jakafe komentáře u knih

Žel jediná dystopie (a že jsem klasických dystopických románů přečetla dost), kterou jsem nedočetla. Vydržela jsem to do poloviny, ale osud hrdiny mě postupně absolutně přestal zajímat.

26.12.2017

Moje oblíbená Alison Weir se pustila do velkolepé série o slavných tudorovských královnách, manželkách Jindřicha VIII., ale tentokrát z pohledu samotných manželek. Díky této perspektivě a literárnímu géniu autorky jsem se do Kateřiny Aragonské mohla opravdu vcítit a prožívat s ní přerod z mladičké jižanské cizinky v princeznu z Walesu a o poměrně hodně chudých let později v oddanou, hrdou a přesto v osobním životě zkoušenou královnu. Pro ni, dceru mocných španělských královských rodičů, vzdělanou ženu a horlivou katoličku musely být dějinné náboženské zvraty i narůstající odtažitost kdysi rytířského krále, toužícího po synovi, velmi tíživé.
Vzhledem ke Kateřinině původu a vychování chápu její neústupnost, ale přesto si - vzhledem k tomu, že král zoufale potřeboval následníka trůnu - mohla ušetřit to, co ji nakonec stejně čekalo. Ale to už je historie, nekončící příležitost k rozjímání o předivu příčin a důsledků. Opět paní spisovatelce děkuji za čtenářský zážitek a samozřejmě se nemůžu dočkat dalších pěti dílů.

9 17.11.2017

Pro mě, která zažila socialismus coby malé dítě, a která se ze školních osnov o poválečné historii nedozvěděla prakticky nic, se tato kniha řadí mezi objevné, je plná zajímavých souvislostí probíraných opravdu do hloubky. Rozebírá československé dějiny od dob krátce před založením republiky až po sametovou revoluci a věřím, že mi poslouží i jako pomůcka při studiu. I proto jsem si v knize podtrhávala tužkou, což jinak nedělám, v díle je však tolik informací, že bych ty, které mě chytly za srdce, později možná složitě hledala. Jedinou výtku mám k poslední kapitole kritizující český národ, protože kárat vlastní kořeny se mi tak nějak z podstaty příčí. Ale jak vidno z mého hodnocení, je to subjektivní náhled.
Vyberu jednu moudrou část, a to o nadčasové filozofii T. G. Masaryka: "Pracovat charakterotvorně na sobě, nesvalovat nic na druhé, nečekat nic od těch druhých."

2 29.10.2017

Většinou mě klasiky nadchnou, ale tuto hodnotím jako průměr a spíše jako slabý podprůměr. Je to sice útlá novela, ale poselství pohledu konzervativních lidí na nekonvenční mladou ženu se mě nijak zvlášť nedotklo. Přišlo mi také, že konec byl moc zbrklý.

19.10.2017

Stejně jako u Šťastné knihy jde o příjemnou oddechovou knihu, jen mi přišlo, že autorka v této o něco víc filozofuje a sem tam se maličko opakuje. Nicméně stále platí, že častokrát opravdu tne do živého. Opět jsem se "našla" ve spoustě situací a opět mě to potěšilo. Ale nejsem si jistá, že např. ženy prohlašující se za bohyně a mrhající za tento blud peníze budou z nastaveného zrcadla nadšené :-)).

1 18.10.2017

Vzhledem k podtitulu jsem čekala víc nových poznatků o manželkách Karla IV., jenže kniha velmi obšírně informuje hlavně o Karlových cestách, o takřka všech panovnících a dynastiích Evropy. Tyto podrobnosti o pokrevenských a příbuzenských vazbách tvoří většinu knihy a mnou očekávaným osobnostem královen je ve skutečnosti věnováno prostoru málo. Navíc korektor asi spal, knize je řada překlepů a chyb. Zajímavé pro mě byly popisy korunovací, ale celkově pro mě tato publikace byla zklamáním.

13.10.2017

Jedna hvězda za čtivost. Většině se téma a příběh líbí, ale pro mě prostě byli všichni účastníci trojúhelníku divní (nemám ráda tajemné charaktery ani v životě, takže ani není divu) a postupně mě jejich osudy přestaly zajímat. Snažila jsem se to přečíst do konce, ale tohle nešlo. Zjišťuji, že mám problémy vcítit se do psychicky a emočně nevyzrálých / labilních lidí v moderní literatuře, v klasické mi to kupodivu nevadí. Navíc, co zde čtu od podobně rozčarovaných lidí, tak konec to korunuje - v horším slova smyslu. Naštěstí jsem si knihu jen půjčila v knihovně, jsou už na ní rezervace, tak ji ráda předávám dál.

3 01.10.2017

Pro lidi knihomilné je to román až strašidelný, znepokojivý a pravdivý. Hodnotu knih Ray Bradbury velice krásně vyjádřil a snad nejsem sama, kdo úpěl a chytal se za hlavu, když požárníci a společnost jako taková dopouštěli na myšlenkách, příbězích a moudrosti takové hrůzy. V tolika věcech se popsaný svět podobá tomu dnešnímu - školský systém, povrchnost, vtíravé reklamy a další vzruchy atd. atd. Ale opravdu jsem šťastná, že žiji v naší zemi, kde je úcta ke knihám ve čtenářské základně pevně ukotvená. Kéž by to vydrželo a láska k poznání a nádherné češtině (staré i nové) nevymřela.

9 27.09.2017

Ne nadarmo jsme smrtelníci. Co dodat... Málokdo dovede vtěsnat takový příběh, téma a pointu do tak mála stran. Když nad tím tak přemýšlím, tak v dnešní době by se tento námět rozmělnil, proložil slovní vatou a vydal minimálně jako trilogie. V osobě pana Čapka náš národ měl a má opravdu poklad. Mrzí mě, že není nositel Nobelovy ceny za literaturu.

9 23.09.2017

Na začátku měl autor dobře našlápnuto, ale když velkou část knihy tvoří Eathanovy flashbacky, napětí postupně mizí. Sice jsem četla poctivě vše, ale pocit otrávenosti, když víte, že už ZASE začíná návrat do minulosti, to asi není to, co bych od hororu očekávala. Škoda, protože rozuzlení bylo zajímavé a sled šíleností posledních sto stran možná přehnaný, ale v rámci žánru proč ne. Kdyby byla celá kniha napsaná v duchu poslední čtvrtiny příběhu, dala bych o hvězdičku víc. Takto dávám průměrné hodnocení. Neurazí, nenadchne.

2 12.09.2017

Pocity, které vypíšu, stěží dokáží vystihnout skutečnou podstatu toho, co všechno ve mně příběh Charlieho vyvolal. Radost, hněv, obdiv, bezmoc, tíseň, prázdno... Že tzv. normální lidé se ke slabším dokáží chovat odporně, a jako mě to rozčílí v běžném životě, tak jsem to zažívala i při čtení. Že kromě krátkých mimofází jsou vysoce inteligentní lidé osamocení. Že se tolik lidí vzdělává, čte, rozvíjí se a mnohé s nich ve stáří také čeká zapomínání a odevzdanost. A podobně...
I když jsem knihu přečetla za dva dny (kdybych se nebála, že mi pukne srdce, zvládla bych ji přečíst najednou, ale těch posledních padesát stran jsem radši nechala na druhý den), ponesu si ji v duchu nadále.
À propos, 15. září koupím kytičku růží, abych i já uctila památku myšky Algernon.

9 11.08.2017

Souhlasím s většinou, že větší síla a poutavost je v knize Princezna Alžběta. Ale sama jsem k románu přistupovala jako k vylíčení "sňatkové" politiky. Podle mě je kamenem úrazu český překlad titulu. Chápu, že nakladatelství to pojalo jako pokračování Princezny Alžběty, jenže v tomto románu se tolik o tajemstvích královniny osobnosti a panování - jak je známe z Alžbětina dětství a rané dospělosti - tolik nedozvíme. Originální název The Marriage Game je výstižnější. Co mi ale oproti jiným knihám Alison Weir chybělo, byla popisnost, kterou mám v knihách ráda, a která je u autorky proslulá. Zde dala autorka přednost konverzacím a za to hodnocení musím snížit, protože je to opravdu hodně znát.

10.08.2017

Knihu mi připomněla epizoda South Parku a také jedna má oblíbená booktuberka. Ale mně se tahle významná americká klasika neskutečně líbila, jestli chcete co vědět. Těžko jsem se od čtení odtrhávala, Holdenovy postřehy o pokrytectví se mi vryly pod kůži, a málo platné, i když ne se všemi jeho názory souhlasím, tak je to jako celek napsané upřímně, smutně naléhavě a skvěle. Nad něčím jsem se pousmála, něco mě rozesmálo, byly mi hodně sympatické postavy Luceho a Phoebulky. Ačkoli Luce se tam vlastně jen mihl... Je zajímavé, že na tuhle malou vedlejší postavu vzpomínám, a že Kdo chytá v žitě rozděluje čtenáře - dělá to z ní něco výjimečného. Pro mě v každém případě zatím překvapení roku... milé překvapení.

5 30.07.2017

Není to první kniha, která se mi o životě a postavení muslimek dostala do ruky, ale tato je z nich nejslabší. Nešlo to ani přečíst celé, zastavovala jsem se jen u témat, která mě zajímají, a o kterých toho mnoho nevím, a snažila jsem se nevnímat nudné a ploché podání. Na díle je hodně patrné, že autorka nemá "vypsanou ruku".

17.07.2017

Tímto románem se pro mě Alison Weir stala jednou z mých nejoblíbenějších literátů. Před lety jsem si knihu koupila víceméně náhodou a okamžitě jsem se pro silnou osobnost Alžběty nadchla. Je zde vylíčena jako inteligentní, bystrá, ctnostná (ale přesto s lidskými poklesky), i jako marnivá po své matce Anně Boleynové a svéhlavá po otci Jindřichu VIII. Teď jsem četla Princeznu Alžbětu podruhé a opět to byl skvělý čtenářský zážitek, bylo až neskutečné "vyrůstat" po boku malé, žel již nemanželské, královské dcery, zažít s ní první milostné okouzlení a ve třetí části knihy, odehrávající se za doby fanatické vlády její sestry Marie, napětím víc a víc až nedýchat úměrně blížícímu se konci. Velkolepému konci, kdy jsem s Alžbětou mohla vnímat posvátnost okamžiku nástupu na trůn. Není nic, co bych tomuto propracovanému historickému románu vytkla a teď se jdu začíst do Královny Alžběty.

3 16.07.2017

Obsáhlá biografie poslední íránské královny... císařovny... Hodně o jejím příběhu a příběhu Íránu 20. století přemýšlím. Kniha začíná dětstvím a studiem mladičké Íránky, popisuje seznámení Farah Díby a Muhammada Rezy Pahlavího, jejich svatbu a narození jejich dětí. Farah nás seznamuje s vládnutím a svou osobní angažovaností v politice, kultuře, osvětě i zachování odkazu íránské historie a víry. V době korunovace - byla jako první žena korunována císařovnou Íránu, přičemž hrdě a s pohnutím myslela na všechny íránské ženy - byla skutečně opěvovanou osobností, která po boku šáha pozvedla svou vlast. Žel reformy byly až příliš rychlé a rychle přišla i revoluce, takřka ruku v ruce s nemocí jejího manžela. Bylo velmi smutné číst o snaze jistých lékařských kapacit o jeho záchranu a o výsměchu amerických lékařů. Lze si tedy klást otázku, zda pozdější "léčba" nebyla na něčí objednávku. Řádění náboženských fanatiků, o což jsem se začala v průběhu četby zajímat, je skutečně neuvěřitelné... neuvěřitelně smutné. Írán se propadl opět do doby temna, teroru, nesvobody, a i když v Íránu své kořeny nemám, stejně mám smutek v duši. Nedělám si iluze, jistě i za vlády šáha se udělaly chyby, ale co "díky" Chomejnímu a mlčení světa přišlo potom, na to je slovo chyba slabý pojem. V knize je i fotogalerie a o zoufalství šáha vypovídá nejlépe fotografie ze dne, kdy musel svou vlast, pro kterou žil, navždy opustit, ten zármutek v jeho očích je nejvýmluvnější. Žel s tímto smutkem v duši o rok a půl později skonal.
Zajímavé je, že jsem se ke knize dostala díky filmu Argo, který líčí útok demonstrantů na americkou ambasádu v Teheránu roku 1979. Zároveň éru monarchie představuje kriticky. Jinak je to film kvalitní a napínavý. Kromě různých informací a videí na netu si živou představu o porevoluční "středověké" podobě Íránu můžete udělat z filmu Bez dcerky neodejdu.
Takže závěrem mého slohu - doporučuji, doporučuji, díky knize na osvícenou a soucitnou královnu Farah a šáha Muhammada Rezu nikdy nezapomenu.

2 11.07.2017

Další skvostný román od Anny Bolavé. I zde dokázala, že svým vytříbeným jazykem, vnitřními i vnějšími dialogy vystihující psychologii všech postav a hlubokým poselstvím patří mezi nejlepší české spisovatele současnosti. Obálka je zpočátku hádankou, s blížícím se koncem se vám však všechny symboly rozkryjí.
Ale neodpustím si... Když mám nyní srovnání, spíš než klesat Ke dnu, raději se stulím Do tmy...

5 16.06.2017

Pro tuto klasiku je typické střídání úzkosti z manipulace a nadřazenosti s povzbuzením, kdykoli se dostane ke slovu či činu McMurphy, který všechny tyto taktiky zboří a ještě se Velké sestře vysměje. Snad každý viděl Přelet nad kukaččím hnízdem, takže román bude číst s neveselým vědomím, jak to vše skončí. Přesto závěr knihy obecně vyznívá pozitivněji než ve filmu. Kombajn (i když za cenu velkých obětí) prostě nakonec prohraje. Takže za mě: až se budu dívat na film, pak už s optimističtějšími vyhlídkami - tedy už navždy se vzpomínkami na knižní předlohu.

1 11.06.2017

První polovina se mi četla dobře, navíc jsem ocenila známé pražské reálie. Říkala jsem si, že je to příjemné odreagování od bichlí a těžkých knižních témat. Nicméně od únosu Bohuny dějových zvratů značně přibylo a stalo se to opravdu hodně překombinovaným. Román jsem dočetla, ale už bych jej podruhé nečetla, takže poputuje dál. Jinak film jsem viděla, jednou před lety v době premiéry a kniha mi příběh živě připomněla. Tak či tak, Líbáš jako ďábel je z kategorie knih, u kterých jasně cítím, jak se mi čtenářské dojmy do několika dní vypaří z hlavy.

Velmi rychle přečteno, ale to nevadí, protože až na pár výjimek jsem před sebou viděla dokonale vystihnuté situace introverta, knihomola a běžného smrtelníka - tzn. moje situace :-). Výborně jsem se pobavila a nechápu, proč jsem Sarah neobjevila už dávno. Navíc dobré hlody pro dobrovolně bezdětné. Moc se těším na pokračování.

3 05.06.2017