icezero komentáře u knih
Přečteno v rámci výzvy 2024. Autorka opet nezklamala a musim smeknout nad jejími kombinacemi i schopnosti přitáhnout čtenářek ke knize. Aspoň u mě to tak funguje. Slečna Marplová mě baví snad víc než její slavnější kolega
Vlastně teď po přečtení přemýšlím, kdo z těch dvou mi byl vice neno spíš kdo méně sympatický...a odpověď stále nemám. Jinak mě tahle ukázka jisté fascinace nacismem docela bavila číst. Jenže celkový pocit je takový smíšený
Co říct... Postupem času mi přišlo stále reálnější autorovo označení za brakovou literaturu. Konec byl vlastně očekávaný, jen ta cesta k němu mi přišla zbytečně dlouhá a uměle natahovaná. Čtvrtý díl už rozhodně neeee
podle mě autor drží laťku nastavenou prvním dílem, o kterém sám říká to co říká. Podle mě je knížka odpočinkovým čtením, které slušně ubíhá a vlastně se u něj nemusí přemýšlet. Jenže k přemýšlení stejně není určena, takže proč ne
Pod pojmem pomocnice si jde představit lecos. Millie svými činy pomůže nejen sobě k lepšímu životu po návratu z vězení, ale vypadá to tak že i oběma z manželského páru, kterým dělá pomocnici v domácnosti. Jen pod tou pomocí si každý může představit skoro cokoliv.
Napínavé čtení plné zvratů, někdy očekávaných více, někdy méně. Přečteno asi za tři večery
Mě docela zaujal hodně zajímavý způsob vyšetřování... Nevím jestli by to takhle mohlo fungovat, ale zase je pravda že pro čtivost a zajimavost románu je možné použít prakticky cokoliv. A tak nakonec hodnotim knihu jako celek pozitivně. Napínavě a čtivě napsáno
Přečteno po večerech na ostrově Rhodos při dovolené. Po tom jak příběh končí, bych byl docela zvědavý na další díl.
V rámci toho, co už jsem v tomto šálku kávy přečetl jde o poměrně čtivý a příjemný průměr. Stránky ubíhaly a pak byl najednou konec.
Že jsou některé části trošku nelogické, viz poznámky přede mnou, mi vlastně ani nevadilo... je to přece sci-fi a přišlo mi lepší řídit se heslem skáčete pro budoucnost lidstva, než to že by lidstvo muselo být dávno v lepším případě poněkud zdegenerované, nebo ve stavu zombíků.
Takže třeba vyjde pokračování
Moje druhé setkání se Simmelem a i tentokrát musim smeknout klobouk i když ho nenosím.
Skvěle sepsaný a příjemně utíkající příběh, který se četl skoro na jeden zátah. Název sice trošku zavání červenou knihovnu, ale zdání, aspon v mém případě, klame. Můžu jen doporučit
Z příběhu mam trošku rozporuplné pocity. Začátek super, ale postupem stránek mi uz to tak skvělý nepřišlo. Možná je to ale dobou kd kniha vznikla, v dnešní době mi přijde, že příběh by šel rozhodně rozvést o dost vic do jiných směrů
Nápad rozhodně zajímavý... V každé skolbi třídě byl nepochybně nějaký outsider, pokud si pak chce vyřizovat staré účty asi by to takhle mohlo dopadnout. Jen ten hlavní "hrdina" mi nebyl tak úplně sympatický. Nějak mi proste tenhle detektivní génius co na všechno přijde sám a hraje si na vlastním písečku nesedí. Reálně by to takhle určitě nefungovalo.
Jen to finále mi už přišlo vyloženě nepravděpodobné
Takových souvislostí by se snad na každé historické téma dalo najit hodně. Ale rozhodně tím nechci snižovat čtivost téhle jednohubky.
Na reprízované tv zpracování v podání pana Stracha se rad kouknu
Krom pár povídek v někdejší Ikarii asi moje první setkání s autorem. Povídky mi tak trošku připomínají Zaklínače, nedá se říct zda lepší nebo horší, prostě jiné i stejné jen v trošku jiném prostředí. Malinko mi ke konci vadilo to, že dějová linka povidek je dost jednotvárná. Ale na druhou stranu, každá povidka tu linku pak rozvíjí jinak. Takže vlastně proč ne
Kruana a jeho příběhy stejně jako pana Tomana si pamatuju ještě z dob ABC. Tohle byl hodně milý návrat do někdejších dob
Celkově kniha nezklamala i když bych si místy některé úseky dokázal odpustit a jinde bych zase přidal. Přečteno po části série s Erikou Foster a musím přiznat, že začátek téhle série mi přijde zajímavější. Tak snad někdy zkusim další díl.
Celá tahle série je skvěle vymyšlená a hlavně napsaná. Vůbec mi nedělá problém číst ten vzájemný propletenec postav a postupně sledovat jejich osudy. Jen doporučuju číst jednotlivé díly v pořadí, jak byly napsané... Orientaci v tom propletenci to dost zjednodušuje.
Jen vážně nejde přemýšlet nad případnou reálností příběhu a jeho postupně se zvyšující morbidností.btaky souhlasim s tim, že oproti zbytku knihy je ten závěr takový trošku nedotažený... Ale třeba fo byl záměr autorů.
čtení bylo na začátku příjemné, ale pak mi to plutí proti proudu vedení přišlo až moc umanuté. To že byla pachatelka čtenářům autorem odhalena vlastně v polovině knihy mi taky nevadilo, spíš mi pak to vysvětlení důvodů přišlo ne úplně reálné, ale přece snad jen je to románová zápletka. Jen se pak pachatelka stala hodně nesympatickou - aspoň pro mě.
Jinak od autora pěkně vymyšleno a napsáno, čte se příjemně, takže sérii dám ještě šanci, snad se to Eričino plutí proti proudu trošku zmírní
Trošku odbočka od příběhů detektiva Bergmana. Dik autorčině příjemnému psaní nys četlo dobře, ale za detektivku bych knihu asi neoznačoval. Jinak mi líčení vztahů na malé zapadle vesnici docela připomělo příběh Selského baroka od pana Hájíčka
Autorčin styl psaní mě aktuálně dost baví... Asi moje pátá nebo šestá část serie s detektivem
Bergmanem. Prozatím nejlepší dil, příběh příjemně ubíhá a dost uvěřitelně vykresluje život na zapadlé vesnici, kde si všichni vidí prakticky do talíře, nic se tu zrovna moc neutají a každý o ostatních ví prakticky všechno. Některé tajemství je ale možná lepší nevytahovat
Mám pocit, že většina se k tomuhle začátku Pána prstenů dostane až na závěr a tak ví, jak všechno dopadne. Poprvé jsem cetl snad nekdy před dvaceti let a v mém případě úplně náhodou ve správném pořadí.
Pro mě naprostý základ v žánru fantasy, ke kterému se vždycky rád vracím i dnes. Možná k tomu přispívá i doba a účel ke kterému tahle povídka vlastně vznikla.