iška komentáře u knih
Úžasná kniha. Chytila mě a nepustila. Kus historie o které nás zrovna moc neinformovali a ze které mrazí. A jsem ráda, že se na naší literární scéně objevuje další jméno, které budu vyhledávat a sledovat. Doporučuji.
Umět tak být řekou. A dokázat se od sedmnácti tak prát s životem, s plnou odpovědností čelit všem úskalím, umět se jim postavit a přijmout veškeré následky jako hrdinka knihy. Moc pěkný příběh. Mnoho zde již bylo napsáno, tak už jen doporučuji k přečtení.
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila a zároveň z ní měla trochu strach. Ale strach byl zbytečný. Opět výborně napsáno a z děje mrazí, nejvíce asi proto, že to není až tak sci-fi. Ony se podobné věci děly a ve světě bohužel ještě leckde dějí.
Jak vidno, k silnému příběhu není potřeba mnoha stránek. Tohle ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat. Je tu již tolik komentářů, že bych pouze opakovala napsané. Stojí nejen za přečtení, ale i za hluboké zamyšlení.
To mě zasáhlo hodně do hloubky. Depresivní a temnej příběh. Je hrozné vyrůstat v takovémto prostředí, když ti, co by měli být nejblíž, zústavají nejdál. Výborně napsáno.
To bylo kouzelné pohlazení pro duši o knihách a lidech kolem nich. Že láska ke knihám dokáže lidi propojit, to dokazuje vlastně i tady naše Databáze. A také je pravdou, jak říká poslední věta knihy, i když já ji převedu do přítomného času :”Protože knihy potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu.” Těch krásných myšlenek je tu povícero, jednu tu ale mám potřebu vypsat:
“ Víš, na světě není knihy, která by se líbila každému. A kdyby bylo, byla by to špatná kniha. Člověk nemůže vyjít úplně s každým, protože každý je jiný. To by nesměl mít žádnou osobnost, musel by být bez rohů a hran. Ale stejně by ho pak spousta lidí neměla ráda, protože by ty rohy a hrany chtěla. Chápeš? Každý člověk potřebuje jiné knihy.”
Vlastně už tu v předchozích komentářích bylo vše napsáno. Bezvadně se to četlo. Už mám připraveny Skryté karty a do měsíce by se měl ukázat v knihkupectvích další titul, tak hurá ... je na co se těšit.
Knihy autorky patří k mým oblíbeným. Postavy jejích knih mi připomínají ty, které jsem potkávala či potkávám. Každá doba nás ovlivňuje a ani hrdinové, ani skety nemusejí být jasní na první pohled. A kolikrát nás situace ovlivňuje víc, než bychom si sami přáli.
Jako dítě školou povinné jsem měla dějepis jako jeden z nejoblíbenějších předmětů. A teď čím dál více zjišťuji, jak moc jsme jej měli okrouhaný. Řecko hrálo roli snad jen ve starověku a díky pánům Petiškovi a Zamarovskému jsme měli celkem přehled v řeckých bozích. O postavení Řecka v době druhé světové války a o občanské válce, která tam byla po ní, v podstatě vím minimum, stejně jako o jejích občanech, kteří přišli do Československa. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a dokonce jsem si otevřela i příslušnou kapitolu v databázi pametnaroda.cz, se kterou autorka knihy spolupracuje. A děkuji.
Opět jsem si početla a i se dozvěděla spoustu nového. Jen bylo neuvěřitelné tolik šťastných náhod při Pavlově hledání svých kořenů. No, někdy i realita života překvapí, tak proč ne. Čtení bylo příjemné a mohu jen doporučit.
Ruta Sepetys ve mně vždy rozbouří všechny emoce. Mám chuť plakat, ale i hodně nadávat. Tady již je tolik komentářů, že není třeba nic dodávat. Nejlépe bude: knihu si přečíst.
Petře Dvořákové stačí pár stránek, aby ve mně vyvolala nespočetně otázek. Její hrdinové nejsou zrovna dítka štěstěny. Ale já mám ráda knihy, které mě nutí k hlubšímu zamyšlení.
Hodně dlouho se mi tento titul skrýval v mém obsáhlém seznamu chci si přečíst. Teď k tomu došlo a rozhodně to stálo za to. Nejsem zrovna hokejový (a vlastně mohu napsat sportovní fanoušek), ale tahle kniha mě dostala. Ano, je to o hokeji, ale zároveň je tu hokej pozadím pro vykreslení postav a vztahů mezi nimi a to pan Backman umí jedinečně. Je to krásná kniha.
Začnu citátem ze závěru knihy: “ Někdy si myslíme, že všechno víme. Jsme o tom přesvědčeni. Ale nevíme nic. Roky plynou a pravdu nakonec ukáže čas. A tomu bolestivému okamžiku, kdy pochopíme, se říká přechodový rituál.”
Byla to hrozná doba. A v Rumunsku to opravdu nebyl žádný samet. Drželi jsme jim u zpráv palce a byli rádi, že u nás už to je jinak. Strach dokáže lidi neuvěřitelně deformovat a toho lze prostě zneužívat a zneužívat. Štěstí, že se vždy najdou odvážní a ochotní bojovat. Je dobře, že se na tyto události nezapomíná. Výborná kniha.
Já jen prostě. Opět bez ztráty hvězdičky. Spíše bych přidala.
K této sérii jsem se pročetla celkem se zpožděním, ale teď ji beru pěkně popořadě. A tento příběh mě zatím vzal asi nejvíce. Mráz běhá po zádech a přesto se čtenář i zasměje.
V předchozích komentářích už bylo napsáno asi vše. Prostě velmi dobrá detektivka a těším se na další knihu.
Pro letošek asi nejlepší český román. Moc se mi líbilo, že se autorka nesnaží dělat postavy jen černými či bílými. Mohu jen doporučit.
Tak to mi krásně sedlo. Autorův pohled na svět mi je vysloveně blízký a já se díky němu vracela na krásná místa naší země. I když já je navštěvovala postupně během několika let. Zase v rámci uběhlé doby jsem zaznamenávala některé změny a měla možnost si je konfrontovat s vlastními poznatky. Užila jsem si to a mohu doporučit.
Tak mi je skoro líto, že jde pouze o dvoudílnou sérii. Ani trochu bych se nezlobila, kdyby si to autoři rozmysleli a dali Tove a Peterovi ještě šanci. Moc pěkně se to četlo. Určitě budu doporučovat.