HTO
komentáře u knih
Lazar, spíš?
Henri Michaux
Podle těch, kteří umí francouzsky a znají dobře Michauxe v originále, zatím nejlepší (protože autorovu jazyku nejbližší) výbor v češtině a slovenštině (jsem zvyklý uvažovat jako Čechoslovák).
Tanec gnómů
Paul Van Ostaijen
Kvůli tomuto básníkovi se Ivan Wernisch naučil vlámsky. Vynikající kniha. A velmi málo známá, neboť vyšla právě v době sametové revoluce a pro tehdejší (pochopitelný) nezájem lidí o knihy skončil nakonec kus nákladu ve stoupě. Ale sehnat se dá, a kdo máte rádi poesii, berte ji jako tip.
Světelný střep
Veronika Švandová
Takovýto debut se vidí málokdy. Verunka při hře „Město, jméno, zvíře, věc“ napsala jako Věc „ententýky bílých psíků“. Verunka je génius. V oku má krajinu, v ruce neuvěřitelný talent k výtvarnému umění, v rukopise báseň o yettim žonglujícím na voze vejci, a skládá verše, které jsou zdánlivě dětské, ale pro dospělé, protože nedětinské – je to procházka kamenným lesem – znáte to, přeci? – na všechny strany trčí divé, z vazeb vyšinuté, metaforikou zněžnělé kusy ostrého, divného kamene, ale když jimi projdete, je to krystal, nádherný a jednolitý.
Kosmické grotesky (12 povídek)
Italo Calvino
Byla tma tmoucí - potvrdil starý Ofwfq - byl jsem ještě dítě, sotva se na to pamatuji. Byli jsme jako obvykle všichni pohromadě, tatínek, maminka, babička Bb'b, nějací strýcové, kteří přišli na návštěvu, pan Hnw, ten, co se potom stal koněm, a my děti. Nikdo nevěděl nač jsme vlastně čekali; toť se ví, babička Bb'b se ještě pamatovala na časy, kdy byla hmota stejnoměrně rozptýlena v prostoru, kdy bylo teplo i světlo; přestože staří ve svém povídání obvykle přehánějí, musely ty staré časy být lepší, nebo alespoň jiné; a nám šlo o to, přežít nějak tuto obrovskou noc.
Že se něco mění, zpozoroval první můj otec. Podřimoval jsem a probudil mne jeho výkřik: "Pozor! Tady se stačí!"
Hmota mlhoviny, dříve vždycky tekutá, začínala pod námi houstnout.
Překlady
Jan Kameník (p)
Vynikající kniha, vzorně vydaná. Výborný překlad Nervalových Chimér, který si zaslouží být mnohem známější, než je.
Slovo o pluku Igorově
neznámý - neuveden
Mj. tři české překlady http://nevmenandr.net/slovo/ tohoto veledíla, o němž někteří lidé tvrdí, že je po smrti Josefa Dobrovského dali dohromady Rusové z básní, které jim psal jako ukázky toho, jak asi mohla vypadat jejich dávná epika.
Sbohem, pane profesore
James Hilton
Genus hoc erat pugnae quo se Germani exercuerant...
Lyrika
Federico García Lorca
"Bylo to v okamžiku suchých věcí,
osiny v oku a válcovaného heveru,
oxydu na železe velkých mostů
a definitivního ticha korku."
Skvělý výbor z geniálního básníka.
Kominické lodě
Ivan Wernisch
IW napsal za to půlstoletí přes dvacet vynikajících knih, a přesto je čím dál lepší; a taky čím dál smutnější. Zde rozehrává vše od typicky wernischovské absurdní legrace – pozdrav pouštních myslivců „Vždy s honórem!“, po vyloženě hororové (ve smyslu děsivé) situace, jaká je v povídce Huhha.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Pěkný, pěkňučký termín mají naši západní sousedé: Bahnhofliteratur. Při cestě vlakem z bodu A do bodu B, pokud jedete třeba tunelem a nemůžete tedy koukat ven, koupíte v bodě A knihu, abyste zabili čas, a v bodě B ji vyhodíte. V případě této knihy bych preferoval telefonní seznam. Svatá krev a Svatý Grál s pár přidanými dialogy (to, že autoři Svaté krve naletěli podvodníkovi nehraje roli, Brown píše román). Co mne ovšem fascinuje je autorovo pevné přesvědčení, že každý čtenář je nevzdělaný blb. Přemýšlel jsem, zda se cítit polichocen, že jsem všechno uhodl dopředu, nebo se naštvat. Nakonec jsem se naštval. Jeden příklad za všechny: skutečně je někdo, kdo uvěří, že vědec, který celý život věnoval Leonardovi nejen že plynně nečte jeho zrcadlové písmo, ale neví ani, že ho Leonardo používal? (Totéž platí pro Anděle a démony – znám mnoho Italů, a tito se vesměs tváří zajímat se toliko o fotbal, sex, Ferrari a těstoviny – ne nutně v tomto pořadí – ale riskovat před nimi zmínku o tom, že neví, jak se jejich malíř Rafael jmenoval příjmením znamená říci si o to, aby vám na hlavu vyklopili mísu špaget.) Ano, četl jsem obě ty knihy, nemůžu kritizovat něco co neznám. Kdysi se geniální, dnes velebené a vědci rozebírané příběhy E. T. A. Hoffmanna dávaly do kalendářů jako lidové čtení. Hrozím se domýšlet o čem svědčí fakt, že toto je lidovým čtením dneška.
