Nepřítel lidu

kniha od:


Koupit

Nepřítel lidu (norsky En Folkefiende) je drama napsané norským spisovatelem Henrikem Ibsenem. Uvedeno bylo poprvé v Christiania Theater v Oslu 13. ledna 1883. Nepřítel lidu = (En folkefiende), hra v pěti dějstvích / Henrik Ibsen ; z norského originálu přeložil František Fröhlich (inscenační úprava) Premiéra 26. a 27. února 2009 ve Stavovském divadle / program připravila Iva Klestilová...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5519/nepritel-lidu-5519.jpg 4.570
Žánr
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno, Národní divadlo (Praha)
Orig. název

En folkefiende, 1898

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Nepřítel lidu

Přidat komentář
JulianaH.
11. února

„Ano, ano, můžete mne ovšem překřičet; ale nemůžete mi odporovat. Většina má moc — bohužel —; ale právo nemá. Právo mám já a několik ostatních, jedinci. Menšina má vždycky právo!“

Když špatně hodnotím klasiku, vždycky si připadám jako barbar, ale nedá se nic dělat; „Nepřítelem lidu“ mě Ibsen zklamal. Pravda, staví na slibných myšlenkách. Zaprvé že demokracie je pochybné zřízení, poněvadž v každé společnosti hlupáci tvoří většinu (a to „kompaktní většinu“). Dále pak že nejnižší vrstvy nejsou jádrem národa, nýbrž jakousi divokou formou poločlověka, zatímco skutečně vynikající jedince plodí kultura. A zatřetí že lid vždycky vyznává „zatuchlé“ pravdy na poloviční cestě k tomu, „aby se staly lží“, kdežto vizionáři hledají pravdy nové, mladé a živoucí.

Budiž, tahle aristokratická (nebo spíš sofokratická) a individualistická nota se mi líbí. Řadí Ibsena k velkým vyznavačům elity a „vyššího člověka“, jakými byli i jeho současníci Nietzsche nebo G. B. Shaw. Ale „Nepřítel lidu“ mi bohužel potvrzuje, že dobrá myšlenka ještě nestačí k dobré hře.

V prvních dvou aktech se nestane prakticky nic; ve třetím a čtvrtém se objeví nesmělé záškuby děje; ale teprve při četbě pátého, závěrečného aktu jsem měla dojem, že kdybych omylem přeskočila dvojstranu, všimla bych si toho. Totiž – nevadí mi konverzační dramata a určitě nevyžaduji na jevišti zrovna inscenace bitev. Jenomže aby to opravdu bylo konverzační drama, musel by autor vložit do replik trochu půvabu a ostrovtipu. Místo toho jeho postavy mluví ve frázích. U úředníků se to dá pochopit jako autorský záměr, ovšem proč i dr. Stockmann? A silně pochybuji, že si Ibsen přál vyvolat dojem ubíjející všednosti, studené a holé jako hory Nordlandu, kterým na mě zapůsobil jeho jazyk.

Závěr nebyl nevýrazný – konečně se z něj vyloupl jakýs takýs smysl hry –, ale zdaleka se mě nedotkl tak jako u jiných her. Přesto mě celé páté dějství přimělo zvednout hodnocení o jednu hvězdičku (trochou napětí i skvělým prvním výstupem, kde Stockmann v županu nadšeně šťourá kámen zpod své skříně). Jsem docela ráda, že jsem se s vynaložením jistého úsilí přiměla knížku dočíst, podruhé už se do ní ale určitě nepustím.

RADOST
02.12.2020

Věčná pravda o tom, že i dobré činy mohou být (sebe)zničující. Napsáno před více než sto lety, ale působí to jako reportáž z dnešních dnů.


Mášenka31
26.11.2020

Ke knížce jsem se dostala náhodou, ale o to víc jsem ráda, že k tomu došlo. Nepřítel lidu je drama, které nejspíše nikdy nezestárne, aby se nedalo vztáhnout k aktuální situaci (aneb jsme schopný národ, jen nám vládnou nemehla).

V průběhu několik dějství projdeme příběh, který staví na základním morálním přesvědčení udělat správnou věc. Ten pak staví do konstrastu s tím, co všechno jsou lidé ochotni udělat, aby se jim nepřitížilo (ať už finančně nebo jinak).

Postava doktora Stockmana v sobě ztělesňuje jisté přesvědčení, že je třeba udělat správnou věc. Nicméně i on je pod tlakem společnosti, což ho nakonec vede k tomu, aby ztratil všechno, co má.

Hvězdičku dolů dávám za konec, který mi přišel poněkud v rozporu s myšlenkou, kterou jsem z knihy vytáhla v průběhu prvních 3/4. Ovšem to asi souvisí i s dobou, kdy bylo drama napsáno.

P.S. Chvílemi jsem měla podobné pocity jako u Čapkových dramat, což bylo fajn.

Palivo
29.10.2020

Bom dia,

jak se máte? NIKOHO TO NEZAJIMA KAMO.

Tahle valba je o tom, že jeden Nor zjistí, že v lázních je voda plná stolic. Nebo chcete-li lidově, sraček. Takže řekne "kámo, to musíme zavřít, jinak z toho budou lidi nemocní." Jenomže jeho bratr, taky Nor, řekne "kámo, když to zavřem, tak všichni zbankrotujeme, takže drž kušnu, nebo ti budu celej den pouštět rozhovory Bohuše Matuše a jeho nový přítelkyně." To myslím není přesně ta citace, ale tak nějak to řekl. To ovšem našeho hrdinu nezastaví a tak napochoduje do Norská Fronta Dnes a řekne co se děje. Ti mu řeknou "kámo, my to votiskneme," páč chtějí do magistrátu a tohle by starostu rozhodně stálo křeslo. A křeslo, to je docela drahý. My jsme se starou kupovali v IKEA takový žlutý a stálo skoro čtyři a půl tisíce. A to nechceš ztratit kámo. Takže starosta vyhlásí bratrovi fatwu a začne jít do tuhýho. Tady to přeruším, abych vám více neprozradil, protože nejsem monstrum!

Musím říct, že tato divadelní hra je tak nadčasová, že jsem ji začal číst dnes a dočetl včera! Tak nadčasová je! Já dávám za velmi zřetelnou mesáž o etice, morálce, liberálech, pokrytectví, politice, atd devět norků z deseti.

Baru16
17.08.2020

Naprosto mě pohltil děj! Neuvěřitelně pravdivá (stále aktuální) Ibsenova hra, která ukazuje, že bohužel ne vždy opravdu pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ...

freestyla
16.08.2019

Pár citátů z knihy:

DOKTOR STOCKMANN: Abyste věděli, nejsilnější muž na světě je ten, kdo stojí docela sám.

DOKTOR STOCKMANN: Chci jenom vtlouct do hlav hafanům, že liberálové jsou nejpotměšilejší nepřátelé svobodných mužů, - že stranické programy zakrucují krky všem mladým, životaschopným pravdám, - že účelné ohledy obracejí na ruby mravnost a spravedlnost, takže je nakonec přímo hrozné tu žít.

DOKTOR STOCKMANN: Nejnebezpečnější nepřítel pravdy a svobody mezi námi, to je kompaktní většina. Ano, zatracená, kompaktní, liberální většina - ta je to!

ASLAKSEN: Ach ano, možná, že to přece bude dobré - protože znám místní úřady tak dobře - mocipáni nepřistupují rádi dobrovolně na návrhy, které pocházejí od jiných lidí.

DOKTOR STOCKMANN: Chodím já někdy postranními a zadními cestami?
STAROSTA: Rozhodně máš vrozený sklon chodit vlastními cestami. A to je v dobře uspořádané společnosti skoro stejně nemístné! Jednotlivec se opravdu musí podrobit celku, nebo, lépe řečeno, úřadům, jejichž povinností je bdít nad blahem celku.

Bublinka78
02.07.2019

Neskutečně aktuální. Nejen o tom, že v politice je na prvním místě vždycky já, pak teprve my a nedejbože snad i vy. A ta relativnost!

Knišíl
21.06.2019

Vynikající činohra, která zůstává aktuální i v současnosti. V názorech Tomáše Stockmanna je patrný vliv Platónovy kritiky demokracie, která však někdy může býti špatně chápána jako pokus o vládu elity namísto vládu moudrých a vzdělaných.

1