HTO komentáře u knih

Asi jenom Astrid Lindgrenovou, jednu z největších spisovatelek 20. století, mohlo napadnout oživit takový žánr, jakým je loupežnický román. Přenádherná kniha pro děti i dospělé. Menší děti si užijí dobrodružství a pohádkové postavičky (zase skvěle přeložené; a ilustrace Jiřího Kalouska, které znám já, knize náramně sluší), větší děti i dospělí nádherně popsanou cenu přátelství a rodičovské lásky, všichni pak jedinečnou atmosféru téhle knihy, která se nevyhýbá ani smrti, atmosféru tesknou a přitom krásnou, tak typickou pro Lindgrenovou.

25 19.02.2012

Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. – Že je geniální, to není u Lindgrenové nic překvapujícího, ale pro mě je pozoruhodná tím, že je to snad jediná její kniha, která není prakticky vůbec smutná. V originále vyšel po jednotlivých dílech s třináctiletým odstupem, a pokračování jsou lepší, než předcházející díly – kolik lidí je toho schopno? V češtině měl Karkulín navíc veliké štěstí jak na ilustrace, tak na kongeniální překlad Libora Štukavce (překladatele mj. i muminků): počínaje samotným jménem Karkulín, po úchvatné novotvary à la „strašlena“. Hned mám chuť si ho přečíst znovu – a taky už ho mám na klíně, takže vím, že mě čeká večer se slečnou Sovovou, strýčkem Juliem a dalšími. Hurá, sláva, nazdárek!

„Máma je mumie a táta Večerníček.“

Takhle má vypadat cestopis! Skvěle napsané, tuny informací od vědeckých po zábavné, vynikající fotografie (však také obsahuje kapitolu o fotografování v tropech), vzorně graficky upraveno.

Výpisky (v závorce kapitola):

Malajština jest však i přes svou primitivnost velice poetická, v ní zrcadlí se bohatá a bujná fantasie Orientálců vůbec. „Bikin“ jest obecně užívané slovo as pro činiti, konati: „Bikin mati“ značí doslovně „činiti mrtvým“, tudíž zabíti, ale stejné fráze užívá se na př. i pro zhašení plynu. Nemohl jsem se ubrániti smíchu, když jednou ve východní Jávě ptal se nás domorodec šlechtic posluhující u stolu, zda si přejeme „vejce na měkko“, což vyjádřil „stengga mati“, t. j. na půl zabitá! (14)

Podobně i roku 1891 bylo na Jávě v našich letních měsících abnormální sucho, takže veškerá vegetace, zvláště však epifyti, silně trpěly. A nepomohlo ani, že domorodci chopili se krajního prostředku, aby zlomili suchý východní monsun a přilákali toužebně očekávaný déšť, to jest slavnostního vykoupání bílé kočky ve vlnách Tjiliwongu. (16)

Ale stejně jako malíř vkládá svou duši, své umělecké nazírání do svého obrazu, tak může i amatérský fotograf voliti motiv podle své individuality a vedle toho ještě zdůrazniti při samotném fotografickém výkonu určité rysy obrázku. I nálada se dá často fotograficky zachytiti, i osobní nazírání amatérovo lze uplatniti. Často jsem fotografoval se svým přítelem ze stejného místa a přece výsledek byl různý, každý vyjádřil svou fotografií něco jiného. (25)

Náš kapitán jest postava vzácně svérázná, i při svých zvláštnostech velice sympatická. Jsa rodem Ital, mluví celkem špatně německy, ale v němčině si libuje. [Za celou cestu řekl jediný správný člen, „die schönste Frau“.] Smíšeným jazykem italsko-německým líčí dojemně strasti kapitánů, kteří ztrácejí dlouhou službou oči, zdraví a všechno, a když mu jednou náš mladý chorvatský kapitán namítne při podobné příležitosti, že jeho strýc kapitánoval ve zdraví do 70 let, není dlouho v rozpacích a prohlašuje (či spíše křičí) k všeobecné veselosti: „ihre Onkel eine rhinoceronte!“ (2)

4 19.02.2012

Pro mě snad nejlepší příklad autorova humoru. Zvlášť povídky s Conhoonem jsou neodolatelné.

„Pokud se z tohoto ostrova neztratí před západem slunce, budu nucen ho odsud vykopat", prohlásil pooka ocelově tvrdým hlasem. „Dokopu ho z místa našeho rozhovoru do Údolí hluchých a každým kopnutím mu zlomím tři kosti, a pokaždé, když dopadne na zem, si zlomí další tři kosti, pokud nespadne na úl nebo sršní hnízdo, nebo pokud nepřistane na stromě mezi dravými ptáky. A až ho prokopu celým tím temným údolím, budu v kopání pokračovat směrem na západ ke Cruachu a posledním kopancem ho pošlu do jeskyně Ponurého společenstva, k Airitech a jejím dětem a jejich krvežíznivým, hrbatým a zubatým přátelům."
„A kouzelným sviním. Nezapomeň na kouzelné svině", připomenul mu Conhoon ponuře.

5 17.02.2012

Jak já miluju tuhle knihu! Autorova apoteóza divošství – vzpomínáte na poslední větu jedné povídky s Conanem? : „Divošství a divochům však bude patřit konečné vítězství." Skvěle vykreslené prostředí planety, popsané pár tahy, a i proto nechávající prostor pro snění o ledových pustinách a zemi za nepřekročitelným pohořím, o dávno zaniklých civilizacích a obludách – a tak odstupňované popisy děsivých tvorů se hned tak nevidí!... až člověka mrzí, že z tohoto světa nevznikla celá série románů nebo povídek. Navíc se tady nachází pro mne nejpůsobivější Howardova postava, Khossuth Drtič lebek: několika jednoduchými větami tady nešťastný génius vytvořil postavu přímo homérskou, anebo – což se k REH hodí snad víc, jako ze staroseverské ságy.

Básnivý příběh o zkáze Atlantidy proložený skutečně šťavnatými výroky rudoarmějce Guseva: „Soudruzi, vyřídím tamtěm na Marsu plamenný pozdrav od Sovětské republiky. Dáváte svolení?“

Pro neteosofy, mezi něž patřím, a nedokážu tedy posoudit závažnost tohoto díla v tomto kontextu, může být kniha (anglicky ji najdete na Gutenbergu) zajímavá třeba tím, že inspirovala Tolstého Aelitu (Ženu z Marsu), nebo prostě v tom, že je to kuriozita, jaká se vyjímá i mezi antlantomanskou literaturou. Jedna věta na ukázku: "Přestože tyto bytosti náležely do druhé a třetí skupiny lunární Pitris, musela být rasa do značné míry doplněna z říše zvířat tehdejší (lunární) manvantary." Možná se zasmějete, ale když si hned v další větě přečtete, že Austrálci, obyvatelé Ohňové země, Křováci, lidé z Andaman a z indických hor vznikli křížením jakýchsi podřadných kříženců lidí se zvířaty, a uvědomíte si, že tuto knihu "badatelé" dodnes citují, smát se přestanete...

5 14.02.2012

Pln pocitu, že tomuto dílu se dá jen tleskat a na to, abych o něm psal, mám pramálo rozumu, omezím se *na pozadí mne slyšíte tleskat* na čtyři slova, jednu anekdotu a pár výpisků.

1. Nautron respoc lorni virch.

2. Conseilova („Myslím, že by byl nerozeznal vorvaně od velryby. Přesto však to byl statečný a hodný chlapec." – – „Nevím, zda by byl rozeznal tuňáka obecného od tuňáka pruhovaného") překrásná věta „A co babirusa pana profesora?", je mým oblíbeným péefkem, případně citátem, když chci někoho potěšit.

3. Nedovedu si Vernův „šrafovaný svět" představit bez dialogů jako:

„Ostenec,“ řekl jsem.
„A to ostenec čínský,“ dodal Ned Land.
„Který patří do řádu čtverzubců,“ bručel si Conseil.


* A ještě jeden můj oblíbený, i proto, že vlastně kryptozoologický:

„Bylo také navrženo, aby ta chobotnice dostala jméno chobotnice Bouguerova.“
„A jak byla dlouhá?“ ptal se Kanaďan.
„Neměla tak asi šest metrů?“ vmísil se do hovoru Conseil, který stál u okna a prohlížel si výčnělky podmořského srázu.
„Přesně tolik,“ odpověděl jsem.
„A neměla na hlavě osm chapadel, která se zmítala ve vodě jako klubko hadů?“
„Přesně tak.“
„A neměla obrovské oči na vrcholu hlavy?“
„Ano, Conseili.“
„A neměla místo tlamy papoušcí zobák, ovšem zobák hrozný?“
„Skutečně, Conseili.“
„Pak s dovolením,“ dodal klidně Conseil, „je tady právě chobotnice Bouguerova, nebo aspoň jedna z jejích sester.“

21 14.02.2012

Vynikající kniha nejen pro zájemce o filosofii, ale i pro každého, kdo touží po duchovním zážitku.

Výpisek: „Dále byl u Plótina lékař Paulinus ze Skythopole, kterému Amelius přezdíval Mikkalos („maličký“) a který vždycky všechno pochopil špatně.“ (Porfyrios, Vita Plotini 7,1)

4 11.02.2012

Hodně netradiční fantasy, která začíná v našem světě v době vietnamské války a kde splnění „mise“ zdaleka nepředstavuje konec knihy. Škoda, že Richard Podaný překládal jenom verše; hlavně na začátku, který se hemží dobovými reáliemi, překladatelka mnoho chvály nezaslouží. Neortodoxnost knihy je zajímavá, a bonusem českého vydání je obálka – i když Star se v příběhu představí mnohem méně oblečená – když knihu pod mou lavicí objevil pan profesor chemie, místo aby mi ji zabavil, vyjádřil přání si ji přečíst.

4 09.02.2012

Tahle kniha je pro velkou část SF tím, co jsou pro hudbu Beatles a pro humor Monty Pythoni. Zakoupena 6. 12. 1991 na Draconu. Ach, kde jsou časy Draconů a odeonské edice Poblitá hlava? Ale tahle knížka tady zůstane a je s přibývajícími léty čím dál lepší.

Překlad Jany Hollanové je úlitbou na oltáři češtiny a naše fonetická transkripce ještě zvýrazňuje komiku – Zafod Bíblbrox je pro mne mnohem lepší než Zaphod Beeblebrox.

10 07.02.2012

Národní knihovna píše: "[po r. 1870]. Poznámka - Na knize uvedeno: Vydaná letošního roku v Novém Yorku, ale kniha je prý ve skutečnosti vyd. v nějakém malém městě na severu Čech". Vzhledem k tomu, že J. V. Čapek skutečně žil a tvořil v Americe, a že na obálce je napsáno "Jedno z nejlepších děl zemřelého česko-amerického žurnalisty Jana Vratislava Čapka" a datum vydání 1910, a vzhledem k tomu, že kniha byla minimálně do r. 1870 v Rakousku zakázaná (viz. Interpelace poslance Rud. Bergra a soudruhů na ministra spravedlnosti týkající se zakázané pro Rakousko knihy Svatý Antonius Paduanský od Wilhelma Busche podaná v říšské radě dne 16. dubna 1902., vyd. 1905), docela bych věřil informaci z obálky.

Pokud by se někdo divil, jaktože je tady kniha, jejíž náklad byl zničen: náklad knihy Kameny smutky sny byl skutečně počátkem normalizace zničen. Ale jednou ve vinárně mému vzácnému příteli K. vyprávěl Václav Daněk, který se spolu s Janem Zábranou na svazku překladatelsky podílel, že pár kusů knih z nákladu se podařilo několika nadšencům zachránit. Takže pokud ji někde uvidíte, jedná se o opravdový unikát.

Miroslav Čejka byl tzv. "pokrejvač" - pod jeho jménem překládal skvělý Antonín Přidal, když měl zákaz publikovat.

Jak je to krásné, když k úžasné knížce o hmyzu od možná nejbáječnějšího entomologa všech dob napíše doslov pán, který se jmenuje Moucha!

Toto je kniha, kterou Gerry Durrell četl a četl, dokud ji neshltl naráz. Doporučuju vám totéž.

4 02.02.2012

Tradičně kvalitní povídky, mezi nimiž je i Myrinština (o dva roky dříve vyšlá česky ve výboru Člověk svého času pod jménem Soutok), zde doplněná i o pokračování, které k dědečkům přidává i pradědečky. - Nepochopil jsem, proč je originální název knihy, A Tupolev Too Far, přeložen jako Příliš vzdálený svět - že by averze vůči ruskému slovu? Přitom originální název je rozhodně zajímavější.

4 02.02.2012

Naprosto základní dílo pro každého, koho zajímá renesance. U prvního vydání je jako překladatel uveden Pavel Preiss, ale ve skutečnosti knihu přeložil Jan Vladislav.

Z kapitoly o Giottovi:

Když mu bylo deset, nakreslil při hlídání ovcí jednu z nich ostrým kamenem na jiný kámen tak, že okolojdoucí malíř Cimabue, autor nesmrtelného obrazu sv. Františka z Assisi, si od jeho otce vyžádal svolení přijmout Giotta za svého učedníka. Giotto se mu bohatě odměnil: jako Dante, otevřel novou epochu.

*

Vyslanec papeže Benedikta IX. který požádal Giotta o ukázku jeho práce, dostal toto: „Giotto vzal list papíru a štětec s červenou barvou, opřel si ruku o bok, aby mu sloužila jako kružítko, a udělal jedním tahem kruh." Dvořan nevěděl co si má myslet, ale po Giottově ujištění, že nic jiného nedostane, odnesl papír do Říma. Papež, když se dozvěděl, že Giotto kruh namaloval jedním tahem bez jakékoli pomůcky, okamžitě jej povolal k sobě. Od té doby se v Toskáně vychloubačům říká „Jsi kulatější než Giottovo kolo." (Slovo tondo znamená nejen kulatý, ale i hrubý. Krásné úsloví.)

8 25.01.2012

Jedna z nejlepších knih o renesanci, které kdy v češtině vyšly. Jedinečný Jan Vladislav, překladatel Vasariho Životů, vtělil do této knihy celé svoje umění: vědomosti, úctu k duchovním hodnotám, pokoru, překrásný jazyk, moudrost, vtip. Každý z těch umělců by stál za samostatnou knihu, jak píše sám autor, a přeci napsal knihu tak skvělou – vlastně asi dosud ne zcela doceněnou – že člověku není líto, že má jen 360 stránek. – – A žert, který provedl Brunelleschi mistru řezbáři Manettu Ammanatinimu, zvanému Tloušť, ten bude rozesmávat vždycky.

6 25.01.2012

Dokážu posoudit jenom poslední kapitolu - yetti. Naprostá lež. Takže bych byl opatrný i celkově.

3 24.01.2012