jaro999 komentáře u knih

Kniha je napsaná zdánlivě jednoduchým, ale krásným a průzračným jazykem. Přestože je docela útlá, je třeba ji číst pomalu a řádně si ji vychutnat. Podobenství o pastýři a jeho cestě za pochopením světa a nalezením smyslu nejen vlastního života, ale celého vesmíru, schopnosti najít sebe sama. Člověk si při četbě uvědomuje, že na světě vše souvisí se vším, neboť i věci zdánlivě protikladné se vzájemně doplňují a tvoří jednotu: pro pochopení určitého jevu v jeho celistvosti je třeba poznat i jeho protiklad. Své štěstí máme nadosah, je třeba naslouchat hlasu našeho srdce a všehomíra.

13 13.10.2017

Knihu jsem četla před několika lety, takže si už nepamatuji jména postav a děj. To, co ve mně zůstalo, je pocit krásna, lahodného opojení z četby, chuť se od knihy nikdy neodtrhnout. Prostě magie nádhery, která mě úplně pohltila. Neutuchající tok myšlenek a obrazů, který vás uchvátí a nechce pustit.

12 21.03.2018

Hřejivá vzpomínka na dětství.

9 05.10.2017

Řekla bych, že se jedná o autorovo životní dílo, za které plným právem získal Magnesii literu. Jedná se o velmi obsáhlou monografii, která se snaží o objektivní pohled na postavu Jana Žižky, kterou ani nedémonizuje ani z něj nedělá národního hrdinu a navíc jej představuje v kontextu tehdejší doby. Domnívám se, že takováto práce, která by na jedné straně Žižku zcela nezatracovala, jak tomu bylo např. u Pekaře, ani nepřejímala výhradně pozitivní hodnocení jeho osobnosti z dob socialismu, u nás dlouho chyběla. Autor se rovněž zamýšlí nad prameny husitství a nad tím, co k němu Žižku přivedlo. Musím však přiznat, že jsem kvůli velké detailnosti knihu četla celý rok a výčty některých jmen mi moc neříkaly. Ale jsem laik a věřím, že pro historika i tyto výčty mají velkou informační hodnotu.

8 28.10.2021

Zajímavě napsané parodické podobenství hrůz, které se děly ve stalinském Rusku ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se tam žilo, jako by tam dorazil ďábel (Woland) se svou družinou: zneužívání psychiatrie k zavírání lidí, kteří jsou z politických důvodů prohlášeni za blázny, mizení osob, vystěhovávání z bytů apod. Ti, kteří vládnou a kteří podle tehdejší ideologie tedy měli ztělesňovat nového ideálního člověka, se dopouštějí řady nepravostí: kradou, provozují šmelinu, lační po penězích a luxusních výrobcích, mají milenky, chovají se nemorálně - na rozdíl od toho, co kážou. Řada spisovatelů a umělců za hmotné výhody hlásá nepravdu a režimu přisluhuje. Ďábel se svými pomocníky vše odhaluje. Existuje však naděje - Mistr: ten zná pravdu, věří příběhu o Pilátu Pontském a Ježíšovu ukřižování a píše o něm román, který tvoří paralelní příběh. Mistr je však rovněž prohlášen za blázna a končí na psychiatrii, odkud jej díky své lásce vysvobodí Markéta, která není s vládnoucím zlem spjatá, a tudíž jí ďábel neublíží a na její přání vysvobodí Mistra. Její láska a Mistrova spravedlnost zvítězí nad zlem a smrtí se od něj odpoutají. V závěrečných apokalyptických scénách pak ďábel se svou družinou odvádějí již zemřelého Mistra i Markétu do věčného klidu. I nad zlem lze díky vnitřní čistotě a lásce zvítězit.

8 23.02.2018

Čtivě napsaná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Autorka je skvělá vypravěčka, dobře dovede udržet čtenářovu pozornost. Podařilo se jí vystihnout prostředí chudých neapolských čtvrtí.

7 04.10.2017

Útlá kniha o Rusku, jehož podstata se přes veškerý vývoj nemění a i v případě maximální snahy je v zásadě nezměnitelná. Pokus o pokrok v podobě dovezení vakcíny do nepříliš vzdálené vesnice zahubí samotná ruská země zimou a vánicí, jednotlivé technické výdobytky (vrtulník, televize) a prodělaný historický vývoj jsou jen jakýmsi nánosem, který na podstatě života v Rusku a na mentalitě jeho obyvatel nic nezměnil (vztah doktora Garina a vozky Kucka je vztahem pána a sluhy s veškerou bezohledností na jedné straně a odevzdaností na straně druhé). Výborný překlad Libora Dvořáka.

6 09.02.2019

Výborně psychologicky prokreslené postavy, krásný popis severoanglického kraje plného vřesovišť, pravá "temná" romantická nálada, silný příběh. Moc se mi líbil i film, který byl podle románu natočený.

6 19.09.2018

Přečteno před řadou let. Nostalgická a umělecky precisně zpracovaná vzpomínka na dobu, která odchází a již z větší části odešla. Nebo snad platí, že "musíme změnit všechno, aby se nezměnilo nic ?"

5 07.06.2022

Silný, svým způsobem dodnes až fascinující příběh. Z dnešního pohledu - na rozdíl od doby svého vzniku - ani ne tak dějem, ale psychologickým vykreslením postav, popisem přírody a jejím propojením s postavami (řekla bych, že příroda se téměř stává jednou z nich), myšlenkou predestinace hlavní hrdinky: i když je Tess vnitřně čistá a úmyslně neporušuje morálku své doby, svému osudu nemůže uniknout. Realistické a např. v porovnání s romány Ch. Dickense zcela nesentimentální vylíčení venkovského prostředí Anglie 19. století. Četla jsem Tess před mnoha lety, ale na tyto aspekty díla stále nemohu zapomenout.

5 07.07.2021

Zajímavá a poutavě napsaná kniha. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, nakonec dávám 5.

5 05.10.2017

Dobrý humoristický román. Přestože od jeho napsání již uběhla řada let, dovede pobavit a rozesmát. Líbil se mi i film a zpracování v Divadle ABC.

5 05.10.2017

Nádherná kniha, překrásný jazyk, skvěle zachycená atmosféra Benátek. Zamyšlení nad tvůrčími schopnostmi umělce, nad mládím i prchavostí života. Zatím jsem ji četla jen jednou, určitě se k ní vrátím a věřím, že v ní opět objevím něco nového.

5 05.10.2017

Knihu jsem četla již před několika lety, takže si již nevybavuji jména jednotlivých postav a detaily děje. Dodnes však pociťuji dojem, který na mě udělala: nádherné vystižení atmosféry v přední šlechtické rodině, barvité popisy, určitá tesknost a předtucha špatného konce. Na jedné straně až přejemnělé prostředí panského domu, na straně druhé obrovská tvrdost a nelítostnost. Není to jednoduché čtení, ale o to je krásnější. Evokuje pocity vyvolávané četbou některých čínských básní v překladu (nebo spíš v adaptaci) B. Mathesia, před zraky čtenáře se objevují scény z čínských obrazů. Určitě doporučuji.

5 04.10.2017

Má nejoblíbenější kniha, četla jsem ji již 3 x a pokaždé v ní objevila něco nového. Syntéza literárního mistrovství, nádherné popisy, vyvolávají až čichové vjemy. Tok textu svou intenzitou připomíná Bachovu fugu.

5 27.09.2017

Kdyby bylo možné dát 6 hvězdiček, tak neváhám. Jedna z nejlepších populárně naučných publikací, kterou jsem kdy četla. Obrovské množství informací, přitom přehledně a čtivě podaných. Pro mě jako pro laika úplná encyklopedie anglické renesance, zachycující její historické, náboženské, společenské, filozofické i kulturní aspekty. Kniha ve mně vyvolává chuť přečíst si znovu některé Shakespearovy hry nebo "alespoň" jeho Sonety, domnívám se, že teď je budu vidět v jiné perspektivě.

4 06.11.2022

Poutavý, mistrně napsaný historický román, který od doby svého vzniku v 30. letech minulého století nic neztratil na své čtivosti. Přestože se jedná o beletrii, přináší i poučení o historii Říma a Judeje v 1. století, vystupuje v něm řada historických postav (a nejedná se "pouze" o hlavního hrdinu a jeho bezprostřední okolí). Když si dohledáte informace např. na internetu, zjistíte, že autor je ve svém vyprávění relativně historicky věrný (samozřejmě úměrně době, kdy byl román napsán, a skutečnosti, že se jedná o umělecké, nikoliv vědecké dílo). I s ohledem na dobu vzniku mrazivá paralela mezi antisemitismem helénistického světa a utrpením Židů v dobách 1. židovské války a jejich osudem ve 30. letech 20. století a za 2. světové války, mezi systematičností a logikou Římanů a obdobně racionálním a systematickým přístupem německého fašismu. Přesto nemám dojem, že by autor Římany explicitně odsuzoval: jejich kruté počínání je do značné míry "pouze" reakcí na vnitřní rozpory uvnitř židovské společnosti, na fanatismus jedné její části, přičemž velký podíl na tragickém konci má i nezměrná ctižádostivost hlavního hrdiny, historika Josefa Flavia, jehož postava je spolu s dalšími osobami v románu výborně vykreslena. Přestože román končí pádem druhého jeruzalémského chrámu a praktickým zánikem starověkého Jeruzaléma, vtírá se otázka, kdo z dlouhodobého historického hlediska nakonec zvítězil: Římská říše, která po období světovlády a rozkvětu nakonec zanikla, nebo duchovní poselství té části obyvatel Judeji, kteří se dovedli byť za cenu obětí přimknout ke své identitě a přežít jako národ i v nových, obtížných poměrech ? Nebo jejich, byť žádnou stranou explicitně nechtěné (ale možná nevyhnutelné), spojení ?

4 29.12.2021

Romaneto jsem přečetla ze zvědavosti a původně jsem od něj moc nečekala. Domnívala jsem se, že mě nejspíš čeká zastaralý a dnes už vyčpělý žánr. O to větší bylo moje překvapení. Krásná čeština, nádherné popisy, napínavý děj, výborná psychologická studie posedlosti. Myslím, že Jakub Arbes je neprávem zapomínaný autor.

4 14.08.2020

Sbírku povídek jsem četla v době, kdy vyšla, tj. před více než 20 lety. Nevím, co bych na ni řekla nyní, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně okouzlila. Už si bohužel nepamatuji děje ani postavy, ale stále ve mně přetrvává pocit horkého dechu Sicílie počátku 20. století.

3 30.08.2020

Kniha čtivě napsaných reportáží zabývajících se vybranými momenty z českých dějin 20. století Dle mého názoru se sice nejedná o žádnou "vysokou literaturu", reportáže nicméně vedou k zamyšlení nad českou "národní povahou", nad tím, že jsme jako národ dokázali přežít různé dějinné zvraty minulého století díky schopnosti přizpůsobit se, nikoliv díky odhodlání bojovat. Dobře zachycená absurdita dění u nás. Nejraději bych dala 3,5 hvězdičky, ale protože to nejde, dávám 3.

3 19.05.2019