Impérium

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V Impériu zůstává Ryszard Kapuściński věrný svému životnímu tématu – politické a duchovní dekolonizaci světa. Líčí totiž rozpad poslední největší koloniální říše dvacátého století, kterou byl někdejší Sovětský svaz. Je to cestování časem – poprvé se setkal autor s Impériem ještě jako školák, když Rudá armáda obsadila v roce 1939 východní část tehdejšího Polska – i prostorem, neboť jeho reportáže nás zavádějí nejen do Moskvy, na Ukrajinu a na Kavkaz, ale i do nejzazších míst říše, jako je Vorkuta za polárním kruhem nebo Kolyma v nejvýchodnějším cípu Sibiře. Současně je to i cesta do nitra sovětského systému a onoho zvláštního lidského druhu, jakým byl homo sovieticus....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78435/big_imperium-ZCH-78435.jpg 4.6110
Žánr:
Literatura faktu, Historie, Žurnalistika, publicistika

Vydáno: , Ivo Železný
Originální název:

Imperium, 1993


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Impérium

memphisz
10. července

Výborná reportážní kniha o impériu republik SSSR převážně z doby let 1989 až 1991. Skvěle kombinuje cestopis po zapadlých místech SSSR "daleko od Moskvy" s politickým děním a esejistickým rozborem.

To co Kapuściński v impériu hledal, to tam také našel. Na konci 20. století byla tato oblast v dezolátním stavu. Teror totalitního režimu trvajícího desítky let za sebou nechal desítky milionů mrtvých (př. stovky gulagů - otrokářských pracovních táborů nebo vyrobený hladomor na Ukrajině), ekologické katastrofy (př. Aralské jezero) a duševní mrzáctví přeživších.

Impérium se nakonec geopoliticky rozpadlo, ale v lidech žilo dál a dalo vzniknout oligarchickým autokraciím dneška (Rusko, Bělorusko, východ Ukrajiny, nemluvě o zemích za Uralem)...

Rihatama
27.10.2020

"Ztratili jsme rozum, ztratili jsme svědomí, ztratili jsme čest. Dívám se kolem sebe a vidím barbarství."

Naučná literatura, politologie, historie... to vše by jednoho možná odradilo. Ale nemělo by. Poutavým jazykem polský spisovatel Kapuściński odkrývá tajemství SSSR, odkrývá fungování tohoto územního, etnicky nesourodého kolosu kdysi o téměř 300 milionech obyvatel, odkrývá postoje sovětských lidí. Je to nesmírně zajímavá sonda do poměrně nedávné historie konce jednoho ideologického impéria, jehož nejdůležitějšími nástroji moci bylo zastrašování, ponižování a likvidace. Ruská kultura, nacházející v sovětském prostředí živnou půdu, nicméně zůstává vrcholně zajímavá a plodná, a povaha homo sovieticus jakbysmet.

Kapuściński umně kloubí realitu zejména konce 80. a počátku 90. let - sám cestuje napříč svazovými republikami a čtenář má možnost cestovat s ním - se vzpomínkami sovětských aparátčíků uchovaných v různých pamětech a životopisech. Výsledkem je věrohodná, fakty a myšlenkami podložená analýza sovětského impéria, jeho států a etnik, jeho počátku, ale zejména jeho pádu. V kontrastu tady vystupují rozdíly mikrosvěta lidí a makrosvěta politiků, kteří se přece nemohou zabývat tím, jestli paní XY na konci sovětského světa má hlad, a popisuje to, co sám nazývá dekolonizace světa. Velmi doporučuji. Člověk konečně řadě věcí a historických souvislostí lépe porozumí.


evci
09.02.2020

Kniha je skvělá, začínám mít pro tohoto autora slabost a těším se na další jeho knihy. Ale velice negativně hodnotím některé podivné chyby v jazykové formě textu (Absynt 2018), které jsem snad ještě nikdy neviděla (nesmyslné věty, řazení slov za sebe bez jakékoli gramatické souvislosti apod.), například na straně 80: "Večer jsem strávil v jurtě Džumala Šmakova v Tchien-šanu v údolí Susamyru, vzdáleném od Bišketu (dříve se jmenoval Frunze) pase stádo ovcí z Panfilovova kolchozu ...".
Na to, kolik je u překladu podepsáno lidí, je výsledek velmi smutný. Doufám, že se Absynt poučí a nebude svoje knihy takovými hloupostmi zbytečně znehodnocovat.

onRock
04.08.2019

Odporúčam sa po alebo popri čítaní tejto knihy poprechádzať virtuálne cez streetview vo Vorkute v 21. storočí. Ten pohľad pohne emóciami rovnako ako čítanie tejto knihy.

Pavel92
17.05.2019

Není to špatné. To určitě ne. Bohužel mi k plnému počtu hvězd chybí jakýsi pocit vcítění. Srovnání s Alexejevičovou a Dobou z druhé ruky se přímo nabízí a i kdybych stokrát chtěl, na šest hvězd to prostě není. Nejsem žádný rusofil ani kremlobot ale z knížky cítím občas citelné pohrdání "obyčejnými lidmi". Některé části jsou dechberoucí (popis války v Polsku, doly ve Vorkutě), některé části jsou prostě "špatné, protože Rusko je špatné". Nicméně, určitě doporučuji k přečtení, skládám hlubokou poklonu autorovi za obrovský kus práce.

-Pečivo-
14.05.2019

10/10. Absynt servíruje další Kapuscino a i když normálně piju černý kafe, tak jsem si dal čaj a vlastně tohle celý nemá s cappuccinem zhola nic společnýho.

Impérium je reportáží z prostředí bývalého sovětského svazu. Vodka, tanky a teplákovky se do knihy bohužel nevešly. Autor popisuje jeho zážitky z raného dětství, politické okolnosti, které vedly k pádu impéria a zároveň zabrousí do míst, ze kterých vzešly samostatné státy (Arménie, Ázerbájdžán, Brno, Tádžikistán a Takdál). Tam zabrousí sám na výlet ne jen na gůglu - jen pro pořádek. Souběžně s tím jsem četl Souostroví Gulag, takže teď mám Ruska zase dost až do května.

Autorovi se vejde do knihy všechno od počátku dvacátého století až po pád svazu a i tak se to čte jako brabec se zelím a bramborový knedlikem. Škoda, že neumím číst slovensky a musím tak čekat až Absynt zase něco vydá česky. Svět je tak nespravedlivej, ty kokso.

poni
18.04.2019

Vřele doporučuji.

jardadr
02.01.2019

Kapuscinského cesta do Srdce temnoty sovětského světa podniknutá v podvečer pádu komunismu v Evropě. Dalo by se očekávat, že jako Polák bude mít názor na Rusko (tehdy Sovětský svaz) už daný před začátkem cesty, a to vysloveně negativní, avšak autor je v soudech na lid této země mnohem smířlivější, nežli jeho slavný krajan a předchůdce Josef Korzeniowski - Joseph Conrad. Popisuje historické i tehdejší současné politické děje, avšak setkává se hlavně s lidmi, těmi obyčejnými.
Vybavují se mi hlavně dva obrazy z této knihy. Nejprve prapodivná historie chrámu Krista Spasitele, největší pravoslavné katedrály na světě, zbořené z vůle jednoho deviantního šílence. Měla ho nahradit jiná megalomanský chrám, stánek pozemských bohů, avšak zůstala jen díra po vyrvaných základech. A když se naplnila po čase vodou, Moskvané se tam začali chodili koupat.
A pak výjev z jednoho sibiřského, hornického města. Mlha a hluboký, neskutečný mráz. Autor si povídá s holčičkou. Ta když odchází jakoby prostupuje onou mrazem zhmotněnou mlhou a zůstává po ní tunel obrysu lidského těla. Jako kdyby tento jev symbolizoval osud těch miliónů obyčejných lidí zmizevších v sovětském ráji.
Nejsilnější však bylo uvědomění si, že to, o čem psali bratři Strugačtí, jejich šílené vize politických zřízení, nepochopitelných, odlidštěných, krutých společenských systémů, že to nebyly jen plody jejich fantazie. Ostatně oni sami vždy říkali, že nikdy nepsali sci-fi.

1