hanak_v_exilu komentáře u knih

Během čtení jsem si dvakrát zkontroloval jméno autora. Přísahal bych totiž, že v ruce držím něco od Kulhánka nebo Kotlety. Trochu mě to zklamalo, protože Fabiana mám zafixovaného jako mistra sice nekompromisní akce a řádně syrového děje, přesto se braku pečlivě vyhýbal. Netradiční žánr mu sedl tak na horší dvojku. V první povídce mi trochu vadila přemíra gore na úkor nerozvinuté psychologie postav. Druhá povídka, tedy spíše novela je určitě dotaženější, ovšem ke konci se mi zdálo, že autor už trochu přestřelil. Nemám na mysli nekorektní komentáře, které soudě podle příspěvků vadí mnoha lidem neschopným tolerovat jiné vidění světa. Vytkl bych mu spíše dotlačení hlavní postavy až za hranici, za níž bych mu mohl fandit. A nesympatický hrdina je hrob pro atmosféru.

6 17.02.2019

To je vražda, napsala. Má to ten Bergman ale pech. Hned jak odcestuje na zaslouženou dovolenou, tak kolem začnou umírat lidé. A protože je norská policie se svými zdroji a forezními týmy úplně bezradná, tak musí nastoupit český vyšetřovatel a všechno za ně vyřešit. Budiž, pro dobro příběhu bych to ještě snesl. Ovšem ony nekonečné jalové rozbory povah a lacinou psychologii si mohla autorka odpustit. Zvlášť když nikam nevedou a pro zápletku nemají žádný význam. A smysl Klevisové pro to co je správné, radši nebudu komentovat. Jen poznamenám, že Bente na konci rozhodně chybu udělala a jestli jí díte nesebere Barnevernet kvůli její minulosti, udělá to na popud policie. Musím alespoň přiznat že kniha je čtivá a podařilo se jí navodit atmosféru liduprázdného severu Norska.

6 12.02.2019

V jednotlivých pasážích jsou Pohyblivé obrázky výborné. Drží si slušné tempo a navzdory žánru humoristické fantasy vybudoval Terry Pratchett ucházející hororovou atmosféru. Bohužel příběh jako celek nedrží pohromadě. Občas jsem měl pocit, že prosakování naší reality do té Zeměplošské slouží autorovi jen jako berlička pro kritiku dnešního (tehdejšího) Hollywoodu, a jím vymyšlený svět nijak neobohacují. Vše by se klidně mohlo odehrávat v úplně jiném vesmíru a zase tolik by se měnit nemuselo.

6 24.01.2019

Tuto knihu mi nabídnul youtube, poté co na ní přeskočil už ani nevím z čeho. Většinou má algoritmus pro výběr videí mizerný vkus, ale tady se trefil parádně. Nejvíc mě dostala pasáž, ve které Orwell popisoval jak v Paříži přežít za šest franků na den. Zbytek knihy už této úrovně nedosahuje, ovšem o moc níž její kvalita neklesla. Zvlášť první část z Francie je skvěle napsaná a plná unikátních zážitků. Něco takového by si měl přečíst každý, protože prožít bych to přál jen málokomu.

6 07.11.2018

Třetí díl pokračuje tam, kde skončil ten druhý. Jak v ději, tak v přístupu. Kvalitou šel ovšem ještě trochu dolů a vyprávění ztratilo na variabilitě. Celá knížka je jen jedna protahovaná bitva, občas okořeněná sexuální scénou. A nebo alespoň chlípnou narážkou. Osobně bych místo toho uvítal návštěvu netradiční komunity, nebo setkání se zajímavou postavou. Bohužel nic z toho není k mání. Východní Evropa je osídlená pouze šílenými měniteli, a tak nezbývá než bojovat a zabíjet.

6 22.10.2018

Brilantní kniha, ukazující čtenáři nezkalený pohled na přítomnost a nabízející letmý pohled do budoucnosti. A jakoby mimochodem slouží jako zajímavý argument k diskuzi o Rusku. Pokud se nestane něco opravdu nepředvídatelného, dvacátému prvnímu století bude dominovat stále sílící konflikt mezi USA a Čínou. Ten se bude projevovat oslabováním přítomnosti USA v Evropě a také vzrůstající důležitostí Ruska v roli potenciálního spojence proti tomu druhému. Ve výsledku tak může být rovnováha v Evropě předefinována výměnou za pomoc na důležitějším bojišti v západním Pacifiku. Tuším, že EU v téhle věci nebude mít ani poradní hlas. A protože nemá sílu na ovlivnění situace ani dnes, v budoucnu na tom bude sotva lépe.

6 12.09.2018

Mám pocit, že jsem četl něco jiného než ostatní. Mně přišla knížka veskrze podprůměrná a líbily se mi na ní jen sugestivní popisy zasněžené přírody, což jsem v tomhle parném létě patřičně ocenil. Neoplývá ani napětím, ani atmosférou, ani nijak zajímavou zápletkou. Respektive má slibné náznaky, ovšem autorka není příliš zdatná spisovatelka, nebo ji potopil překlad. Některé pasáže působily vyloženě brakově a chování postav mělo do uvěřitelnosti hodně daleko. Není problém držet se před vývojem událostí, což je při čtení hororu kupodivu ještě větší vada než při čtení detektivky. Z celé knihy se mi vyloženě líbil jen popis Martinova honu na lišku. Tehdy jsem opravdu věřil, že mám v ruce kvalitní horor. Od té doby dál už bohužel úroveň jen klesala.

6 27.08.2018

Excelentní kniha, která má jen dvě drobné vady. Chybí ji víc mapek, grafů a statistik. Ta druhá, že rozbor politicko-ekonomické situace světa končí v době jejího vydání. To se jí dá jen těžko vyčítat, ovšem zamrzí to. Kdyby ji Paul Kennedy aktualizoval o posledních 30 let, přečetl bych si ji znovu, tentokrát už pošesté. Povinná četba pro každého, kdo to myslí vážně se studiem historie, ekonomie, politologie nebo geopolitiky.

6 21.07.2018

Dámy a pánové, tady máte Terryho Pratchetta v plné síle. I když mám mnohem radši Mrakoplaše a především Hlídku, tak musím uznat, že tohle je jedna z nejpovedenějších knih z celé série. Jednoduchý, vcelku tuctový příběh má překvapivou hloubku a přesah. A přestože autor z každé stránky chrlí záplavu vtipů, ani náznakem neublížil síle myšlenky. Takhle to vypadá, když píše mistr humoristické fantasy.

6 26.06.2018

Zajímalo by mě pod jaké pasáže se podepsal Frank Herbert, a jaké jsou dílem autorského dua. Kniha má ambice přijít s obřím finále, uspokojivě uzavírajícím celou předlouhou ságu. To se povedlo v příběhové rovině - konec tam opravdu je, ovšem mnohem méně v emocionální rovině. Závěr je nedomrlý. Postrádá jak osudovost, tak uvěřitelnost. Vše se zakončuje až příliš idealisticky a netypicky pro svět Duny. Popis monumentální vesmírné bitvy je stejně tuctový, jako v Křížové výpravě strojů. Překvapivá neutralizace smrtelné hrozby je přinejlepším rozpačitá a pátrání po zdroji poruch na lodi je dopředu odhadnutelné. Všechny trumfy které kniha měla, postupně bezúčelně promrhala.

6 19.02.2018

Jestli není Hyperion dokonalá kniha, tak k tomu má strašlivě blízko. Dan Simmons napsal skvost, který se vzpírá jednoduché charakteristice. Někteří říkají, že je to povídková sbírka s kolísavou kvalitou. Tihle lidé namají pravdu. Jiní říkají, že je to rozvleklá kniha, v níž je první část jen zbytečná předehra. Ti se mýlí ještě víc. Hyperion je meditativní úvaha o podstatě lidství a zároveň obraz blížící se bouře, která může lidstvo navždy spasit, nebo navždy zničit. Jako bonus představuje vizi Boha, se kterou by se dokázal ztotožnit i umírněný ateista. Á propos, víte jak poznáte epický příběh? Když se vás někdo zeptá na děj, tak zjistíte, že by odpověď zabrala půl hodiny vyprávění, neustálé odbočky a skákání v čase. A i tak by většina podstatného zůstala nesdělena.

6 07.12.2017

Snaha odhadnout vývoj událostí vzdálených víc než deset let je v podstatě věštění. George Friedman má tedy pravdu když tvrdí, že svět za sto let se může jen málo podobat tomu dnešnímu. Ale zároveň je téměř jisté, že nebude vypadat jako v jeho knize. Ta vychází z premis roku 2008. Autor správně odhadl rostoucí sílu Ruska, ovšem už nemohl a nepředvídal postupný odklon Turecka od Atatürkova odkazu, konzervativní revoluci Polské PiS, Majdan ani Donalda Trumpa. Ve druhé kapitole se žánr překlopil do beletrie a popisované události vyznívaly občas absurdně, občas úsměvně. Nebudu mu vyčítat že selhal ve snaze dosáhnout nesplnitelného cíle, ale vážně, co čekal?

6 27.12.2016

Ani nevím jestli bych přečtení někomu doporučil, protože autor sice představil a rozebral čtyři z pěti hlavních témat které dominují debatám uvědomělých lidí - chybí jen ekologie, ovšem jeho práce nemá valného smyslu. Proč se snažit pochopit argumentaci lidí, kteří běžně aplikují dvojí i trojí metr, bez špetky studu kážou vodu a pijí víno, a když se dostanou do úzkých, tak utečou k doublethinku? Takže rasa je sice nezměnitelná, ale pokud černoch volí Republikány, pak černochem být přestává. Obě pohlaví jsou naprosto rovnocené, ale to jedno je lepší než druhé. Pokud se žena rozhodne být mužem, je to projev statečnosti a zaslouží si obdiv. Pokud se ovšem stane bílým mužem, změní se ze ctnostného člena menšiny na odporného utlačovatele. Nenávist je nepřípustná, pokud ovšem není namířená proti někomu společensky nepřijatelnému, přičemž definice toho co je společensky nepřijatelné se dynamicky mění. Takhle by se dalo pokračovat snad donekonečna. Jediný racionální přístup k tomuhle šílenství je odmítnout ho jako celek, a ty křiklouny zalykající se vztekem a palčivým pocitem nespravedlnosti prostě ignorovat.

5 01.05.2024

Po nedopečené prvotině Sluneční loterie a chvílemi až nepříjemně realistické dystopii Svět, který stvořil Jones, jsem si vybral Ubik, kde P. K. Dick představil většinu svých oblíbených motivů. Mimosmyslové vnímání, ohýbání reality, všeprostupující paranoia a především neschopnost určit, jak vypadá skutečnost. Zamotaný příběh ze světa, v němž je na mincích Fidel Castro i Walt Disney, začne dávat smysl až ve čtvrté čtvrtině, aby se nakonec ukázalo, že se čtenář možná nechal lacině ošálit. Od autora jsem četl lepší i chytřejší knihy, ale jestli je pro něj nějaká nejtypičtější, tak je to tahle.

5 03.04.2024

Z kraje osmdesátek a na začátku devadesátek měli Američané z Japonského ekonomického vzestupu regulérní strach. V tuto dobu to totiž vypadalo, že se Země vycházejícího slunce stane technologickou supervelmocí s dominantním kulturním vlivem. Tato představa se přelila do několika filmů, pár knížek, reálií kyberpunku a příruček marketingu. Děj knihy Michaela Crichtona působí jako z blízké budoucnosti, v níž se tato realita opravdu zhmotnila. No a protože Američané nejsou zvyklí na souboj rovný s rovným, nese se příběhem podivně depresivní atmosféra s příchutí fatalismu a lehké hysterie. Ta vyvrcholila v autorově doslovu, který se z odstupu ukázal být mírně řečeno přehnaný. Jakkoliv tedy politicko ekonomická linie nepůsobí příliš věrohodně, zbytek knihy ji bohatě vykompenzoval. Tajemství obestírající vraždu je patřičně zašmodrchané, ale logicky vystavěné. Vrah se dá dopředu odhadnout - stačí jen správně identifikovat a seřadit autorem pečlivě rozmístěné indicie. Lhal bych ovšem kdybych tvrdil, že bez znalosti solidní filmové adaptace od režiséra Philila Kaufmana bych toho byl schopný.

5 17.03.2024

Azhareida je zvláštní slepenec vědecké sci-fi a braku. Papírově to k sobě moc nesedí, a děj opravdu občas drhne. Některé pasáže jsou příliš "odborné" a zbytečně zpomalují tempo, a některé naopak svou přímočarostí a syrovostí nepůsobí "seriózně". Ale autor má na astrobiologii vzdělání a na psaní talent, takže i když se obě části musely navzájem podpírat, vcelku suverénně si dokráčely pro plný počet bodů. Nejsou to Fabiánovi Mariňáci, ani Weinbaumova Odyssea na Marsu, ale je to skvělá kombinace obou přístupů. Název evokuje, že kniha bude součástí větší série, a já bych byl jen rád. Klidně by se další díl mohl odehrávat v jiné hvězdné soustavě, na ještě exotičtější planetě.

5 18.08.2023

U předchozího dílu jsem napsal, že 2001 pokračování nepotřebuje a zároveň potřebuje. Třetí díl už je ale vyloženě navíc. Původní příběh byl dořečen, vysvětlení bylo poskytnuto, takže už není o čem vyprávět. A. C. Clarke si to ovšem nemyslel, takže se po šesti letech k Jupiteru vrátil. Aby měl dostatečnou záminku, vymyslel zápletku o zřejmě nevykořenitelných charakteristikách člověka - o fascinaci tajemstvím a o fascinaci majetkem. Není to špatný příběh, ale od filosofického, skoro až teologického prvního dílu, a do psychologie a sociologie laděného druhého dílu je to přece jen úkrok stranou a pokles v kvalitě.

5 18.08.2023

Legendárně kvalitní a legendárně těžký gamebook, jehož dohrání mi trvalo přes dvacet let. Místnosti Pekelného domu jsou důmyslnou pastí pro neopatrného návštěvníka i zkušeného harcovníka. Než jsem ho konečně vítězoslavně pokořil, tak jsem v jeho zdech zemřel asi čtyřicetkrát. Navigace mezi místnostmi, patry a odpočívadly je tak zmatená, až jsem měl pocit, že se dům přestavuje za pochodu. Rozsáhlé rodové panství nabízí spoustu cest uvážlivě zvolených na základě posbíraných informací, na jejichž konci ale čeká jen smrt. Tucetkrát jsem zemřel při pokusu prozkoumat slibnou oblast, vždy s představou, že výhra je téměř na dosah ruky. Ve skutečnosti jsem byl už dávno mrtvý, jen jsem to ještě nevěděl. Dokonce ani volba správné cesty nezaručí úspěch, pokud zareagujete trochu jiným způsobem. Někdo by si mohl myslet že to není fér, já tomu říkám život.

5 15.05.2023

Román byl čtyřikrát zfilmován - první dvě adaptace určitě stojí za pozornost, a dvakrát posloužil jako volná inspirace, takže je jasné, že má své nezpochybnitelné kvality. Protože jsem se nejdřív dostal ke klasickému filmu z rok 1956, tak jsem očekával, že předloha bude podobně zasazená do své doby. Jenže opak je pravdou. Děj působí pozoruhodně moderně, a pokud jsem to správně pochytil, tak se dokonce odehrává v budoucnosti - respektive v budoucnosti z pohledu knihy, tedy v roce 1977. Příběh je pravověrné sci-fi, které přímočarý motiv skryté invaze obohatilo o mytologii a dalo mu podstatně zlověstnější podtón.

5 11.04.2023

Je trošku smutné, že se Douglas Adams vypořádal s dějem minulé knížky v krátkém odstavci, kterým ho trochu neuctivě shodil ze stolu. Pátý díl by v klidu mohl existovat bez předchozích dvou. Tedy, jak se to vezme. Příběh se chvíli zmateně motal, aby během posledních dvaceti stran uzavřel celou ságu téměř impozantním způsobem. Kdyby vzal Adams to lepší z trojky a čtyřky a přidal k tomu závěrečnou pasáž z pětky, tak bych prohlásil, že napsal špičkovou humoristickou trilogii. Takhle jsou z toho dva špičkové a tři průměrné díly, z nichž každý trpí něčím jiným.

5 11.03.2023