Janina2609 komentáře u knih

“Nejsme už sami. Celý večer čekáme na noc. Čekáme na Godota, čekáme na...Celý večer čekáme, bojujeme ze všech sil. Teď je konec. Nadešel zítřek.“
Absurdní drama, pro mě zatím neprobádaná oblast-příjemné překvapení. Přiznám se, musela jsem si trochu doplnit mezery o tomto druhu literatury a jsem mile překvapena, jak tahle útlá knížka může čtenáři tolik sdělit. Všichni vlastně čekáme...

8 12.06.2021

“Ne. Nikdy, dokonce ani před spaním nebudu hrdě mumlat, že mě už nic nepřekvapí. Minul rok a mine druhý, stejně bohatý na různá překvapení, jako byl první. Z toho všeho plyne, že se musím pokorně učit”.
Mám ráda Bulgakova a Čechova, takže kniha mi naprosto sedla. Autobiograficky popsané, humorem a sebeironií okořeněné zajímavosti z carského zdravotnictví...skvělé. Připojuji se k těm, kteří byli uchváceni povídkou Morfium se skvělým popisem drogové závislosti.

5 12.06.2021

“Vzhlédnu k ještě tmavému nebi, doopravdy na něm visí půlměsíc naplesnivělé barvy. To mi stačí. Vidíme oba stejný měsíc toho samého světa. Jsme doopravdy a reálně spojení tím samým vláknem. Teď stačí, když začnu tiše navíjet.”
Mám ráda Murakamiho styl, jeho lásku k hudbě prostupující každým jeho románem. Sputnik je Norské dřevo 2 s přídavkem tajemna, což příběh posunulo ještě výš. Jako stěžejní linii románu vidím hledání sebe sama u hrdinky, která absenci vztahu s matkou, nahrazuje vztahem se starší ženou. V knize je rovin samozřejmě více, každý čtenář vnímá jinou a jinak a právě v tom je nádhera této knihy. Pro mne jasné poselství: abychom našli sebe samé, je třeba vyřešit minulost a spojit ji s přítomností. Líbí se mi autorovo přirovnání s bránou, kostmi a krví...

6 07.06.2021

“Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje.”
Jsem ráda, že jsem knihu poměrně rychle přečetla a také ji rychle odložím. Sobecká a bezcitná Julie mně byla od začátku nesympatická a scény, které mohly zapříčinit totální odcizení matky a dcery byly pro mne velmi bolestné. Konec konců slova úřednice o adoptivní matce, popsané před závěrem knihy, to jen potvrzují.
Zkrátka malé Agnes mě bylo celou dobu líto...
Méně hvězd za horší propracování některých postav i situací. Celá kniha vyzněla tak nějak povrchně.

9 05.06.2021

“Pro mnoho lidí je večer nejpříjemnější částí dne. Neměl bych se tolik utápět v minulosti a měl bych se snažit co nejvíce vytěžit ze svého soumraku dne.”
Dokonale vybroušený příběh majordoma Stevense jsem přečetla jedním dechem. Zajímavě napsaná kniha formou vzpomínek člověka, který vzal své zaměstnání až příliš vážně a vlastně i na úkor vlastního života. Díky své “důstojnosti”, jak sám nazývá absolutní oddanost, a absenci jakékoli své invence, názoru a citu se možná ochudil o spoustu krásných životních okamžiků.

“Žertování není vůbec hloupé-zejména je-li pravda, že je klíčem k vřelosti mezi lidmi”.

Pro ty, kteří dosud nečetli, rozhodně doporučuji.

16 01.06.2021

“I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád: i když jej stále opouští voda stále táž, on stále zůstává na tomtéž místě...”
Nedokážu odložit tuto sbírku básní a a čtu ji pořád dokola. A čím víc, tím hlouběji pronikám do nádherné poezie...není třeba mnoho slov...

3 25.05.2021

“Není poznání...Žijeme jen a jen v přeludech. A přece jsme prochvíváni úzkostí, že ani ty nám nezůstanou-nebo že nám zůstanou navždycky.”
Tak tuhle útlou knížku jsem si přečetla dokonce třikrát (souhlasím s @plejtvák). Některé pasáže (bylo jich jen minimum), přiznám se, byly nad mé síly, ani napotřetí mne neoslovily (zřejmě vina má, dosud nepolíbená opravdovou poezií). Naopak jiné části mají obrovskou sílu, hloubku, moudrost a nad většinou jsem zůstala doslova zírat obdivem, co všechno lze říci způsobem tak vlastním panu Holanovi.
Výběr hlavní postavy naznačuje zaměření celého textu – Hamlet je znám jako postava tragická, ale také tajemná. Stejně tak tajemné i tragické je i klíčové téma - problém člověka, jeho místo ve světě, bytí a smrt s úvahou nad tím, zda je konečná nebo ne, pohrdání smrtí. Objevují se také naděje a pochybnosti, vzpomínky na dětství a matku...
Mám ráda knihy, které obohacují. Toto je jedna z nich.

2 24.05.2021

“Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí. Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterym už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy..."
Nádherná kniha, velmi zajímavé téma. Baví mne Hájíčkův typický styl, sugestivní líčení prostředí. O dost lepší než Rybí krev.

7 23.05.2021

“Pouze srdce; srdce jest drobná a zcela zbytečná věc. Lidé však umírají na zbytečné věci. – Máte píšťalu, krysaři. Co byste mohl učiniti ze své píšťaly! Mohl byste být vládcem života a smrti. Mohl byste těšiti a ubíjet. Nevěříte?”
Nádherný příběh plný hlubokých myšlenek napsaný textem s archaismy a personifikacemi, které vyvažuje poetický jazyk a to vše společně tvoří příběh srozumitelným, čtivým a poutavým. Dílo graduje a nejsilněji na mne zapůsobila předposlední kapitola, kdy krysař odvádí celé město na horu Koppel do Sedmihradské země.
Oh, moci píšťaly krysařovy! Přerodila Hammeln. Vzkřísila světy dávno odumřelé, rozpálila srdce dávno zchladlá. Lidé z Hammeln, dobrého hansovního města, nemyslili už na prodej a koupi, na zisk a ztrátu. Roztoužili se neznámými jindy touhami, rozesnili nesněnými dříve sny. Oh, moci píšťaly krysařovy!

17 22.05.2021

“Pronásleduje tě smrt, Mayo”.
Perfektní detektivka s překvapivým závěrem. Příběh má spád, čte se dobře. Jestli je autor skutečně mistrem zápletek uvidím po přečtení jeho dalších knih, tahle je moje zatím první. Doporučuji k přečtení.

22.05.2021

“Nikdo neví, jaká karta mu padne. V některých věcech neplatí ani stavovské přehrady, ba dokonce ani státní hranice.”
V knize se stejně jako vedle humoru vážná nota vyskytuje vedle magické centrifugy zcela běžný svět.
Tato symbióza neskutečného a skutečného však funguje na výbornou. Nedrhne, čtenář se nad ničím nepozastavuje a nemá ani problém přijmout dějovou linii vystřiženou z biblického apokryfu. Bulgakov navíc zvolil ten zvláštní přístup, kde příhody z dnešní Moskvy (třicátých let) píše odlehčeně, s nadhledem a humorem, rozverně, kdežto linii Piláta Pontského odehrávající se na počátku našeho kalendáře v Jeruzalémě suchým účelovým stylem.
Společnost je vylíčena chamtivě, přestože se schovává za bohulibé činnosti.
Skvělým příkladem je samotný závěr, kde dochází k vyšetřování ďábelských zločinů a všechno se vysvětluje zjednodušeně a zametá pod koberec, jen aby vyšetřovatelé k nějakému závěru došli. Nejsou s to si připustit, že přišli do kontaktu s nadpřirozenou silou, a nakonec vesměs popřou všechno, co viděla celá Moskva.
Šílená jízda plná zábavy, která si ale přesahem a obsahem nezadá s největšími díly světové literatury.
Hodnotím 10⭐️

22 16.05.2021

"Nikdy se nelituj, lituje se jenom póvl."
Asi jsem měla od knihy vyšší očekávání, ale i tak jsem si čtení užila. Psychologická sonda do duše mladých lidí, vykreslení postav, lyrické popisy pocitů a melancholie s minimální dějovou linkou (což není na škodu, vynikne zde líčení detailů okolí a emoce). Zklamal mne však konec knihy, čekala jsem víc. Můj druhý Murakami - určitě ne poslední (na poličce čeká Sputnik) - Cukuru se mi asi ale líbil o chlup víc.

7 16.05.2021

“Jaké slunce vysuší náš žal, jaké vody omyjí naši píseň, jaké skutky vynesou z našich srdcí pokrytých střepy zalitými cementem dřiny naši modlitbu?”
Jiří Kolář používá demonstračně protibásnický text vzhledem k tradiční poetice, nejprostším způsobem dává vidět sám fakt, text zbavuje všeho konvenčně básnického a formuluje jej záměrně nepoeticky. Vědomě chce neumět, chce nechat bezprostředně vystoupit sdělovanou skutečnost v její plné tragické osudovosti.
Kniha mne naprosto ohromila jak stylem psaní, tak i obsahem. Doporučuji (pro ty, kdo se s jeho tvorbou dosud nesetkali-jako jsem já) nejdříve přečíst vysvětlení na konci knihy, eventuelně doplnit znalosti o době a podmínkách vzniku tohoto pozoruhodného díla. Teprve pak se stane čtení rukopisu, kdysi zabaveného při domovní prohlídce a posléze zakázaného, skutečnou lahůdkou.
Čtení ale vyžaduje naprosté soustředění a klid.

3 14.05.2021

“Alkohol nešatí, ale zahřeje”.
S přihlédnutím na mrazivou dobu, ve které -navzdory cenzuře- vznikly tyto satirické texty s cílem poukázat na sovětskou utopii, musím uznat, že se do určitých státních úředníků strefují dokonale, včetně těch nasávajících. Autor rozhodně nechtěl jen pobavit (ostatně satira není primárně k pobavení), ale ironií, kritikou a výsměchem poukázat na tehdejší režim. Jeho dopis vládě SSSR je jen důkazem toho, v čem tehdejší umělci museli žít a tvořit.

4 09.05.2021

“Není věru lehké prožívat takové okamžiky” A.P.Čechov 1889
Soubor 11 povídek, z nichž každá odhaluje určité náhlé životní prozření hlavního hrdiny. Postavy si uvědomují prázdnotu svého životního děje, lhostejnost a mravní cynismus okolního světa (povídka Záchvat) a zároveň jsou odsouzeni k vědomé nečinnosti a nezpůsobilosti cokoli změnit. To je pak zdrojem myšlenkového napětí a melancholie. Všechny povídky jsou čtivé, nejvíc mne oslovily Neklidná duše, Profesor literatury a Pavilón č.6. (“Všude kolem nás jsou pavilóny 6. Je to symbol Ruska...”)

2 09.05.2021

“Nikdy jsem si nemyslela, že se to stane. Totiž že zestárnu i já.”
Po prvních pár stránkách jsem knihu znechuceně odložila, příběh o stárnoucí bohaté dámě popisující svá sexuální dobrodružství mne vůbec nelákal. Jelikož nemám ve zvyku jednou začaté knihy odložit, dala jsem ji druhou šanci. Další stránky pořád “nic moc”, ale upoutal mne nápad pěti pařížských kamarádek na výlet do Prahy.
Tak nějak jsem se tím prokousala až do konce a hodnotím jako nepříliš povedené čtení na jednu sychravou neděli. Jednu hvězdu dám za snahu autorovi (nebo autorce, zřejmě české národnosti), ale jinak nedoporučuji.

3 03.05.2021

“Nerad to říkám, ale tenhle případ vlastně způsobily, ale i vyřešily ženské.”
Detektivní příběh četníků a financů z příhraničí z doby Rakouska-Uherska mne příjemně překvapil. Hezky popsané charaktery postav, prostředí, přiměřená dávka napětí...to všechno dohromady tvoří to, co kniha má mít.

2 02.05.2021

Nádherný příběh “oslavující lásku a něhu v pekle” psaný ve stylu klasických ruských románů, kdy hlavní hrdinka Zulejka, násilně deportovaná na Sibiř jako “ kulacký živel” začíná nový život a nalézá v nesvobodě sebe samu. Perfektně propracované postavy, pro mne nejsympatičtější Ignatov, a popis prostředí dávají ději spád a dramatičnost.
Román oslavuje mateřskou lásku-pro mne nejsilnější poselství knihy, závěrečná scéna skutečně vystihuje název knihy, kdy Zulejka opravdu otevřela oči...moc pěkné přirovnání.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a rozhodně doporučuji k přečtení.

10 29.04.2021

“Musí to být fantastický zločin, něco překvapujícího, naprosto neobvyklého...”
Pro milovníky klasických detektivek povinná četba. Já až takový milovník nejsem, ale knihu - audio skvěle namluvenou p.Čechem-jsem si dokonale užila. Neznala jsem dopředu vraha z žádných předchozích zpracování, což bylo velmi příjemné, ale potvrdila se mi pravda, že všichni okolo mne už dávno vědí, kdo je vrah, jen já pořád netuším. Ani tentokrát jsem do poslední chvíle nevěděla...No, co se dá dělat:))

22 26.04.2021

“To, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach.”
Další typická Hartlovina, mám moc ráda jeho postavy (i smích), takže ani tentokrát mne nezklamal. Začala jsem Veronikou, (někdo zde poznamenal, že je lépe začít Jáchymem) po zhodnocení jsem byla za tuto volbu ráda.
Oddychové čtení na dny, kdy nemůžete nikam vyrazit.

10 18.04.2021