Cesta člověka podle chasidského učení

Cesta člověka podle chasidského učení https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225347/cesta-cloveka-podle-chasidskeho-uce-225347.jpg 5 23 6

„,Byl jednou jeden blázen, kterého přezdívali Golem, tak byl pošetilý. Ráno při vstávání mu vždycky přišlo zatěžko ponacházet všechno svoje šatstvo, takže se večer, mysle neustále na to, často bál usnout. Jednoho večera si konečně dodal odvahy, vzal do ruky tužku a papír a při svlékání si zaznamenával, kam každý svršek odložil. Ráno, dobře naladěn, vytáhl lístek a četl: ,Čepice’ - tady, a nasadil si ji, ,kalhoty’ - ty jsou zde, a vlezl do nich, a tak dále, až měl už všechno na sobě. ,Ale já, kde jsem já?’ ptal se pak celý smutný, ,kde jsem jenom zůstal já?’ Marně hledal a hledal, nemohl se najít. – A tak je to i s námi,´ řekl rabi.“ – Oblíbená knížka z pera jednoho z největších znalců židovství a chasidismu obsahuje v šesti kapitolách řadu komentovaných příběhů, vyjevujících různé stránky hlubokého učení chasidů (doslova „zbožných“), jejichž domovem byla kdysi Halič.... celý text

Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Der Weg des Menschen nach der chassidischen Lehre , 1947


více info...

Přidat komentář

jakub2199
07.01.2019 5 z 5

Nádherná esej (původně přednáška) k zamyšlení. Je až neuvěřitelné kolik filosofie se může ukrývat v prostém příběhu a jak taková informace může být úplně jasná, když ji vysvětlí někdo jako Martin Buber (filosof-rabi-vypravěč). Překvapilo mě kolik paralel, lze najít mezi chasidismem a buddhismem. Vzhledem k rozsahu snad přímo povinná četba.

LogoloG
25.10.2016 5 z 5

Prosté, moudré, krásné.
Takto žít!


Damato
07.09.2015 5 z 5

Drobná knížečka, ale úžasná svým velikým obsahem-jsem ráda, že ji díky Databázi mám ve své knihovně

IŠ
17.06.2015 5 z 5

Veřejně se přiznávám, že mám pro Martina Bubera slabost. Jsou moudré knihy, kde se musíte opravdu hodně snažit, aby jste tu moudrost našli a pochopili ji. A potom jsou knihy, které přečtete a řeknete si jen - ACH! A víte, že ji chcete mít v knihovně a budete se k ní vracet. Přesně to je případ Cesty člověka podle chasidského učení. Čtivou, lidskou a zdravě pokornou formou seznamuje čtenáře s učením chasidů a to převážně prostřednictvím dialogů cadiků a jejich studentů. Je plná moudrosti, která jakoby mimoděk na vás vykoukne z obyčejného řádku. Je to krása a skvost !
--------------------------------------------------------
Bůh nepraví: „Toto je cesta ke mně, a to není,“ ale říká: „Vše, co činíš, může být cestou ke mně, pokud to děláš tak, že tě to ke mně vede.“ Avšak povahu toho, co má a smí dělat právě tento člověk, a nikdo jiný, může poznat jen on sám ze sebe. A jak bylo řečeno, když někdo přihlíží, kam až to dotáhl ten druhý a snaží se ho napodobit, může jen zbloudit, neboť mu tím uniká to, k čemu je povolán právě on. Bálšem říká: „Každý by měl jednat v souladu se svou úrovní. Ale děje se to jinak: kdo převezme poslání svého druha a své vlastní zanechá, neuskuteční ani jedno ani druhé.“
Cesta člověka podle chasidského učení - Martin Buber

veneta
26.11.2014 5 z 5

Úžasné čtení! Zásadní a přeci srozumitelné.

HTO
01.10.2012 5 z 5

Výpisek o Buberovi z Doslovu M. Schwingerové: „Byl kritizován sionisty (...) hlavně za svůj protest proti rozsudku v Eichmannově procesu (1961). Buber nebyl proti konání procesu, a nebylo to ani ze soucitu, ani pro odpor k trestu smrti: v interview pro New York Times (4. 6. 1962) však řekl, že Izrael neměl být soudcem, ale žalobcem, a jeho postoj vyznívá v tom smyslu, že není lidského trestu pro takové zločiny.

Svou představu dalšího Eichmannova života vylíčil Aubrey Hodesovi takto: „Měl by pocítit, že Židé nebyli vyhubeni nacisty, a že žijí zde, v Izraeli. Snad by měl pracovat na půdě – v kibucu. Obdělávat izraelskou zemi. Vidět kolem sebe mladé lidi. A uvědomovat si každý den, že jsme přežili jeho plány s námi.“ (A. Hodes, Martin Buber. An Intimate Portrait, New York, 1971.)

Tato možná pro někoho příliš naivní a nerealizovatelná Buberova představa se spouští ještě jako poslední záchranný člun na rozbouřené vody, ničící veškerou možnost smíření: je v ní idea nutného soužití se symboly minulého zla z pozice vítězství nad jeho hrozbou, nad smrtí, se kterou již není třeba více bojovat. Buber cítí, podobně jako Wiesel, že nemůže chtít zničit svět, byť by mu sebevíce ublížil, protože v něm je neustále obsažen základ pro jeho přežití a snad i pro vytvoření nového světa.“