Hlas krve
* antologie , Ivan Adamovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17106/bmid_hlas-krve-qR2-17106.jpg
4
169
23
Lidé si odjakživa vyprávěli hrůzostrašné příběhy, strach a hrůza člověka vždy svůdným způsobem přitahovaly. Tyto emoce se odrážely spolu s plameny ohňů v očích pravěkých lovců se stejným účinkem, s jakým rozšiřují zorničky moderního člověka filmové horory na plátnech kin. Hrůza je naším neodbytným stínem. Z krajiny stínů pocházejí i příběhy v této knize. Je to nebezpečná, nejistá krajina, v níž strach určuje světové strany a plíživý děs naznačuje směr putování. Hlas krve vás zve na cestu… Sestavil Ivan Adamovič.... celý text
Přidat komentář
Když Adamovič dělá angologii znamená to skvěle odvedenou práci, kvalitní výběr, zasvěcené medailonky, prostě fanservis. Toto bylo pro mne ve své době zjevení.
Velice povedená sbírka britských a amerických hororových povídek. Velmi se mi líbí to rozdělení autorů na Praotce hrůzy, Otce strachu a Syny děsu. Nejlépe hodnotím tuhle temnou desítku: Byl to démon, Černý muž s rohem, Hlas ve tmě, Hlídač, Hřbitovní krysy, Kde jsi, rytíři?, Krysy ve zdech, Mrtvý muž, Žárlivý duch a Zapovězené. Vyznavačům makabrózního umění tuhle umrlcovu šperkovnici vřele doporučuji.
Na téhle sbírce musím pochválit víc věcí. Už jenom obálka je super. Potom se mi moc líbí, jak je kniha strukturovaná v rámci obsahu. Hodně se mi líbí, že kniha obsahuje medailonky autorů. (Jak moji věrní čtenáři ví, na tomhle si já ujíždím.) Navíc, byť všechno nemusí být obsahově totální top, výběr každé povídky v antologii dává smysl...
...protože zde si sestavovatel dal vážně velkou práci a přes nějaké technické problémy (a taky emoční), u výběru vážně přemýšlel. Protože ten výběr je fakt dobře sestavený :)
Nejvíc se mi libily (Loterii nepočítám) povídky Jeho rostlinná manželka, Kde jsi, rytíři? a Tváře v Borových dunách. Další byly taky dobré (což lze vidět na hodnocení), ale tyhle asi nejlepší.
Co mi ale udělalo velkou radost, je fakt, že jsem měla možnost podruhé číst povídku Byl to démon. Té jsem poprvé dala tři hvězdy. Což se tady změnilo na pět. A samozřejmě klasiku (v tomhle vydání) Krysy ve zdech jsem si přečetla znovu hodně ráda :)
Nerada hodnotím sbírky, raději pouze povídky. Zde by to průměrem vyšlo spíš na čtyři, ale vzhledem k tomu, jak si na knize dal Adamovič záležet, tak musím dát pět. Ale je to jenom číslo.
Ale pokud by někoho strašně moc zajímalo, jakej mám názor na povídky, tak stačí kliknout ;)
Plný počet hlavně za ediční počin. Ne všechny povídky se mi líbily, ale jako přehled vývoje horrorového žánru je to super.
Na knihu jsem se těšila. Četla jsem nejdříve povídky, které tady čtenáři vychvalovali. Zajímavé na tom bylo, že se mi vůbec nelíbily a okouzlily mě úplně jiné. Asi má každý jiný vkus. Bylo to zajímavé čtení. Trápení s detičkami,S úctou váš Jack Rozparovač, Byl to démon,Zapovezene a Žárlivý duch byly nejlepší.
Za mě spokojenost. Jak už to s antologiemi bývá, jednou nahoru, podruhé dolů, ale byl to příjemně strávený čas a ochutnávka z prací autorů, které běžně nečtu.
Některé povídky slabší,ale většina je naprosto skvělá. Tak už to většinou bývá. Tudíž se přikloním k pěti hvězdám.
Je tu opravdu dost povídek na to, než aby se mi líbily všechny. Takže za mě spíš lepší průměr. Něco mezi 3 a 4 hvězdičkami. Ale některé se mi líbily fakt hodně. Třeba Kde jsi, rytíři? nebo Noemovy děti, Loterie...
Je to rozhodně zajímavá sbírka více či méně strašidelných povídek. Asi jsem měl velké očekávání hrůzostrašných povídek. Místo toho jsem se dočkal docela poutavého a pestrého čtení, které mi moc husí kůže nenahnalo. Co se týče pestrého čtení na dané téma - spokojenost. Co se týče vlastní hororové nálady - spíše mírné zklamání.
Antologie su ako bonboniery. Nie kazdy cukrik je fajny. Ale to plati vseobecne o kazdej. Kazdopadne som hrdym majitelom tejto knihy a 90te roky povazujem za zlate obdobie publikovania fantastiky u nas. To porevolucne rozmrazenie bolo uzasne. Zbierka poviedok v tejto antologii je naozaj to "najesencialnejsie" co zaner ponuka. Ozajstna hororova citanka ktora obsahuje to dolezite. Mnamka. Inak hororove pribehy mali u nas v case normalizacie celkom stastie. V slovencine vyslo brozovane hnusne Volanie o pomoc, ale tiez plne vybornych poviedok, vysla rada Hitchcockovych strasidelnych antologii, vysla zabudnuta zbierka mysterioznych pribehov Usmev Giocondy. Takze niektore poviedky sme uz mali tu cest citat predtym.
Pěkná sbírka hororových povídek od autorů z tohoto děsu plného žánru. Za skvělý krok považuji chronologické rozdělení od prvopočátků hrůzy až po současnější autory. Lze tak krásně porovnat mezi sebou jednotlivé styly a slohy obsažených spisovatelů. Ke každému z nich Ivan Adamovič napsal kratičký medailonek, který autora o něco více přiblíží. Jediná nevýhoda antologie je pro mě ta, že jsou povídky kvalitativně nevyrovnané. Polovina je průměrných až slabších a druhá polovina nadprůměrných až vynikajících. Ale i přesto "Hlas krve" stojí za to přečíst a několik zásadních žánrových perliček se určitě vryje do kůry mozkové jakbysmet.
Nejlepší antologie hororu, která v ČR kdy vyšla. V knize není ani jedna jediná povídka, která by byla vyloženě slabá, naopak těch výborných je v ní plno. Za mě nejlepší Holubi z pekel, Byl to démon, Noční stíny, Cesta domů a Šesté přání.
Knize „Hlas krve“ je skutečně možné vytknout jen málo. Je zde skvělý výbor zajímavých autorů, z nichž mě pravda nejvíce zajímají ti lovecraftovští, ale ani ostatním se nedá vzít jedno zásadní – mají co říct a říkají to různými tématy a způsoby, čímž jen ukazují, jak je světový horor bohatý. A to je na něm to krásné. Není to jen King, který zde nemá nijak silnou povídku, jsou zde i jiní a možná i lepší, minimálně v rámci tohoto výboru. A tak by moje výtky směřovaly snad jen k tomu, že by kniha zasloužila ještě jednu korekturu. A hodně mi zde chyběl Edgar Allan Poe.
Dvacet z těch povídek jsem hodnotila šedesát a víc, tak si myslím, že se mi to líbí víc, než Knihy krve. Ale zase v nich bylo méně možností výběru.
Já jsem na horory docela náročná, protože filmové mě neděsí a knižní moc neuspokojují. Možná bych se divila, zažít něco na vlastní kůži. Jenomže tady vím, že vzhledem k těm mnohdy šíleným námětům, se to nestane. Takže... se vlastně není čeho bát???
Tato kniha čekala na mém seznamu "chci si přečíst" celé tři roky. A tak jsem si dala předsevzetí že vymažu ze seznamu další čekající knihy a trochu si ho pročistím. Určitě v něm objevím další klenoty, jako je tento. Když se tak dívám na ohodnocené jednotlivé povídky, vidím záplavu hvězd. Většinou nerozdávám plný počet jen tak, povídka či kniha musí mít něco do sebe. Pokaždé se nemůžete trefit do chuti čtenáře - každý má jiný vkus na to, co ho při čtení děsí či navozuje strašidelné pocity.
Ráda bych knihu sehnala a přiřadila ji po boku Tiché hrůzy a dalších hororů, které zabírají většinu mé knihovny.
Pokud je knížka kvalitní, dokážu si vybavit i po dlouhé době nejen děj, ale i pocity, které mě při četbě doprovázely. Prostě ve mně ta knížka dlouho zůstává. Poté, co jsem dočetla tuhle antologii, a chtěla jsem o ní napsat komentář a hodnocení, u mnoha povídek jsem se nedokázala ani rozpomenout, o čem vlastně byly. Mezi ty, co opravdu uvízly, patří - Hřbitovní krysy, Byl to démon, Loterie, Netvor z hlubin, Mrtvý muž, Noční stíny a Zapovězené.
Antologie je jako bonboniéra pro ochutnávku různých autorů. Stejně jako v bonboniéře mi některé kousky chutnaly více, některé méně, ale je tu poznat zkušená ruka autora, který si dal s výběrem práci, aby si žádný milovník hororu nepřipadal ošizen.
Osobně dám přednost Kingovi nebo Bradburymu před Lovecraftem a jeho žáky s jejich neustálým "Byla to hrůza". Ze staré gardy chyběl Poe a je možná škoda, že výběr zamrzl v osmdesátých letech.
Někteří autoři dostali zbytečně místo pro dvě povídky, takže prostor pro širší škálu by byl.
Výhodou takovýchto sbírek je, že si každý může najít to své. Nevýhodou je, že by si tam každý dal jen to své. Řešením by mohlo být vydat sbírku o velikosti Encyclopedia Britannica v kroužkové vazbě, aby mohl kdokoli to nepotřebné vyhodit. Za mě lehce nadprůměr.
Štítky knihy
hororové povídky Weird Tales antologie hororu
Část díla
- Byl to démon 1965
- Černý muž s rohem 1980
- Cesta domů 1975
- Dovádění 1982
- Hlas z temnot / Hlas ve tmě 1907
Horor Candyman považujem za jeden z najdôležitejších hororov 90. rokov. Vyviedol horor z ponurých lesov a rafinovane ho umiestnil do notoricky známeho prostredia: do miest, do vysvietených ulíc, do bytov. Čosi podobné neskôr majstrovsky predviedol Cravenov Vreskot. Všade je plno ľudí a pritom vám napriek tomu nikto nepomôže. TO je desivé. Ešte desivejšie, než upíri, či besný bernardín, ktorý vám chce prehrýzť krčnú tepnu. Preto som veľmi chvel čítať Barkerovu poviedku z polovice 80. rokov. Dostal som sa k nej až po niekoľkých desaťročiach (!), keďže obe knihy, v ktorých v ČR vyšla, boli dávno všade beznádejne vypredané. Až v r. 2024 sa mi konečne podarilo dostať sa k legendárnej antológii zostavenej Ivanom Adamovičom Hlas krve, takže som buchol šampáňo a okultným spôsobom obetoval od bolesti a bezmocnosti revúci kukuričný klas. Ako do prvej som sa samozrejme začítal do poviedky Zapovězené, čo nie je nič menšie, než práve kultový Candyman. Sranda je, že poviedka sa v češtine volá Zapovězené, v origináli The Forbidden (čiže fakt žiadny Candyman) a dokonca samotná prezývka Candyman v samotnom texte nezaznie ani raz (reč je o „Cukrářovi“, ehm ehm). Myslím si, že poviedka a film sa od seba dosť odlišujú, ale nemôžem povedať, že by mi to vadilo. Hoc áno, film mi pripadal ešte o dosť lepšie, než inak tradične mrazivá Cliveova poviedka. Toto bol námet na román, nie len na pástranovú poviedku. Čo sa ostatných poviedok týka, je ich tu ozaj veľa a skvelou správou je, že Adamovičove kritériá boli vysoké, takže trúfam si tvrdiť, že väčšina textov je nadpriemerná. Také, ktoré ma vyložene nebavili, sú tu dva, možno tri. Výborné sú informáciami nabité medailóniky jednotlivých autorov + podrobnosti o jednotlivých poviedkach. Vynikajúca hororová antológia.