Johana komentáře u knih

První stránky výborné... A to je vše. Linda Castillo je pro mne osvědčená autorka, kterou mám opravdu ráda, takže velmi nerada přiznávám, že Pocit hanby jsem dvakrát odložila nedočtený, abych se napotřetí donutila dospět ke konci příběhu metodou rychločtení. Pevně doufám, že šlo o výjimku z pravila a že v další knize se zase setkám paní spisovatelkou v plné síle a svěžesti.

23 26.08.2022

Výborná věc, černohumorná, svižná, ve výsledku optimistická nejvíc - doporučuji všemi deseti. Ovšem, můj prožitek z příběhu skutečné dámy, v kostýmku a kloboučku, byl určitě ovlivněn vzpomínkou na takovou roztomilou osobu, kterou jsem znala, vdovu po panu řediteli Tabákové režie, dejž jí Bože nebe. Pokud žádnou neznáte, mohlo by se vám možná zdát, že autor přehání - bohatá vdova po primášovi dělnické partaje, to není ono!
Fakt.
Chci dodat, že máte-li možnost sehnat si rozhlasové zpracování s Jiřím Lábusem, určitě to udělejte.

42 24.08.2022

Jde o příjemnou, nenáročnou knihu - což jsem podle zdejších hodnocení čekala. Máte-li právě náladu na opravdu prostou detektivku, která ale, pozor, není zase hloupá a nebo špatně napsaná (potažmo přeložená) - pak doporučuji.
Je to čtvrtý díl série, předchozí části jsem nečetla, a protože předpokládám, že osobní život vyšetřovatelky mne nezajímal právě proto, tak v hodnocení přidávám čtvrtou hvězdičku, jak se říká, kvůli spravedlnosti.

30 23.08.2022

Odliším se od zdejšího dobrého hodnocení knihy. Drazí, co na tom vidíte? Za mne velký špatný, je to povrchní knížka o ničem, sice řemeslně zručně napsaná, ale co nám tím chtěla autorka jaksi říci?
Nedoporučuji ani jako čtení na dobrou noc.

21 21.08.2022

Za mne lepší peklo nežli byl první díl. Knížka je to tlusťounká, ale čte se sama. Myslím si, že pan Bureš měl nad sebou nevlídného a hloupého redaktora, který ho přinutil v určité chvíli přestat psát s veškerou lehkostí, grácií a obšírností a zahnout děj fofrem k závěrečné bitvě, aby to nebylo dlouhé už neúnosně - no, klidně bych byla unesla nějakých 150 až 250 stránek navíc... A doufám v pokračování.

Kdo jste si se světem Inferia ještě nezačali, mám tu pro vás ukázku:

„Výzkum se hodně opírá o zkoumání dobytka. Teorie tvrdí, že koloběh života a smrti mění zlé bytosti v náš dobytek. Přiznávám, že je to divoká představa a většina vědecké obce ji odmítá, ale podle profesora Paimona má každý jednotlivý kus takový osud, jaký si zaslouží. Samec, který v dimenzi svého světa znásilňoval svoji dceru, má tady u nás extra chutné žlázy; samec, který žil z okrádání jiných lidí, pracuje jako tažné zvíře ve zlatém dole; samice, která zabila vlastní novorozeně, tráví celá staletí na mléčné farmě, atakdále. Obecně platí, že lidé, kteří páchali něco extra ohavného, mají nejčernější aury a nejdelší životnost…“
„Naprostá blbost.“
„Omyl, přítelíčku! Zrovna ty tři příklady jsou dokázané! Paimon má dobré vztahy s Leviathanem, a ten mu zapůjčil tu mluvící samičku. Ta si promluvila s pár lidmi a přeložila jejich osud.“ „Možná zapomínáš na jiný výzkum, kočičko. Na ten, který řadí lidi mezi zeleninu.“ „Ale, prosím tě! Ten výzkum má jen umlčet hnutí za práva lidského dobytka.“
„Shodneme se, že se neshodneme,“ usmál se Satan. „Měla by ses vrátit do svých komnat. Víš, že Namaah rostou růžky a nemá klidné spaní.“


(S dovolením si tu uložím jediný nelogický odstavec z celé knihy, kde Rónan věří, že by dívka nehřešila, krátce poté, co chtěl dívku podřezat, aby nezhřešila. Tento rozpor může být zřejmý jedině těm, co knihu četli a hvězdičku za to odebírat nebudu. Ukládám si to tu čistě pro soukromé účely:
-- A má ji vůbec hledat? Nebylo by lepší nechat vše na osudu? Jednoduše by přeskočila fázi života na Zemi. Hned mu však došlo, že právě o to ji připravit nechce. Blahobytné a dokonale svobodné Nebe je možná fajn, ale život na Zemi má taky něco do sebe. A Rónan nevěřil, že by Amálka byla schopna udělat něco, za co by jí byl přístup do Nebe odepřen. Jenže i když ji najde, nemá ponětí, jak ji dostat zpátky dolů. A zda o to dívka po prodělaných zkušenostech vůbec stojí.)

33 25.07.2022

Jedna z nejlepších knih ze šuplíku "prostý, vydatný oddech". Perfektní postavy, plné života, jaké v oddechové četbě skutečně často nenajdete - zamilujete si je a prožijete to všechno s nimi, ačkoli, vzhledem k datu vzniku, používají fakt zastaralé metody. A telefony. Nevadí.
Četla jsem už dávno, teď jsem si užila audioknihu.
Doporučuji spíše četbu, nežli poslech.

49 06.05.2022

Starobyle - anebo starosvětsky vyprávěný krátký příběh o táboření dvou mužů v přírodě, a jak se tam v noci báli. Za mne opravdu špatná strašidelná povídka, ovšem krásným jazykem napsaná. Škoda, že autora nenapadlo, jak příběh vlastně přivést do zdárného konce. Kdyby nešlo o klasiku, pak bychom si mohli v klidu přiznat, že jde o pěknou pitomost. Pardon.

33 06.05.2022

Znepokojivá kniha. Její autorka se vášnivě obrací na svého čtenáře s výzvou k pochopení zběsilosti a nesmyslnosti totalitních režimů, čemuž lépe porozumíme, když víme, že ve zvětšujícím se černém stínu německého nacismu a ruského socialismu Karin žila (1900 - 1941) a pod vlivem svých strašných zkušeností s vývojem světa své doby nakonec spáchala sebevraždu. Kallocain je ovšem kniha fantazijní, líčí nám osudy jednoho vědce z budoucího, smyšleného světa, kde se z lidí pod vlivem propagandy mohou stát zaslepení "budovatelé státu" a paranoidní vojáci v permanentní válce. Líčí to energicky, chytře, zoufale, sarkasticky a dojemně.
Knihu doporučuji a podotýkám - nenechte se zastrašit nic nevypovídající, podle mne přímo ohavnou obálkou.

Ukázky:

- Příští ráno vyšel v novinách článek s titulkem MYŠLENKY MOHOU BÝT TRESTNÉ! Byla to zpráva o novém zákonu zároveň s poukazem na můj kallocain, jenž vyhlášení zákona umožnil.

- Dva lidé o samotě, noc za nocí, rok za rokem a možná že se nenávidí, a jestliže se manželka vzbudí, co všechno by manželovi mohla způsobit… Kdyby tak Linda měla kallocain… Myšlenka mě uchvátila jako vlna, která zvedne kousek kůry. Neměl jsem už možnost volby, musel jsem jednat tak, jak jsem jednal, čistě v sebeobraně, abych si zachránil život. Nějak to určitě půjde. Pod nějakou záminkou propašuji to malé množství kallocainu, kterého je zapotřebí. Donutím Lindu, že bude muset se svými tajnostmi na trh. Pak bude v mé moci tak, jako já v její nikdy nebyl. Pak se nikdy neodváží mi uškodit. Pak budu svobodný.

- Ale co bude se všemi novými udáními? Nemůžeme přece mít dvě třetiny obyvatelstva na trestných pracích! – A proč ne? zeptal se vesele a opřel se klouby o zeď. – Rozdíl to není tak veliký a sníží se nám výdaje na mzdy.

- Dal jsem jim svůj objev, protože jsem prostě chtěl, aby zůstal zachován. Kdyby z Chemického Města č.4 nezůstalo nic než rozvaliny, kdyby se celý Světový stát změnil v poušť popelu a kamení, chtěl jsem si zachovat pomyšlení, že někde v jiných zemích a u jiných národů bude nová Linda mluvit jako ta první, dobrovolně, na místě, kde ji někdo bude chtít přinutit, a jiný zástup zděšených udavačů bude naslouchat novému Rissenovi. Byla to přirozeně pověra, protože nic se nemůže opakovat, ale nemohl jsem jinak. Byla to pro mě jediná nepatrná možnost přece jenom pokračovat tam, kde mě zastavili.

- Ale stává se mi, když sedím se zavřenýma očima na pryčně, že se mi podaří zahlédnout mihotání hvězd a uslyšet šum větru jako oné noci, a nedovedu, nedovedu zapudit z duše iluzi, že se ještě někdy, přese všecko, zúčastním tvoření nového světa.

51 06.05.2022

Kniha obsahuje dobré pasáže, psané panem doktorem Honzákem, pak nějaké stránky se superodbornými vysvětleními - a toto oboje bych brala všemi deseti. Želbohu obsahuje také předlouhé rozhovory s nemocnými lidmi, vedené a editované tak bídně, že mi bylo až stydno. Čili - pokud vynecháte ty rozhovory, zbyde vám útloulinká knížečka, která stojí za přelouskání... Hm.

32 24.03.2022

Fajn detektivka. Líbila se mi její temná atmosféra - jako kdybych se sama potulovala nocí okolo vodní nádrže, nad zatopeným kostelem, u děravého plotu... Jako bych do kalné vody padla...
Čte se to moc dobře.
(Hvězdičku ubírám za ústřední dvojici vyšetřovatelů. Kate Marshallová a zejména její sentimentální promluvy ke krásnému, leč otravnému Tristanovi, mi docela lezly na nervy. Bryndzovi soukromí vyšetřovatelé mi neseděli už v Kanibalovi. Teď to bylo o moc horší - stalo se to jaksi naučně pedagogickým. Nebo co. Tážu se, proč jsem takto školena v knize, která jinak je svižnou detektivkou?)

46 20.03.2022

Bezvadné strašidelné čtení. Dokonce jsem knížku o půlnoci odložila, abych ve čtení pokračovala ve dne, jelikož se mne zmocnil o neblahé tušení, že se mi doma zhmotní nějaká namalovaná postava. Takže - je to fakt horor, přičemž pěkně popisované zchátralé panství tu hraje zásadní roli. A zároveň jde při čtení řešit možnou kriminální zápletku, no, co si víc přát?
Podotýkám, pro větší literární fajnšmekry - na rozdíl od řady podobných horůrků, kterých je všude plno, je Záhada panství Bainbridge napsaná dobře, svižně, poeticky, bez hromadění klišé a - to i přes to, že vlastně nemá valné literární ambice, vždyť je to brakový žánr... Prostě jako čtení pro zábavu vřele doporučuji. Knížku koupím i jako dárek.
Je také dobře přeložená.

42 14.03.2022

V perfektním, energickém tempu napsaná detektivka plná akce a zvratů. Máme tu sériového vraha, který je na hlavu, což samo o sobě není nic neobvyklého - i přesto se příběh odvíjí zajímavě a udrží pozornost až do konce. Jednu hvězdičku odebírám za Kate a Tristana - novou vyšetřovatelskou dvojici pana Bryndzy. Eriku jsem měla daleko raději, tito dva sympaťáci jsou o trochu nudnějšími lidmi, nežli Erika. Jednu hvězdičku ale přidám za opravdu nadstandartní čtivost.
Poslední dva měsíce jsem trpěla čtenářským blokem, který mi způsobila kniha Musíme si promluvit o Kevinovi. Kdo četl, možná hned pochopí. Nu a tuhle Kanibal mne přinutil znovu se začíst do knihy a zhltnout ji na posezení (2dny), za což jsem panu Bryndzovi ze srdce povděčná. Děkuji.

54 11.03.2022

Až dosud jsem se Kafkovi vyhýbala - a byla to chyba. Povídka Proměna se mi líbila moc a moc, četla se mi lehce a zasáhla mne těžce. Některé momenty jsou popsány tak plasticky, že se mi jejich představa vryla do paměti nejspíš trvale: například, jak otec syčí na syna, aby ho zahnal do jeho pokoje... Viz ukázka.

- Nic nepomáhaly Řehořovy prosby, nebylo jim ostatně ani rozumět, ať sebepokorněji kroutil hlavou, otec tím víc dupal. Naproti matka přes chladné počasí otevřela dokořán okno a daleko se z něho vyklonila, tisknouc tvář do dlaní. Mezi ulicí a schodištěm povstal silný průvan, záclony se rozevlály, na stole chrastily noviny, několik listů poletovalo po podlaze. Otec neúprosně dotíral a přitom syčel jako nějaký divoch. Jenomže Řehoř neměl ještě vůbec průpravu v chůzi pozpátku, šlo to opravdu velmi pomalu. Jen kdyby se Řehoř byl směl otočit, býval by hned ve svém pokoji, ale bál se, že tím zdlouhavým otáčením připraví otce o trpělivost a bylo tu přece nebezpečí, že v kterýkoli okamžik ho hůl v otcově ruce zasáhne smrtícím úderem přes hřbet, nebo do hlavy. Ale nakonec už Řehořovi přece jen nezbývalo nic jiného, protože s hrůzou pozoroval, že v chůzi pozpátku nedovede ani dodržet směr. A tak, ustavičně se bázlivě úkosem ohlížeje po otci, začal co možno hbitě, ale přesto ve skutečnosti jen velice pomalu provádět obrat. Snad si i otec všiml jeho dobré vůle, protože ho přitom nerušil, ale dokonce otáčení tu a tam na dálku dirigoval hrotem hole. Jenom kdyby se byl neozýval ten nesnesitelný otcův sykot! Řehoř z toho docela ztrácel hlavu. Skoro už provedl obrat, když se, v uších pořád ten sykot, dokonce popletl a o kousek se zase otočil zpátky. Ale když nakonec šťastně dostal hlavu před otvor dveří, ukázalo se, že jeho tělo je moc široké, aby jen tak snadno prošlo. Otec samozřejmě ve svém nynějším rozpoložení zase ani dost málo nepomyslel, že by třeba mohl otevřít druhou veřej a uvolnit tím Řehořovi dostatečný průchod. Měl jenom jednu utkvělou představu, že Řehoř musí co možno rychle do svého pokoje. Nikdy by byl ani nesvolil k těm rozvleklým přípravám, jaké Řehoř potřeboval, aby se vztyčil a takto snad prošel dveřmi. Možná, že teď Řehoře poháněl s obzvláštním rámusem, jako by tu nebyla žádná překážka; to, co se za Řehořem ozývalo, nebyl už vůbec hlas jenom jediného otce; teď už opravdu přestávaly žerty a Řehoř se prodral do dveří. Jedna strana jeho těla se zvedla, ležel napříč v dveřním otvoru, bok měl úplně rozdrásaný, na bílých dveřích zůstávaly ohavné skvrny, brzy uvízl a sám už by se byl nedokázal pohnout, nožičky po jedné straně nahoře visely třaslavě ve vzduchu, ty na druhé straně byly bolestně přimáčknuty k podlaze - vtom ho otec zezadu prudce nakopl, což teď bylo opravdu vykoupením, a Řehoř, z něhož crčela krev, vletěl daleko do svého pokoje. Dveře byly ještě přiraženy holí, potom bylo konečně ticho.

Vřele doporučuji a začínám ve velkém číst Kafku.

64 26.12.2021

Dočíst tuto knihu jsem si předsevzala z naivního důvodu: abych letos dokončila čtenářskou výzvu. Je potom moje chyba, že čtu knihy, za jejichž hlavní přednost považuji pruhovanou obálku.
Ale vážně - chvílemi jsem se od srdce zasmála, celkově vzato se to dalo přečíst a nemuselo, předně není to román a vlastně nevím, co je to za útvar, no a taková legrace se zase nekonala, abych knihu doporučila.

33 26.12.2021

Knížka nabízí lehounce a superkultivovaně podaný výborný humor. Četla jsem tuhle asi hodinku v čekárně u lékaře, při vleklém čekání na nepříjemnou proceduru. Asi tak po té hodině mne oslovila paní, sedící celou dobu naproti, a povídá: "Promiňte, já mám pana Ebena také ráda, ale vy působíte jako reklama na tu knížku, jak se celou dobu hezky smějete!" A měla pravdu!
Knížku doporučuji, v každém případě - obzvláště pak do ponurých čekáren. Je to veselé a chytré a něžné.

71 19.12.2021

Kniha vypadá krásně, potěšil mne výběr témat i obrázky z dílny Martina Roty.
Vadí mi dvě věci.
Především je to písmo. Font se pro delší odstavce nehodí, text plave před očima a skoro mne to přinutilo podsouvat si pod řádky záložku, jako prvňáček.
Větší chybou je podle mne to, že některé věci jsou vysvětlené bezvadně - ale jiné ne. Jak na svém kanále, tak v knize má Martin Rota tendenci přidávat na tempu výkladu tak, že mu jistě perfektně porozumí ti, co už měli dřív v problematice naprosto jasno...
Ach ano, při této námitce se přiznávám, že jsem na knihu malinko hloupinká - což rozhodně měli udělat jeho beta čtenáři, měl-li jaké.
Nelituji, že jsem si knihu koupila - ale jako dárek pro puberťáka se podle mne nedá s úspěchem použít, právě kvůli nedostatečné srozumitelnosti některých výkladů.
Což je opravdu veliká škoda.

31 19.12.2021

Néééé tohle číst nebudu. A to už jsem myslela, že mám v ruce brakovou literaturu první třídy, u které si bezvadně odpočinu a mile se zardím. No nadšená, zvědavá i na ten originální svět - a tumáš! Dialogy. Katastrofa.
Před knihou varuji. Pokud spisovatel není schopen napsat dialog, měl by místo psaní skládat uhlí. Nebo tak.
Navíc - překladatelka neodvedla nijak perfektní práci... Čili se nedivím, že kniha je příznivěji přijímaná v zahraničí, než u nás.

Průměrná detektivka, kde sledujeme tři linie, docela umně propletené: nevyjasněnou smrt otce policistky Kat, Katin vztah s bývalým snoubencem a zmizení Dany, uživatelky internetových stránek se seznamkou. Příběh Dany mne bavil ještě nejvíc, jinak se mi kniha zdá jaksi umělá - co do sentimentálních nálad a úvah, a dokonce co do natahování do délky, jakoby snad pro peníze... Ale četla jsem zdaleka horší kousky, napsané je to zručně, tak jako oddechová záležitost budiž, tři hvězdičky.

30 05.12.2021

Tak, tady jsem úplně vybouchla. Kniha mne nebavila, snažila jsem se ji přečíst, popravdě, dlouhá léta. Nakonec nějak ano, radost se ale nedostavila, ani nic jiného. Nelíbil se mi film. Dokonce. Proč asi, když je to podle všeho velice kvalitní román?
Prozatím mám na to teorii, že pokud jde o bloudící duše, příliš miluji své ruské autory - a jejich styl, nikoli tento. Nebo - originál pan Dickens. Toho také miluji.
Dávám 3 hvězdičky, protože uznávané literatuře se tak nějak nedává méně..

33 29.11.2021

Milá a moc chytře vymyšlená historická detektivka s bratrem Cadfaelem. Je to ten díl, kde se dozvíme, jak se náš mnich seznámil s Hughem Beringarem, jak spolu soupeřili a za jakých dramatických, dobrodružných okolností pak uzavřeli přátelství, které vydrželo dlouhá léta a má vliv na spoustu dějů v následujících dílech série.
Příběh je asi tak ve třetí pětině na mne až moc sladký - autorka si užila pár kapitolek jako z červené knihovny. Boj o spravedlivé potrestání lítého vraha pak ale znovu chytí dech, a finále je akční a úchvatné. Velice doporučuji, nejen milovníkům historických detektivek. Je to prostě fajn čtení, zdaleka nad rámec žánru!

Knihu jsem četla ale poslechla jsem si pak na dobrou noc i audioknihu, načtenou Pavlem Soukupem, kterého jako předčitatele miluji. Ani zde mne nezklamal.

45 24.11.2021