HaniSebi komentáře u knih

Knížečku si netroufám hodnotit, protože si dokážu přiznat, že nejsem nezaujatá. Nemám ráda knihy (ani filmy), ze kterých lidé dělají svatý grál. V případě Malého prince mi přijde, že se prostě musí líbit, protože komu se nelíbí, ten je nedozrálý nevzdělaný ignorant, který nepochopil ty super myšlenky a musí dozrát. Přijde mi, že lidé uctívají tuhle knížečku aby dokázali, jací velikáni a intelektuálové jsou. Nejlépe koupit si plátěnou tašku s potiskem slona uvnitř hroznýše a pak si nechat na hrneček natisknout "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." a stane se z nás člověk, který spolykal všechnu moudrost světa. Možná jsem ale jenom velký cynik.
Pokud jste alespoň průměrně inteligentní, pak v knize to moudro najdete a pochopíte. Podle mě je ale také moudré přebrat si to v sobě a ne cpát všem, jak kniha musí prostě každému změnit život. Samozřejmě to se týká dospělých, pro malé děti je to zkrátka hezká pohádka. A pro mě vlastně také. Příběh mi přišel milý, ale to je asi tak všechno. S klidem můžu napsat přečteno jedním dechem, protože 94 stránek velkým písmem a s obrázky to ani jinak nejde. Život mi to ale nezměnilo. Troufám si říct, že za přečtení stojí, ale ten humbuk kolem prostě nechápu.

Skvělá kniha, ale měla jsem chuť dát o hvězdičku méně, protože jsem kvůli ní šla spát ve 4 ráno. Pokud víte něco o chemii, fyzice atd., pak určitě najdete stovky nepřesností a blbostí. Já jsem to ve své blažené nevědomosti Andy Weirovi žrala i s navijákem. Vše tak dobře popisuje, že ve mně vyvolal pocit reálnosti, až jsem si sem tam říkala "jo, to je logický, to dává smysl".
Mark Watney se stal jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec. Optimistický, vtipný sympaťák, který si (dost nereálně) poradí vážně v každé situaci. Nejsem fanynka sci-fi, ale tohle bylo bezva. Chápu, pokud se někdo nemůže začíst, začátek se může zdát trochu pomalejší, ale doporučila bych vydržet. Teď mám v plánu co nejdřív zkouknout film.

20 10.04.2021

Další z knížek, které se mi těžko hodnotí nezaujatě, protože pro někoho znamenají vrchol literární tvorby. Ale i proto jsem si Průvodce chtěla už delší dobu přečíst, ačkoli nejsem žádný fantasy fanda. A nelituji. Oltáříček mu sice zřizovat nehodlám, ale docela jsem se bavila. Styl humoru mně osobně sednul, knížka se čte rychle a dobře. Povedené ilustrace z Průvodce tomu dodaly ještě něco navíc. V budoucnu určitě sáhnu i po dalším dílu.

15 09.04.2022

Pokud vás zajímá, jak se žije v KLDR, pak tuto knihu vřele doporučuji. Pro mě jedna z nejlepších knih o Severní Koreji. Jak popisek tvrdí, kniha je založena na rozhovorech se sedmi severokorejskými uprchlíky. A moje nadšení z této knihy plyne právě z výběru respondentů. Každý je totiž úplně jiný. Liší se věk, pohlaví, společenské postavení i doba útěku. Knih uprchlíků z KLDR je poměrně hodně, ale mně v poslední době přišly podobné (pokud to tak mohu říct). Hlad, těžká práce a zase hlad, někdo z okolí zmizel atd. Hlavní hrdina se rozhodl pro útěk a většinu knihy tak popisuje svou cestu. V této knize se vlastně o tom, jak útěky probíhaly, nedozvíte zhola nic. Jde skutečně o život v KLDR. Ale to hlavní. Jsou zde i rozhovory s lidmi, kteří se v Koreji měli relativně dobře nebo vyloženě dobře (na severokorejské poměry). Mám samozřejmě na mysli příběh vysokoškolačky, která vlastně ani utéct nechtěla. Díky tomu zároveň vidíme ten ohromný rozdíl mezi vyvolenými a obyčejnými lidmi.

Samozřejmě i my Češi máme svou zkušenost. Já osobně jsem socialismus u nás naštěstí už nezažila, takže mám vše jen zprostředkované. Pradědovi sebrali hospodu, babička nemohla studovat svou vysněnou vysokou školu, protože se nehodilo, aby dcera živnostníka učila ve školce, pak pradědu zavřeli, protože nenahlásil člověka, který chtěl přejít hranice, a ze kterého se vyklubal provokatér. Moje mamka zase už s úsměvem vzpomíná na povinný sběr brambor, nedostatek toaletního papíru nebo na to, jak byla nadšená, když se vyhnula účasti na spartakiádě atd.
Já to mám jen z vyprávění, spousta lidí to zažila. KLDR toto všechno a ještě mnohem víc dovedla na úplně jinou úroveň. Vlastně bych řekla, že co se týče socialismu, pak Pchjongjang hraje svou vlastní ligu, a to i co se týče těch největších absurdit.

SPOILER
Většinou se mnou knihy nijak moc necloumají a i tady jsem se snažila být jaksi nad věcí. Smrt hladem, zneužívání na vojně, pracovní tábory,... Řekněme, že pokud čtete o KLDR, tak už s tímhle tak nějak předem počítáte. Mně se ale udělalo vyloženě špatně při pasáži o popravě sedmiletého chlapečka, který se pořád smál a rád zpíval. Asi nemůžu říct, že by mě to šokovalo, ale nějak to na mě prostě dopadlo.

Jediné, s čím jsem během čtení trochu bojovala co se týče formy/překladu, bylo jméno Velkého vůdce. Nina Špitálníková používá Kim Il-song, já si na to prostě nezvykla. Ze střední mám zafixováno Kim Ir-sen, ale to je jenom můj problém.

Na druhou stranu musím vyzdvihnout poznámky autorky. Jsou super, spoustu věcí vysvětlí, něco připomenou. Vysvětlí i to, co asi většina zná (např. co je čučche), ale nemusela by, takže každý čtenář porozumí opravdu všemu, aniž by si musel něco dohledávat.

Za mě je knížka moc krátká, je to tak strašně zajímavé. Nina Špitálníková pokládá fakt dobré otázky, mně hlavou běželo spoustu a spoustu dalších. Ale chápu, že autorka nemohla dotazované otázkami více mučit. Přeci jenom (jak bylo naznačeno i v knize) Severokorejci nejsou atrakce, ale taky lidi.

14 04.03.2021

Až moc stakanů? Ano. Vyprávění trochu přehnané a přibarvené? Ano. Moc šťastných náhod? Ano. Přesto jsem se při čtení cítila strašně příjemně a každou stránku si užila. Ziburu už beru jako jistotu, sedí mi jeho humor a ironie. Čtení je to lehké a oddechové a já jsem za to ráda. Pro mě si tato doba postavená na hlavu vyloženě říká o takovéto nenáročné knížky, které člověka alespoň na chvilku přenesou někam jinam.

13 17.12.2020

Tři dámy na zhubnutí mě velmi mile překvapily. Moc pěkný oddechový příběh. Všechny tři hrdinky byly moc sympatické a já jim fandila :-). Pokud má, jako je tomu v mém případě, člověk nějaké to kilo navíc tato knížka potěší a řekla bych, že i dokáže inspirovat.

13 21.02.2019

Vlastně nemám důvod nedat 5*. Kniha byla fajn, já si četbu užila (ačkoli možná je to jen můj dojem, ale někdy mi psaní přišlo trochu zmatečné a potřebovala jsem minutku na ujasnění si, co vlastně čtu), přesto jsem možná čekala trochu víc. Po všech těch jásavých ohlasech a velebení Pratchetta, které jsem viděla všude možně, jsem zkrátka asi měla přehnaná očekávání. Za mě prostě fajn fantasy. Určitě si časem přečtu i další díly, ale k tomuto se už asi nevrátím.

12 12.02.2023

Bajky Barda Beedleho se mi dostaly do rukou úplnou náhodou a jsem za to ráda. Vzhledem k "tloušťce" knihy, mezerám mezi řádky i četným ilustracím (ačkoli za mě povedeným) jde skutečně o jednohubku. Sednete, otevřete a máte přečteno. Samotné pohádky nejsou špatné, žádné "wau" se sice nekonalo, ale napsané jsou hezky. Moc se mi líbily komentáře profesora Brumbála. Byly sem tam vtipné a pro mě byly tím něčím navíc, co knížečce pomohlo nejen přidat pár stránek navíc, ale i trochu ji odlišit od jiných.

12 03.04.2022

Nenáročná oddechovka, která mi zpříjemnila víkend. Určitě to nebyla nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla, ale vlastně nemám důvod ubírat hodnocení. Pro mě účel splnila. Mezi prací a psaním diplomové práce jsem si u ní odpočala. Od Hartla jsem už delší dobu chtěla nějakou knížku zkusit, protože (a to nemyslím nijak zle) už jen jeho smích mě dokáže pobavit. Navíc jsem knížku chtěla přečíst dřív než uvidím film, na který se už docela těším. Na mě tam bylo trochu víc sprostých slov, ale já jsem v tomhle docela suchar.

12 14.03.2021

Přesně takovou knížku jsem v této poměrně hektické době potřebovala. Byla pro mě úžasným oddychem a působila nesmírně optimisticky. Občas jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem předčítala každému, kdo byl zrovna po ruce. Například laskavý vtip o morčátku se mnou asi zůstane dlouho. Ačkoliv jsem se víc těšila na část z Číny, nakonec mi víc sedlo vyprávění z Nepálu, i když obojí stálo za to a knížka se četla sama.

11 29.08.2020

Knížka mě chytla od první strany a už nepustila. Četla se skvěle, navíc kapitoly jsou opravdu krátké. Bavilo mě, že Francis jako čerstvý inspektor nemá žádný stín minulosti. Už mě trochu nudí, když má vyšetřovatel noční můry, problémy s alkoholem, přišel o někoho blízkého, pronásleduje ho nějaké pochybení apod. Francis i Marni mi sedli a romantická linka mi nevadila. Super thriller, který mi nepřišel tak přehnaný a neuvěřitelný jako spousty dalších, se kterými se teď roztrhl pytel. Kapitoly pohledem vraha psané jako jediné v první osobě do knihy skvěle pasovaly a zase tak nechutné mi popisy vrahovy práce nepřišly. Povětšinou šlo jen o to, jak se zpracovává kůže. Co (nebo kdo) mi vadilo byl Bradshaw. Rivalitu mezi Francisem a Rorym chápu a beru, ale proč tak často musí být šéf takový neskutečný pako to opravdu netuším.

SPOILER
Co jsem nepochopila bylo to, že vrah (Sam) řekne tatérovi své pravé jméno. Je divné i to, že by si ho ten tatér pamatoval, ale budiž. Nicméně když se někdo rozhodne utéct bez placení tak pochybuji, že řekne své jméno a dokonce i oblast, kde bydlí. Na druhou stranu autorka asi potřebovala nějakým způsobem posunout děj dál.

11 23.08.2019

Po 22 kapitolách jsem to vzdala. Po dlouhé době knížka, kterou jsem nedočetla. Sentimentální knížečka o stáří. Ani jednou jsem se nezasmála, že bych se u čtení usmívala to taky zrovna ne a abych se rozplakala u takové nudy to bych musela být psychicky labilní. Kniha je plná rádoby vtipných přirovnání a nesympatických postav. Na otravnou sousedku Parvaneh jsem byla úplně alergická. Za mě ne.

11 08.10.2017

Jemná knížka, která podává téma smrti až překvapivě lehce. Je vtipná i dojemná. Stránky ubíhaly samy a hlavní hrdinové byli báječní. U Wallace bych nicméně měla jednu poznámku: obrácení Ferdyše Pištory. Každopádně jsem po přečtení trochu smutná. Ještě jsem nebyla připravená čajovnu opustit. Jednou se do Charónova přívozu určitě vrátím.

10 06.08.2023

Nemůžu Ahnhemovi upřít, že psát umí, jeho styl mi přijde čtivý. Ale celkový dojem z knihy? Přišlo mi to nějak překombinované, přeplácané, jako by měl autor tisíc nápadů k psaní a všechny se je rozhodl nacpat do jedné knihy. Mně osobně by stačila klidně i jen jedna rovina vyšetřování, linka s Dunjou tam tak nějak prostě jenom byla a nic z toho. Kromě toho mi Fabian Risk ani v "první" knize Oběť bez tváře ani tady nepřirostl k srdci. Dobře napsaná slátanina. Základní motiv a linka mi přijdou dobré, ale trochu moc balastu kolem.

10 06.08.2022

Zajímavé vyprávění o studijním pobytu české koreanistky v KLDR. Takto to píši záměrně, protože ač se Nina Špitálníková očividně velmi snažila zažít alespoň trochu skutečné severokorejské reality, zase tolik se jí to nepodařilo. Všude sledovaná tajnou policií viděla to, co vidět měla/směla. Zároveň jsou v knize ale velmi dobře vsunuté faktické informace o KLDR, které ji skvěle doplňují. Oceňuji i výklad pojmů, sice byly všechny vysvětleny postupně v knize, ale zařazení i takto přehledně ke konci je super.
Trochu mi vadily překlepy, ale tak to se stává každému. Já osobně bych také preferovala, kdyby byly poznámky vloženy hned na dané stránce "pod čarou", abych nemusela tolik listovat na konec. Odkazy na literaturu klidně mohly zůstat na konci, ale u různých dovysvětlení by to bylo prima (v knize Svědectví o životě v KLDR to tak už je a mně to moc vyhovovalo).
Celkově knihu hodnotím moc pozitivně, přístup autorky à la Bukowsi (svět patří těm, co se neposerou) obdivuji. Ačkoli mě KLDR velmi zajímá, navštívit ji nijak netoužím.

10 03.04.2021

Mé pocity z této knížky jsou trochu rozporuplné. Všude na ní pěli ódy, tak jsem to taky zkusila a nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale zároveň si myslím, že na toto téma existuje spousta lépe zpracovaných knih. Plusem je, že knížka je skutečně tenká, mezi řádkami jsou poměrně velké mezery a styl jakým je napsaná je dost jednoduchý, takže jí máte přečtenou za odpoledne a ještě stihnete rozečíst něco dalšího. Navíc se nedá popřít, že Eddieho příběh je velmi silný a jak sám řekl, kdo nezažil, nemá šanci pochopit. Eddie prošel neskutečnými hrůzami a i proto jsem dala takové hodnocení.
Na druhou stranu knížka trochu píchla do mého cynismu a skepticismu. Přijde mi až neuvěřitelné, jak se Eddie striktně držel svých morálních zásad, dá se říct, že v každé situaci se zachoval bezchybně a byl ve všem nejlepší, všem jenom pomáhal. Já nevím, až se mi té dobrotě a zásadovosti nechtělo věřit. Každopádně to je jen můj dojem.
Asi to nebude knížka, kterou bych s nadšením nutila všem ve svém okolí, že to si prostě musí přečíst, protože je skvělá, ale zároveň bych ani nikoho od přečtení neodrazovala. Když už nic jiného, tak o těchto událostech by se mělo mluvit, zvlášť, když jejich svědkové pomalu vymírají.

9 29.01.2022

(SPOILER) Už bych měla přestat kupovat knížky podle nadšených zahraničních ohlasů, pak jsem zklamaná, jako v případě této knihy. Ale asi to prostě jen není knížka pro mě. Celou dobu mi připadalo, že čtu knihu pro děti. Jasně, je to YOLI, je zařazená v Young Adult, ale celý ten styl mi nesedl. Říkala jsem si, že jí možná dám přečíst své desetileté sestřenici, pak tam zase byly vraženy scény spíše 15+, tak s tím radši ještě počkám. Příběh je až neskutečně jednoduchý. Můj brácha je gay, takže kolem sebe mám dlouhodobě možná až moc gay energie, ale máme rok 2021, takže stejnopohlavní páry jsou snad něco naprosto normálního a tato kniha je postavená jen na tom. Mně nestačí, že princeznu vymění za prince a myslí si, jak je to šokující. Není. Chci nějakou přidanou hodnotu, stejně jako kdyby šlo o "klasický" pár muž a žena, první syn a princezna.
Na základě této knížky bych také raději volila republikány. Demokraté jsou očividně moc emocionálně nevyrovnaní a moc v oblacích. Chtěla bych tady aspoň zrnko reality. Takto vrcholní politici mají ve většině případů alespoň jisté psychopatické rysy. To by třeba bylo fajn pozadí. Tahle kniha je komicky postavená na dichotomii čistá upřímná Demokratická strana versus zkorumpovaná fuj Republikánská strana. Na druhou stranu věta "Spolehlivý, tvrdě pracující, upřímný jižanský demokrat versus korupce, zákeřnost a nenávist." mě vyloženě pobavila, to musím uznat. Jinak totiž knížka humorná vůbec není, tak je třeba najít si takovéto chvilky, které pobaví. Politika je tady uchopena opravdu roztomile, takže pokud není vaším šálkem kávy, nemusíte se bát. Třešničkou na dortu je konec, který je tak optimistický, že jsem obracela oči v sloup. Všechno dopadlo tak dobře, že se Walt Disney může jít zahrabat.
Celkový dojem? Buď pro mládež nebo děti s tím, že jim to předčítáte a pár scén vynecháte. Hlavní postavy se také chovají spíše jako náctiletí, sem tam jsou trochu labilní, ale to by mladším právě mohlo sednout. Henry mi byl docela sympatický, ale Alex mi byl po celou dobu nějak naprosto ukradený, kdyby na konci knihy spadl z volebního pódia a zlomil si vaz o maketu osla (kdo ví něco málo o Demokratické straně, ten pochopí), tak bych jen pokrčila rameny a knihu zavřela se stejnými emocemi.

9 31.10.2021

Kdyby se mě někdo zeptal, jaké knize je Vegetariánka podobná, tak vůbec nevím, co odpovědět. Nic podobného jsem ještě nečetla.
Kniha je rozdělená na tři části, z nichž v každé je vypravěčem někdo jiný, ale děj (pokud se to tak dá nazvat) se točí jen kolem Jonghje, naší vegetariánky.
Pro mě to byl opravdu zajímavý příběh ze zajímavého prostředí tradiční Jižní Korei a nebudu se tady tvářit, že postojům rodiny nebo i samotné Jonghje jako Evropanka rozumím. Je pravda, že zatímco první dvě části jsem zhltla na posezení, se třetí už jsem měla trochu problém a dočíst knihu mi trvalo trochu déle.
U této knihy naprosto chápu, že se rozhodně nebude líbit všem, ale já doporučuji pro jiný pohled na svět.

9 21.08.2017

Hodně často se ve spojení s touto knihou uvádí dlouhé popisy Paříže, ale mně se moc líbily. Od té doby, co jsem si jí vybrala jako povinnou četbu k maturitě patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Pomalý, oddychový román. Prostě krása, i když si pamatuji, že když jsem se o svém nadšení pro tuto knihu zmínila spolužákům ve třídě, koukali na mě jak na pošuka.

9 29.07.2017

Tohle byla skvělá knížka, která si za mě 5* zaslouží. Je to první díl, takže se postupně seznamujeme se světem a jeho pravidly. A mně se svět knihy zatím líbí, je docela jednoduchý, nijak originální, ale funguje. Tři hlavní hrdinové jsou dobře pojatí, ačkoli je jasné, že víc se o nich budeme dozvídat až v dalších dílech. Knížka se čte strašně dobře, není nijak extra náročná (možná i díky zaměření na mládež). ALE...!

Člověk musí počítat s tím, že jde spíš o klidný, seznamovací díl. Stránky plynou a v podstatě se toho moc neděje. Obsah je asi takový, že tak třetina knihy je naprosto poklidný konverzační (možná dobrodružný?) román, další třetina nese nějakou akci (spíš ve smyslu, že se něco děje) a další třetina je akce, ale taková relaxační akce. Může to být napínavé, ale rozhodně nečekejte epické fantasy bitvy tisícových armád. Obecně nejde o žádné velkolepé fantasy, ale třeba to ještě přijde.
Co mně vadilo nejvíc, byly pravopisné chyby, každopádně za to autorka nemůže, proto nemám důvod snižovat hodnocení.

8 09.02.2024