Kosmické grotesky (12 povídek)
Italo Calvino
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12648/bmid_kosmicke-grotesky-12-povidek-QAx-12648.jpg
4
38
6
Soubor dvanácti povídek originálně fantastického rázu. Společným hrdinou všech příběhů je tajemný člověk Qfwfq, který ve svém vývoji, trvajícím milióny let, prošel mnoha změnami, od nejjednodušších živých tvorů až po člověka. Tento tajemný člověk vypráví o galaxiích, dinosaurech, slunečních soustavách, geologických údobích a do jeho vyprávění jsou přimíšeny city a děje věčně lidské. Kniha, kterou autor charakterizuje spíše jako utopii založenou na znalostech moderních nauk o vesmíru než science-fiction, má filosofický podtext a je napsána se smyslem pro poezii, humor a ironii.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1968 , Československý spisovatelOriginální název:
Le Cosmicomiche , 1965
více info...
Přidat komentář
Povídkám rozhodně nelze upřít originalitu. Autor se snažil převést některé vědecké teze o vzniku a vývoji vesmíru do příběhů, v nich převládala absurdita. Asi polovina z nich se mi docela líbila, avšak ten zbytek mě nijak zvlášť neoslovil. Možná jsem měl příliš velká očekávání snad i kvůli názvu knihy, který evokuje představy o humoru k popukání. Při četbě jsem se jenom sem-tam pousmál, žádné záchvaty smíchu se nekonaly.
Knihu celkově hodnotím jako lepší průměr.
Ačkoli by se neměli autoři mezi sebou srovnávat, tato Calvinova kniha ve mne vyvolala podobný pocit (snad jakési zasněné vyrovnanosti? těžko popsat) jako Marťanská kronika od Bradburyho; možná to byl étos "nescifovatého scifi", nebo jak bych to mohla nazvat... Obrovská invence, takřka bezbřehá fantazie, která se odráží od určitého vědeckého poznatku (vědoucí čtenář pozná v náznaku třeba i teorii stacionárního vesmíru). Osobně jsem v textu viděla i dost alegorií. Některé linky (zejména milostné) mi přišly v poměru ke zbytku poněkud naivní a placaté, ale stále se jedná o text, kterým jsem proplula hladce a s velkou chutí - skoro jako při skoku ze Země na Měsíc...
Tuto knihu před nedávnem doporučoval ve své přednášce Pjér la Šéz ( Petr Knotek), jeho tipy jsou vynikající, tak jsem knihu sehnala přes net v nějakém antikvariátu. Ihned jsem se do ní pustila a nezklamala mne / jako mne v životě vlastně žádná kniha nezklamala, každá mne nějak obdarovala.....a že jsem jich přečetla.... :-)) /. Hned při čtení první a druhé kapitoly mi naskakovaly obrazy už z dětství , v podstatě zážitky/ vjemy/ vnory typu ........ JSEM......... Poznala jsem, že ten pisatel to zná také, proto mi to přišlo velmi blízké.
Asi nejoriginálnější dílo, jaké jsem kdy četl. Bohužel naráží místy na mojí omezenou představivost, které kolikrát nepomohl ani úvodní vědecký odstavec o čem povídka vlastně bude.
Byla tma tmoucí - potvrdil starý Ofwfq - byl jsem ještě dítě, sotva se na to pamatuji. Byli jsme jako obvykle všichni pohromadě, tatínek, maminka, babička Bb'b, nějací strýcové, kteří přišli na návštěvu, pan Hnw, ten, co se potom stal koněm, a my děti. Nikdo nevěděl nač jsme vlastně čekali; toť se ví, babička Bb'b se ještě pamatovala na časy, kdy byla hmota stejnoměrně rozptýlena v prostoru, kdy bylo teplo i světlo; přestože staří ve svém povídání obvykle přehánějí, musely ty staré časy být lepší, nebo alespoň jiné; a nám šlo o to, přežít nějak tuto obrovskou noc.
Že se něco mění, zpozoroval první můj otec. Podřimoval jsem a probudil mne jeho výkřik: "Pozor! Tady se stačí!"
Hmota mlhoviny, dříve vždycky tekutá, začínala pod námi houstnout.
Štítky knihy
vesmír povídky italská literatura
Část díla
- Bez barev 1965
- Dinosauři 1965
- Hry bez konce 1965
- Když se rozednívá 1964
- Oč se vsadíme / O co se vsadíme 1965
Autorovy další knížky
| 2007 |  Neviditelná města |
| 1982 | Italské pohádky |
| 1998 | Když jedné zimní noci cestující |
| 1970 | Naši předkové |
| 1967 | 5 italských novel |
Kniha Kosmické grotesky (12 povídek) je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 42x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 1x |
K téhle knize jsem přistupoval s obavami i těšením. Těšil jsem se na nějaký opravdový stylový experiment, jak je u Calvina zvykem. Popsat kosmické děje jako obyčejnou lidskou grotesku. To ale samozřejmě může velice jednoduše sklouznout k nějakému figurkování, asi tak ve stylu děl Ephraima Kishona. A i když to má k němu rozhodně blíž než k nějakému formálnímu experimentu, není to tak prvoplánová řachanda jako Kishon. Líbilo se mi to. Ale znovu už bych do toho nešel.