inkatenysek komentáře u knih

Osvětimská ukolébavka je dalším smutným a na skutečnosti založeným příběhem, odehrávajícím se za 2.světové války v Osvětimi.

Narozdíl od jiných titulů líčí tento pro změnu příběh zdravotní sestřičky, Němky Helene, která odmítne opustit svou rodinu, romského manžela Johanna a jejich pět dětí, takže je s nimi poslána do Osvětimi, kde se tak setkává tváří v tvář s těmi nejkrutějšími z krutých, kteří se ničeho neštítí a vězni jsou pro ně ještě míň než pokusná morčata...

Tento příběh nejen o válečných zvěrstvech, hře na kočku a myš, ale také o celoživotní lásce, mateřské lásce, rodinné soudržnosti, snaze o zachování si alespoň špetky důstojnosti a snaze trochu ulevit a pomoci těm nejbezbrannějším ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Ačkoliv v něm nebyla úplně dopodrobna popisována veškerá Němci páchaná zvěrstva a spíš bylo vše v náznacích, tak i přesto je mi z toho, co se dělo, co byl člověk člověku schopný provést, velmi smutno a i když už jsem toho přečetla o válce a nejen o ní poměrně dost, tak stále nechápu, jak mohl někdo tak strašně zacházet s ostatními lidmi jen proto, že se něčím lišili. A už vůbec nechápu, jak mohl někdo tak krutě zacházet s bezbrannými malými dětmi...

Helene obdivuju nejen za její nezlomnou lásku k rodině, kdy ani na minutu nepomyslela na vlastní záchranu a následovala ji, ačkoliv musela tušit, že se už možná nikdy nevrátí, ale také za to, jak se zhostila svého úkolu v táboře, kdy alespoň na chvilku pomohla zlepšit životní podmínky části tamních dětí, ačkoliv cena za to byla příliš vysoká...

Tuto knihu doporučuju všem, které zajímají válečné příběhy a chtějí se na válku podívat zase z trochu jiného úhlu pohledu. Myslím si, že je příběh Helene a její rodiny dalším, který by neměl být zapomenut a měl by se dostat do povědomí široké veřejnosti.

4 28.07.2019

Odložený život je autobiografie Dity Krausové, jež v ní vzpomíná nejen na své dětství v předválečném Československu, následné hrůzy prožité během věznění v Terezíně, Osvětimi a Bergen-Belsenu, ale také na poválečný návrat k životu na svobodě, kdy se s manželem v průběhu času rozhodli pro emigraci do Izraele.

Podle mě musí být autorka nesmírně silná žena, když zvládla přežít několik vážných onemocnění, nelidské podmínky v koncentračních táborech, emigraci do úplně neznámého prostředí a dřívější nebo pozdější ztrátu tolika blízkých osob. Obdivuju ji za to, že se rozhodla o svá traumata podělit s širokou veřejností a předat tak své svědectví o minulosti nás všech dalším generacím.

Velmi mě zaujala také ta část, ve které popisuje peripetie spojené s emigrací a počátky života v Izraeli, kdy první léta prožila s manželem v kibucu. Celkem mě překvapilo, že byli po tom všem ochotni žít v takovém společenství. Já osobně bych tam nevydržela asi ani den. S některými tamními pravidly bych se opravdu nedokázala ztotožnit. Třeba nechápu, jak lidi dokázali bydlet jinde, než jejich děti. Nedokážu si představit, že bych měla dítě a nechávala ho na starost někomu jinému a v noci ho nechala spát jinde, než doma. Vím, že se denně vídali, ale stejně. Podle mě má být rodina pohromadě, pod jednou střechou. Hlavně teda v raném dětství dětí....

Tento titul si rozhodně nenechte ujít, pokud vás zajímá historie a silné lidské příběhy.

4 03.03.2019

Tuto celkem čtivou oddechovku o třech generacích žen z jedné americké rodiny, jejich rodinné historii, vzájemných vztazích, láskách, ale také třeba o odloučení či stárnutí, bych doporučila jako vhodného parťáka k vodě nebo na dovču. Na knížku jsem četla rozporuplné recenze, takže jsem na ni byla o to víc zvědavá. A musím uznat, že mě mile překvapila. Je teda pravda, že byla místy dost "sladká", ale na druhou stranu byla do příběhu zapracována i vážná témata, vedoucí k zamyšlení, čímž se ta "sladkost" zmírnila. Hrozně bych si přála mít takovou praštěnou, ale zároveň moudrou babičku, jako byla Lolly. Velmi mě překvapilo, že toto, spíše ženské čtení, napsal muž. Doufám, že si od něj budu moci přečíst i něco dalšího. K Náramku se v budoucnu každopádně určitě ještě vrátím.

4 24.08.2018

Pro mě jedna z nejlepších a nejemotivnějších knížek letošního roku, kterou si v knihovničce určitě umístím mezi mé srdcovky. I když teď u knížek brečím poměrně často, tak tolik slz, jako u téhle, jsem už dlouho neprolila.

Tento příběh o utrpení, složitých rodinných vztazích, lidské krutosti, nenávisti, touze po lásce, lásce, odvaze a naději, je rozdělen na dvě dějové linky, z nichž jedna zavádí čtenáře do krutého prostředí cirkusu 30.let 20.století, kde se odehrává velmi emotivní příběh mladé albínky Lilly, zatímco ta druhá se odvíji o mnoho let později na koňské farmě Blackwood Manor, na niž přijíždí mladá a nezkušená Julie, aby se o ni po matčině smrti začala starat. Jenže staré sídlo nezaplňují jen koně. Ukrývá také stará, hrůzostrašná tajemství, se kterými se bude muset mladá žena vypořádat...

Pro tvoje dobro je velmi čtivý, psychologicky skvěle propracovaný příběh. Jen bych chtěla upozornit na to, že některé pasáže jsou opravdu drastické, plné násilí nejen na lidech, ale také na zvířatech, takže tuto knihu určitě nedoporučuju slabším povahám. Sama jsem měla co dělat to přečíst a knížku na konci dočíst, ale hrozně mě zajímalo, jak celý příběh dopadne, tak jsem to nakonec, s potoky slz, dočetla. Pro mě je to jeden z těch příběhů, na který budu ještě dlouho myslet, i když už budu dávno číst něco jiného...

4 19.08.2018

Strom života je romantický příběh o lásce, zradě, osudových rozhodnutích, rodinné soudržnosti, druhých šancích, dobrém jídle a javorovém sirupu. A také o jedné nehodě, která změní úplně všechno...

Pro mě byl tento titul dojemnou a čtivou oddechovkou, plnou emocí. Musím ocenit jak propracovanost celého příběhu, tak psychologické vykreslení jednotlivých postav. Hlavní hrdinka Annie mi byla díky své zálibě ve vaření a dobrém jídle od začátku moc sympatická. Celý příběh se pak skládá ze dvou dějových linek, ve kterých se střídá přítomnost s minulostí, což neustále udržuje čtenářovu pozornost ve střehu.

Na Stromu života se mi líbila jeho mnohotématičnost a hlavně to, že ačkoliv v něm jde o lásku a vztahy, tak nepůsobil vůbec "přesládle", jako jiné tituly s milostnou tématikou. Toto byl prostě příběh, který by se mohl klidně stát i v reálném životě....

4 28.06.2018

Na knize se mi nejvíce líbilo to, jak autorka dokázala vykreslit celkovou společenskou situaci let 1960 a 1964, ve kterých se odehrává hlavní příběh velké lásky mezi Jennifer a novinářem Anthonym. To, že ve vyšší společnosti byla žena brána spíše jako ozdoba, doplněk muže, rodička jeho dědiců, než inteligentní, samostatně smýšlející jedinec mající sny, touhy, city, vlastní názory a pokud se někdo rozhodl odlišit se od ostatních a jít vlastní cestou, tak přišel o všechno i o rádoby „kamarády“ a musel začít od nuly. Děj mě naprosto pohltil a ani na minutu jsem se nenudila, takže jsem vše přelouskala za necelé dva dny. Doporučuju všem, kteří mají rádi milostné příběhy nebo hledají jen nějakou oddechovku, u níž budou moct vypnout a nebudou muset přemýšlet nad příliš složitým dějem.

4 31.12.2017

Z knihy jsem naprosto nadšená a líbí se mi ještě o trochu víc, než autorčin předchozí román Příběh slunečnice. Všem hrdinům jsem od začátku držela palce, aby se na ně usmálo trochu štěstí a oni našli své místo v životě a jen jsem hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne.

I tato autorčina novinka je složená z více dějových linek, z nichž jedna se odehrává v přítomnosti a seznamuje nás s hlavní hrdinkou Jasmínou, zdánlivě takovou tichou šedou myškou, které se z vážných důvodů otočí život vzhůru nohama. Druhá linka pak čtenáře zavádí do obce Lomná devatenáctého století a popisuje tvrdý život tehdejších obyvatel dřevařské kolonie, především jednoho konkrétního dřevorubce, Joachima. Cesty Jasmíny a Joachima se v jednom okamžiku protnou, aby se následně zase rozešly. Pro oba to bude ovšem osudové setkání, které je navždy ovlivní...

Musím napsat, že jsem se obávala závěrečného rozuzlení celého příběhu, aby nebylo moc pohádkové, ale autorka mě opět nezklamala a bylo to takové ze života. A také musím vyzdvihnout psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy jsem s nimi úplně prožívala jejich životní zvraty, pocity z nich a obdivovala jsem pak především Jasmínu, jak se se vším vypořádala...

Pokud tedy máte rádi poučné příběhy, ve kterých se prolíná minulost s přítomností a vše je okořeněno špetkou romantiky a tajemna, tak si Příběh akvamarínu určitě nenechte ujít.

3 15.03.2023

Dnes pro vás mám doporučení na nejnovější román jedné, z mých oblíbených českých autorek, Dáši Čechové. Musím se přiznat, že jsem od ní četla všechny její doposud vydané knihy a teda musím napsat, že autorka zraje jako víno a každá její další knížka je o chlup lepší a čtivější, než ty předchozí, i když mou nejoblíbenější byla doposud jedna z těch starších, Nesejdeš z cesty. To se ovšem po přečtení Podívej se podruhé změnilo. Tato její novinka, tentokrát s mužem, spisovatelem Oldřichem, jako hlavní postavou příběhu, je opravdu pecka. Bylo to zase něco jiného. Líbilo se mi jak psychologické vykreslení jednotlivých postav, tak i to, jak autorka do Oldřichova osobního příběhu mistrně zakomponovala i průběh jeho tvoření nových knih. Hedě bych nejraději zakroutila krkem hned na začátku. Holt některé ženské umí chlapům pěkně zamotat hlavu a oni se pak nestačí divit...

Pokud ještě nemáte Podívej se podruhé... přečtenou, tak určitě neváhejte a sáhněte po ní.

3 11.03.2023

Okno s dívkou a ptáčkem je mou třetí dočtenou knihou od autorky a přiznám se, že už je to nějakou dobu, co jsem ji přečetla, ale ani s odstupem času stále nevím, jaký z ní mám vlastně pocit. Příběh je psán z pohledu dvou hlavních hrdinů, nešťastně zamilovaného Reného a jeho "lásky", tajemné cizinky Gale. Jejich cesty se protnou v daleké Francii, kde René tráví nějaký čas u svého otce, aby se pak rozešly a osud je pak zase spojil o několik let později, za zcela nových a pro Reného nečekaných skutečností v Anglii... René na mě působil od začátku velmi naivně, Gale zase jako pěkná potvora, která ho jen využívala a pohrávala si s ním. Závěrečné odhalení mě totálně dostalo. Co všechno byla schopná Gale udělat... Možná by ji mohl člověk snad i trochu litovat, když se dozví důvody jejího počínání, ale nevím. Osobně mi spíš bylo proti srsti, že jí to všechno prošlo a celou dobu mě její chování rozčilovalo a nechápala jsem Reného, co na ní vidí... Od autorky jsem četla už všechny její doposud vydané knihy a musím napsat, že tato mě úplně zase tak nebavila, jako třeba Nesejdeš z cesty, Jedna z pěti nebo Co když žádné zítra nebude. Ale i tak si tuto knihu určitě přečtěte a utvořte si o ní svůj názor.

3 02.12.2022

Zdravím vás přátelé a přeju vám poklidný začátek nového pracovního týdne.

Dnes tu pro vás mám první, ze dvou fotek s knižní tématikou, které jsme pořídili s mým milým Zdendou při našich výpravách s foťákama a s ní vám po dlouhé době přináším i krátkou recenzi na knížku Vítr to ví.

Příběh o velké lásce, kterou by určitě měl a chtěl zažít každý a která nezná hranice a překlene čas i prostor se odehrává ve dvou časových rovinách a zavádí čtenáře nejen do moderní Ameriky nedávných let, ale také do Irska, zmítaného nepokoji na počátku 20.století...

Osobně pro mě byla tato knížka díky své fantasy zápletce spíše takovou oddechovou pohádkou pro dospělé. A i když mi ze začátku dělalo trošku začtění se, díky častému a trochu podrobnějšímu popisu irských dějin potíže, tak nakonec jsem hltala stránku za stránkou, jen abych věděla, jak to s hlavními hrdiny dopadne...

Knihu doporučuju všem milovníkům příběhů z Irska, těm kteří mají rádi sérii Cizinka nebo těm, kteří se rádi dozví z knih něco poučného o historii a nevadí jim, že je příběh okořeněný špetkou lásky a nadpřirozena.

3 23.08.2021

Při nedělním odpoledni bych vám chtěla moc a moc doporučit historický román Osvobození, který zavádí čtenáře do Němci okupované Francie...

Příběh, napínavý jako kšandy, líčí obdivuhodný osud australské novinářky Nancy Wakeové, která se díky sňatku s bohatým podnikatelem Henri Fioccou usadila ve Francii, kde prožila jednu z nejhorších částí naší historie, 2.světovou válku a to sice ne někde v ústraní se sklopenou hlavou, ale aktivně v odboji...

A ačkoliv je skutečnost v příběhu propojená s fikcí a některé datace apod. trochu jinak, tak to nic nemění na tom, že mě děj naprosto pohltil, chvílemi se mi až tajil dech a kdybych se tak nebála, jak to dopadne, tak bych měla knížku už dávno přečtenou. Ale protože jsem se o Nancy fakt bála, tak jsem s dočtením pár dnů otálela. Vážně ji, ale vlastně nejen ji, ale i ostatní odbojáře a odpůrce režimu, obdivuju za jejich odhodlání a to, že riskovali vlastní životy a bojovali za osvobození vlasti a nastolení míru...

Kniha mě pak zaujala nejen tím, že je inspirovaná skutečnými událostmi a osudy lidí, ale také popisem, jak přibližně fungovalo Hnutí odporu, jejich spolupráce s Angličany, prostě tím, že nabízí zase trochu jiný úhel pohledu na válku...

Doporučuju všem, kteří vyhledávají příběhy z 2.světové války a těm, kterým se líbil třeba Slavík nebo Pod krvavými nebesy. A raději si vezměte k ruce kapesníčky. Já konec obrečela.

3 16.08.2020

WAW! Tak to bylo úžasné počtení. Strhující životní příběh německého mladíka Christophera a židovské dívky Rebeccy se začíná odvíjet na ostrově Jersey, kde k sobě oba mladí lidé postupně začínají nacházet cestu a jejich vzájemné sympatie se začínají přeměňovat v něco daleko hlubšího a trvalejšího. Společné plány na skvělou budoucnost jim ovšem zhatí vojenská mašinérie 2.světové války...

Z období 2.světové války jsem četla už mnoho titulů a musím napsat, že Najdi Rebeccu řadím k těm zajímavějším z nich. Kniha mě zaujala tím, že se celý příběh netočí jen kolem vztahu Rebeccy a Christophera, ale že také poskytuje pohled na fungování koncentračního tábora jak z pohledu německého vojáka, tak židovských vězňů a nabízí i příběh člověka, který se nebál a riskoval vše, aby v táborovém pekle neztratil sám sebe. Také se mi líbilo pomyslné rozdělení příběhu na tři části, z nichž se první odehrávala před válkou a těsně po jejím vypuknutí na ostrově Jersey, druhá pak v osvětimském pekle a závěrečná pak v poválečném světě. Bylo zajímá sledovat proměnu jednotlivých postav v průběhu času...

Od autora jsem četla už vloni knížku Růže bílá, černý les a musím napsat, že Najdi Rebeccu se mi líbila mnohem víc. Byla taková víc propracovanější a nepůsobila na mě až tak moc jako červená knihovna. U Růže mi zkazil celkový dojem její konec, který jsem čekala více rozpracovaný, protože mě zajímalo, jak jednotlivé postavy prožívaly konec války a úplný závěr mi přišel až moc přesládlý...

Máte-li tedy rádi válečné příběhy, okořeněné špetkou romantiky, tak si Najdi Rebeccu určitě nenechte ujít.

3 09.04.2020

Tak jsem si během čtení myslela, že Stezka překoná mé nadšení ze Zlomených andělů, ale nakonec musím po jejím dočtení konstatovat, že topem od této autorky pro mě zatím zůstávají právě ti Andělé, kteří mi svým koncem zlomili srdce...

Stezka v troskách se oproti Zlomeným andělům odehrává až po konci 2.světové války. Na osudech hned několika hlavních postav, pocházejících z různých prostředí a válkou různě poznamenaných, si pak čtenář může utvořit představu o tom, jak velký vliv měla válka, strana a válečné útrapy na lidský charakter. V někom probudila odvahu, čest a hrdinství. Z někoho naopak vytvořila zrůdu neštítící se ničeho...

Ze začátku se mi líbil styl, jakým je příběh napsán. Celý je rozdělen do 36 kapitol, z nichž je každá nadepsána jménem jedné z postav, jejíž příběh se v ní odvíjí. Přišlo mi, že část kapitoly by se měla věnovat jakoby přítomnosti a část pak minulosti jednotlivých postav, aby se čtenáři osvětlilo jejich momentální jednání. Musím uznat, že bylo do děje zakomponováno hodně tajemství a každý měl, co tajit a snažit se nebýt odhalen, ale závěrečné rozplétání a odtajňování informací mi přišlo trochu zamotané a takové... Nevím, jak to přesně vyjádřit, aniž bych spoilerovala. Trochu mi to tam prostě ke konci nesedělo časově a tak, takže ačkoliv to mělo být asi velké, tak u mně se ten úplně WAW efekt nedostavil...

Každopádně jsem ale ráda, že jsem si Stezku mohla přečíst. Určitě se jedná o zajímavý příběh, zase trochu jiný pohled na válku a to, co krátce po ní následovalo, takže pokud máte rádi příběhy z válečného/poválečného období, tak si tento titul určitě nenechte ujít.

3 09.02.2020

Tak moc jsem se na tuto novinku Barbary Erskine těšila. Avšak moje očekávání byla asi až příliš velká. Nakonec se musím totiž přiznat, že stejně jako ze Spáčova hradu, tak i ze Stromu duchů mám spíš smíšené pocity...

Prvním problémem pro mě bylo samotné začtení se, kdy jsem přišla příběhu na chuť až po nějakých 70 nebo 80 stránkách. Oproti Spáčovu hradu se mi v tomto případě nakonec líbily obě dějové linky, jak ta z minulosti, tak i ta z přítomnosti. Obě byly po většinu času napínavé a protknuté prvky nadpřirozena. Asi nejvíce mě pak ale zklamalo závěrečné vyvrcholení celého příběhu a to především dějové linky v přítomnosti. Osobně jsem očekávala mnohem větší drama. V porovnání se zbytkem knížky mi ten konec přišel hrozně urychlený a odseknutý...

Nevím, ale přijde mi, že autorčiny dřívější tituly byly napínavější, dramatičtější a celkově propracovanější od začátku až do konce. Naposledy se mi nejvíce líbila Nejtemnější hodina. Spáčův hrad a teď i Strom duchů mě bohužel trochu zklamaly a nevím, jestli je to tím, že autorka stárne a už ty příběhy třeba nevykonstruluje jako dřív nebo jestli je to překladem a nebo tím, že mám u této spisovatelky prostě vysoká očekávání...

Strom duchů každopádně ale určitě stojí za přečtení. Jsem ráda, že jsem se k němu dostala a na Thomase, Ruth a jejich rodinu určitě hned tak nezapomenu.

3 27.07.2019

Všechno hezké má jednou svůj konec a bohužel to platí i pro hezké příběhy. Knížka Přej mi domov se mi zaryla nejen pod kůži, ale i hluboko do srdce a na Karu, její sestru Hanu a čtyřnohého parťáka Hemiho určitě jen tak nezapomenu.

Děj příběhu se odehrává v USA a čtenář v něm může sledovat osudy dvojčat, sester Kary a Hany, které se, každá po svém, neustále snaží vyrovnat nejen s těžkým dětstvím, stráveným v mnoha pěstounských rodinách, ale také s dalšími nástrahami osudu, které jim život postavil do cesty v dospělosti. S Karou pak může od začátku prožívat její putování z Georgie do floridského Key Westu, při němž najde nejen čtyřnohého parťáka Hemiho, ale také mnoho laskavých a přátelských lidí, kteří v ní zažehnou jiskřičku naděje v lepší budoucnost a možnost pochopit, že i na ní může někomu záležet, že i ona může být milována a že i ona může být potřebná a někomu nápomocná...

Na tomto titulu se mi líbilo právě skloubení několika stále aktuálních společenských témat do sebe, z čehož nakonec vznikl velmi silný, emotivní a čtivý příběh. Autorka, vycházející z vlastních zkušeností, tak popisuje nejen radosti a strasti ze života sourozenců, dvojčat, ale také se celkem podrobně věnuje celému systému pěstounské péče a jeho ne vždy pozitivnímu vlivu na děti, který se s nimi pak může táhnout až do dospělosti a také depresím, kterými trpí jedna z postav. Velmi se mi líbilo i psychologické propracování jednotlivých postav a jejich postupná přeměna...
A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději...

Pokud ještě váháte, zda si Přej mi domov přečíst nebo ne, tak neváhejte a jděte do ní. Jedno, jestli jste milovník pejsků nebo ne. V příběhu si určitě přijde každý na to své. Mně osobně vedla tato knížka hodně k zamyšlení a musím napsat, že jsem ráda za tak úžasnou rodinu, co mám a dětství, jaké jsem prožila. Ne každý má takové štěstí...

3 01.05.2019

Bravo, bravo, bravo. Nejdelší cesta domů je naprosto úžasný, čtivý a velmi emotivní příběh nejen o životě v nefunkční rodině, dětství bez lásky, velkých ztrátách, ale také o hledání a nalézání sama sebe a nových životních cest...

Hlavní hrdinka Jindřiška mi byla od začátku velmi sympatická a moc jsem jí fandila, aby se i na ni, po všech prožitých tragédiích a nelehkém dětství, konečně usmálo štěstí. Hrozně se mi líbilo její psychologické vykreslení, kdy se díky lásce a laskavému zacházení milých lidí postupně měnila z opuštěné, zlomené a uzavřené dívky v otevřeného a společenského človíčka. Je až neuvěřitelné, jak pouhá špetka lásky a víra v danou osobu z ní dokáže udělat lepšího člověka...

Musím napsat, že mě Nejdelší cesta domů opravdu mile překvapila a nemám jí co vytknout. Trochu jsem se obávala, aby mě nezklamal závěr, stejně jako tomu bylo u autorčina předchozího titulu Tisíc východů slunce, kdy se mi příběh také líbil, dokonce mi byl i bližší částí svého námětu, ale příliš růžový a sladký konec mi celkový dojem z knihy pak zkazil. Tentokrát byl ale naštěstí konec tak akorát, takže mi nezbývá než zatleskat za povedené dílo a doufat, že už se v šuplíku chystá něco dalšího...

3 13.04.2019

Už je to několik dnů, co jsem dočetla tuto knížku a stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj...

Osobně jsem toho o válce četla už poměrně dost, ale musím se přiznat, že něco až tak hrůzného a s detailními popisy takových zvěrstev jsem ještě nečetla. Snažila jsem se Miklóse neodsuzovat, protože člověk nikdy neví, čeho by byl schopný on sám v bezprostředním ohrožení života a v touze přežít, ale po přečtení dalších a dalších informací o jeho činnosti, jsem nakonec doufala, že dopadne jinak, než dopadl. Nechápu, jak po tom všem dokázal sám se sebou žít nebo jak se dokázal podívat do očí své ženě a dceři. Je mi jasné, že jako soudní lékař toho zažil hodně už před válkou, ale to, co udělal během ní...???

Jelikož autor sepsal tyto své vzpomínky již v roce 1946, tak jsou místy jím uvedené informace upřesněné nebo doplněné redakcí vydavatele.

Tento titul rozhodně není pro slabé povahy. Já sama jsem měla místy problém ve čtení pokračovat a několikrát jsem si říkala, že na to kašlu a nebudu to ani dočítat, ale zajímalo mě, jak to s autorem dopadne, tak jsem zatla zuby a dočetla to. Jsem ráda, že jsem si knížku jen půjčila z knihovny. Něco takového bych ani ve své knihovničce nechtěla mít. Je hrozné, jak se lidé k lidem dokážou chovat. A nechápu, že se lidstvo z těchto hrůz nepoučilo a stále díky válkám a nelidskému zacházení přichází denně o život tolik nevinných lidí...

Holanďanka je dalším silným příběhem o lásce a touze přežít, na který budu ještě dlouho myslet a jenž poukazuje nejen na hrůzy, odehrávající se v koncentračních táborech za 2.světové války, ale také na zvěrstva, páchaná armádou na obyvatelích v Argentině v 70.letech.

Kniha mě zaujala svým celkovým námětem, ze kterého vyplývá hned několik otázek. Co všechno je člověk schopný obětovat a udělat, aby přežil? A jak se má se svými rozhodnutími a činy naučit žít po zbytek života, ať je jakkoliv dlouhý? A jak bych se zachovala já, čtenářka tohoto příběhu, kdybych se ocitla na místě někoho z hlavních hrdinů? Zároveň bych chtěla také ocenit autorčin nápad na skloubení zrovna zmíněných dvou historických událostí, protože na nich bylo dobře vidět, že ačkoliv se odehrály zhruba v rozmezí 30 let, tak si byly v lecčems dost podobné. Je hrozné, že ani po tolika letech, po tolika krveprolitích, zmařených lidských životech, se lidé nepoučili a je stále ještě možné se s podobnými režimy a praktikami setkat...

Tento titul mě velmi překvapil i svou propracovaností, psychologickým vykreslením jednotlivých postav a tím, jak moc byl čtivý a napínavý. Jeho přečtení mohu jen doporučit.

Ale pozor! Vzhledem k několika drastickým scénám ho určitě nedoporučuju slabším povahám.

3 03.02.2019

Zlatý syn je má další srdcovka. Sice mi chvilku trvalo, než jsem se do něj začetla, ale po nějakých 20-25 stránkách jsem tomuto pozoruhodnému příběhu naprosto propadla.

Tento titul mě zaujal jednak svým rozdělením na dvě dějové linky, díky čemuž může čtenář sledovat osud nejen hlavního hrdiny, nadaného indického medika Anila během jeho několikaleté stáže v americké nemocnici, ale také jeho rodiny a přátel v Indii. Díky tomu si pak lze utvořit obrázek nejen o složitosti plnění si svého snu, studia medicíny a získávání odborné praxe, dlouhodobém pobytu v cizí zemi a rasismu, ale také o životě v Indii, o rozdělení tamní společnosti a složitém postavení žen...

Anil mi byl velmi sympatický díky svému odhodlání se prosadit a splnit si svůj celoživotní sen. A ačkoliv jeho cesta za cílem nebyla zrovna jednoduchá, on se nevzdal. Navíc byl vždy ještě ochotný pomoci potřebným. Pro jeho indickou kamarádku Línu jsem prolila mnoho slz. Když si uvědomím, že v jejich světě se s ženami opravdu ještě takto zachází, tak je mi z toho hrozně smutno...

Tento titul doporučuje všem, kteří mají rádi příběhy s lékařskou tématikou, příběhy ukazující rozdíly v jednotlivých kulturách nebo popisující to, jak to v životě bohužel chodí.

Ještě bych chtěla upozornit na to, že kniha není pro slabé povahy.

3 22.12.2018

Tak jsem se na ni těšila a nakonec jsem ji zblajzla jako malinu. Za tři dny nebylo, co řešit. Další přírůstek do poličky se srdcovkami.

Stejně, jako Psí poslání a Psí cesta, je i tento příběh napsán z pohledu pejska, tentokrát fenky Belly, které se jako toulavého štěněte ujme Lucas. Okamžitě mezi nimi vznikne silné pouto. Jenže pro to, aby spolu mohli šťastně a spokojeně žít, budou muset překonat mnoho překážek. A hlavně Bella bude mít svou pouť za tím správným, jediným a opravdovým domovem opravdu těžkou...

Příběh je podle mě částečně podobný Psímu poslání. Bella má v průběhu děje hned několik poslání, přičemž tím hlavním je znovunalezení Lucase a tím pádem i domova. Oproti předchozím dvoum titulům jsou pak stěžejními postavami i kočky, které nejednou ovlivní Bellin osud...

Celý příběh byl velmi čtivý a propracovaný. Líbilo se mi i Bellino psychologické propracování. Chvilkama jsem toužila po tom, ji z té knížky vytáhnout a opusinkovat ji čumáček. Ocenit bych chtěla také to, že autor do děje zapracoval i vážnější společenská témata, jako život válečných veteránů, soužití homosexuálů, developerské projekty, nezákonný lov apod.
Jediné, co mi malinko zkazilo radost z této knížky, bylo to, že je brožovaná.

Jinak se teda NEJEDNÁ o pokračování Psího poslání a Psí cesty. Psí domov je samostatný, uzavřený příběh.

JO A PŘIPRAVTE SI K RUCE KAPESNÍČKY!!

3 23.08.2018