Janadvorackova komentáře u knih

Sympatické detektivní čtivo s nádechem mystiky.

6 03.01.2018

Ještě v minulém díle mi byla hrdinka sympatická. Teď bych ji s chutí propleskla. Jenomže ona by se mi s nepochopením podívala do očí a jízlivě by se ptala, jestli jsem normální.
Ne jednu stranu se zpočátku docela slušně vypořádala se vším, co se jí postavilo do cesty, ale pak, jako by se zdálo, že na svou nezkaženost zapomněla.

Historické pozadí řeší náboženské nepokoje a problémy s tolik potřebnou plodností panovnické rodiny.
To mají za to, že se berou mezi sebou. Asi jako Morlandovi.
U tohoto dílu jsem si říkala, kdy už s tím autorka přestane, protože místy se mi prostě zvedal žaludek.
Všichni máme předky, ale jestli už před x staletími takhle mršili genetickou výbavu, duševního úpadku společnosti se nevyhneme.

Autorka v úvodu knihy píše, že pročetla hromadu literatury zabývající se životem ve středověku. A jedině tohle - obrázky prostých zvyků - mě bavily.
Třeba když se Annunciatě narodilo x té dítě a nějak se mu po porodu nedařilo, protože odmítalo kaši. Boha jeho, krmit novorozeně kaší, protože prý bohatí rodiče nepošpiní své novorozeně tím, že by je někdo kojil. Natožpak matka!
Takže hromada těch princátek a urozených mláďátek vlastně umřela hlady, protože rodiče byli idioti.
Ale dobře, doba byla taková, lidi tomu věřili. Jenom mi to hýbalo žlučí a zároveň mě to neskutečně zajímalo.

4 03.01.2018

V roce 1666 se v Londýně staly dvě zásadní věci, myslím jako i ve skutečnosti. Prohnal se tamtudy mor - fakt jako velká epidemie. Bylo vedro, voda v řece klesla, na povrch vyplavaly všecky ty sajrajty, které se do té doby schovávaly pod vodou, v ulicích byly hromady odpadu a krysy a mouchy měly žně.
No a aby toho nebylo málo, krátce na to velká část Londýna shořela. Kupodivu to ale zastavilo ten mor :).
Ale kdo by o štěstí v neštěstí stál, žejo :).

Kniha tímhle rokem končí a sleduje osud Annunciaty Morlandové (matka se jí asi mstila, že ji takhle pojmenovala) a její triumfy u dvora. Ona to sice neví (čtenář jo, takže nic neprásknu), že v jejích žilách koluje královská krev. Mamka se po poslední bitvě trochu spustila - tedy utěšovala prince, jenž domů přivezl zprávy a tělo mrtvého člena rodiny.
Děvče je nadprůměrně hezké a ví to. No a pochopitelně ji to táhne do Londýna.

Ostatní události, jak už historické, tak osudy ostatních členů rodiny, jsou trochu upozaděné a autorka mě místy tímhle přístupem docela štvala.

Hlavní hrdinka není nesympatická, ale asi od půlky knihy mi bylo jasné, jak to dopadne a to už tak prima není. Mýlila jsem se jen málo, ale no... další díly dám :).

A pokud byste chtěli lekci rodinné historie, tak zmíněné děvče je dcerou Ruth z minulého dílu (tentokrát se tedy neskáče přes generaci, ale autorka jen nechá vyrůst tu nejmladší).
A pochopitelně hromada hrdinů umře na mor, díky nehodám i jiným nemocem (asi zápal plic). Holt to tehdá neměli lehké.

A také mi trochu vadí, jak se furt berou mezi sebou. Jistě, krev trochu ředí, to ano, ale tak si říkám, že u třicáté knihy se děj bude odehrávat na půdě psychiatrické léčebny, protože už budou nesvéprávní a jediné, co jim půjde, bude kolébat se dopředu, dozadu a slintat -:))).

5 30.12.2017

Líbí se mi celá série, nicméně knihy o Karlu lV o trochu víc. Žádný z příběhů ale není nudný. Série představuje zajímavou sondu do neklidné doby.
Zikmundův příběh je čtivý a dobrodružný, podaný z pohledu lékaře a kronikáře Lombarda. A i on si svůj díl právem urve a zaslouží.

Knihy jsem poslouchala a zdálo se mi to, oproti klasickému čtení jako dvojnásobný zážitek. Už kvůli skvěle podanému výkonu Marka Holého, který knihu načetl, tak díky hudebnímu doprovodu skupiny Řemdih.
Prostě super.

6 25.12.2017

V pětačtyřiceti teda už žádný mladík, ale furt mu to jde, klukovi jednomu, zjizvenýmu :).

Námět novely je trochu pohádkový. Takový ten scénář o záchraně krásné panny. Ale je to plné překvapení. No a znáte tu báji o hledání panny v kupce sena, žejo :)?

9 22.12.2017

Malé genealogické okénko: (nemůžu si pomoci, ale prostě když nevím, kdy kdo a s kým měli koho, jsem z toho nesvá).
Ne, vůbec mi z toho nehrabe. Ani trochu :). Už proto, že jsem nepodchytila všechno. Autorka má ve zvyku hrát si s početným příbuzenstvem, všemožně jej křížit a strašně mě tím trápí :).

Píše se rok 1630. Synové herce Willa si otevřeli hospodu „U zajíce a vřesu.“
Pak se tamtudy prohnal mor. A kudy ne.

Jejich sestra Mary si vzala Gabriela, syna Jana – bastarda (to byl ten, jehož měl starý Paul s vdovou Uršulou) a měli spolu jediné dítě – dceru Mary Ester.

Mary Ester vychoval strýc Ambroz, - ten z hospody, syn herce Willa.
Mary Ester má dvě dcery: Henrietu a Ann. A příběh čtvrtého dílu se v podstatě točí kolem nich a velkou měrou kolem dospívání a osudu dívek.
Ukázalo se, že Mary Ester tak nějak slouží jako "matka" všem na Morlandu. Dětí jí tak říkají, byť většině z nich matkou není. Navíc vychovává Richarda, syna Edmunda, což byl zase syn Thomase a Douglas. Edmund jí sem tam připomene, že je jen holka z hospody, ale jako pán, oproti předchozím, je takový nevýrazný a celkem moc se neprojevuje. Bohatě ho ale předčí ostatní.

Richard už v patnácti slušně chlastá, peleší se (jasně, že jsou z toho děti) a prudí a svou macechu nesnese. I jeho příběh zaujímá v knize velké místo a tedy musím fakt smeknout před autorčinou fantazií, protože mě snad ještě žádný z hrdinů vyloženě nenudil a nepřipadal mi nezajímavý. Zejména pak jeho druhá žena, tuším že druhá. Ta je ukázkovou předlohou pro středověký zmatek v sexualitě v konfliktu s vírou.

No a jedna větev Morlandů se odstěhuje do Ameriky a tam si zkusí svoje. Tahle linie mě dost bavila, byť jí nebyl věnován takový prostor.

Co vám budu povídat. Samozřejmě ústředním motivem knihy je občanská válka v Anglii a kniha končí rokem 1648.
Kudyma se neprohnal mor, tam prošli Skotové a pak i různé jiné živly. Rodinka se v pravidelných intervalech rozrůstá a zase chřadne, jak tak postupuje čas.
Lituji, že jsem hned od začátku jednotlivé členy rodiny nenaházela do nějakého genealogického programu. Byl by to zajímavý experiment.

Další díly si určitě poslechnu, ale proložím to teď asi nějakým tuzemským autorem.

4 20.12.2017

POZOR, MOŽNÉ SPOJLERY:

Tohle je fakt hodně rozmanitý díl. Paul, vnuk první Eleonor má vnuka Paula a ten má deset dětí. Čtenář by čekal, že se někdo z nich panství ujme. Jenomže příběh je samé překvápko, plný nejednoho krvesmilného svazku a množství osobitých a osobních příběhů.

Nanette, vdova po starém Paulovi stárne a pendluje mezi domovem a dvorem, kam ji vždy zavedou povinosti vůči královské rodině. Na trůn usedne Alžběta, ale nárok na něj si dělá i její sestřenice Marie. Jak dopadla, víme všichni (hlavu jí sekali na třikrát, protože kat byl začátečník).

Jedna z Paulových dcer se po znásilnění ocitne ve svazku plném kombinace chtíče a strachu.
Jeden ze synů zase ve vztahu s mužem a mezi herci.
Jeden roky žije ve Skotsku, skoro mezi barbary a ten život se mu zalíbí.
Jeden Paulův potomek vypluje na moře s Drakeovou výpravou.
A někteří zemřou a jiní zůstanou doma, ale bez mužských dědiců.

No a příběhem se táhne i linka nejstaršího Paulova vnuka - bastarda Jana, který byl počat na konci minulého dílu, když Elizabeth v kapli znásilnil Paulův nevlastní syn (teď myslím starého Paula). Jo, tak je to zašmodrchané :).

I když se zdá, že příběh bude "furt o tom samém," poslouchá se to dost dobře. Autorka má cit pro detail, a když se věnuje některému konkrétnímu příběhu, dělá to s až takovou jako mateřskou láskou a pečlivostí, až prostě i rejpala, jako jsem já donutí si občas nad tou dobovou mizérií povzdechnout.
Historické pozadí je samozřejmostí a možná právě linka skutečnosti dělá z těch příběhů živé kapitolky, jako výtahy z deníkčů dávno mrtvých předků.
Tak, a teď jsem se z toho úplně rozněžnila a rozplynula -:))).

Který z nich je ten divoký princ? Toť otázka. Ale tipovala bych Thomase, Johnova syna - John, to je ten ze Skotska.

Do toho všeho Morlandovi furt chovají ovečky a na konci i koníčky. A ovečky a obchod se suknem a vlnou udržuje jejich životy ve stavu, dá se říct blahobytu. Poznamenaná dnešní dobou furt čekám na nějakou majetkovou tragédii :).

Ještě je třeba zmínit, že knihy načetla Heda čechová, která mívá sice místy problémy s anglickou výslovností, ale zase má příjemný hlas, přímo ušitý na historické romány.

4 10.12.2017

Tohle je peklo i pro fanoušky genealogie -:))). Jako fakt v dobrém, ale místy mi z toho mírně hrabalo.
"Drahý bratranče, milá sestřenice," přičemž se fakt neřeší, ze kterého kolena to je :).
Znám to z vlastní zkušenosti, zrovna o víkendu jsem poznala příbuzenstvo, přičemž náš nejbližší společný předek je pra prababička. Nářez - to u ž je lidí, to by naplnilo... minimálně hospodu :). No a ještě uvažovat, jestli bychom dostali od papeže povolení k sňatku :). V knize no problém :).

Hrdinové příběhu spadají do třetí a čtvrté generace - vnuk zakladatelky rodu a jeho početné příbuzenstvo se tu parádně vyřádí, někteří zemřou na různé příjemné středověkké nemoci.

Příběh z doby Jidřicha Vlll a jeho snad až oblibě všemožně likvidovat manželky, se mi zamlouval. Ale Anny Boleynové mi bylo fakt líto. Kdyby tehdá ti zabedněnci věděli, že ženská neovlivní, co jí v děloze vyroste a že by se nastávající mamča neměla nervovat, kdo ví, jak by osud Anglie pokračoval.
Krásně popsaná poprava a lehce incestní vztah hlavních protagonistů. Hlavní hrdinka byla dvorní dámou zmíněné královny a furt se tak jako mrcasila mezi dvorem a rodným domem, ale osud jí jaksi moc nepřál, takže vlastně to, co si přála, bylo vždy někde na druhém místě.

4 29.11.2017

No, krom sci-fi mám ráda i historii a tohle je fajn volba na dlouhé zimní večery, které mě čekají. Knihu poslouchám a hodlám tímhle způsobem schroustat i ty ostatní.
Příběh je klasika :).
Načetla to Heda Čechová.

8 12.11.2017

Ty kráááso, tak to byl (audio) nářez -:))).
Prachetta jsem nikdy nečetla. Kolega z práce mi pár věcí vyprávěl, ale moc mě to nebavilo.
Stopařova průvodce úplně nesnáším, takže pokud je tenhle příběh srovnáván s nimi, dost jsem se překonala, aniž bych na dotyčné dva pány změnila názor. Prostě ten humor mě nebavil, tenhle naopak jo.

Ve skutečnosti se, krom autora, překonal pan Jiří Pobuda, který audio knihu načetl, protože se u toho neskutečně a brutálně vyřádil a mě chytaly záchvaty smíchu kdekoli, kde jsem poslouchala. Fakt úplně nejblběji na vás lidi čučí, tlemíte-li se v hromadné dopravě :). Z ničehož nic, holt to se stane.

Mou pozornost si získal věrný popis dějů a bytostí pocházejících z příbramského podzemí. Jelikož bydlím asi kilometr od příbramského Horníckého muzea, zachvacoval mě někdy výtlem tak příšerný, až to hezké nebylo. A protože táta, když jsem byla malá, v dolech dělal a nosil mi odtamtud úlomky radioaktivního materiálu a o existenci permoníků nepochyboval, příběh, ač zmatený, mi fakt dával smysl :).

Pravda, jedenáctá kapitola mě nebavila, ale před ní a po ní to stálo zato.
Hmm, hrdinu oblíbeného jsem též neměla, ale... oni byli jetí docela všichni. Takoví věrně popsaní retardovaní kamarádi, nádhera.

Origoš audio nabízím, kopie posílat nebudu, přičemž jednu si určitě nechám.

10 08.11.2017

Můj názor vis. jedna ze zde zmíněných recenzí (stránky XB-1).

2 24.10.2017

Na tuto knihu jsem byla dlouho zvědavá, a protože teď v poslední době knihy hodně poslouchám, opatřila jsem si za příjemný peníz origoš audio (posílám dál, vis. bazar).

Příběh měl všechny prvky sympatické kombinace fantasy a westernu. Zaprášené město se svým otravným správcem, drsného hrdinu a trochu svérázné děvče, tajemné přízraky ve skoro neprostupných bažinách, divnou malou holčičku a tryskem pádící koně a splašené kravky :). Parné dny a studené noci, bitky na meče a stíny tam, kde byste je nečekali. A to není vše.

Western a fantasy, oboje v určité míře můžu a zajímalo mě, jak taková věc vypadá z pera našince. Musím říct, že autor má skvělý styl a způsob vypravování s prvky humoru mě vážně bavil.

Hrdinové byli slabší co do psychologie postav, to už tu nakonec padlo. Na druhou stranu jsou jednoduše odlišitelní a zapamatovatelní.
Dobré je, že abyste si příběh užili, můžete být klidně naprostí zelenáči a povede se to.

4 22.10.2017

Knihu jsem slyšela a podle všeho existují dvě verze. Jedna má něco přes 12 hodin, druhá něco přes 16. Pochopitelně jsem slyšela tu kratší, ach jo. Asi mi to nedá a časem dám i tu delší.

Příběh nebyl špatný. Mám příběhy z války ráda. Uvědomím si, jaké ptákoviny se řeší dnes a že vlastně vše, co nám připadá životně důležité, se tak jen tváří.
Slepá hrdinka byla zajímavá a její způsob vnímání okolí a všeho prostě představitelný. Sama vidím blbě, a když jsem byla malá, jezdívali jsme na školy v přírodě s nevidomými, takže počínání Marie a její vnímání všeho mi zapadlo do toho, co už jsem poznala.

Jen jako by mi ke konci chyběla část příběhu (dost možná fakt jo).
Na druhou stranu se to vyvinulo docela realisticky. Jen jako byl dán prostor válečným létům tak trochu bez dotyku té doby a ke konci, kdy se vše vyjasňovalo, to uteklo strašně rychle.
Ale jak píšu, narazila jsem na dvě audio verze knihy.

Tedy musím říct, že na příkladu Veroniky jste tak z osmdesáti, pětaosmdesáti procent vylíčila život mojí sestry. Akorát nevím, jestli je to smutné, nebo černo :) humorně vtipné.
Zatím tedy nepotkala žádnou paní Jitku :), ale ono je možné snad úplně všechno.

Kniha je skvělá, takové holky a ženy tu mezi námi fakt jsou. Jen já osobně nechápu, co vidí na mužích s laxním přístupem k výchově, podivnou prací a tak odlišnou identitou, že v nich prostě nedokážu najít cokoli přitažlivého.
Vlastně je mi jasné, co na nich vidí. Holt ten nadprůměrný rozměr vyváží asi všechno :).
To já ještě k tomu blbě vidím, ale když jsem takhle jednou omylem vlezla do koupelny a narazila na sestry přítele (ne doslova), přísahala bych, že se mi to nějak lepší :).

Jak všichni kolem nás říkají "děti dělaj hezký." Co tak můžu říct, ty naše jsou i šikovné, ve škole jim to jde a nejsou moc nemocné. Ale tatínkové místních mulatů asi zapomněli, jaké to je dostat nařezáno (pokud si to vyložíte jako rasistickou poznámku, jste hlupáci). Je totiž úplně šumák, jestli má otec černou, nebo fialovou barvu kůže. Když se nestará, zaslouží přes čumák.

Je to hovno platný, paní Pekárková, když děti z nedostatku otcovské pozornosti vlčí a na matkách, které "nic nedělají," leží všechno za cenu vlastní svobody.

3 15.10.2017

Můj první Koniáš a k tomu v audio podobě. Poslouchal se velmi dobře. Četl ho Zdeněk Velen, jemuž podobné příběhy, myslím, docela sedí :).

Doposlechla jsem před chvílí. Ráno v šest mě vzbudila taková stařena, co bydlí nade mnou. Zřejmě se jí vymkly kontrole nějaké magické rituály, protože už jsem nedokázala usnout. Zůstala jsem pod houněmi, rozumějte v posteli, k tomu zakousla krajíc starého chleba a nějakou tu flákotu, na ohni si připravila šálek (termosku) čaje a s karavanou jsem putovala krajinou. No a vylezla jsem zhruba v půl třetí - doposlechnuto :).

Příběh mě nenudil a ani mi nedělaly problém různé věci, o kterých se zmiňují někteří čtenáři níže. Hlavní hrdina nejde tak lehce zabít, což je prima, a i když je v komatu, je s ním sranda :).
Pokud narazím na další díly, určitě je zařadím do seznamu k přečtení.

Údajně prý tuzemští autoři neumějí psát. Jsem klidná, protože to mohou tvrdit jen lidé, kteří buď neumějí číst, nebo mají tak mizernou míru imaginace, že je dokáže vzrušit a vyděsit jen cena másla. A takoví si můžou trhnout nohou.

13 14.10.2017

Dvacet z těch povídek jsem hodnotila šedesát a víc, tak si myslím, že se mi to líbí víc, než Knihy krve. Ale zase v nich bylo méně možností výběru.
Já jsem na horory docela náročná, protože filmové mě neděsí a knižní moc neuspokojují. Možná bych se divila, zažít něco na vlastní kůži. Jenomže tady vím, že vzhledem k těm mnohdy šíleným námětům, se to nestane. Takže... se vlastně není čeho bát???

6 08.10.2017

To, že má kniha pokračování, mi přijde vtipnější, než děj prvního dílu. Víc jsem jich opravdu nezvládla a nebudu to ani zkoušet. I když humor ráda mám, i britské seriály (ne všechny), tohle mi přišlo katastrofálnější, než katastrofické filmy. Mimochodem Stopařův průvodce ve filmovém zpracování se mi líbil o něco víc, než knižní podoba, což je teda co říct. Asi to bude tím, že film jsem dokoukala, knihu jsem dočíst nedokázala.
Humor prostě není vtipný. Postavy nesympatické a po nějaké době z mysli prchající. Děj to mělo ke zničení Země - pak to sklouzlo do černé díry.

První kniha, kterou jsem od tohoto autora slyšela.
Hlavní hrdina pátrá po vrahovi Václava III a jeho cesta ho vede po celé Evropě. Boží přikázání sem, Boží přikázání tam -:))). Ne, tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale je super, když se mnich umí ohnat mečem a sem tam si užije i nějaké ty pozemské radosti (jako pobyt v mučírně a tak).

3 01.10.2017

V audiopodobě je to paráda. Každou postavu čte někdo jiný, čímž trochu stoupne dramatičnost a nutí to u knihy zůstat.
Bohužel ale příběh byl místy moc překombinovaný a konec vyšuměl. I když chování a jednání postav mi uvěřitelné příšlo, uzavřelo se to sice logicky, ale zkrátka tak nějak divně.

8 28.09.2017

Knihu jsem slyšela a dost mě to bavilo. Jenom šlo o poměrně neveselý příběh, vzhledem k tomu, jak moc se Václavův otec snažil, aby měl synáček stabilní zázemí. Kluk si toho moc nevážil, působil chvílemi jako rozmazlený smrad a cholerik. Do toho trable s Janem Husem. Nezáviděníhodný úděl, ale jako by mu chvílemi bylo jedno, co se v jeho zemi děje, takže částečně jeho vina. Smutné. A samozřejmě soudit je snadné.

2 24.09.2017