Generál mrtvé armády

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román proslulého albánského autora je věnován válečnému utrpení ve světle lidské paměti. Námětem románu (1963) je výprava italského generála do Albánie dvacet let po konci 2. světové války. Přijel, aby zde vykopával z hrobů padlé italské vojáky, kteří měli být pietně pohřbeni v Itálii. Generál, který odjížděl s hrdostí nad armádou své vlasti, postupně poznává, že není na co být hrdý a že i druhá strana měla své důvody k boji. Román se setkal v samotné Albánii s rozpaky, nepřekvapovalo téma, ale postoj, který autor zaujal k válčícím stranám. Nevyjadřoval nenávist k nepříteli, nezatracoval, vyslovil pouze smutek nad utrpením, které válka přináší všem. Ismail Kadare pro svůj světový věhlas (román byl přeložen do 30 jazyků) požíval poněkud výlučné postavení, nikdy však nebyl přisluhovačem režimu, přestože Enver Hodža, který podporoval úspěšné spisovatele, Kadarovy zájmy chránil. Kadare otevřel cestu literatuře, která ať skrytě či otevřeně reflektuje problematiku člověka deptaného totalitními systémy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13491/general-mrtve-armady-p0e-13491.png 4.312
Žánr
Literatura světová, Historické romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Gjenerali i ushtrisë së vdekur, 1963

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Generál mrtvé armády

Přidat komentář
Rihatama
10. února

Ismail Kadare mě lapil do svých albánských sítí Krvavým dubnem, a tak jsem pátrala po jeho další tvorbě. Generál mrtvé armády, napsaný o celých 40 let dříve, je působivý, temný román. Nenabízí baladickou píseň o krvi, jako v Krvavém dubnu, smrt však už tady hraje první housle. Téma je nesporně zajímavé a zapadá do italsko-albánských vztahů minulého století, kdy se Albánie dostala do podobného protektorátního postavení vůči monarchistické Itálii, jako České země vůči Hitlerovu Německu.

Albánci prý mají vrozený sklon zabíjet, říká Kadare. Nevím, možná. Pár Albánců jsem poznala, dokonce i v Itálii, a nikdo se nezaobíral temnou minulostí či minulými křivdami. Naštěstí. Dokonce ani sám Kadare. Při čtení románu jsem měla pocit, že nohy vláčím za sebou v bahně. Kadare vytvořil příhodně ponurou, deštivou atmosféru pro italského generála pátrajícího v Albánii po italských vojácích, kteří v Albánii v době 2. sv. války padli. A na střetech s místními obyvateli rozkrývá minulé křivdy, smutky za svými padlými, ale i naděje na lepší budoucnost. Proměnou prochází ale i samotný generál, který počítá výkopy, padlé a v mapách hledá trasy a další a další možná místa padlých. Generál mrtvé armády literárním skvostem není a na rozdíl od Krvavého dubnu jej už podruhé nejspíš číst nebudu, je však více než zajímavým vhledem do těžkých údobí historie Albánie.

Vindur
29.12.2020

Generál mrtvé armády je moje první kniha od Ismaila Kadareho. Jak již název napovídá premisu díla představuje cesta italského generála s knězem-plukovníkem do Albánie dvacet let po 2. světové válce za účelem nalezení, vykopání ostatků padlých italských vojáků za pomoci albánského poradce a pár dělníků a jejich dopravení zpět do vlasti. Sám misi považuje za důležitý úkol a italskými generály, kteří své vojáky vedli do hrobu opovrhuje. I přes dobu 20 let po invazi fašistické Itálie do Albánie vnímá zpočátku tuto událost černobíle; Italové byli pouze stateční a umírali hrdinně a s myšlenkou na vlast a Albánců se bojí, vidí je jako hrozivé bojovníky bez emocí a považuje je za krvelačné ‘‘syny orlů‘‘. V průběhu několika dlouhých měsíců až let projíždí tato záhadná skupina mužů albánskými horami, ale také rozlehlými bažinatými nížinami či přímořskými oblastmi za rozličného, častěji však nepřejícího, počasí (,,Na cizí zem padal déšť se sněhem‘‘ – věta opakující se v první i poslední kapitole) a odváží si v černých pytlech své padlé vojáky. Generálovi se mnohdy zdá, jak tuto zvláštní armádu vede v boji proti nepříteli a vymýšlí si všemožné strategie. Během hledání hrobů a výkopových prací v albánských vesničkách se čas od času střípkovitě dovídá o hrůzných osudech za této války tu z nalezeného deníku italského dezertéra, jindy z vyprávění místních přeživších pamětníků či na vlastní kůži zažije smutek a zlobu nešťastných matek, které ztratily své muže a děti (při návštěvě albánské svatby).
Vyprávění je strohé, civilní a nekonvenční, bez příkras, stejně tak jako terén a počasí ve kterém výkopy hrobů probíhají; ve výsledku ale krásně stínuje skutečnost Albánci jsou pohostinní, přesto na krutost a křivdy války nezapomínají. Anonymita postav i míst a univerzálnost je myslím často přirovnávána ke Kafkovi, to je ale tak jediné, co s ním má společného. Posuďte sami.
I přes jednoduchost příběhu i jazyka, kterým je příběh napsaný, jsem byl ihned do děje vtažený. Místy byl text vtipný, jindy mě dojaly osudy obou stran konfliktu. Postava generála byla pro mě nejvíce zajímavá, prošla asi největší proměnou a pochopení krutosti války. Není vykreslován ani jako záporný, ani jako negativní hrdina, ale prostě jako člověka, jehož černobílé přestavy zlomila opravdu silná a strašlivá zkušenost.

Pokud někdo ví, jak a kde lze získat italskou filmovou adaptaci (s anglickými titulkami) této novely od Luciana Tovoliho z roku 1983 v titulní roli s Marcellem Mastroiannim, prosím, budu vděčný za každou radu. Děkuji.


Flatula
30.01.2020

Mrtvá armáda vstává z hrobů a smutný generál pije koňak s generálporučíkem. O válce jinak a velmi působivě.

První věta knihy: "Na cizí zem padal déšť se sněhem."

bondula
23.09.2013

Po Kadareho dielach, ktoré som doteraz mal možnosť čítať, je Generál mŕtvej armády v celku zmena. Už len zasadením do určitého dejinného kontextu a určením presného časového rámca, kedy sa príbeh odohráva. Hoci postavy nemajú mená, práve týmto vymedzením miesta a času román stráca na anonymite a jednotlivé dejové situácie sa dajú pekne predstaviť. Trochu mi však chýbal ten nádych magickosti, ktorý som si u Kadareho obľúbil.

Postavením generála nepriateľskej armády do pozície hlavného hrdinu autor stanovuje dielu zvláštnu, no veľmi zaujímavú optiku. Tento stav mu umožňuje popisovať Albánsko, ktoré ako rodák dôverne pozná, z pohľadu človeka zvonka. Generálova kritika či rozpaky nad albánskou históriou a zvykmi je totiž, ako názor cudzinca, akceptovateľná. Autor takto nachádza veľmi originálny spôsob, ako popísať a vyrovnať sa s nedávnou kontroverznou históriou a zložitým postavením svojho národa.

Hlavná línia príbehu, generálovo hľadanie pozostatkov talianskych vojakov, je prekladaná mikropríbehmi jednotlivých padlých, ktorých nachádza. V rozhovoroch generála s kňazom, ktorý mu na jeho misii pomáha, autor rozoberá morálne hľadisko vojny, okupácie, obrany či samotnú otázku prevozu pozostatkov (generál sa zamýšľa nad otázkou či sa chlapcom neleží lepšie s priateľmi, s ktorými prežívali najsilnejšie momenty svojich životov a nakoniec aj smrť, ako roztrateným po dedinských cintorínoch celého Talianska).

Záverečná kapitola z poslednej noci v Albánsku, strávenej v spoločnosti cudzieho generálporučíka a fľaše koňaku a rakije, je snáď najkrajším dialógom a opisom konania dvoch opilcov, aký som kedy čítal.

Štítky

Albánie albánská literatura

Autor a jeho další knihy

Ismail Kadare
albánská, 1936

všech 7 knih autora

Kniha Generál mrtvé armády je v

Přečtených14x
Čtenářské výzvě2x
Doporučených1x
Knihotéce11x
Chystám se číst14x
Chci si koupit4x