Gypsová dáma

17.09.2023

Mám ráda Bubáky pro všední den. Pohodové a příjemné povídky. Gypsová dáma byla diametrálně odlišná. Kdo má větší morální integritu, zlodějíček - recidivista, soukromý detektiv nebo renomovaný právník? Konec velmi nečekaný a hodný k zamyšlení.

04.07.2022

Kromě titulní kriminální povídky Gypsová dáma obsahuje tento soubor prací Karla Michala ještě historickou novelu Čest a sláva a dříve samostatně vydanou sbírku povídek Bubáci pro všední den. Pro Michalovy prózy je charakteristický absurdní, místy až černý, humor, s jehož pomocí pak hledá určující životní filozofii všedního dne. Kuriózně lépe v tomto pohledu dopadají povídky z Bubáků, přestože jsou staršího data než zbylé kusy. Fantastický motiv jim totiž pomáhá posunout onu kritizující společenskou absurditu do roviny úsměvné nadsázky, v níž se člověk potká s nejedním duchem, příšerou či tvorem ze světa divů, aniž by byl jimi pohlcen. Slasti a strasti chudého rytíře Ryndy v novele Čest a sláva představují tragikomedii, jejíž podtext je už daleko vážnější, bohužel také mnohem unavenější a celek působí zvadlým dojmem. Titulní Gypsová dáma je pak povídkou doslova abrazivní, neboť na svých hrdinech nenechá nedotčenou jedinou myšlenku ani emoci, přičemž brusný papír je hodně hrubého zrna. I když nemůžu říct, že bych Michalovým prózám podlehl a chtěl bych se k nim ještě někdy vrátit, beru je jako zajímavé čtení, které nebylo úplně marné.

23.12.2021

(SPOILER) Na jméno Karel Michal (resp. Pavel Buksa) jsem poprvé narazil ve vyprávění jeho manželky, básnířky Violy Fischerové, jak je zachytil Mariusz Szczygieł ve své knize Není (2019). Když jsem v knihobudce v Nižboru narazil na tuto knihu, nemohl jsem ji tam nechat. Bubáci pro všední den (1961) jsou odlehčené povídky, které s elegantním vtipem podprahově znázorňují socialismus jako paradoxní vesmír, v němž strašidla, plivníci nebo vraždící permoníci působí vlastně docela přirozeně a naopak „nenormálně“ vypadá okolní svět a ideologie, která jej ovládá. Plivník je nežádoucí element, protože je příliš pracovitý, a ze všeho nejnebezpečnější pak je mrtvá kočka, která nemá ideologickou záklopku a s přísnou logikou říká vše, tak jak to je. „Kdyby se lidé báli říct, co vidí, tak by to všechno nemělo žádnou cenu,“ vystihuje to nešťastný kastelán Pupenec v povídce Bílá paní (mimochodem geniálně zfilmované Zdeňkem Podskalským v roce 1965). Padá na mě smutek, že takto zajímavý spisovatel toho stihl napsat jen o něco málo více, než tři prózy spojené v tomto svazku, než jej komunisté vyštvali ze země a on ve švýcarském exilu podlehl ztrátě identity. Neměl pro koho psát, a proto nepsal, utápěl se v alkoholu a v jednapadesáti si vzal život. Autora knihy o bubácích nakonec přemohli „bubáci“ jeho vlastní duše… Čest a sláva (1966) je ponurá tragikomická novela z konce třicetileté války, kdy už sice není proti komu povstat, ale tvrdohlavý rytíř přesto vytáhne do boje za lepší svět (byť jako lapka). Za pozornost stojí až okázale virtuózní čeština, ale přišlo mi to zbytečně ukecané a natahované. Gypsová dáma (1967) mě jako právníka velmi bavila, namísto očekávaného soudního dramatu přichází příběh o tom, jak cynický advokát a až démonický soukromý detektiv vyzrají na pachatele, oběť i pojišťovnu. Když totiž poctivé „dělníky práva“ nahradí vykukové bez skurpulí, stává se ze spravedlnosti opravdu jen ta sádrová soška slepé dámy s vahami, na níž pavouci spřádají sítě… (8/10)

17.03.2021

Náhodně jsem našla audio povídku - Gypsová dáma - kriminální příběh ze staré Prahy (nádherný hlas B. Rösner, F. Němec ) opravdu povedené a konec mě dostal...

14.03.2021

Gypsová dáma - vznešená a krásná. Jen je třeba nedívat se na ni příliš zblízka. Nevidět to množství šrámů, které jí stále zasazují. Všichni. Zločinci i její "ochránci". Zneužívají ji, fikaně, zjevně i skrytě.Umí ji zraňovat i umně zahlazovat jizvy. Udržovat vcelku tu křehkou gypsovou tvář spravedlnosti. Přitom stačí mnohdy jen na ni fouknout a nadobro se rozsype.
Svěží kriminální povídka o nespravedlivé spravedlnosti a lidské "vyčuranosti".

13.02.2021

Milé povídky.

22.01.2016

Dalším utkvělým Michalovým tématem byla spravedlnost a mravní kodex. S nimi sehrál podivnou ironickou hru ve své Gypsové dámě. Děj se, pokud jde o kulisy, odehrává v předválečné republice. Dnes se ale musí zdát, že Michal dohlédl do nejžhavější současnosti. Gypsová dáma je spravedlnost, a ta se v Michalově povídce nekoná. Při velké loupeži v klenotnictví jsou zavražděni dva lidé. O to, dopadnout pachatele, však nejde. Úspěšný advokát a všehoschopný soukromý detektiv vydírají lupiče, který kradl, a současně klenotníka, který se dopustil pojišťovacího podvodu. Zlodějíčkovi Maryskovi, který doběhl oba dva, je věc jasná. „Krade-li ten, kdo lže, pak lže, kdo krade. Jen s jednou věcí si není jist. „Zda jsou ti pánové přepočestní lidé, k nimž se nezachoval, či zda jsou to lumpi, leč větší než on sám.“