Dovádění
Povídka od:
Thomas Ligotti
Z knihy:
Hlas krve, Písně mrtvého snivce
Nejzajímavější na autorových povídkách je jejich jazyk, bohatá slovní zásoba používaní s lékárnickou přesností a alchymistickou působivostí, atmosféra vzbuzující spíše než hrůzu trvalé, hluboké mrazení. Tato povídka v sobě nese velkou dávku stísňujícího a halucinačního účinku. Je ukázkou toho, jak znepokojivý a hrůzu nahánějící může být obyčejný dialog dvou lidí v osamělém domě za městem.
The Frolic
Rok vydání originálu: 1982
Komentáře (7)
Přidat komentář
Od poloviny předvídatelné, přesto je ten závěr děsivý. A ta fantazie a popisy "světa", kde k onomu "dovádění" dochází jsou famózní.
Zrejme jedna z "najnormálnejších" Ligottiho poviedok. Ako vstup do jeho diela mimoriadne vhodná. Dusná, temná a na pôsobivosti jej neuberá ani odhadnuteľný záver.
Páčilo sa mi to, ale od istého momentu je jasné, ako sa to skončí a to čiastočne znižuje v úvode vysoko nastavenú latku. A síce oceňujem, že to autor vo finále neprehnal s explicitou (vlastne tu žiadna nie je), takže je to mrazivejšie, ale v konečnom efekte je záver skrátka predvídateľný. Potešia dobré dialógy, originálne prostredie (dom pri väznici) a dvojica sympatických manželov, ktorí navzájom majú dynamickú interakciu. Ale pripadalo mi to pravdupovediac dosť zastarané, hoci zručne napísané. Kebyže mi niekto povie, že to napísal Clark Ashton Smith v 30. rokoch 20. storočia, nemal by som problém veriť mu (ak šlo o umelecký zámer, tak potom dole klobúk za to, ako Ligotti dokázal napodobniť starú dobu, ale mňa to každopádne trošku nudilo a tak nejak nechápem, na čo ej vlastne taký "zámer" dobrý, možno len na to, aby si autor dokázal, že na "to" má, ale to je pre čitateľa fakt málo). Palec hore za zaujímavého záporáka "odnikadiaľ".
Komorni povidka o vezenskem psychiatrovi, jeho manzelce a silenem vrahovi malych deti. Mrazive!
Sice předvídatelné, ale pro každého rodiče ten nejděsivější horor ze všech možných...
Nejde o to, že by mi nesedla forma nebo bych se nudila. Jenže mě to nesedlo prostě vůbec a proto jsem se nudila. A konec byl pro mě na "No a? Kvůli tomu mám říct, že to bylo děsivý?". Za mě ne.
(Čteno ve sbírce Hlas krve.)