Isew komentáře u knih

Jako dítě jsem se setkávala se sudetskými Němci, kteří nebyli odsunuti. Poznat je nebylo vůbec těžké, protože se nikdy nenaučili pořádně česky a vždy měli silný přízvuk. Byla jsem dítě vyrůstající v socialismu a moc jsem nerozuměla, proč nemluví jako ostatní. A nikdo mi to vlastně ani nechtěl vysvětlit. Nechápala jsem proč, ale asi to stále bylo palčivé téma a to i přesto (možná právě proto), že většina z nich už byla velmi stará. Až po revoluci jsem se začala seznamovat s pohnutou historií Sudet a sudetských Němců. Většina informací o sudetských Němcích je z období odsunu po válce. Tato kniha se zabývá vztahy Čechů a Němců v Sudetech mezi oběma válkami. Což není příliš frekventované a prozkoumané téma. Za mě výborný a čtivý román.

14 19.11.2023

Zajímavé nářečí, které mi jako někomu z druhé strany republiky není úplně blízké. Celá trilogie je zajímavá. Asi nejvíc se mi líbila Čtyřka. Divoké devadesátky a staré křivdy minulosti. Dobrý byl i Dwur. Druhá světová válka a dávné křivdy zarámovaly poměrně zdařilý příběh. Kruhy nebyly špatné, ale závěr byl takový nijaký. Škoda nevyužitého potenciálu kruhů v obilí.

7 09.11.2023

Taková poměrně obyčejná detektivka. Neurazí, nenadchne. Kdyby ji nenapsala Agatha Christie, byla by pravděpodobně úspěšně zapomenuta.

2 09.11.2023

Dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Matthew Perry si přál být slavný. A splnilo se mu to. Jak nemoudré přání to bylo, si v závěru života uvědomoval. Při poslechu jeho životopisu mi bylo chvílemi hodně smutno. Zdá se, že ho tam nahoře někdo neměl rád. Do vínku mu dal strach z bolesti (která ho přivedla až k sebedestrukci) a to, že sám sebe nedokázal mít rád. Bál se odmítnutí, tak odmítal první. Bál se, že není dost dobrý. Bál se, celý život se něčeho bál a ten strach nedokázalo zacelit nic. Ani peníze, sláva, alkohol, cigarety, prášky, nic. Stále se bál a ničil se. Celý jeho život byl jako jízda do propasti. Závěr knihy byl optimistický. Otázkou je, jak dlouho by vydržel abstinovat. Relapsů měl mnoho. Z mého pohledu byla pro něj smrt vysvobozením. Už ho nic nebolí. RIP Matty.

7 07.11.2023

Je to příběh pro děti, měla bych být shovívavější, ale nejde to. Jazyk je kostrbatý. Cestování časem bylo jeden čas velmi populární. Nevadí mi, naopak, pokud je autor dobrý, mohou to být výlety zábavné a poučné. Ale tady byste poučení ani zábavu hledali marně. Proč bylo nutné, aby děti vyřešily staletí starou vraždu? Ovlivnilo to nějak budoucnost? Tak zjistili se kdysi dávno stalo, že měl mrtvý milou, otce a jakou dělal práci. Našli vraha no a? Přesah vůbec žádný, motiv žádný, jen se děti podívaly ke břehům Rýna o pár století dřív a zjistily nepodstatné věci. Což je docela málo v záplavě mnohem lepších knih na podobné téma.

2 25.10.2023

Hra snů není tak známá jako Slečna Julie, Tanec smrti nebo Věřitelé. Je také úplně jiná. Agnes, dcera boha Slunce, sestoupí na Zem, aby zjistila, jaký je pozemský život. Zjišťuje, že lidé nežijí šťastně a neustále touží po tom, co nemohou mít. Na rozdíl od hlavní postavy si nemyslím, že si lidé zaslouží politování. Oni sami mohou ovlivnit, to jak žijí. Dílo, které není tuctové, má přesah a nutí k přemýšlení.

1 25.10.2023

Čtyři příběhy: Záhada zamčené skříně, Zlatý skarabeus, Stopy vedou do cirkusu a Pátrání po Hubertovi. První dva příběhy byly docela dobré. Standardní. Hodnocení příběhu Stopy vedou do cirkusu je z velké části ovlivněno i tím, jak cirkusy nemám ráda. Příběh mě nezaujal a znovu bych ho nečetla. Pátrání po Hubertovi také docela šlo. Ani jeden příběh nebyl výjimečný tak, aby stál za zapamatování. Shrnula bych to tím, že neurazí, nenadchne.

1 25.10.2023

Jeden z mých středoškolských restů. Kdysi nám učitelka češtiny vyzradila kompletní děj (což nebylo poprvé a cítím to jako velký problém výuky literatury. Učitel by měl děti namotivovat a navnadit, aby si knihu přečetli a ne je odradit, jak se to mockrát stalo mě.). Ale zpátky k této knize. Věděla jsem tedy, co mě čeká. Jenže pouhé sdělení obsahu neobsáhne tu tíživou atmosféru, ten pocit postupného propadání se a čekání na vysvobození v podobě pozvání k transportu. Ladislav Fuks byl mistr ve vykreslení psychologie postav.

5 25.10.2023

Mě se to moc líbilo. Velmi potěšila jména, použitá z mé nejoblíbenější Čapkovy divadelní hry. Byl to velký spoiler, takže bylo poměrně rychle jasné, co je daná houba zač. Čapkův konec je dokonalý, tady tak nějak vyšuměl. Škoda, protože bylo našlápnuto docela dobře. Nadúroda a nadspotřeba houby by mohla vést k zajímavým koncům. Což je drobná výtka, jinak zdařilé knihy. Škoda jen, když už byla použita tato jména, že se autor neodkázal k původním postavám, třeba jen drobně a náznakem. Představovat si hrdiny této knihy jako potomky aktérů Věci Makropulos, byl takový malý bonus.

5 21.10.2023

Když jsem knihu otevřela, netušila jsem, že je to kniha na pokračování. Kdybych to tušila, asi bych si počkala až vyjdou všechny díly. První díl se mi opravdu líbil. Čtivý, napínavý, neobvyklý. Čtyři miliardářští vnuci, kteří jsou hraví a velmi chytří, chudá, nevýrazná holka, která je velmi chytrá a hravá. Všichni se podílí na odhalení tajemství, které měl Tobias Hawthorn starší. Teď budu s napětím očekávat další díly a opravdu mě mrzí, že některé díly ještě nevyšly a nemohu si dát čtenářský maraton.

4 18.10.2023

Hrabě Almaviva s manželkou, Figaro se Zuzanou a revoluční Francie, kdy si můžete odpravit svého oblíbeného šlechtice a nic se vám nestane. Původní námět Figarovy svatby mě nezaujal, ale toto Horváthovo pokračování mám velmi ráda. A vždy s k němu ráda vrátím.

2 17.09.2023

Vlastenecké pojednání o učitelích v zapadlé horské vesničce. Jejich strastech a radostech. O době, kdy nemanželský původ byl stigmatem a důvodem ke všeobecnému opovržení. Na pozadí obrozeneckých snah o zachování českého jazyka se odvíjí nenáročný příběh, který v současné době slouží snad jen jako připomenutí dob minulých. Větší přesah v něm nevidím.

4 17.09.2023

(SPOILER) Jeppe z kopečku, opilec, budižkničemu, který se bojí své ženy a jejího biče, se stane hračkou v rukou barona a jeho sloužících. Stalo se vám někdy, že se vám zdál sen, který byl tak reálný, že vám chvíli trvalo, než jste se dostali znovu do reality? Co když ta realita bude pořád jiná? To se stalo Jeppemu. Zajímavý byl jeho přerod, když si myslel, že je pán. Stal se z něho tyran. Škoda, že Jeppemu byla vyjevena pravda. Mnohem větší trest by byl, kdyby byl znovu pohozen na hnůj, ale bez jakéhokoli vysvětlení. Na této drobné epizodě se neukázala pouze pravá podoba Jeppeho, ale i barona a jeho pomocníků.

2 17.09.2023

Knihu Taras Bulba jsem léta ve své knihovně míjela. Nechtělo se mi do kozácké minulosti a nesmiřitelných bojů. Nakonec jsem se ke knize dostala a nelituji. Není to nejlepší Gogolovo dílo, ale špatné rozhodně není. Je prodchnuté kozáckou bojovou mentalitou, láskou k rodné Ukrajině, která je pro mnohé silnější, než láska ke svým dětem.

3 17.09.2023

Zajímavé postřehy ze života na ostrově Korfu. Ostrov, který žije z turistického ruchu a mimo sezónu se jeho obyvatelé přihlásí na úřadu práce. Pohoda, střídaná pohodou a když by měl být nějaký Řek omezen na své pohodě, obrátí se na stát, od něhož očekává, že se o něj postará a bude zase pohoda. Naprosto jasně podané, proč je Řecko přeborníkem v bankrotu státu.

3 17.09.2023

Mám ráda Bubáky pro všední den. Pohodové a příjemné povídky. Gypsová dáma byla diametrálně odlišná. Kdo má větší morální integritu, zlodějíček - recidivista, soukromý detektiv nebo renomovaný právník? Konec velmi nečekaný a hodný k zamyšlení.

2 17.09.2023

Dámská šatna. Svět sám pro sebe. Nervozita, tréma, lásky a problémy. V přípravě na představení a divadelních pauzách se odehrává ne příliš veselý život několika hereček různého věku. Nadšení a touha po slávě zejména mladších hereček, smíření, životní trable s láskou i strach z budoucnosti, herecký život vtěsnaný do malé divadelní šatny.

5 17.09.2023

Otec Brown není můj nejoblíbenější literární detektiv, ale přesto ho mám moc ráda. V jeho případech neteče krev po litrech, případy nejsou příliš komplikované a nejsou příliš akční, ale jsou milé. Většinou otec Brown přijde na řešení prostou úvahou, pouze znalostí psychologie člověka. Své místo mezi proslulými detektivy si zaslouží.

4 24.08.2023

Zločin a trest jsem četla kdysi na střední škole. Vzpomínám si jak jsem hltala každou stránku. Nejvíc mě tenkrát zaujala psychologie zločince a jeho chování. Už je to hezká řádka let, tak jsem si chtěla osvěžit paměť. Zajímavé je, že mě nyní zaujalo něco trochu jiného. Úvahy Raskolnikova o tom, že v rámci vyššího dobra pro lidstvo, je ospraveditelý jakýkoliv skutek. Loupež, vražda, cokoliv. Jestli jste ten vyvolený? Raskolnikov se za něho považoval. V kontextu toho se mi vybavil Stalin. Určitě také sám sebe považoval za vyšší dobro a mohl páchat cokoliv krást, týrat, vraždit.... Pokud by se někdy dostal k Dostojevskému, jako že to není velmi pravděpodobné (Stalin byl nevzdělaný primitiv), mohl si touto optikou své činy ospravedlňovat.
Karel Havlíček Borovský v roce 1844 prohlásil "Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". Vlastně se od té doby téměř nic nezměnilo. Jen s těmi literárními díly už to není tak slavné. V současném Rusku už nikoho jako Dostojevského, Gogola, Čechova nebo Tolstého nenajdeme. Takže zbyla jen bída, zmar a chlast.

22 24.08.2023

Zpočátku měl příběh opravdu grády. Pak se začal rozpadat. Výborný nápad, který si zasloužil lepší zpracování. Jak skvěle kniha začala, tak neslavně skončila. Škoda.

5 24.08.2023