Liška Bystrouška

07.12.2025

Synova (ne)povinná četba do školy. Nechtěla jsem, aby si 11 leté dítě kazilo osvojenou správnou podobu slov, tak jsem ho knihu schválně nenechala číst, nýbrž poslouchat jako audioknihu. Je totiž celá psaná v místním dialektu. Při poslechu jsem dítěti spoustu slov a výrazů vysvětlovala (a matně vzpomínala, jak takto podobně mluvil můj dědeček a co která slova vůbec znamenala).
Knížku považuji za absolutně nevhodnou pro dnešní děti. Čtení nespisovných výrazů v nářečí jim sotva pomůže ukotvit spisovnou češtinu a rozšířit slovní zásobu. Co se týká obsahu, tak témata, které kniha pokrývá, mapují spíš tlachání tehdejších dospělých a ne něco, co by zaujalo dítě. Posuďte sami: ožralecké výlevy starých chlapů, kritika manželství, týrání zvířete, ukradení mláděte matce, pokus o vraždu lišky krumpáčem, neustálé rozebírání, kdo komu v manželství kde zahýbá; neustálé omýlání panenské čistoty lišky a proslov o tom, že se psem se nevyspí. Vyštvání jezevce z doupěte, pomstychtivost a zlomyslnost, pomluvy,
kroucení krků slepic a kohouta, neustálé ošklivé misogynní narážky proti ženám, ...
Na jednu stranu autor z lišky dělá rádoby člověka s jeho způsoby (liška si po pádu nepochopitelně zakrývá intimní partie namísto aby zdrhla pronásledovatelům; neustále řeší, aby zůstala panna) a vzápětí v jiných kapitolách ji nechá požírat slepice dle její přirozenosti. Co si z toho děti měly vzít, to netuším. Knihu syn poslouchal dobrovolně, protože mu dopomohla k jedničce za čtenářský deník navíc. A protože chodí do školy, co by kamenem od Myslivny Lišky Bystroušky dohodil, usoudila jsem, že znalost místního význačného literárního díla se mu ve škole bude hodit. Ale myslíme si oba o tom díle fakt svoje a dětským čtenářům a posluchačům tuhle knihu vážně nedoporučujeme.

Pěkný příběh. Člověk se přiučí nářečí a starým výrazům, které se již v běžné brněnštině nepoužívají :-) Akorát ten konec mi přišel jakýsi nedokončený. takže dobře chápu, nač Janáček dopsal Bystroušce třetí dějství :-)

Knížku mám v knihovně po rodičích, znám odmala, přečteno znovu. Nádherný, poetický, místy dojemný příběh, napsaný Panem vypravěčem, který rozumí přírodě, zvířatům i lidem, děkuji.

Tak toto je knížka mého dětství, Krásná vzpomínka na dobu, kdy mi ji mamka četla. Ráda jsem se k ní vrátila a zavzpomínala.

29.09.2025

„Pořád jsem vám říkával, až do včílka, nežeňte se, važte si svobody. Ale včíl vám řeknu, ožeňte se a hezky brzy. Člověk svobodné je jak to zvíře. Je-li uvázán tak či onak, pak teprve se z něho može ta divočina vytratit.“

Vynikající humoristická novela, kterou obrazově zkrášlují použité jazykové prostředky, nářečí, přirovnání a použití přechodníků (chtějíc, dupajíc). Citově zabarvená slova vyjadřují hluboké vcítění do zvířecích i lidských postav i porozumění k životu plynoucímu přes drobné životní nesnáze.
Ty nejlepší věci nečekáme a přinese je náhoda. Díky Čtenářské výzvě jsem zabrousila do neobvyklých vod literatury. Lišku Bystroušku – vyprávění plné laskavého, těšícího humoru, jsem zvolila jako audioknihu a nešlápla jsem vedle. Zážitek ještě umocnil svým přednesem výborný Arnošt Goldflam, Brňák, který mě, měníc tón hlasu u jednotlivých postav, nejednou rozesmál.
Po pochmurných knihách mě tahle roztomilost přišla víc než vhod.
Bajka má mít ponaučení: touha zlomit překážky a vydobýt svobodu, pokora před vesmírným plynutím času a přesvědčení o harmonickém vztahu mezi přírodou a člověkem.

Tak jsem konečně dočetla Bystroušku, kterou mám i v letošní Čtenářské výzvě. Trvalo mi to, neboť jsem předčítala nahlas mamince a v letním počasí jsme měly společných volných chvilek jako šafránu. Ale nasmály jsme se a věru bychom nechtěly být paní revírníkovou, když jí liška vyváděla takové kousky většinou i s panem revírníkem dohromady. Nevím, kdo z nich by zasloužil vyprášit kožich víc. Při čtení jsme si užily krásný jazyk kterým, je dílo podáno, nádherné výlety do přírody. Myslím, že pan Těsnohlídek neopomněl žádného lesního tvora či broučka, kterému by nedal v knize prostor. Bylo to krásné čtení, ale i když jsem se sebevíc snažila, nejkrásnější podání Lišky Bystroušky je to rozhlasové, provedené panem Högerem. To nepředčí nic.

Musím se přiznat, že se mi tahle knižní babička nehodnotí snadno. Je jí více jak sto let a text i zpracování odpovídá době ve které byla napsána. Ale má i svoji literární hodnotu. Otázkou je, nakolik osloví dnešního čtenáře. Sama za sebe se přiznávám, že Lišku Bystroušku jsem přečetla jenom díky ČV. A tak jako opera Leoše Janáčka nestojí v popředí mého hudebního zájmu, zrovna tak bych po tomhle humorném vyprávění Rudolfa Těsnohlídka asi sotva kdy sáhla. Existuje i rozhlasová verze (dnes bychom ji nazvali audioknihou), kterou mám spojenou s hlasem pana Högera a která u mě z těchto tří zpracování vítězí na celé čáře. Zajímavé je, že na samém začátku byl seriál kreseb Stanislava Lolka, text vznikl až později rukou R. Těsnohlídka a vyprávění o šibalské lišce upoutalo i L. Janačka a posloužilo později jako libreto k hudebnímu dílu. A to není na tak útlou knížku úplně málo. Takže, milá Bystróško, přiděluji ti ***.

Milý příběh, který bych si asi nikdy nepřečetla, kdybych si knihu nevybrala do čtenářské výzvy. Ačkoli to je hodně stará kniha, stále je vtipná i dojemná.

Bystroušku jsem si vybrala jako poslední knížku do letošní Výzvy. Knížka poprvé vydaná v roce 1920, kdy se narodil můj děda, byla opravdu archaická.. Kdysi jsem ji četla jako malá holka, dítko školou povinné a už tehdy mi zůstala v hlavě. Vyvádění lotrovin malého zvířátka se mi líbilo tehdy i vlastně i dnes, i když dnes už jsem se na příběh dívala s odstupem a jinýma očima. Ten příběh vyprávěný před 100 lety vyznívá po těch letech prostě jinak, víc pohádkověji. Dle mého názoru i dnešní době může Bystrouška oslovit široký okruh lidí. V Lošticích, místech kde se příběh kdysi odehrál, se můžou návštěvníci projít naučnou stezkou Lišky Bystroušky cca 20km.

Četla jsem vydání z roku 1972, které je místy ilustrováno vtipnými obrázky. Nejde pominout nářečí, kterým je knih psána - místy jsem se pobavila. Čekala jsem vlastně trochu jiný příběh, ale aspoň jsem si rozšířila obzory.

Novela z roku 1920, která vycházela na pokračování v novinách. Knihu jsem si přečetla pouze kvůli čtenářské výzvě (Kniha, podle které vzniklo hudební dílo). Je to jedno z děl, které opravdu odráží svou dobu a místo vzniku a je otázkou, jestli ještě mají co nabídnout dnešním čtenářům. Bydlím v místě, o kterém pan Těsnohlídek psal... lišky tady potkáváme v lese v noci často, lesy jsou tu krásné. Jen lidé se dnes ke zvířatům chovají jinak a svět se prostě změnil. Příběh lišky mne příliš neoslovil, postava zvířete se v knize chovala jako člověk (pobožnost, ohlášky, námluvy, ...), všichni mluvili nářečím a tak se mi kniha špatně četla. Věci, které postavy řešily, mi nebyly blízké (častý alkoholismus, podvádění v manželství a tak). Oceňuji pouze to, že jsem díky čtenářské výzvě takto mohla nahlédnout do toho, co bylo zajímavé pro lidi v roce 1920.

Knihu jsem si přečetla v rámci čtenářské výzvy. Oceňuji jazyk, kterým je napsaná, krásné popisy přírody. Nářečí pro mě občas bylo těžké číst, ačkoli mi není tolik vzdálené. Kniha se dělí na dvě části, které jsou úplně jinak laděné. První část je pochmurná, druhá je radostná. V jedné části knihy mě překvapilo, jaký zvrat tam náhle nastal. Celkově to nebyl úplně můj šálek kávy, proto dávám čtyři hvězdičky.

Knihu jsem přečetla pro čtenářskou výzvu KK Vysočiny. Je třeba být nářečně orientován a taky katolicky zorientován. Spousta odkazů na Bibli a prožívání víry. A taky to počasí. Je vidět, jak se za sto let od napsání knihy spoustu změnilo, jak sociálně, tak podnebně.

Trochu jsem se prala s nářečím, ale prokousala jsem se. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy, jinak bych pravděpodobně po knize nesáhla.

Knižku jsem četla v rámci výzvy, a bylo to moc pěkné čtení.

Letošní ČV (1 - Kniha, podle které vzniklo hudební dílo). Díky nářečí pro mě prvních pár stránek, než jsem si zvykla, výzvou opravdu bylo. E-kniha stažená z MKP, slovníček nebyl, určitě by potěšil, ale stréček Gůgl mě zachránil.
Mazaná liška Bystrouška a její trampoty pobavily, ale na pohádku pro děti je tam za mě moc výprasků a samohonky. Nejvíc úsměvné mi přišlo, jak se Bystrouška vypořádala s jezevcem a námluvy s lišákem. Není to dílko, ke kterému se někdy vrátím, ale ani nelituji přečtení.

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, nikdy bych se k této knížce nedostala a byla by to škoda. I když pro mě psáno nářečím, které mi není úplně blízké, knížka se mi moc líbila. Už se těším, až si pustím i hudební zpracování, protože se nabízí opravdu veliká škála, jak si s tímto literárním činem poradit.

Přiznám se, že nebýt čtenářské výzvy, tak po ní asi nesáhnu, od Rudolfa Těsnohlídka jsem předtím nic nečetla, ovšem i když jsem ji nepřečetla na jeden zátah, ale po kouscích, líbila se mi moc. Nářečím jsem se zdárně prokousala (sama jsem ze Slovácka) a Bystrouščiny příhody mě velmi bavily, dokazovaly mi moje přesvědčení, že člověk je mnohem horším tvorem než zvířata, Těsnohlídek tomu krásně nastavuje zrcadlo. Popisy přírody, lesa, krajiny mě překvapily svou krásou a poetičností. Na rozdíl od Janáčkovy opery příběh končí dobře. Ráda si přečtu další autorovy knihy.

Pěkný, ale trochu agresivní příběh. Fandila jsem Bystroušce, když škodila člověku, který ji vytrhl od rodiny. I tady je hezké poučení, že na každého dojde. Líbilo se mi nářečí, kterým byla kniha psaná. Ale nebýt čtenářské výzvy, asi bych si knihu nepřečetla.