iška komentáře u knih

Silvie se po narození dcery vrací, v té chvíli ještě z východního Berlína, do městečka v západní části Německa, kde prožila dětství, aby si vyřešila nevyřešené z minulosti. Je to citlivý příběh, kde se prolíná přítomnost s tím minulým. Je potřeba pochopit a vyrovnat s minulostí, aby se dalo jít dál. Opět jedna krásná knížka.

A zase jedna velmi zdařilá prvotina. Ať již v lince současnosti - a to jak u Magdalény tak u Lenky - či v Magdaléniných vzpomínkách je ukryto mnoho proč. A některé neznámé tak zůstávají neznámými i nadále. I konec jakoby byl ne zcela uzavřen. Ale čtenář asi ví. Líbilo se mi.

Nenápadná kniha, která se mě opravdu dotkla. Malé město a tři příběhy tří protagonistů, které spolu až tak nesouvisí. Křehkým pojítkem mezi nimi je zdejší malá nemocnice. Rozhodnutí, před která jsou Nathan, Andy a Callie postaveny, nejsou vůbec jednoduchá a je potřeba se rozhodnout, co v životě opravdu stojí zato. Našly se momenty, kdy jsem se usmívala (ty s Gabrielou), a byly ty, kdy se mi svíralo hrdlo a do očí se tlačily slzičky. Tak tuhle knížku budu doporučovat určitě.

Nebylo to špatné, ale už jsem od autorky četla lepší věci. (Anebo jsem ovlivněna předchozí četbou.) Jedna hodně zvláštní rodina a jedna její divná členka a opravdu nic není vlastně pravda. Je to napínavé a z té manipulace opravdu mrazí.

Stáří. Ono žádné období života nebývá zcela snadné. Stáří je těžké tím, že ubývají síly. Pomalu se ztrácejí přátelé a ti kolem jsou přesvědčeni, že jsou to oni, kdo přesně ví, co je pro nás nejlepší. A člověk cítí, že už to není jako dříve, ale rozhodně se nechce vzdát. To vše se autorce povedlo vystihnout na výbornou. A překlad byl také krásný, nominaci v Magnésii Liteře si rozhodně zasloužil.

Ani tento díl neměl větší chybu. Nechci nic prozrazovat, ale přiznám se, že mám v tuto chvíli (těsně po dočtení) tendenci být k určitým věcem lehce nedůvěřivá. K čemu? - musíte si knihu přečíst.

Tak takhle nějak má podle mě vypadat správný psychologický thriller. Divím se, že tu má, ač vyšel již před šesti lety, tak málo hodnocení. Ledacos nám autorka napovídá, mnoho se dá vytušit a přesto jsem byla napnuta až do poslední stránky. Musím se podívat, co dalšího je od autorky k sehnání.

Ten nápad na téma knihy mi přišel hodně zajímavý a je tu i dost věcí k zamyšlení. Zpracování ale trochu drhlo. Rozhodně už jsem od V. Hanišové četla lepší věci, tedy věci, které se mě osobně dotkly více.

Není mnoho autorů, kteří mě vtáhnou do příběhu vlastně již od první stránky. Ale M. Robotham k nim rozhodně patří. Phil jsem si oblíbila již v minulém díle a moje sympatie nejenže přetrvávaly, ony narůstaly. Já nechci opakovat, co bylo napsáno v komentářích přede mnou, tak už jen těm, co mají tento žánr rádi, doporučuji. Stojí to za to.

Začínáme číst tři příběhy tří naprosto odlišných postav ze tří sobě vzdálených konců světa. První dojem je, že toto není možné propojit. Ale pak se začnou objevovat drobné indície. Jak tu již psala Šánka, je to nápaditě poskládaný příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

Před časem jsem navštívila to LiStOVáNí, kde byla představena autorova kniha povídek “13!”. Smála jsem se až k slzám a tak jsem si v knihovně ihned zarezervovala tento titul. No, nějak to nebylo ono. Tři hlavní postavy, tři generace, tři pohledy na život. Asi to bude věkem, ale já se nejvíce smála s Lunou, tedy tou nejmladší. To, že je autor mimo jiné stand up komikem je hodně cítit na stylu knihy. Osobně si myslím, že knize bude podstatně víc slušet audio podoba. Já ke konci už i přeskakovala.

Jakoby povodně nestačily. Josie toho má opět nandáno víc jak dost. Bylo to pěkně propletené a řádně napínavé. A bylo to přesně to, co jsem v tuto chvíli chtěla číst. Josie Quinnová se zařadila mezi mé oblíbené série.

Je dobré vědět více o místě, kde žijete. Oba autoři to mají nastudované opravdu podrobně. Kniha vyšla v roce 2009 a dnes už všechny ty urbanistické změny města mají nejméně o kapitolu více.

Adele a Lina, obě sice určitou dobu prožily na Břežanském zámku. Ale obraz první poloviny 20. století je podstatně obsáhlejší. Zavádí nás do Vídně, Mnichova i Berlína. Dvě války i ta zdánlivě uvolněná doba mezi nimi. Hodně jsem již četla a stejně mě opět mrazilo při tom plíživém nástupu fašismu, kdy zlo v prvopočátku mnozí nechtějí brát až tak vážně, jenže bohužel. Paní Štráfeldová to měla opět výborně zpracované. A já si na závěr neodpustím jednu myšlenku z knihy:
“Stačí vyvolat v lidech nejistotu a strach a pak se jim prezentovat jako ten, kdo je ochrání. “

Moje třetí kniha od autorky. Paní Střihavková si umí vybrat hodně závažné téma a ukázat, že opravdu nic není jen černé a bílé. Mé srdce matky a babičky se bouřilo a plakalo. Nejsme všichni stejní, ale pro mne byla spousta věcí nepochopitelných. V mých očích největším hrdinou byl Kryštof. Určitě doporučím dál.

A tak to bylo za covidu. Život každého z nás ta doba nějak ovlivnila. Každý máme nějakou vzpomínku, nějaký příběh, stejně jako pět hrdinek této knihy, jejich rodiny i přátelé. V té době se vše poněkud zpomalilo a to tak trochu platí i o knize, která se táhne jak covid sám. Můj názor je, že v tomto případě vnější vzhled podstatně převyšuje obsah. Knihu jsem dostala jako dárek a jak se říká, darovanému koni … Byl to dárek od srdce a příběhy ze života, ale žádný hlubší dojem to ve mně nezanechalo.

Tess Gerritsen nezklame. Měla jsem přečteno za necelé dva dny. Tentokráte je tu poněkud více zvratů a ne všechny momenty mi přišly uvěřitelné. Chamtivost je prostě nebezpečná. Ale Jane a Maura mě baví.

Opravdu dobře napsaná kniha. Dětství u prarodičů s hodně svérázným dědečkem, plné lásky, svobody, pochopení vystřídá nástup do internátní školy. Šikana, tělesné tresty i zneužívání. Ale každý jednou dospěje a bylo zajímavé, jak se kdo s těmito traumaty vyrovnává. Jednoduché to rozhodně nebylo.

Potřebovala jsem něco odlehčeného, sáhla do své knihovny mezi ty dosud nepřečtené a trefila jsem se. Absolventské srazy bývají náročné a to i v literatuře. Bylo potřeba zorientovat se mezi jednotlivými účastníky a jejich osobními příběhy. Ale mělo to logické zpracování, bylo to napínavé. Moje požadavky to splnilo.

Velmi dobrý psychologický román. Nejde tu ani tak o děj, spíše o vztahy, o každodenní život. Spousta úvah. Myslím, že velmi dobře to pod mým komentářem vystihla Když.maja.cte.