Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
Pavel Tigrid
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343626/mid_kapesni-pruvodce-inteligentni-zeny--JAo-343626.png
5
216
41
Po třináct večerů se setkává mladá žena Lucie, která přicestovala k Jaderskému moři na dovolenou z totalitního Československa, s vypravěčem knihy, mužem, který žije v emigraci v Paříži. Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru o politických a sociálních poměrech v komunistickém Československu, ale dotýká se i dějinných momentů předcházejících.... celý text
Přidat komentář
Historie dějin Československa podaná velmi poutavým způsobem. Líbí se mi, že Pavel Tigrid události jen nepopisuje, ale nebojí se také některé kroky a rozhodnutí vrcholných představitelů První republiky kritizovat.
Jsem rád, že po tom co jsem navštívil několik přednášek věnovaných P. Tigridovi, tak jsem si přečetl i jeho nejslavnější knihu.
At uz jde o subjektivizovane pojeti nasich dejin, ci ne, pro me plno poutavych faktu a syntetizujiciho mysleni autora, ktere mi dava smysl a tak nejak ukazuje jaci jsme a proc jsme stale stejni. Kniha tezce aktuelni a mnohe v dnesku vysvetlujici! Rozhodne za pet hvezd.
Co by měl každý vědět (nejen) o českých dějinách 20. století. Období zahrnující jednotlivé kapitoly vývoje našeho státu od končícího Rakouska-Uherska po předrevoluční normalizaci je tady s neuvěřitelným talentem pro zjednodušení, zhuštění a zároveň analýzu situace převedeno do velmi pochopitelného příběhu. Příběhu o národu, který (a to je z mé strany už velké zjednodušení a zobecnění) dostal stát "skoro bez boje", a i když měl opakovaně velké oči ohledně své světové dějinné role, jeho politici se bez neustálého škorpení, malosti a neschopnosti dohodnout (myšleno vystrčit nos i ze své komfortní zóny) nemohli obejít. A když už šlo do tuhého, bylo pozdě a nepříznivá mezinárodní situace vše nepěkně potrestala. Přesto dodnes panují bolestínské mýty o osmičkových rocích "za které nemůžeme," přestože se "štěstíčku vycházelo naproti". Ať už šlo o vztahy s menšinami v Československu, ustupování komunistům (a Sovětskému svazu) dávno před Vítězným únorem nebo výsledek Pražského jara...
A i kdyby nešlo o hodnotnou interpretaci dějin, ale jen o množství zmíněných historických faktů, kniha by přesto vydala za mnoho hodin středoškolského dějepisu, který se s výkladem do období po druhé světové válce za mých studentských let prakticky nedostal. Uznávám, že jako student jsem se zatvrzele povinné literatuře vyhýbal a asi bych tehdy Průvodce tolik neocenil (nemluvě o nedostatku znalostí, které dodávají další potřebný kontext), ale pro všeobecný přehled je velmi užitečný. Navíc se to na první pohled nezdá, ale velikostí písma a řádkováním v mém vydání z roku 1992 by kniha mohla být klidně vydána jako 500 stránková bichle a ani by to člověk nepoznal.
Proč pak nedávám plný počet hvězdiček? Mně prostě nesedí název knihy (docela dlouhou dobu mě odrazoval) a pojetí "příběhové omáčky" vyplňující okraje historických faktů. V mých očích to knihu trochu shazuje a při jejím čtení jsem si musel opakovat, že to není fiktivní román, ale snaha o populárně-naučný styl. Nevadí mi ani tak historické promíchání kapitol (od Pražského jara, potom teprve období druhé světové války a začátku komunistické totality, pak zpět k Masarykovi a První republice), které ve výsledku docela dává smysl, ale spíš bych ocenil verzi, která by příběh Lucie proškrtala a ona závěrečné zamyšlení sesumírovala trochu faktičtěji, než takto filozoficky.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech. Protože je to skvělé, poutavé, čtivé a přitom stručné shrnutí dějin Československa včetně odkazů na další literaturu. A protože školský vzdělávací systém se pořád nedostatečně věnuje moderní historii a 20. století a tahle jediná kniha dokáže tu mezeru ve vědomostech o nás samých vyplnit. Jen ten název je poněkud zavádějící.
Jak uchopit obsah této knihy? Z mého úhlu pohledu by měla být povinnou výbavou pro neznalé československé historie.
Pochopila jsem řadu souvislostí, do kterých nás žádné hodiny dějepisu nezasvětili. Přitom z čeho vzniká národní hrdost? Proč jsme toužili po svobodě, proč nám ji dali a pak několikrát vzali? Proč se historie tak dramaticky opakuje? Protože neznáme vlastní historii. Jsme odsouzení stejné chyby opakovat? Při čtení mrazí, obzvlášť závěrem, kde autor zmiňuje jak k událostem z jeho vlastní zkušenosti došlo.
Připomíná mi to dnešní dobu, kdy skoro nikoho nezajímá, co bylo. A proto se nelítostně zejména politicky řítíme do dalšího průseru. Třeba jsem jen zbytečně moc pesimistická.
Ovšem ta podobnost a agitace je věru šílená!!! Zaslouží si národ svobodu, když o ní nebojuje a nepečuje?
Knihu zařazuji do klenotů literatury, neboť co je víc, než vědomí a znalost vlastních kořenů a historie.
Vždycky kolem podzimu mi tahle knížka padne do ruky. Je to asi tím 9/1938. Pokaždé se do ní začtu, abych tam našel něco nového, nebo co mi časem doklaplo. Určitě bych knihu doporučil všem těm onásbeznásmistům, uvědomělým kapitulantům, odborníkům na útěk a mistrům v sebelítosti. Ne, vážně, moc takových publikací do novodobé historie této země není. Starej Schönfeld tohle zažil a podává z první ruky. A tohle po přečtení okecat nejde.
Na můj vkus nedostatečně doceněná persona českého politického, mezinárodního a dnes snad i historického významu jménem Pavel Tigrid. Úctyhodný člověk a skutečný intelektuál, takřka celoživotní nucený emigrant, jehož odkaz by měl zaznívat vskutku častěji a jehož literární dílo by zasluhovalo přece jenom více pozornosti... Nějak je mi z toho všeho smutno; z neustálého zapomínání na skutečně veliké osobnosti; ze sporadického čtení ku příkladu právě tohoto titulu, z něhož čpí tolik Tigridovy důvěry v tehdy nastupující generaci mladých lidí - dle jeho soudu nadějeplnou, nesoucí si na bedrech méně historických křivd i chyb... viděno současnou optikou se bohužel tolik mýlil. Alespoň po mnoha letech od revoluce bychom se už měli vzpamatovat a sami žít v demokratických hodnotách, aby mohlo dojít k regeneraci celé společnosti. Přesně tak, jak Pavel Tigrid píše a jak si to jistě přál...
Jednoduše podané poměrně vážné a těžké téma... - toť za mě definice a hlavní myšlenky knihy, jako celku.
Velmi zajímavá kniha, trošku složitější na čtení, ale vnáší na spostu zásadních historických momentů novodobých českých dějin určitým způsobem jiný pohled. Velmi zajímavé jsou pak stránky o pokusu charakterizovat Čecha, kým je nebo kým chce být, jak je vnímán, jak se vnímá sám v pohledu přímého, ale zajímavější pohled z boku.
Dřív to asi mohla být pecka, dnes nevím. Příliš složitá souvětí a informační hutnost mi bránily v tom, abych udržela pozornost. Možná jindy, možná jinak.
Pavel Tigrid, dvojnásobný emigrant a doživotní bojovník proti totalitnímu režimu, sepsal formou dialogu zásadní momenty československé historie, naše slavně neslavné osmičky a devítky. A že to čtení stojí za to. Není to jen tak ledajaký dějepis. Je to osobní výpověď osobních prožitků, které v učebnicích dějepisu nenajdete, navíc od člověka nesmírně vzdělaného a sečtělého, schopného mimořádné myšlenkové analýzy a syntézy.
Více než zajímavé bylo pojednání o vzniku, složení a povaze naší tzv. první republiky, v níž se krátce po vyhlášení strhl boj o jednotlivé regiony. Němci usilovali o severočeskou oblast Deutschbömen, severomoravskou provincii Sudetenland a jihočeskou Böhmerwaldgau (tady autor zaměnil jižní Čechy za jižní Moravu). Maďaři zase měli zálusk na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Vojenská intervence zajistila územní celistvost nové republiky, národnostní třenice však neuklidnila. Slováci dokonce v tehdejším Československu tvořili pouze dva miliony, zatímco Němců byly tři miliony, jejichž práva však po 1. sv. válce byla u nás pochopitelně menší, než práva Slováků! A že nebyli spokojeni ani oni, je nasnadě. Taky zde byly statisíce Maďarů, Poláci a Rusíni. Zavládly logicky národní antagonismy a bylo zaděláno na Mnichov.
Tigrid se taky zamýšlí nad povahou českého člověka. "Češi jsou v průměru lidé nadaní, pilní, vynalézaví, koupelové a kutilové, z poloviční šance udělají celou, dovedou být velkomyslní, spravedliví, obětaví, nejednou laskaví, často skromní, přátelští, pohostinní. Národ, vlast, stát pro ně ve skutečnosti znamenají víc, než doznávají." Ale taky třeba mluví o vlastnostech: "přizpůsobování se, hledání cest nejmenšího odporu, podkuřování nastoupené vrchnosti, rozhodnutí přežít, a přežít pokud možno dobře, sklony k vyrovnávání účtů, pomstychtivosti i krutosti, demagogie, ostouzení, partajničení, donašečství... Ryba smrdí od hlavy", jak následně konstatuje Tigrid. A já už můžu jenom dodat, že starého psa novým kouskům nenaučíš.
Kniha si nezaslouží nic jiného než 5 hvězd a vůbec se nedívím vysokému hodnocení! Kniha je velmi čtivá, postava Lucie jí dodává náležitý šmrnc a člověk si toho z knihy hodně odnese - i určité zamyšlení..
Čteno podruhé po asi třiceti letech a znovu jsem si připomněl nová fakta o našich dějinách, které mi byly na základní škole v dějepise či v tendenčních komunistických historických knihách podávány zkresleně.
Je fajn, že Tigrid upozorňuje také na svůj úhel pohledu a nevnucuje jej a dává každému šanci, aby zaujal svůj postoj. Což motivuje k dalšímu pátrání po pravdě v historii našich dějin a k zamyšlení. Za mne je to velmi důležitý "kapesní" průvodce po naší historii a byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a že jsem se k ní nedostala dřív, protože by pro mne byla špatně stravitelná i čitelná. Přišla v pravý čas, kdy jsem mohla pochopit spoustu toho, co v ní je. A určitě její čas znovu přijde.
V sedmnácti jsem si knížku koupila v antikvariátu, ale nedokázala jsem ji přečíst...teď ve třiceti uzrála a já se od ní nedokážu odtrhnout a přestat o ní přemýšlet... jsem z ní frustrovaná, teda z našich československých dějin, co jsme sami sobě stačili napáchat za války a hned na to v bledě modrém ( tedy v horším ) v následném komunismu...
Po 30 letech, kdy jsem knihu poslouchala na pokračování, jsem si ji těžce přečetla. A přestala jsem se divit, i když špatně z naší politiky je mi pořád stejně. Jak prolomit tu neznalost dějin, překrucování? Jak nás jako národ donutit vymést kostlivce ze skříní a nebát se a nekrást...
Mám radost, že tu nějaké komentáře jsou, ale asi je kniha odsouzena k zapomenuti. Ještě pošlu dotaz na Český rozhlas, kde ta četba skončila.
Štítky knihy
historie, dějiny politika exil exilová literatura historie a fakta exiloví spisovatelé
Autorovy další knížky
| 1990 |  Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu |
| 1990 |  Politická emigrace v atomovém věku |
| 1990 | Dnešek je váš, zítřek je náš |
| 2000 | Na ztracené vartě Západu |
| 2010 | Mně se nestýskalo |
Knihu je zapotřebí číst skrze autora, jelikož se nejedná o odbornou syntézu dějin, ale autorův subjektivní výklad. Text navíc vznikl v exilu, kde Pavel Tigrid logicky neměl přístup k pramenům. Pokud nebudeme v knize hledat chyby nebo autorovy závěry považovat za absolutní pravdu, pak nám zbyde velice poutavé čtení napsané krásným jazykem.
Při četbě mě mimo jiné zaujaly Tigridovy názory na osobu Alexandera Dubčeka a Edvarda Beneše, jemuž autor vytýká skutečně mnohé. Doporučuji si všímat spíše autorových shrnujících komentářů jednotlivých historických jevů. Za příklad bych uvedl Tigridův popis normalizační mládeže a téměř klinické smrti občanské společnosti po roce 1968.