IŠ komentáře u knih

Poprvé jsem tuto knihu četla, když mi bylo 17let a vrátila se k ní, když jsem oslavila čtyři křížky. Můj vztah k Madam Bovary se nezměnil. Je pro mě neuchopitelná. Možná mé vnímání její osoby je spíše odrazem mě samé. Kolik žen by ji závidělo jejího spolehlivého manžela. Je tak předvídatelný. Ve své laskavosti a odevzdanosti. Odevzdanosti ke všem těm denním povinnostem a také ke své ženě. To asi musela být nuda, že Emo? Cítila jsem hnus. Odpor. Za ten nevděk. Za tu bolest, kterou způsobuješ lidem, kteří tě milují. A taky jsem měla pochopení. Pro to tvé srdce plné touhy. Pro tu chuť žít jinak. Nešťastná. Ztracená ve svých vášních. Ve svém nitru opuštěná. Kolik je mezi námi takových madam Bovary?

9 13.10.2015

Rozporuplný pocity. Přesně to jsem cítila, když jsem četla Miluji tě k zbláznění v r. 1991 a stejně tak dnes. Jedná báseň ve mně vyvolá euforii a o pár stránek dál knihu znechuceně odložím. Bizarní sprostá milostná poezie. Avantgarda, které ne vždy rozumím. Jak je jiné ji číst a jak jiné ji poslouchat zpívanou od Filipa Topola. Ano, Psí Vojáci ji dokázali pozvednout na vyšší úroveň. To spojení (ne)veršů a hudby je zcela mimořádné. A kdo to zažil, tak se mnou asi bude souhlasit.
-------------------------------
nedělní chvilka poezie

jsem tak děsně inteligentní
a šíleně sečtělej
že ti vůbec nerozumím
letištní hajzl
je míň frekventovanej
než muj mozek
navštěvovanej démony
měla bys mě vidět !
jsem opravdový básník
když tiše a skromně
močím z postele
a těším se na další vavříny
mám pocity vesmírný hrůzy
který zakouším za celý lidstvo
a tak se nezlob
ale vůbec nerozumím tomu
že mi nechceš vykouřit péro

v neděli večer
když je mi blbě

5 02.10.2015

Dva političtí vězňové, Ota Kraus z Prahy a Erich Kulka ze Vsetína, stáli za vznikem knihy Továrna na smrt. Tento dokument o Osvětimi nejsou jen sepsaná fakta a statistiky, ale také konkrétní osudy, konkrétní jména a také fotografie. Je to autentická výpověď o hrůzách, kterou museli denně zažívat uvězněné děti, ženy, muži, starci různých národností. Nad některými hrůzami zůstává rozum stát a člověk se musí samosebou ptát - jak je to možné? Kde se v lidech bere tolik nenávisti, zloby a krutosti.
________________________

My mrtví žalujem
Neznámá autorka poslala tuto a další básně před smrtí dne 8. března 1944 z krematoria v Birkenau

Ne, na našich hrobech nehnijí kříže
a náhrobky se neklenou,
ne, nejsou tam věnce, ni tepané mříže,
andělé s hlavou skloněnou,

vrby a věnec se zlatým vláknem,
svíčka, jež nikdy nezháší.
My hnijem v jámách, politi vápnem,
v kostech nám vítr haraší.

Vybledlé lebky beznadějí
na ostnatých se drátech chvějí
a popel náš jde do všech stran
v tisíci urnách rozmetán.

Tvoříme řetěz kolem světa,
semena větrem rozvátá,
čítáme dny, měsíce, léta,
čekáme, čas nám nechvátá.

A stále víc je nás tu dole,
bobtnáme, rostem den co den,
už nadouváme vaše pole,
až jednou pukne vaše zem.

A potom vyjdem, strašný řad,
na lebce lebku, s hnátem hnát
a zařvem ve tvář lidem všem :
My mrtví žalujem !

5 29.09.2015

Jsi tak citlivá! Do každého tvého slova se ponořím jak do načechrané pěny. S každou tvou bolestí, desetkrát zapláču. Píšeš vůbec někdy o štěstí? O tom, které bolest neprovází? Nerozumím tomu, proč ti tak rozumím, má krásná prokletá básnířko. Jen sobecky děkuji za žal, který si musela zažít. Kdyby ho nebylo - kdo by psal tvé básně?

Řekl o ní:
Žádný básník nebyl přirozenější, žádný básník nebyl méně umělý. Toto kouzlo se nepodařilo napodobit nikomu, poněvadž je naprosto původní a ryzí. Zapomenuta? Kým, prosím vás? Těmi, co nic necítí a proto nemohou na nic vzpomínat ! Baudelaire
---------------------------------------
Vím, že ho nenávidět mám!
Zranil mou duši. Pláč a lkaní
jsou jako oheň k nezdolání,
jakpak ten smutek překonám?
Vím, že ho nenávidět mám.
Způsobil mi jen samý žal.
Když odjel, klid jsem nalezla si.
Teď vrátil se a kouzlem krásy
i jménem mým, jež zašeptal,
způsobil mi jen samý žal.
V polibku na uvítanou
mě celou duší hledal zase,
má duše marně skrývala se;
poznala znova lásku svou
v polibku na uvítanou.
Říká, že neodejde již.
S radostí hrůza přepadne mě,
to mám ho vskutku vídat denně?
Jsme ztraceni! Můj Bože, slyš,
říká, že neodejde již!

Marceline Desbordes-Valmore , Jeho návrat

5 09.08.2015

Opravdu zajímavá kniha. Nemůžu říct, že souhlasím se vším o čem autor píše a snad to ani není nutné, ale je tu několik témat, která mě skutečně velmi oslovila. Nejvíce potom problematika rodinné karmy. Způsob jakým dokážeme nevědomě ovlivňovat své děti a zatížit je tak na energetické úrovni svými vzorci je až neuvěřitelné. Stejně tak je velmi zajímavě popsán satanismus - jako jeden velký energetický virus, který živíme my sami. Určitě tato kniha stojí za přečtení. Dobré je však zachovat si nějaký odstup a vše podrobit svému vlastnímu zkoumání a posouzení.

3 09.08.2015

Čtivé a moudré na pár stránkách. Každý čte v řádcích to, co chce nebo co mu jeho vlastní Duše dovolí. Vidím příběh Santiaga. Pastevce ovcí. Snad díky náhodě a snad dílem Osudu potká Krále, který mu řekne a Osobním příběhu. A kdo by nechtěl prožít svůj osobní příběh? A tak při hledání pokladu, cestou přes poušť, zažívá svůj příběh, který je tak čtivě napsán. A ten poklad? Možná je to ta truhla zlata, kterou Santiago skutečně na konci příběhu nalezne. Možná je to Fátima. A možná je to ta cesta samotná.
-----------------------------------------------------------
"Protože Láska neznamená stát na místě jako poušť, ani létat světem jako vítr, ani pozorovat všechno z dálky, jako ty. Láska je síla, která proměňuje a zlepšuje Duši světa. Když jsem do ní pronikl poprvé, myslel jsem, že je dokonalá. Pak jsem však viděl, že je odrazem všeho tvorstva a jsou v ní jejich války a vášně. To my živíme Duši světa, a země, kde žijeme, bude lepší nebo horší podle toho, jací budeme my. A tady záleží na síle Lásky, protože když milujeme, vždycky si přejeme být lepší, než jsme."
Paulo Coelho - Alchymista

10 09.08.2015

Velmi čtivé seznámení s ekonomickými mýty. I když autor větší část knihy věnuje mýtům na straně levice, nepodezírám ho ze zaujatosti a kniha působí velmi vyváženým dojmem. Velmi dobře jsou popsány kapitoly týkající se jakýchkoli státních subvencí a dotační politiky. Nejenom, že se jedná o současnou a zdá se, že ještě nějakou dobu aktuální problematiku, ale díky seznámení se s příklady z "reálného života" je krásně vidět, kam až nesmyslné poskytování dotací může zajít a k jaké nerovnováze na trhu může přispět. Všem, kteří se o ekonomii zajímají určitě doporučuji přečíst.

2 17.07.2015

Poutník se vydává do světa. Jeho neklidná mysl ho nutí poznat všechny lidské činnosti, které chce podrobně prozkoumat a nakonec si vybrat takovou, která mu zajistí dostatek blahobytu a pokojný život při co nejmenší námaze. Jeho průvodcem se stává Všudybud a později se přidá i Mámení a Všezvěd. A tak společně vstupují do Labyrintu, kde u brány Osud rozděluje povolání a instrukce pro život. V Labyrintu na náměstí se potom potkává se všemi lidskými charaktery a (ne)ctnostmi. Poznává pokrytectví, povrchnost, nestálost, vrtkavost, nepochopení, plýtvání, pýchu a nakonec pozná i samotnou Smrt. Poutník nahlíží do stavu manželského, do stavu řemeslníků, učených a filosofů. Potkává alchymisty, rosenkruciány, právníky, lékaře. Potkává se s náboženstvím. S pohany, Židy, muslimy a křesťanstvím. Právě tomu Komenský věnuje podstatnou část knihy a jeho náboženské cítění je zřejmé. Labyrint je nadčasové dílo. Byl aktuální ve své době, je platný v dnešní době a bude aktuální i v budoucnu. Rozhodně stojí za přečtení.
-----------------------------------------------------------------------
Když jsme odtamtud odešli, ptám se svého průvodce: „A jak si mohou být jisti, že právě toto je spolehlivý a pravý základ náboženství?“ „Pojď se podívat,“ řekl mi. Vyšli jsme tedy za kostel na náměstí a tam si ti bílí a umytí lidé vyhrnovali rukávy, jiskřili očima, hryzali si rty, strašlivě řvali, běhali sem a tam a koho potkali, do toho sekali šavlí a máchali se v lidské krvi. Toho jsem se polekal, utekl jsem pryč a tázal jsem se: „Co to ti lidé dělají?“ Odpověděli mi: „Diskutují o náboženství a dokazují, že Korán je ta pravá kniha.“

Labyrint světa a ráj srdce - J.A.Komenský

6 27.06.2015

Krásný příběh. Příběh, který se dá tak krásně převést na lidskou existenci. Uvědomění si vlastních limitů na straně jedné a na druhé straně víra sama v sebe. Nepřijímat zažité konvence, ale přijít s vlastní cestou, která může prospět celku. Nebát se. Ano, to je Racek.
--------------------------------
Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých.
Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.
Jonathan Livingstone Racek - Richard Bach

8 21.06.2015

Démon - to je jednoduše nádhera! Od začátku do konce se odehrává děj, který je tak poutavě probásněn, že vás musí vtáhnout do děje. Když jsem četla, jak se Démon zamiloval do Tamary, pocítila jsem k tomu pekelnému stvoření takové lidské pochopení. Vždyť on se ve své lásce k Tamaře choval tak lidsky. Vášeň, majetnické sklony, sobectví ...
------------------------------
XVI
Neslyšným letem po azuru
plul anděl zlatem obetkán
a tiše do nebeských bran
v náručí hříšnou duši vzhůru
nes, jak mu přikazoval Pán.
Konejšil ji svou sladkou řečí
a žal a smutek přetěžký
a všechny její prohřešky
omýval slzou než dech lehčí.
Už rajskou hudbu tajemnou
slyšeli v dáli nad oblaky,
když Démon s planoucími zraky
jim cestu zkřížil najednou.
A podobal se bouři líté,
blesku, jenž v mračném víru žhne
a plný zloby pánovité
„Je moje!” - vzkřikl výhružně.
Zděšeně duše v útočišti
bělostných křídel anděla
se modlila a věděla,
že vše rozhodne chvíle příští,
že zas je v moci Démona.
Ó bože, jak tvář temnou má,
jak proměnil se jeho vzhled!
V pohledu palčivém jak jed
má plamen smrtonosné zloby
a jeho dech jak ze záhrobí
studí a mrazí víc než led.
„Odejdi, duchu pochybností,”
děl cherub. „Vrať se do temnot.
Blíží se spravedlivý soud
a nedá duši zahynout.
Ty napáchal jsi zla už dosti.
Ona se k nebi rozletěla.
Zbavena pozemského těla
vyprostila se i z tvých pout.
Ona je z těch, pro které chvíle
života muka znamená.
Zápasem s tebou znavena
po spáse prahne. Z ušlechtilé
víry a touhy po krásnu
utkal Pán struny jejích snů.
Skončila doba pokušení.
Jdi! Vyzývám tě naposled.
Ona stvořena pro svět není
a pro ni stvořen nebyl svět.
Trpěla. Milovala. Kalich
hořkosti pila po okraj.
Země je vlastí lásek malých -
veliké lásce patří ráj.”
A posel nebes na Démona
pohlédl přísně, káravě,
svá zlatá křídla zvedl zvolna
a zmizel v modré dálavě.
Démon, poražen od cheruba
a ve svých citech zhrzený,
všech nadějí a snů se vzdal.
Z rtů vytryskla mu kletba hrubá,
a osamělý jako dříve,
v zajetí pýchy pohrdlivé,
bez lásky, bez útěchy v dál
se rozletěl zas nad zemí.
Michail Jurjevič Lermontov, Démon

9 21.06.2015

Tato kniha je opravdový klenot! Vzhledem k tématice ostatních Londonových knih, byl pro mě Tulák po hvězdách jedno velké překvapení. Kdybych si měla vybrat jen deset knih, které bych doporučila, byla by mezi nimi. Kdybych si měla vybrat jen pět knih, které bych doporučila, byla by mezi nimi. Tu si prostě musíte přečíst!
-------------------------------------
Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně jsi na tom byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání. Hodně jsi toho zapomněl, milý čtenáři, a přece si při četbě těchto řádků vzpomínáš na mlhavý sled minulých událostí z jiných dob a z jiných míst, kam jsi nahlížel dětskýma očima. Dnes si myslíš, že to byly sny. Kdyby to však byly jen sny, které se ti tehdy zdávaly, odkud by se byla vzala jejich podstata? Naše sny se kupodivu skládají z věcí, které známe. Látka našich nejčiřejších snů je látka našich zážitků. Jako dítěti, jako nemluvněti se ti zdávalo, že padáš z velké výšky, zdávalo se ti, že létáš vzduchem, jako létá to, co patří vzduchu, sužovali tě lezoucí pavouci a mnohonožci, kteří žijí v bahně, slyšel jsi jiné hlasy, viděl jiné tváře, děsivě známé, a pozoroval jsi jiné východy a západy slunce; když na ně teď pohlížíš zpět, víš, že byly jiné, než jaké jsi kdy spatřil. Nu dobrá. To, co jsi v dětství občas letmo zahlédl, je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi v tomto vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde tedy? Jiné životy? Jiné světy? Možná, že až si přečteš všechno, co napíšu, dostane se ti odpovědi na zmatené otázky, které jsem ti předložil a které sis v duchu kladl ještě dřív, než ses dostal k četbě toho, co právě píšu.
Co se mne týká, věděl jsem, že jsem býval tulákem po hvězdách.........
Tedy, abych se zase vrátil, říkám, že ve věku tří, čtyř a pěti let jsem ještě nebyl sám sebou. Byl jsem jen něčím, co se utváří, a nabýval jsem tvaru v kadlubu svého těla a uvnitř směsi, z níž jsem se skládal, zápasila všechna mocná, nezničitelná minulost, aby rozhodla o formě tohoto utváření. Hlas křičící do noci hrůzou ze známých věcí, které jsem já ovšem neznal a znát nemohl, nepatřil mně. Stejně tomu bylo s mým dětským hněvem, láskou a smíchem. V mém hlase se ozývaly jiné hlasy, hlasy mužů a žen z dávných dob, všechny stínové zástupy předků. A když jsem ve zlosti cenil zuby, byl to odraz vyceněných zubů zvířat starších než hory a v hlasovém šílenství mé dětské hysterie se vší její rudou zlobou se ozýval bezcitný, tupý řev zvířat z dob před Adamem, po geologickém zformování světa.
Je načase, abych se představil. Nejsem blázen ani šílenec.
Jack London, Tulák po hvězdách

14 21.06.2015

Tato kniha se čte sama. Nejenom, že je čtivá, ale je také plná informací a detailů. Mám ráda historická fakta a stejně tak mám ráda, když se prostřednictvím knihy dovím něco nového. Tento román není prostě jen příběh. Je to tak trochu studijní literatura a spektrum informací je opravdu široké - religiozní tématika, lékařství, politická a sociální situace v 11 stol. Určitě stojí za přečtení.

5 21.06.2015

Zweigovo "Léčení duchem" jsem si koupila v roce 1981. Ještě mám v knize paragon. Stála mě neuvěřitelných 25 Kčs. Byla jsem nadšená tehdy a jsem nadšená i dnes, kdy jsem se po tolika letech ke knize vrátila. Zweig čtivě a lidsky popisuje profesní kariéru a osobní život tří zajímavých osobností. Mně se nejvíce líbila hned první část, která je věnována Franzi Adolfovi Mesmerovi. Významný lékař, který se narodil v době, která ho "neuměla" přijmout. Zakladatel mesmerismu, který nahradil permanentní magnet svými dlaněmi a dal tak "vzniknout" živočišnému magnetismu. Druhá část knihy je věnována Mary Bakerové-Eddyové, zakladatelce Christian Science, která dokázala zfanatizovat davy a poslední část je věnována Sigmundovi Freudovi. Určitě stojí za to si přečíst.

3 21.06.2015

Když jsem četla Kafkův Zámek na střední škole, tak jsem byla rozčílená. Ano rozčílená. Říkala jsem si, co s tím Kafkou všichni mají, když dokáže napsat něco tak naprosto šíleného jako je Zámek. Vůbec jsem nepochopila, co mi tím chce říct. Je zvláštní, jak se to vnímání v čase mění. Na Kafku musí být prostě člověk připravený nebo do něj dozrát. Pořád nevím, co mi Kafka svým Zámkem sděluje, ale už mě nerozčiluje. Naučila jsem se pohybovat v jeho abstrakcích. A hlavně v symbolice. Protože jeho knihy jsou pro mě čtivé právě skrze symboliku. Pokud je přijímám jako prostý text - jsou nelogické a pro mě nepochopitelné. A tak Zámek vnímám na jedné straně jako život jednotlivce uvnitř systému. On proti němu nebojuje. Snaží se s ním žít ve shodě a je paradox, že při plnění svých povinností, které po něm systém žádá naráží na ostatní účastníky systému, kteří mu toto znemožňují. A to je tak vysilující. Je zajímavé sledovat osobnost pana K. Jak se vyvíjí v čase a v závislosti na vnějších podnětech. A na straně druhé vnímám Zámek jako sen. Nic z toho není skutečné. Je to jen iluze. Iluze člověka, který je vypravěčem. Tím vypravěčem je sám zeměměřič K. Nebo možná sám Kafka. Kdoví...

12 21.06.2015

Člověk nesmí příliš přemýšlet nad "faktem", že se Řehoř jednou ráno vzbudí a je z něj hmyz. Pokud totiž nad tím budete příliš přemýšlet, uteče vám spousta dalších podnětů k úvaze. Je možné to brát jako jakousi abstrakci, ale také i jako symboliku, kam nás může "přivést" život prožívaný skrze povinnosti a založený převážně na odpovědnosti - a je lhostejno zda k sobě samému nebo ke svému okolí. Řehoř se zpočátku sice podivuje, že se proměnil, ale jakoby tato skutečnost stála na pozadí a jeho hlavní starostí je pokračovat v dosavadním životním stylu. Tedy chodit do práce a vypomáhat svým blízkým. Podporovat rodiče a hradit své sestře výuku na housle a splnit jí sen - studium konzervatoře. A tak den ze dne se Řehoř stále proměňuje a on postupně neschopen jakéhokoli pohybu trpí tím, že obtěžuje touto situací své blízké a že nemůže plnit své povinnosti. Matka, otec, služebná a Řehořova sestra. Je opravdu velmi zajímavé sledovat vývoj jejich emocí - od lítosti, přes různé strachy, hnus, opovržení přes sebelítost až určitou formu agrese. To nejlepší, co pro ně Řehoř mohl udělat, bylo jednoduše zemřít.

8 21.06.2015

Kniha má krásné provedení. Pokud máte rádi ilustrace a barvičky srdce vám bude radostí plesat. Stačil byl jeden list. Jeden list a na něj napsat čtyři dohody. Přečíst si je a přijmout je za své asi není tak těžké. Žít je - to už je horší. V některých okamžicích mi kniha připomíná motivační literaturu obchodníka MLM. Ale asi tomu rozumím. Je čtenář, kterému stačí si přečíst jednou, dvakrát... a pak je čtenář, kterému "duchovní dril" prospívá. Pokud se oprostím od formy sdělení, tak obsah má svou moudrost.

2 17.06.2015

Proč o něm psát, když je možné o něm v jeho verších číst.
---------------------------------




Jak anděl, maje bledé líce,
se přiblížím ti do ložnice,
dám opět hlavu na tvůj klín
jak studený a noční stín;

má krásko, snědá a tak slunná,
já políbím tě jako luna
a polaskám tě jako had,
jenž syčí u hřbitovních vrat.

A ráno nenajdeš mne jistě
v svém loži na obvyklém místě,
kde do večera bude chlad.

Jak jiní lichotí a hladí,
chci ovládat tvé šťastné mládí
jen tím, že budeš se mne bát !

Strašidlo - Charles Baudelaire

8 17.06.2015

Veřejně se přiznávám, že mám pro Martina Bubera slabost. Jsou moudré knihy, kde se musíte opravdu hodně snažit, aby jste tu moudrost našli a pochopili ji. A potom jsou knihy, které přečtete a řeknete si jen - ACH! A víte, že ji chcete mít v knihovně a budete se k ní vracet. Přesně to je případ Cesty člověka podle chasidského učení. Čtivou, lidskou a zdravě pokornou formou seznamuje čtenáře s učením chasidů a to převážně prostřednictvím dialogů cadiků a jejich studentů. Je plná moudrosti, která jakoby mimoděk na vás vykoukne z obyčejného řádku. Je to krása a skvost !
--------------------------------------------------------
Bůh nepraví: „Toto je cesta ke mně, a to není,“ ale říká: „Vše, co činíš, může být cestou ke mně, pokud to děláš tak, že tě to ke mně vede.“ Avšak povahu toho, co má a smí dělat právě tento člověk, a nikdo jiný, může poznat jen on sám ze sebe. A jak bylo řečeno, když někdo přihlíží, kam až to dotáhl ten druhý a snaží se ho napodobit, může jen zbloudit, neboť mu tím uniká to, k čemu je povolán právě on. Bálšem říká: „Každý by měl jednat v souladu se svou úrovní. Ale děje se to jinak: kdo převezme poslání svého druha a své vlastní zanechá, neuskuteční ani jedno ani druhé.“
Cesta člověka podle chasidského učení - Martin Buber

9 17.06.2015

Seth je osobnost, která nemá fyzickou podobu a komunikuje s naším světem skrze spisovatelku Jane Roberts. Během hypnotických sezení Seth seznamuje zúčastněné se svými názory - co nás čeká po smrti, existence minulých životů, život a "ukřižování" Ježíše Krista a spoustu dalšího. Jestli si myslíte, že zde najdete odpovědi na své otázky, tak vás asi zklamu. Právě naopak. Během četby jsem oscilovala na hraně vytváření si vlastních konspirací a přesvědčení, že jsem všechna ta popisovaná mystéria pochopila, aby hned v závěsu vše splasklo jako jedna obrovská bublina a každá otázka se několikanásobně pomnožila. Přesto tuto knihu doporučuji přečíst. Už pro tu možnost si hrát s dalšími teoriemi a pravdami.
------------------------------------
"Jste součástí dalších nezávislých já, která se soustředí na svoji vlastní realitu a mezi nimiž je vzájemný vztah. Díky nim vaše zkušenost není omezena pouze na fyzické smysly. Dokážete vnímat poznání, které přináleží ostatním samostatným já. Je ve vašich možnostech soustředit svoji pozornost mimo fyzickou realitu a naučit se nové metody vnímání, kterými rozšíříte svůj pohled na realitu a obohatíte svou omezenou zkušenost.

Seth, str. 95

17.06.2015

K Erichově smůle jsem jeho Strach ze svobody začala číst až po jeho Mít nebo být. Oba tituly jsou takový sourozenci, které spojuje čtivá psychologická linka. Přesto Mít nebo Být osobně hodnotím jako čtivější, srozumitelnější a v předkládání svého stanoviska je zde Erich Fromm více otevřenější. Jakoby dával více ze sebe. Strach ze svobody tak o chlup zůstává v závěsu. Jde více o popisné dílo, které i když velmi výstižně analyzuje historická fakta, tak mi tam prostě něco chybí. Obě knihy však stojí za přečtení. Erich Fromm je klenot.
----------------------------------------------
„ Svoboda není jen dar, ale i umění. Nevzdat se jí ani v situaci vydírání vyžaduje dlouhou sebekultivaci. “
„ SVOBODA JE VĚC, U NÍŽ NEEXISTUJE NÁVOD K POUŽITÍ “
Erich Fromm

8 17.06.2015