Jrsnbl
komentáře u knih
Afterdark
Haruki Murakami
Jednou za čas na mě přijde jakési Murakami období, kdy mám neskutečné nutkání všeho zahodit, a ihned se vrhnout na něco z Harukiho tvorby. A toto nutkání na mě přišlo právě dva dny zpátky, kdy jsem se vrhl na Afterdark.
Nelituji. Tajemno, magično, nadpřirozeno. Tak jak to čtenář od autora žádá. A já nevím, zdali to mám tak jen já, ale Murakamiho si rád čtu při jakési existenční krizi a osamění, kdy přemítám o mém životě, zdali jsem dost dobrý, a co mají znamenat ty události, které se mi v poslední době dějí. Z jakéhosi důvodu mi čtení vždycky pomůže. Postavy v těchto dílech totiž většinou řeší něco podobného - osamění, váhání, vypořádání se s minulostí... a přijde mi tak snazší reflektovat můj případ na příběhu jednotlivých postav.
Každopádně Afterdark fajn!
Přiznání taxikářů
Jiří Němčík
Knihu jsem přelouskal za jeden večer. Natolik mě do sebe vtáhla, že jsem se vskutku nemohl odtrhnout. Neměl jsem úplně nejlepší den, a potřeboval jsem si nad něčím vydechnout. Přiznání taxikářů mi k tomu dopomohlo naprosto skvěle.
A samozřejmě se nejedná jen o taxík. Kdo očekává, že obsah knihy je chladným popisem osob, cesty z bodu A do bodu B, tak bude asi zklamán. Jedná se o osobní deník člověka. Člověka, který má pocity, naslouchá a pozoruje svět okolo sebe. A mimo jiné dělá taxikáře.
Je mi jedno, jestli některé příhody byly přitažené za vlasy, nebo nikoliv. Myslím si, že hlavním cílem podobně laděných knih je to, aby se člověk pohodlně usadil na gauči, uvařil si kávu a ponořil se do světa úplně jiné osoby. A to se v mém případě podařilo. Tudíž nemohu dát jinak než pět hvězdiček. :)
Přepište dějiny
Michal Stehlík
Po nespočetném vybízení v podcastu Přepište dějiny, že lze tvorbu tandemu Groman/Stehlík konzumovat dokonce i v knižní podobě, jsem před pár dny kapituloval a po této knize konečně sáhl.
Velice mě bavilo číst, jak se jisté historické události, období či postavy, promítají do dnešního chápání veřejnosti a politického zneužívání. Zároveň musím doplnit, že u některých kapitolek jsem si osvěžil paměť, a v několika případech dokonce i zjistil, že jsem to či to chápal bez potřebných souvislostí... a o mnohém, to se přiznám, jsem se dozvěděl vůbec poprvé.
Ačkoliv jsem od knihy čekal něco trošku jiného, přepisování dějin hrálo v celkovém obsahu knížky důležitou roli. A vzhledem k tomu, že minulost každý z nás nějak vnímá, ať už osobní, tak tu společenskou, je důležité si připomínat, jak nebezpečné a všudypřítomné zneužívání dějin v dnešní době je. Proto, až se někdo z politiků zase bude vyjadřovat o TGM, Pražském jaru či Mnichovské dohodě, budu velice rád sledovat, jaká moudra budou padat na stůl.
I tak ovšem musím říci, že pány raději budu spíše poslouchat než číst. Podcast je naprosto špičkový.
Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost
Vladimír Dzuro
Dlouho mě kniha nevtáhla takovým způsobem, jako to zvládl Vyšetřovatel od pana Vladimíra Dzura.
O válkách na Balkáně z 90. let jsem toho přečetl mnoho. Státy bývalé Jugoslávie mě nebývale zajímají, mám je procestované autostopem, v Severní Makedonii v současnostii studuji, a o současné politické situaci v zemi píši bakalářku... ale doposud se mi do ruky nedostala výpověď od vyšetřovatele, který krásně popsal, jak Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii fungoval, jak postupoval, a čeho všeho ve výsledku docílil. Zároveň se jedná o osobní výpověď vyšetřovatele, který přímo či nepřímo stál za zadržením některých válečných zločinců z konfliktu v 90. letech. A o tom si jen tak někde jinde nepřečtete. Doporučuji všemi deseti!
Jako bys jedla kámen
Wojciech Tochman
Velmi silná kniha reportáží z pera polského novináře Tochmana. Vzhledem k tomu, že mě státy bývalé Jugoslávie velice zajímají a fascinují, je třeba si připomínat i zrůdy válek z 90. let, které formovaly hranice dnešních států. Bosna si toho tehdy zažila nejvíce. A (některé) tamní muslimské matky, sestry a dcery, manželky dodnes doufají, že někdy objeví ostatky svých nejbližších.
Doporučuji.
Chomsky a globalizace
Jeremy Fox
Kratičké (konkrétně 65stránkové) představení Chomského a jeho chápání globalizovaného světa. Ačkoliv se jedná o spis z roku 2001, věřím, že Chomsky rozhodně nemůže být za posledních 20 let spokojen s vývojem, kterým se světová ekonomika ubírala, ubírá a ubírat bude.
Námořní slepota
Michael Romancov
Vzhledem k tomu, že jsem studentem politické geografie, jméno Romancov slýchám v českém prostředí častěji než cokoliv jiného. Díky vánoční pauze jsem měl po delší době možnost číst něco, co bych si vyloženě přál. Konkrétně se jednalo právě o Námořní slepotu, kterou jsem měl vyhlídnutou již poměrně dlouho.
Jakožto občané vnitrozemského státu občas zapomínáme na to, jak vodní plocha v podobě světového oceánu ovlivňuje dění a ekonomicko-politický vývoj. Autor nám v tomto případě dává možnost se na tento fakt rozpomenout. Od Kryštofa Kolumba po uvíznutí kontejnerové lodě Ever Given v suezském průplavu. Romancov dobře zasazuje jednotlivá témata do širších souvislostí a věřím, že by je tímto jazykem dokázal pochopit i laik.
Díky. Bylo to fajn. :)
Lexikon zemí 1 Střední, jižní a jihovýchodní Evropa
kolektiv autorů
Kniha poskytuje opravdu základní informace o historickém vývoji, hospodářství a fyzickogeografických podmínkách zemí spadající do těchto vytyčených regionů. Dnes, vzhledem k tomu, že se kniha vydala v roce 1994, jsou již mnohé informace zastaralé. Něco se přeci jen ovšem nemění. A i proto nikoho neodrazuji od toho, aby titul vzal do ruky. Má to jen pár stránek a je to poměrně dobře napsáno. :)
Život po Dáeši - Děti Islámského státu
Dounia Bouzar
Autorka, francouzská muslimská antropoložka, popisuje velice důležité společenské téma. Náboženský radikalismus. Život po Daéši nás zavádí do Francie z roku 2015 a dob vrcholu Islámského státu. Mnoho, do té doby umírněných muslimů, poměrně snadno podlehne indoktrinaci a propagandě z Rakky a věří, že v tzv. Daéši jim bude dobře. Mnohdykrát tomu ovšem tak není.
Rozhodně zajímavé téma, občas jsem se ovšem ztrácel v postavách, jelikož si k nim člověk za tu poměrně malou chvíli nevybuduje až tak hluboký vztah. I přesto je to knížečka hodná přečtený pro každého, kdo chce nahlédnout pod pokličku islámského radikalismu.
Konfliktní regiony Světa 1
Libor Jelen
Pokud si chce člověk připomenout, kde všude v Evropě to může (či se tak již děje) v blízké době politicky vřít, rozhodně mu k tomu tato knížečka o 128 stranách pomůže. Libor Jelen, politický geograf z Univerzity Karlovy vás zavede do Spojeného království, Španělska, bývalé Jugoslávie a postsovětského prostoru na Kavkaze, Ukrajině a v Moldavsku.
Nemám co vytknout.
Žena, která není
Ivo Andrić
Ochutnávka z pera srbského autora pocházejícího z bosenského Travniku a rovněž laureáta Nobelovy ceny, Ivo Andrice.
Jeho sbírka povídek, Žena, která není, je jakousi všehochutí. Žádné z povídek na sebe vyloženě nenavazují, odehrávají se v jiných časoprostorech a nelze tak sbírku zjednodušeně hodnotit jako celek.
Jedinou povídkou, kterou jsem se doopravdy musel prokousávat, byla bohužel ta první a ze všech nejdelší - Mara milostnice. Nebýt ji, nebál bych se sbírku obdarovat pěti hvězdami. To je ovšem jen můj subjektivní pohled a pro někoho může zrovna tato povídka být ze všech třeba i nejoblíbenější.
Jinak rozhodně mě pan Andric přesvědčil, abych se do jeho tvorby ponořil hlouběji. Takže snad v blízké době přečtu i nějaký ten román. :)
S domovem v srdci
Ivan Dorovský
Ačkoliv memoáry jen tak nečtu, toto byl možná vůbec první, co jsem kdy přečetl, musím uznat, že ohlédnutí se za minulostí v podání českého balkanologa Ivana Dorovského stálo za to.
Člověk se toho hodně dozví o vesnickém životě v severních částech řecké Makedonie, řecké občanské válce, organizované emigraci řeckých a makedonských uprchlíků, a posléze i jejich prvních krůčcích ve spřáteleném Československu.
Naprosto krásné, úsměvné, poučné... a hlavně ze života. Doporučuji všema deseti!
Dějiny Makedonie
Jan Rychlík
Vzhledem k tomu, že se v lednu chystám na studijní pobyt do Makedonie, a nejspíše budu psát bakalářskou práci o problémech spojených s albánskou menšinou, přečíst tuto knihu bylo nutností. A stálo to za to. :) Neskutečně se těším!
Základy kulturní antropologie
Martin Soukup
Fajn povinná četba k předmětu kulturní geografie. :p
Martin Luther King proti nespravedlnosti
Marek Hrubec
Fajn představení osobnosti Martina Luthera Kinga z mnoha úhlů a stran. Ať už jako aktivisty, baptisty, bojovníka za práva Afroameričanů, ale i ekonomicky vykořisťovaným.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Tak tomuto se říká novinařina na vrcholu. Saša Uhlová se nebála jít s kůží na trh. Doslova. Cíleně se zaměstnávala v pozicích, které mnozí hodnotí za ty "nižší". O nadřízených, kolezích, pracovním prostředí, kuřatech, přestávkách, obcházení zákoníků práce, exekucích a životní bezradnosti. Tak o tom a dalším Uhlová psala. Právem za svou reportáž obdržela Československou cenu veřejnosti.
Albánci a Makedonská republika (1991-2014)
Přemysl Rosůlek
Tak tohle byla jízda! Vzhledem k tomu, že od ledna ve Skopji strávím studiem celý půlrok a na téma soužití Makedonců s Albánci mám v plánu napsat bakalářskou práci, musím konstatovat, že objev této publikace byl pro mě doslova nalezením ráje. Děkuji mnohokrát panu Rosůlkovi za detailní popsání makedonsko-albánského vývoje od dob zisku nezávislosti republiky.
Vítězové
Fredrik Backman
Samozřejmě že, snad jako každý z nás čtenářů Backmana, jsem ocenil pokračování milované medvědínské série. Musím ovšem konstatovat, že díl jako takový byl již zbytečný. Backman sice měl za potřebu uzavřít příběhy, jenž otevřel ve druhém díle, i přesto mi přišly nedotažené. Nebo naopak spíše místy i přetažené.
Amat, Benji, Bobo, Ana, Maya... to je pětice, na jejichž dokreslení jsem se těšil nejvíce. A zklamán jsem rozhodně nebyl.
Jako pokud Backmana fakt zbožňujete, Vítěze oceníte. Nečekejte ovšem román na úrovni jedničky a dvojky, to vskutku ne. :)
Sníh
Orhan Pamuk
Mé první setkání s tvorbou tureckého autora. Čirou náhodou se jedná o laureáta Nobelovy ceny, Orhana Pamuka.
Tématicky lze říci, že mě kniha zaujala ihned po přečtení krátkého štítku, který má za úkol informovat čtenáře, o čem titul vůbec pojednává. Východní Turecko? Rozbroje mezi kemalisty a islámskými radikalisty? Básník a neutuchající láska ke slečně Ipek? A co ten sníh?
Inu, dá se konstatovat, že mi dílo naservírovalo přesně to, kvůli němuž jsem si jej z knihovny vypůjčil. Události čtyř krátkých dní dokáže Pamuk popsat skoro na čtyři sta stránek. To někomu může být na obtíž, naopak mě detaily a hluboké rozvahy jednotlivých postav doopravdy dostaly.
Rozhodně chápu, proč Pamuk za své životní dílo Nobelovu cenu obdržel. Rozhodně se nejedná o jeho poslední tvorbu, kterou bych ve svém životě vzdal do ruky. Každý národ má svého Kunderu, Murakamiho či Kadareho. V Turecku je jím Pamuk. Bylo mi ctí.
Dcera války
Sara Nović
Poutavý příběh, jenž vás vrátí v čase do horkých dob devadesátek na Balkáně. Autorka se sice narodila v New Jersey a rozpad Jugoslávie a s ní spojené vřavy ji proto fyzicky nezasáhly. Chorvatská krev po rodičích v ní ovšem proudí nadále, a proto se ji i v tomto smyslu události, kterých se naštěstí osobně neúčastnila, týkají.
Sara Novic je rozhodně skvělou vypravěčkou. Válku na vlastní oči nezažila, a i přesto o ni dokáže napsat dechberoucí románovou výpověď.
Pocit odcizení a znovushledání s tou pravou domovinou. Otevřený konec nám dává prostor pro fantazii. A i přesto bych byl rád za druhý díl.