Jana283

Příspěvky

HanaHanaA. Mornštajnová

Krásně a citlivě napsaný příběh. V dětství jsem si představovala šťastné návraty, lásku a štěstí těch, kteří přežili. Nyní i díky četbě knih pamětníků holacaustu vím, že utrpení a bolest těch, kterým bylo dáno přežít nikdy neskončily. Co víc, svůj otisk si nesou i další generace. I proto jsou tak důležité knihy jako Hana.

30.05.2017


Medvídek PúMedvídek PúA. A. Milne

"Jaký je den?" zeptal se Pú.
"Je dnes." odpovědělo prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů. (Můj nejoblíbenější medvěd).

11.10.2017


Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiRaději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotářiA. Palán

Na tuhle knížku jsem se hodně těšila a moc si ji užila. Jak slovo tak obraz. Dokonalé souznění.
Šumava je mým domovem a krajinou mého srdce. A hle jací zajímaví lidé se tu skrývají (a dobře dělají). Mám o ně trošku strach, zda jim kniha nepřinese nechtěnou publicitu a hledaní jejich skrytých domovů nebude teď patřit k dalším módním aktivitám turistů, kteří náš kraj mnohdy velmi necitlivě atakují. Já bych si jejich intimitu nikdy nedovolila narušit, ale všichni oslovení mi připadali velmi inspirující a zajímaví a věřím, že bych si s nimi dokázala najít společnou řeč mnohem snáze než s mnohými milovníky civilizace žijícími své „správné“ životy. I pro mne je kůra stromů, východ slunce, vůně psí srsti víc než mnohé moderní výdobytky a samota v lesním tichu krásnější než opuštěnost v hlučícím davu. Odvahu k takovému způsobu života asi nenajdu, ale je uklidňující vědět, že to lze a doufat, že i my – méně odvážní samotáři a poustevníci se budeme mít v budoucnu kam utíkat… Těch krásných divokých míst však stále ubývá…

25.12.2018


Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádechNedělňátko aneb s Cimrmanem v zádechM. Čepelka

Leonardo da Vinci a Jára da Cimrman byli osobnosti vskutku renesanční. A já bych si k nim troufla připojit ještě Miloně da Čepelku. V knize se nám představuje jako člověk, spisovatel, rozhlasák, herec, básník, skladatel textů dechové i populární hudby.... Jeho rozhovor s Alešem Pelánem je velmi osobní, citlivý , skromný a plný životního moudra. Miluji češtinu a mám ráda lidi, kteří si s ní umí hrát a čarovat. Doporučuji všem, kteří hledají nějaké to pohlazení duše.

13.02.2019


Příběh lvice ElsyPříběh lvice ElsyJ. Adamson

Jedna ze zásadních knih mého života. Joy Adamson měla jistě komplikovanou povahu, ale naprosto chápu, že jí zvířata byla tak blízka, mnohem bliřší než lidé... Kniha je nejen nádherným příběhem pro všechny, kdo milují přírodu a zvířata, ale je i unikátní studíí etologie zvířat jak ve volnosti tak v zajetí. Joy zvířata milovala, ale nepolidšťovala je a dokázala jim vrátit volnost a svobodu. Všem milovníkům lvice Elsy, levhartice Penny, gepardice Pippy i Joy samotné si dovoluji doporučit ne příliš známý životopis J.A. od Zuzany Beranové - Setkání se smrtí, kde se dozví mnoho podrobností o jejích českých kořenech, ne příliš známém malířském talentu, podpoře afrických národů, boji za vznik národních parků i o jejím nenaplněném hledání parnerské lásky.

16.10.2017


Tiché rokyTiché rokyA. Mornštajnová

Paní spisovatelka určitě tušila, že její novinka bude srovnávána s Hanou. Jenže obrovská síla Hany spočívala v tématu a v době, kdy se odehrávala. Nový román se odvíjí v kulisách doby nedávné. Ale i ta je už pro mladší ročníky historií. A je tedy správné, že se o ní píše. Každá doba nějak své hrdiny formuje (či deformuje). Je dobře si to připomínat – vždyť lidská paměť je tak milosrdná a dává zapomenout, maluje na růžovo… a my všichni si neseme svá tajemství, lži, mlčení, strachy…proto jsou hrdinové HM, tak pochopitelní a blízcí.

29.04.2019


Šikmý kostelŠikmý kostelK. Lednická

Moc se mi to líbilo. Mám ráda historické romány, mám ráda silné hrdinky. Dějiny těšínského kraje pro mne byly doposud neznámé. První světová válka i poválečné dělení sporných území mezi Československo a Polsko se palčivě dotýká životů jednotlivých hrdinů románu. Konflikt proti sobě postavil sousedy, přátele i spolubojovníky z 1.světové války. „V Karviné jako by jedna válka přešla ve druhou…“ .
Kniha se ke mně dostala určitě ve správnou dobu. Životy lidí z havířského kraje byly tak těžké, a přesto je provázela láska, rodinná soudržnost, schopnost znovu a znovu se stavět nepřízni osudu, radovat se z drobností…. Vše na co pod tlakem konzumu, rychlosti doby, a touze po pohodlí zapomínáme.

27. dubna


Malý BobešMalý BobešJ. V. Pleva

Četli jsme "hromadně" ve 4.třídě. a protože mne koktání spolužáků nebavilo, přečetla jsem Bobše za tu dobu asi třikrát a dostala několik poznámek, že nemám nalistovanou správnou stranu. Mám tu knížku moc ráda, i když dnes, když listuji jejími stránkami, připadá mi děj daleko temnější než v dětství. A o tom asi dětství je - že dokáže vnímat i bolest a bezpráví jako fakt a nepitvá se v tom, proč tomu tak je...

27.11.2017


RobinsonkaRobinsonkaM. Majerová

Docela mě překvapuje nepříliš příznivé hodnocení této knihy. Já jsem měla ( a mám) Robinsonku moc rádá, i když při představě jejího osudu se mi vždy svíralo srdce a bála jsem se o své rodiče. Je pravda, že dřív byly děti asi více "dětské", hravější, měly více fantazie, ale na druhou stranu se také dokázaly se životem poprat. Připomíná mi to osud mé maminky, která vyrůstala bez otce a musela zastat v domácnosti věci, o kterých se dnešním dětem ani nezdá. Možná i proto je mi Robinsonka tak blízká, velmi ji obdivuji a v mé knihovničce má místo mezi oblíbenými knihami mého dětství. Přimlouvám se - dejte jí šanci.

06.12.2017


Tatér z OsvětimiTatér z OsvětimiH. Morris

Téma holocaustu je tématem i mé rodiny, takže takové knihy čtu hodně často. V tatérovi mi něco trošku nesedlo a drhlo. Ten koncentrák na mne působil takovým “fešáckým“ dojmem a byl jen jakoby nucenou kulisou vztahu Laleho a Gity. Děj klouzal po povrchu bez velkých emocí, jedna „šťastná“ náhoda se vršila na druhou. Ale kdo ví, kolik osudů, lásek a náhod se skutečně za ostnatými dráty odehrálo… Jen Ti, kteří to přežili, a těch už zbývá tak málo… Proto je každá takováto kniha (byť i méně zdařilá) potřebná. Mne nakonec nejvíce oslovil doslov autorky a syna Laleho.

08.07.2019


VrányVrányP. Dvořáková

Dlouho jsem nečetla nic tak smutného, bolestného a beznadějného. To se snad nedalo vymyslet, to se muselo prožít. Kniha s ilustracemi Terezy Basařové je malý umělecký a literární skvost.

24. ledna


Pan Kaplan má stále třídu rádPan Kaplan má stále třídu rádL. Rosten

Jak to ten pan Přidal mohl pro nás Čechy tak krásně přeložit? A přeložil to vůbec? Nenapsal náhodou novou knihu?
Geniální!

04.10.2017


Jak chutná mocJak chutná mocL. Mňačko

Přečetla jsem v patnácti letech ve slovenštině za jeden den na návštěvě u známých na Slovensku. Odmítala jsem opustit zahradní altán, dokud nebyla dočtena poslední stránka. Některé knihy mají zásadní vliv na náš život a je dobře, že jsou přečteny v tom niterném období " -nácti". I když člověk v danou chvíli třeba není schopen pojmout všechny myšlenky, tak jeho "světonázor" to ovlivní navždy.

23.02.2018


MalevilMalevilR. Merle

Po přečtení skvělé knihy Smrt je mým řemeslem jsem měla chuť se s autorem ještě jednou setkat. Sáhla jsem ke zcela jinému žánru a sáhla jsem dobře. Robert Merle je PAN SPISOVATEL.Skvěle vylíčená atmosféra, postavy živé a plnokrevné, děj skvěle ubíhající. Drama i chvíle zamyšlení...Navzdory tématu mne kniha naplňovala určitým klidem, optimismem a nedějí.Bojím se,že realita by byla mnohem mnohem drastičtější, a tak díky za krásný ostrůvek naděje na francouzském venkově

22.05.2018


Anna KareninaAnna KareninaL. N. Tolstoj

Ani dvě nejstrašlivější profesorky jazyka ruského mne neodnaučily milovat jazyk, spisovatele a melancholickou duši národa.

29.08.2018


Jako bychom dnes zemřít měliJako bychom dnes zemřít měliM. Doležal

Přečetla jsem před měsícem, četla dlouho a pečlivě a stále nedokážu napsat komentář. Je to jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih mého života. Hodně mě ovlivnila a nikdy na ní nezapomenu. Učím se žít " ...jako bychom dnes zemřít měli".

09.10.2018


MedvědínMedvědínF. Backman

Přečetla jsem knihu o sportu. A přečetla jsem ji jedním dechem. Já , která si pletu volejbal a basketbal. .. Přečetla jsem knihu o hokeji a líbila se mi, protože byla o hokeji. A líbila se mi i proto, že byla o mnoha dalších věcech – především o bezpodmínečné rodičovské lásce, o přátelství, partnerství, věrnosti, loajalitě, strachu, o vítězství a prohrách…. Odpustila jsem autorovi všechna klišé, protože jsem byla součástí příběhu a všechen příval emocí, kterým mne kniha zavalila jsem skutečně prožívala. Byla jsem obyvatelkou Medvědína a musela se rozhodnout, jak dál…
„V dospělosti zažíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbeni ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.“

04.12.2018


Voda, která hoříVoda, která hoříJ. Vodňanská

Autobiografie nečtu proto, abych něčí život soudila, ale abych ten svůj obohatila. A v tomto případě bylo o čem přemýšlet. Obdivuji odvahu k tak intimní výpovědi a ponechávám plně na autorce, aby vylíčila svůj život, tak jak ho prožila, procítila a zpětně vidí ona…

28.01.2019


Kundera: Český život a dobaKundera: Český život a dobaJ. Novák

Kniha se mi líbila moc. Nemusím spisovatele Kunderu, miluji spisovatele Jana Nováka. Více než 800 stran textu na tom nic nezměnilo. Novákova kniha je výborně napsaná. Poctivá, mravenčí práce se zdroji a fakty jí neubírá na čtivosti. Není to pouhý obraz spisovatele, ale především bohatý a poutavý obraz doby a lidí, které formovala. Jak se s ní vyrovnali bylo na nich, na jejich vůli, odvaze či zbabělost. Novák nesoudí, pouze vrší fakta a seznamuje nás s celou plejádou osobností, které sehrály důležitou roli v Kunderově životě i historii (Ivo Pondělíček, Jan Trefulka, Milan Uhde, Vítězslav Nezval, Pavel Juráček…). Velmi zajímavé jsou i kurzivou psané „odbočky“ např. o Juliu Fučíkovi, Janu Zahradníčkovi, Janu Drdovi, Janu Benešovi, Ivo Pondělíčkovi aj - malé autobiografie v jedné velké.
Myslím, že Novák se snaží opravdu poctivě Kunderův život uchopit a porozumět mu. Je to cítit i vybraných citátů Kunderových děl:
„ Nic naplat, nedá se nic dělat. Lidská bytost je spojená ze zázračných a vždycky trochu nepochopitelných protikladů. Měli bychom se to učit respektovat. A nejen u velkých lidí, ale v každém člověku. I ta nejlepší despocie je hloupá právě proto, že je despocie, a dobře jí tak, ocitne-li se v rozpacích. „
„Smyslem života je bavit se životem, a je-li život na to příliš lenivý, nezbývá než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jako unuděný pěšák.“
„ Mluvit pravdu v tomto bezvýznamném světě, by byl vrchol směšnosti.“
„Spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“
Myslím, že ten poslední citát je klíčový. Milan Kundera nestojí o pohled veřejnosti. Kdo ho chce poznat, objeví ho v jeho dílech.

04. srpna


Proč nejsem komunistouProč nejsem komunistouI. Olbracht

Jak je možné, že už tenkrát věděli...
Jak je možné, že dnes někteří stále ještě neví...

12.07.2017


Levandulový pokojLevandulový pokojN. George

Čekala jsem lehké letní čtení, ale dostalo se mi pořádné porce silného a podmanivého příběhu o lásce, přátelství, knihách a jejich schopnosti léčit bolesti lidské duše, o hledání sebe sama, schopnosti vyrovnat se ztrátou, sebeobětování i odpuštění...
Doporučuji všem, kteří milují knihy, Francii i těm, kterým v životě někdo chybí...

14.08.2017


Černobílý světČernobílý světK. Stockett

Jedna z mých oblíbených knih (a moc se mi líbil i film). Znáte ten pocit, milí knihomolové, když si říkáte: brzdi, nečti tak rychle, taková literární dobrůtka tě dlouho zase nepotká..., ale nemůžete se zastavit, s očima zarudlýma otáčíte stránku za stránkou, protože vy ten příběh nečtete, ale žijete. A když knihu zaklapnete, je kus života pryč a vám je smutno skoro jako když vám dobrá kamarádka řekne, že se stěhuje na druhý konec světa... Tak takovou knihou je pro mne Černobílý svět.

20.08.2017


TrhlinaTrhlinaJ. Karika

Cena čtenářů 2017 ? Mystifikace nebo skutečnost? No nevím, asi nejsem ta správná cílová skupina. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo historky, které jsme si v dětství povídali v noci u táboráku nebo na noční hlídce a pak se báli jít do tmy na záchod. Při četbě této knihy jsem se na záchod chodit nebála a trošku se nudila. Škoda.

14.03.2018


DědinaDědinaP. Dvořáková

Vždycky se choulím pocitem trapnosti za autory, když shlédnu nějakou upoutávku na film či seriál, který se snaží vylíčit pohledem pražského intelektuála, jak mi prosťáčci na té dědině žijeme. Petře Dvořákové jsem díky jejím skvělým předchozím dílům držela palce, aby to nezkazila a ona mne nezklamala. Syrová i bolavá minulost zasahující do osudů současnosti, neklouže po povrchu, ale jde na dřeň. Výborně napsané, skvěle vyjádřené charaktery,dobře se čte.
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."

29.05.2018


Zlodějka mýho tátyZlodějka mýho tátyP. Hůlová

Tak konečně se někdo podíval očima dítěte na tu „báječnou střídavku“. Kdo to proboha vymyslel? Děti bez zázemí, bez pevných jistot… Vůbec se jim nedivím, že jsou takové jaké jsou. Už název - každý týden přežít v pekle, v rodině zlodějky. Neporozumění, stesk, bolest, revolta... Miky není zlovolný spratek, jen strašně bolavé stvoření ve zmateném světě, do kterého byl násilně poslán dospělými. Stále doufá v znovuobnovení své původní rodiny a když se nedočká pomoci, snaží se bojovat sám...

12.10.2019


Magor a jeho dobaMagor a jeho dobaM. Švehla

S knihou jsem prožila konec roku 2019. Vzala jsem si jí na zimní dovolenou s tím, že jí budu „prokládat“ četbu lehčí literatury. Nestalo se tak. Osud Martina Jirouse mne od prvních řádek oslovil a román naprosto pohltil a já četla, četla, četla…. Není vůbec důležité jaký máte postoj k undergroundu, není podstatné, zda se vám líbí hudba Plastiků nakonec ani to, zda souhlasíte se všemi názory a postoji Jirousovými. Tato kniha je jedním z nejlépe napsaným svědectvím o době totality, o tom jak establishment zacházel s lidmi s odlišným názorem, o tom jak se pozvolna utahovaly šrouby občanské nesvobody….Tahle knížka by měla být povinnou četbou pro mladé lidi, aby věděli, co to znamenalo nesmět poslouchat hudbu, která se mi líbí a nesmět jít na koncert oblíbené kapely. A nebo na něj jít a smířit se s nějakou tou ranou obuškem a vyhazovem ze školy či s problémy v práci…Martin Jirous byl obdivuhodná osobnost a já jsem velmi vděčná Martinu Švehlovi, že ho dokázal ve své knize vylíčit tak pravdivě a živě. Paradoxně – jako nejsmutnější část Jirousova života mi připadalo období po sametové revoluci – jako by ta doba přinesla zklamání, či přišla příliš pozdě…. Řadím mezi své nejmilejší knihy a DOPORUČUJI VŠEM !

10. ledna


Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíteLetuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíteP. Jirglová

Nerada dávám jakékoli knize hodnocení odpad, protože vím, kolik úsilí stojí napsat jí a vydat. Ale tohle je fakt trapné. Nedaří se mi na dílku sebestředného stvoření, jehož život se točí okolo přejídání se, pochlastávání a nakupování, najít nic zajímavého ba (bohužel) ani vtipného.

26. březnaodpad!


Děti z BullerbynuDěti z BullerbynuA. Lindgren

Jak jen to Astrid Lindrenová dokázala, že tuhle knihu všichni tolik milujeme?
A že to přetrvává generace. Narozdíl od jiných knih mého dětství, které už mé děti neoslovily, jsme si Děti z Bullerbynu moc užili a četli je stále znovu.

06.07.2017


Tracyho tygrTracyho tygrW. Saroyan

Tuhle knihu jsem někdy kolem roku 1990 objevila v knihovně své kamarádky. Byla to prémie Knižního klubu. Do rána jsem ji přečetla a pak několik dní přepisovala na stroji, protože jsem ji musela mít. Dnes mám ve své knihovně několik vydání knihy včetně CD bravurně načteného Vlastimilem Brodským, ale svůj tehdejší "samizdat" stále uchovávám. Proč? Inu protože ten tygr byl láska...

13.07.2017


Povídání o pejskovi a kočičcePovídání o pejskovi a kočičceJ. Čapek

Myslím, že tohle je čtení pro děti, které nestárne a budou ho milovat všechny generace dětí.

11.10.2017


1 ...