2 21.07.2023

Naprosto strhující životopis o politickém velikánovi 20. století. Samotný Titův příběh, o tom jak se vůbec dostal k moci v zemi, které poté velel až do své smrti v roce 1980, by sám vystačil na knihu.

Zde ovšem máme vše. Titovo mladí, Rakousko-Uhersko, Tita jakožto revolucionáře na plný úvazek, partyzány, Churchilla, rozkol se Stalinem, Chruščova, Hnutí nezůčastněných, Djilase, stranické čistky, milostný život... a mnoho dalšího.

Po hrůzách z 90. let není divu, že se balkánské národy pokouší přistoupit k novému nahlížení na Titův odkaz. Přeci to byl on, kdo dokázal potlačit všudypřítomný nacionalismus z předešlých dekád a držet národy v harmonii a míru snad poprvé v historii. A k tomu všemu je vést jako osobitý lídr a světová ikona. Tito je a bude nesmrtelný.

20.07.2023

Toto dílo, jak již samotný titul naznačuje, je plné krve. A to konkrétně krve prolité na přelomu března a dubna nám dnes vzdáleného roku, v nám stále odlehlých horských oblastech Albánie.

Upřímně jsem zprvu netušil, že Kanun, jakési kodifikované zvykové právo, doopravdy existuje. Nejprve jsem myslel že horskou společnost, kterou Kadare popisuje, míní jako jakousi metaforu. Doopravdy mi to ovšem nedalo, a krevní msta, asi ne úplně stejná jako popsána v knize, se v albánské tradiční společnosti vyskytuje dodnes. A bylo to tehdy, kdy jsem pochopil, co ta metafora má víceméně mínit.

Má mínit společnost, tak vzdálenou, nepolapitelnou, že je na ní jakýkoliv státní aparát krátký. A to jak osmanský, zoguvský, italský a nakonec i hodžovský. Zkrátka, krevní msta bude existovat nadále, a vy, ať si nařizujete, co chcete, s tím nic neuděláte.

Na Ismaila Kadareho jsem narazil prvně minulé léto, když jsem v Albánii trávil celý červenec prací na hotelu. Po roce jsem po něm musel z jisté symboliky sáhnout znovu. Chybu jsem neudělal. Je skvělý.

1 14.07.2023

Opět skvělý Murakami.

Kočky, Dostojevskij, Kafka, láska, sex, magično, jazz, bar... ačkoliv se knižní motivy v autorově díle častokrát opakují, prolínají, stejně je každý titul jiný. Docela jiný. A to platí i pro sbírku povídek Muži, kteří nemají ženy. Kde jinde si totiž můžete přečíst následující větu, než u Murakamiho?

"Když se ráno probudil, shledal, že se v posteli proměnil v Řehoře Samsu" - Zamilovaný Samsa, Muži, kteří nemají ženy.

Murakami mě nejspíše nepřestane překvapovat. Již jsem od něj přečetl přes 20 titulů a stejně jsem do něj zamilovaný jako při čtení toho prvního.

6 24.06.2023

Rozhodně se nejedná o knihu, které bych zařadil z Murakamiho tvorby mezi pomyslný vrchol. Má ovšem své kouzlo. A tím je forma psaní.

Po většinu díla totiž víceméně netušíte, zdali se Murakami vypisuje ze svých realistických zážitků, což u jistých povídek při typických magičnostech není nejspíše možné, nebo autor fabuluje. Pravda bude ovšem někde mezi tím. Haruki se tu ohlíží za tím, co kdysi dávno bylo. Každá povídka se nachází z časového hlediska vypravěče v dálné minulosti. A otázkou zůstává, nakolik se jedná o Murakamiho autobiografii a fikci.

Co se týče povídek, které se mi z této sbírky líbily nejvíce, rozhodně mohu zmínit With the Beatles, Smetanu a Zpověď opice z Šinagawy. Tyto tři si dozajista uchovám v paměti po další týdny. Tím nechci hanit ty zbylé. Každá z nich má své kouzlo. Až tedy na jednu. Básně o Yakult Swallows mi doopravdy nesedly. Murakami se v nich vypisuje ke své vášni k baseballu. A to já beru. Každý má nějakou svou vášeň a je pro mě fascinující vidět, že pro autora je to zrovna tato hra. Ale jeho milostné vyznání k tomuto sportu nebylo pro mě.

3 17.06.2023

Po Šáhovi a Fotbalové válce jsem se rozhodl sáhnout i po Impériu. Věděl jsem totiž, že to střela do neznáma nebude. A nebyla.

Kapučíno je borec! Nikdy mě podobné cesto-žurnalistické spisky tak nebavily. Nevím, čím to je. Tím naturalismem? Jistou mírou tvrdohlavosti? Faktem, že se autor nebojí nelegálně, v převleku pilota, nastoupit do letadla směr Náhorní Karabach? Nebo fakt, že je to Polák? Asi kombinace toho všeho. A hlavně informacemi nabité dílo, na které jen tak nezapomenete.

Impérium je boží!

11.06.2023

Zajímavé sociologické a psychologické okénko do hnutí hippies z pera polského psychiatra.

Musím uznat, že do té doby jsem o hippies, alespoň těch vůbec prvních, věděl jen a pouze, že rádi nosili dlouhé vlasy, žili povolným životem a protestovali proti vojenské účasti USA ve Vietnamu. Což samozřejmě pravdou je. Kniha mi ovšem tyto vědomosti prohloubila.

Musím říci, že část první, která se týkala vývoje hnutí, jeho celkové filozofie, financování, hierarchie a výpovědí hippíků mě zaujala o dost více než ta druhá, která se zaměřila na psychologické vysvětlování toho, proč vůbec takový fenomén vznikl. Což samozřejmě důležité je. Majetkové vazby, nesourodé rodinné pouto a nenaplněná očekávání. To vše a více dalo za vznik temnému zrcadlu individualistické americké společnosti.

Rozhodně stojí za přečtení. :)

01.06.2023

Ačkoliv pocházím z Ústeckého kraje, rozhodl jsem se, že chci studovat univerzitu v Ostravě. Ve městě, kde jsem před podáním přihlášky ještě nikdy nebyl. Teď mám za sebou první ročník a musím říci, že jsem se do tohoto kraje zamiloval. O víkendu, když je čas, si jen tak projíždím vlakem Těšínsko, kochám se těmi krásami, co nabízí a snažím se o regionu, kde studiem budu trávit dalších pár let, zjistit co nejvíce.

No a kniha Karin Lednické mě naprosto dostala. Nepopsatelný čtenářský zážitek, který v hlavě nejspíše dlouhou dobu nesmažu. Mou lásku k této lokalitě prohloubila o to více. Nemohu se dočkat, až si přečtu pokračování. Děkuji Vám, paní Lednická.

32 25.05.2023

Naprostá pecka! Jakožto politickému geografovi se mi tento Marshallův počin velice líbil. Knihu sice nelze brát jako odbornou četbu, ovšem právě proto to svým populárně-naučným stylem a stravitelným jazykem, dává jistý pocit lehkosti.

Marshall se v tomto díle zaobírá specifickými státy (v případě Sahelu i regiony), které mají ve světové geopolitice velké slovo, ale nevešly se do Marshallovo předešlého spisu V zajetí geografie.

Musím říci, že mě tento díl upřímně bavil i více. Írán se Saúdskou Arábií mě vždycky zajímaly, překvapila mě do jisté míry i Británie s Austrálií, ale nejvíce mě dostala závěrečná kapitola o vesmíru, kterou jsem zprvu upřímně ani neměl v plánu číst. Nabudila mě takovým optimismem, ale i strachem, že to v řádcích nelze jen tak popsat. :D

Každopádně čtěte, je to super!

5 18.05.2023

Super rozhovor novinářky Klusákové s Václavem Klausem vedený po částech na podzim roku 1997, tedy nedlouho předtím než Klausova vláda předčasně padla a premiérem byl jmenován Josef Tošovský.

Klaus s Klusákovou rozebírají politiku ODS, tvrdé devadesátky, kuponovou privatizaci, Miloše Zemana ale i Klausův osobní život, co rád čte, jak sportuje a podobně.

Hvězdičkami nehodnotím osobu Klause samotného, ale rozhovor jako takový. Ten je totiž bezesporu kvalitní a jsem za něj rád.

03.05.2023

Perfektní čtení! Přesvědčený francouzský komunista André Gide vkládá do Sovětského svazu a s ním spojeného boje za spravedlivou společnost veliké naděje. Návštěvou je ovšem rozčarován a vypisuje se o ní v knize Návrat ze SSSR, kde se zaměřuje na to, proč má Sovětský svaz k beztřídní a pokrokové společnosti daleko.

Unikátní spis.

2 01.05.2023

Tak tohle byla naprostá chuťovka. Název Fotbalová válka může být pro čtenáře trochu zavádějící, neboť té fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvadorem je věnována jen a pouze jedna kapitola. Zbytek se týká jiných převratných událostí z afrického kontinentu, Latinské Ameriky či třeba Blízkého východu.

Dneska vidíme, co se děje po všech koutech světa víceméně nepřetržitě. Informací máme přehršel. Tehdy tomu tak ovšem nebylo. A zahraniční korespondent měl výsostné postavení - sledoval, co se děje ve světě jako první. Kapuściński tak měl tu příležitost pozorovat rozpadající se koloniální impéria, tureckou invazi Kypru, boje mezi Sýrií a Izraelem, konflikt o Ogaden... a mnoho dalšího!

Prostě neskutečná pecka, kterou vřele doporučuji!

3 22.04.2023

Mnoho lidí ví, že v roce 1978 přišel Chomejní, který svrhnul režim šáha. O tom, jaký ten šáh vlastně vůbec byl, proč si lidé přáli změnu a co dalo Chomejnímu rozjezdovou čáru ovšem nikdo moc už neví.

Šáhinšáh je skvělou knihou polského reportéra, která vám dá pohled do problematiky posledního íránského šáha Rézy Páhlavího. Naprosto bravurní kousek, který se čte krásně a nabídne vám tolik nových poznatků a pohledů na věc, za což budete jistě rádi.

Doporučuji. A od autora to kniha rozhodně není poslední.

2 08.04.2023

V antikvariátu na mě tato knížka vykoukla za pouhých 20 Kč a já si řekl, že by byla škoda ji nevzít. Vzhledem k tomu, že mi v době premiérování Jana Fischera bylo pouhých 9 let, mohl jsem na jeho osobu koukat bez jakékoliv záště či obdivu. Před otevřením první stránky jsem pouze věděl, že byl kdysi premiérem. Neměl jsem jasno o tom za jakých okolností, jak se do úřadu dostal a jaká byla vůbec tehdejší politická situace.

Fischer laskavým písmem víceméně popsal to, co jsem potřeboval vědět. A já mu za to děkuji. Je stejně úsměvné, že mezi nejlépe hodnocené premiéry za celou dobu od roku 89 patří dva nestraníci - Fischer a Tošovský.

21.02.2023

Ústava společně s Listinou základních práv a svobod je víceméně pilířem naší občanské a právní společnosti. Je proto ji třeba znát. Ne slovo od slova, článek od článku, ale vědět, co se v ni aspoň píše. To pro případ, že by ji v našem politickém rybníčku chtěl třeba někdo zneužít. Ne, že bychom na tom my, politicky pasivní veřejnost mohli něco změnit. Budeme však vědět, kdo ji ctí a kdo ne. A pak se třeba díky tomu můžeme svobodomyslně rozhodnout u urny.

Ilustrovaná forma Ústavy je fajn. Třeba po ni sáhne i někdo, kdo by se do čtení sám od sebe nepustil. Musím konstatovat, že některé obrázky mě fakt rozesmály. :D

1 18.02.2023

Vzhledem k tomu, že se se začátkem března 2023 chystám na měsíc do Rwandy, potřeboval jsem si udělat jasno v historickém vývoji země, tomu co předcházelo genocidě a jak se situace vyvíjela poté.

Musím říci, že díky autorovi mohu sebevědomě říci, že složitou historii Rwandy nyní již jakžtakž chápu. Už se nemohu dočkat, až její přítomnost na vlastní kůži pocítím a pokusím se pochopit i ji.

1 16.02.2023

První polovina knihy super. Líbilo se mi, jak autor popsal poměrně stručně historii a rozkvět demokracie, dále otevřel tématu neliberální demokracie celou kapitolu, posléze se snažil popsat "neřešitelný" případ Blízkého východu... Zbytek mě ovšem vůbec nechytl. Fareed Zakaria se celkovou problematiku tématu snaží vysvětlovat na případu USA. A i proto mi ten pohled na věc v závěru přijde až moc americký.

12.02.2023

Kniha V noci je každá krev černá nám nabízí první světovou válku z perspektivy, kterou Západní svět pravděpodobně moc nezná. Z perspektivy dvou Senegalců bojujících za svou "vlast", své kolonizátory.

Titul člověk přečte za jedno odpoledne. Nejedná se o krvelačný popis bojů, naopak se mimo párání břicha Němců ve značné části díla ocitáme na senegalském venkově a snažíme se pochopit, co znamená ztratit nejlepšího kamaráda na poli nesmyslné války.

1 06.02.2023

Kniha Jak se zbavit Castra je úžasným průvodcem dějin karibského ostrova, jenž se svou strategickou polohou nesmazatelně zapsal do historie. Panu Fialovi se musí přiznat, že má talent na psaní atraktivních odborných textů. Už první stránkou si mě titul naprosto získal a nepustil až do úplného konce. Perfektní!

01.02.2023