irskádívka komentáře u knih
Kniha je určena pro fanoušky Harryho Pottera a je moc milá, ale jako životopis je slabší.
Autor se vypisuje z rošťáren mládí, života v Anglii a Americe a z léčby alkoholismu. Je to dobré, nicméně, životopis Albrechta z Valdštejna obsahuje válku, úskoky a vraždu, životopis Marie Curie Nobelovu cenu, životopis Ludvíka XIV. stavbu Versailles..chápete kam tím mířím?
Po přečtení Spasitele a Marťana od Andyho Weira mě tahle kniha trochu nudila. Neměla takový náboj. Některé popisy jsem přeskakovala.
Přesto je to dobrá kniha, jen Andy Weir je skvělý a vtipný a tohle je takové popisné a melodramatické.
Vlastně se stydím si tuhle knihu přidat mezi moje přečtené.
Mohlo by to být velmi zajímavé čtení, ale naše realita s dobou covidu ukazuje, že svět není až tak jednoduchý a prvoplánový. Příběh je více o terorismu a lidech ovlivněných náboženským hnutím než o pandemii, ale i tak to bylo docela dobré.
Něžné, sladkobolné, nabízející hřejivé objetí, takovou shledávám i druhou knihu autorky Elizabeth Berg.
Krásné knižní pohlazení.
Není to "Mindhunter", je to jiné. To je neoddiskutovatelný fakt. Ale je to literatura faktu, velmi precizně zpracovaná, nabízí mnoho detailů a mnoho námětů k zamyšlení i praktických návodů, přitom není nudná. Naopak. Je to zajímavé, strhující, hrozivé, jak se na to zrovna koukáte nebo v které části knihy jste. Rozhodně nejsem zklamaná.
Tim Burton - buď ho milujete, nebo ho nechte být. Já jsem pro to první.
Na knihu jsem se těšila, zvlášť na onu "christiovskou" atmosféru anglického šlechtického sídla. Námět vypadá slibně, ale moc mě to neoslovilo a opravdu jsem se těžko prokousávala ke konci. Kdybych knihu nečetla v rámci Čtenářské výzvy, odložila bych ji úplně.
Buď nejsem cílová skupina nebo kniha spadá do skupiny "lepší hodnocení, než si zaslouží" - udelějte si názor sami, jestli máte čas, který můžete postrádat. Já bych svůj volný čas raději investovala do jiných knih.
Kniha se zajímavým námětem slibuje být sondou do americké organizace Ku-klux-klanu, nejen historie, ale zejména současných členů.
Nápad velmi dobrý, začátek slibný, ale kniha rozhodně nedosahuje to co má a slibuje být. Autorka jako žurnalistka spíše než by šla do hloubky klouže po povrchu a ukazuje nám malé a povrchní reportáže místo hluboké sondy do nitra společnosti a jejího vzájemného "neporozumnění".
Velmi zajímavé jsou historické části knihy, současnost je ....jak to vyjádřit. Autorka je spíš než lidmi, které zpovídá zaujatá svými otázkami a možným vyzněním odpovědí, sama sebou v té situaci...takže celkově dost průměrná novinářská práce.
Kniha pro mne byla spíš zklamáním a vysoké hodnocení, které na Databázi má mě nepřestává udivovat. Navíc jsem se napálila na něčí dobré hodnocení a recenzi, kdybych si přečetla pořádně anotaci, knihu bych asi do ruky nevzala.
Jedná se o literaturu typu "osobní rozvoj", zapletenou do příběhu, který je ale absolutně podivný a nerealistický a naivní. Navíc v něm chybí jakési rozzuzlení a rozžehnání, to je jako celý zbytek knihy dost ploché, takže se v podstatě čtenáře nedotkne. A navíc, pro čtenáře Saturnina: hlavní postava je ona podivná mátoha, která, když přijde k penězům propadne neštěstí a nenajde spokojenost, dokud zase není bez haléře:).
Pokusím svým nízkým počtem hvězd trochu snížit celkové hodnocení....
Malý příběh o velkých věcech. O stáří, pocitu ztráty a bezmoci, o vděku, věku i lásce. O boji za každé slovo.
Nevím, jak by mohla být lepší.
Za mě má kniha vysoké hodnocení, které si nezaslouží. Spoiler a navíc dost nabručený, tak kdo chcete knihu číst a být překvapen, dál nečtěte.
Autorka napsala romantickou červenou knihovnu, kterou chtěla trochu vylepšit tématy “lásky ke svému tělu v každé velikosti” a “překonání traumat z dětství (šikana u hlavní hrdinky, týrání u prince na bílém koni). No a výsledek? V půlce jsem si říkala, že mrhám časem a knihu chtěla odložit, jenže to dělám fakt děsně nerada!
Teoreticky by kniha mohla být skvělá, ale u závažných témat autorka jen pluje po povrchu, postavy neprojdou žádným skutečným posunem a opravdu zajímavé momenty nabízející hrdinům možnost se ukázat v hloubce a citově čtenáře zaangažovat jsou naprosto promrhané (setkání prince s nevlastním bratrem, sebereflexe s Royem, rozhovor o své matce v kamarádově domě uvádím tak namátkou). Místo toho se autorka nechává strhnout k popisu jiskření ve vzduchu a sexu mezi hlavními postavami. Navíc, kniha má být (tedy, snad) něčím jako defenestrací důležitosti přijímat různorodosti mezi lidmi a přitom jsou hlavní postavy naprostým klišé. Ona je úžasná a oplácaná (protože dneska přece víme, že holky s křivkami jsou děsně skvělé a všechny ty hubené děsné potvory) on je jasný princ Krasoň (protože- a tohle je podle mě děsně nefér a dost hrozným klišé, jež si autorka asi neuvědomuje - kdyby měl pupík on a nemel tu “ostře řezanou bradu” - určitě by ani nebyl tak milý a chytrý - myslím to samozřejmě ironicky).
Kniha o hovínku, doslova. I když těch novinek by tam snad mohlo být i více. Krásně ilustrovaná publikace je pro malé milovníky přírody, které naučí sledovat stopy zvířátek v přírodě podle slibovaných hovínek, per a stop. Malý čtenář je nadšený a knihu má moc rád, takže já taky.
Můj malý čtenář miluje všechny lokomotivy a mašinky a tuhle knihu i stejnojmenný večerníček zvlášť. Vlídné vyprávění s krásnými ilustracemi a panem Blahošem z výtopny jsou u nás velmi častým hostem.
Zábavné, zajímavé, překvapující, strhující a po všech stránkách uspokojující čtení. Je to pravý román, hlavní postava se vám zalíbí, překoná nebezpečí i nástrahy, slabiny vlastního charakteru, má smysl pro humor a navíc zachrání svět z vesmírné lodi!
Já vlastně ani nevím, nejsem Murakamiho čtenář, chtěla jsem si přečíst něco o spisovatelství a výsledkem je zklamání.
Já nemám velký zájem o dojmy a zážitky z autorova života, jeho subjektivní názory na konkrétní japonské spisovatelské ceny mě příliš nezaujaly. Oceňuji naopak dojem, že knihu muže napsat každý, jen je třeba ji “vysedět”.
K tomuto komiksu mě přivedla na střední škole moje učitelka dějepisu a jsem jí za to moc vděčná. Art Spiegelman vytvořil něco, co ukazuje nejen druhou světovou válku a utrpení židovského národa během ní, ale i to, jak těžké je pak žít dál. On sám, jako syn přeživšího nesl vinu za přežití, kterou na něj otec stále přenášel.
Je to kniha o rodinách, rodičích a dětech, o holokaustu, neúprosnosti dějin a běhu času. Je to jedinečné čtení.
Dvě hvězdy se můžou zdát málo vzhledem k ostatním hodnocením, ale tři hvězdy jsem dala i mnohem lepším knihám, což ale neznamená, že kniha je špatná. Ale rozhodně nepatří mezi ty, které bych mohla někomu doporučit nebo mezi knihy, které bych si hýčkala ve své knihovně.
Jedná se o autorčinu prvotinu a je to v některých ohledech znát. Snaha o šokující první větu, nepřirozená zvukomalebnost jazyka na prvních stránkách, která se ale v knize nikde neopakuje a pak autorka doslova dodržuje spisovatelské pravidlo: “autor musí znát své postavy a postava musí něco chtít i kdyby to byla sklenice vody”, jenže bohužel, se všemi těmito podrobnostmi čtenáře seznamuje, což text tříští a čtenáře (tedy mě určitě) obtěžuje. Aaa… kdo nechce vědět víc, tady přestane číst, ju?
Spoiler
Dál se jedná o výhradu ryze subjektivní. Prostě mě téma nadpřirozena a duší kradoucích těla živým…no, krátce, je to nesmysl. Neoslovilo mě to, podle mě je mnohem děsivější, co si dělají živí lidé navzájem a často i s dobrým úmyslem. Hlavní postava Klaudie rozhodně není hrdinka a nepřipadá mi věrohodné její snaha o záchranu všech a všeho. Stejně postava policejního vyšetřovatele, který se stane “lovcem duchů”. Bylo by mnohem barvitějším řešením, kdyby se ukázalo, že ony události se dějí Klaudie v hlavě a ostatní přivádí do nebezpečí kvůli skutečné duševní poruše (a ne astrálnímu zloději těl - pfff!).
Velký příběh nemusí mít stovky stran a tisíc řádků a velké myšlenky jsou často ty nejjednodušší.
Taková je tato kniha, plná obrázků, nežných myšlenek, snad spíš pro pohlazení než pro čtení.
Jedna z těch, které přečtete v několika chvílích, ale nikdy nedočtete.
I když je kniha určena pro mládež, není to ... zjednodušené, laciné.
Postavy mají hluboké charaktery. Příběh nás nutí soucítit s postavami, prožívat jejich trápení a třebaže nechybí nezbytná romantická linka, není povrchní, ani nepravděpodobná.
Popravdě, moc se mi kniha líbila, dokonce si ji s delším odstupem pamatuji a to, jak asi mnozí vědí, je co říct - když se Vám kniha vryje do paměti, stála za přečtení.