Gweny komentáře u knih

Přijde mi, jako bych tenhle příběh už někdy v minulosti četla. Nemohla jsem se totiž tentokrát při čtení ubránit jakémusi déja-vu.
Na pár stránkách se nám odehrává zajímavý příběh, který člověka donutí k zamyšlení se nad tím, jak funguje společnost. Myslím, že v jistém smyslu je příběh nadčasový. Vždyť lidé stále druhé hodnotí především na základě jejich věku. Takové ty věty "Počkej, až budeš dospělý....", "Jo, to já v tvých mladých letech...." atd. Věk, jak se zdá, stále určuje náš charakter.

28 23.10.2019

Wow. Nevím, jak jinak začít. Knih s touto tématikou jsem zatím nepřečetla tolik, ale tahle se mnou nesmírně zamávala. S mými emocemi, prožitky. Nemám problém se do každé knihy vžít natolik, že mi přijde, jakoby se příběh odehrával přímo přede mnou. Tohle pro mne byl tak moc silný příběh. Příběh s dobrým koncem, kterého se ale dožila jen hrstka lidí. Nechci ani tak komentovat to, co se dělo v koncentračním táboře, ale něco jiného.
Je v jistém smyslu naprosto úžasné, jak se Lale s Gitou dokázali vrátit - jeden k druhému i k normálnímu životu. Ti dva si opravdu byli souzeni a jejich láska musela být mocnější, než všechno na světě. To ostatně z příběhu úplně srší, stejně tak jako z doslovu jejich jediného syna. Lidé, kteří prošli hrůzami války, si poté dokázaly vážit života mnohem víc, než třeba my nyní. Alespoň mi to tak přijde. A heslo Lela: "Pokud se ráno probudíš, pak je to dobrý den." bychom si všichni měli zapamatovat a řídit se jím. Neřešit malicherné maličkosti a více si užívat a vážit života, jaký máme.
Děkuji za tento příběh a soudím, že tento typ literatury by měl být povinný. Pro každého. Na minulost nesmíme zapomínat.

28 24.03.2019

Ach pane Zafóne, po dvou letech jsem opět propadla Vašim řádkům. Na pár hodin jsem se ztratila v příbězích, které jste stvořil a ve kterých jsem se mohla, byť jen na krátkou chvíli setkat s těmi, které už znám a jsou mému srdci drazí.

Kniha obsahuje pouhé povídky, které na sebe sice nenavazují, ale přesto mají něco společného. Co to je ale neprozradím. Přečtěte si ji. Nechte se již po několikáté zlákat tajemnem nejen Barcelonských uliček a jejích obyvatel. Nic neočekávejte a dostanete vše.

Já se slzou v oku zavírám tuto knihu a přikládám ji ke čtyřem dílům Pohřebiště zapomenutých knih. Teskno na duši mi je při pomyšlení, že tento PAN spisovatel už další povídky nenapíše, ale šťastná jsem naopak za to, že ne všechny jsem zatím přečetla a ne všechny byly předloženy do našeho jazyka. Ovšem už navždy pro mě bude Pohřebiště zapomenutých knih srdeční záležitostí.

"Člověk nezrazuje ty, již ho chtějí zničit, ale ty, kteří mu podávají pomocnou ruku, třebas už jen proto, aby nemusel připustit vděk, jímž je jim zavázán." (s. 56)

27 28.01.2023

Po dlouhé době kniha, která mi zase ukázala, že mít očekávání a dělat si falešné domněnky, je zcela špatné. Čekala jsem smutnou knihu, plnou utrpení a asi i anděle a lidskou bídu.
Ale dostalo se mi srdceryvného příběhu, který by si nezavdal s ledajakou detektivkou. Sice nebylo těžké odhadnout hlavní podezřelou a i konec se dal očekávat, ale přesto byl příběh napínavý a plný nečekaných zvratů a rozuzlení.
Posledních cca 60 stránek jsem četla jak šílená, zase jsem ponocovala, jen abych věděla, jak příběh Buda skončí. Neusnula bych pár stránek před koncem...
Příběh je chvílemi náročnější, než si člověk zvykne na autorův jazyk a styl vyprávění. Taky chvilku trvá zorientovat se. Příběh se pak plynule odvíjí dál a nejen po hlavní lince, ale i po těch vedlejších.
Slzička mi párkrát ukápla, tak moc pro mne bylo čtení emotivní. Jsem nesmírně šťastná, že mám knihu ve své knihovně, protože jednoho dne ji otevřu znovu. Okouzlila mne tak, jako nemnoho jiných. ️

27 03.11.2022

"Psím posláním rozhodně není chápat, co lidé chtějí, protože to se pochopit nedá." (s. 282)

Po delší době kniha, u které jsem při čtení prolila potoky slz. Psí poslání mám ještě v živé paměti, ovšem nečekala jsem tak emotivní začátek (v podstatě mě dostala do kolen hned třetí kapitola).
Už jsem v knize nenacházela tolik vtipných scén, jako v té předchozí. A přesto jsem i navzdory bolesti v hrudi četla dál, slzy neslzy.

"Psí jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali." (s. 300)

Mívala jsem psa, 14 let. Taky to byl voříšek. A můj největší kamarád v raných školních letech, kdy jsem neměla žádné kamarády. A i když spolu už 11 let nejsme, zatím jsem si nenašla cestu k jinému. Snad jeden na druhého taky čekáme, až nám bude souzeno být opět spolu.

"V podstatě platí pravidlo: dobrý člověk je ten, kterého zbožňuje pes." (s. 283)

No, nebudu ten komentář protahovat. Pokud milujete zvířata, přečtěte si oba dva díly. Ale mějte po ruce vždy dostatek kapesníků.

27 02.10.2022

Tahle kniha je jedno velké WOW pro někoho, kdo je nepolíben tantrou, erosem i ostatními myšlenkami a sex jsou pro něho jen pouhá 2%, která zná z médií. Jana Mašková Zimolová shrnula popis knihy z mého pohledu naprosto brilantně.
V tomhle tématu jsem opravdu jen ten 2% znalec a svět, který se mi díky Sofii nyní otevřel, je najednou plný barev, zvuků, chutí, které jsem dříve neznala. Jakobych ještě před pár dny žila v černobílém světě, který ze dne na den dostal nový rozměr.
Děkuji jak Sofii za tuto knihu, tak i ženám, které jí přeložily do češtiny a všem, kdo chtějí sex posunout na vyšší úroveň ji mile ráda a bez uzardění doporučím - ať už se jedná o muže nebo o ženy. Protože tahle kniha může zprvu působit tak, že je zaměřená jen na ženy, ale je to jen iluze. Sofie se věnuje jak ženám, tak i mužům a o to víc se té knihy cením.

27 25.04.2022

Krátké a snad i vtipné povídky ze života autora - vážně ze života? Když pominu neustálé přehánění, celkem mě čtení bavilo, ale jen po dvě až tři povídky. Dál už jsem se musela do čtení nutit a nakonec to před koncem vzdala.
Mám tendenci srovnávat knihu s knížkami Zuzany Hubeňákové. Zuzana píše tak nějak s lehkostí, napřímo, zatímco René Melichar dlouhou dobu chodí kolem horké kaše.
Na druhou stranu obdivuji autorův talent pro hru se slovy a neustálou potřebu vymýšlet metafory pro všemožné činnosti nebo věci.

27 09.02.2022

"Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti zároveň nebyla dána síla jej splnit." (s. 20)

Pro mě v jistém smyslu další rozporuplná kniha, kterou nemohu, nebo spíš nechci hodnotit hvězdičkami. Většinu času při čtení jsem si říkala, zda knihu nezavřít a už se k ní nevracet. Byla jsem často zklamána, poněvadž po dlouhé době jsem od knihy "NĚCO" očekávala. Ale to "NĚCO" nepřišlo. Nedostala jsem nic... a nebo vlastně všechno. Ono totiž "NIC" je někdy taky moc dobrý dar.
Jediný způsob, jak si na ni udělat svůj názor, je přečíst si ji. Nebudete třeba se vším souhlasit, nebudete z příběhu skákat radostí, ale prosím, když už začnete číst, vydržte až do poslední strany.

"Chyby neexistují. Události, které přitahujeme, ať už příjemné či nepříjemné, jsou nutné k tomu, abychom se naučili, co se potřebujeme naučit; každý krok, který uděláme, je nezbytný k tomu, abychom dospěli do místa, do něhož jsme se rozhodli jít." (s. 63)

Velmi neotřelá témata, která jsou ještě v dnešní době částečně tabuizovaná. A přitom McEwan už před více než 45 lety napsal to, o čem se mnoho lidí bojí mluvit a přemýšlet ještě dnes.
Nemůžu říct, že by to bylo jednoduché čtení. Mnohdy dlouhá souvětí spíše lyrického rázu musí člověk opravdu číst vědomě a ne se myslí toulat někde jinde. To pak může začít číst znovu. Ale na druhou stranu, když už se do čtení ponoříte, nebudete moci přestat.

27 15.05.2021

Podivná pobídka z pera mého oblíbeného asijského spisovatele. Jak už je jeho zvykem, během líčení příběhu vyvstává více otázek než odpovědí, což je v případu Murakamiho tvorby to, co tak náruživě hltám. :)

27 22.03.2021

Působivý příběh, jehož úplný konec mě dostal do kolen. To, že s Emmou není něco v pořádku, mi v hlavě vrtalo od začátku, ale že se vše nakonec tak zvrtne, jsem tedy vůbec nečekala!
Už z první knihy od Teresy Driscoll vím, že děj si relativně v klidu plyne, a gradace nastává postupně a ten konec je nejvíce překvapivý. Nicméně nutno říci, že děj plyne klidně jen v kapitolách vyprávěných retrospektivně. V těch chronologických je to pěkný fičák.
I přes to mi ale některé kapitoly přišly zcela zbytečné (třeba ta o Matthewovi nebo Melanii - i když zase chápu, že nám je autorka chtěla trošku přiblížit i z jiné, než profesionální stránky).
I přes to téma pro mě kniha byla spíše oddychová a rozhodně ji nehodlám srovnávat s nějakými thrillery nebo detektivkami. Neměla jsem od ní žádná očekávání a tudíž mohu s čistým srdcem říci, že se mi líbí tak, jak je napsána.

27 05.01.2021

Krátká, svižná, ale svým způsobem smutná povídka z pera mého oblíbeného spisovatele. Charakter Jakuba Mohla mi v mnohém připomínal povahové rysy lidí s autismem či Aspergerovým syndromem - měl svůj zaběhnutý řád v životě, než mu jej zkazili druzí, disponoval naprosto odzbrojující pamětí a přehledem v literární oblasti, ale nejen v ní. Kdo ví, zda měl autor předlohu v někom skutečném...
Jenze povídka je i plná hlubokých myšlenek o životě... Dovolím si vybrat dvě.
"... tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monomanií, která je ve svatém svazku s šílenstvím." (s. 19)
"... nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem?' (s. 19)

27 28.12.2020

Neskutečná knížka s ohromným nejen společensko-psychologicko-náboženským přesahem. Příběh, jehož většina postav vás rozčiluje, ale přitom vás nějaká zvláštní síla nutí číst dál, dlouho do noci a pak i přes těžká víčka posledních dvacet stránek slupnout jako malinu.
Tématem, které prostupuje celým příběhem, je láska. Bratrská, rodičovská, milenecká, mnohdy bouřlivá a nepochopená, jindy něžná a tajemná. Láska, která má mnoho podob a jejíž všechny projevy člověk nedokáže za celý život poznat. Stejně jako za celý svůj život nikdy nepoznáme zcela člověka, vedle kterého prožijeme nespočet nejen šťastných chvil.
Život je tak trochu záhada, když ho prožíváme, ale o desetiletí později nám naše vzpomínky začnou dávat smysl a my pochopíme, proč se všechno muselo stát tak, jak se to stalo, abychom mohli být tam, kde nyní stojíme. A jsem si jistá, že s tímhle přesvědčením se smířila i po letech Teresa.

Od autora byla tohle má prvotina a snad se někdy v budoucnu dostanu k jeho debutu Osamělost prvočísel. Nicméně ne hned. Teď cítím, že navzdory svému zaujetí pro Giordana, bych se mu měla nějakou dobu vyhýbat. Jde o to, že ač se to na první pohled nezdá, příběh Dobývání nebe oplývá hlubokými tématy, která jsou ve většině spíše negativního rázu a můj vnitřní hlas mi říká, že je teď načase přečíst si něco odlehčenějšího, jednoduššího.

27 26.12.2020

Hold a čest Romainu Rollandovi. Je tomu už mnoho let, co jsem četla jeho Petra a Lucii, ale teprve pár hodin, co jsem dočetla tenhle skvost. Ano, skvost. Kniha hlubokých myšlenek, nadčasových myšlenek nebo možná takových, které jsou poplatny každé době i každé lidské společnosti.
"Jak známo, soudnictví je umění nazvat za peníze černým to, co je bílé." (s. 149)
Tahle kniha mi ze začátku dělala ohromný problém. Ještě někde kolem třetí kapitoly jsem zvažovala, zda čtení nevzdat, ale pak se cosi zlomilo, nejspíše ve mě a já četla ve dne v noci nemohouci se odtrhnout od tohoto srdcervoucího příběhu, když jsem i slzičku uronila a zároveň příběhu, který mi v jistém smyslu připomněl našeho českého Švejka - hlavně ve chvílích konverzace se šlechtou a vlastně i se svými blízkými. Jenže Švejkova povaha byla přeci jen ještě o něco výstřednější než povaha Colase Breugnona.
Sečteno podtrženo, jsem nesmírně ráda, že jsem čtení nevzdala a tomuto francouzskému spisovateli zůstávám stále věrná.

27 12.09.2020

Milý a pohádkový vstup do světa čar a kouzel. Jako první díl oplývá nejvíce pohádkovými motivy, a i když ke konci přichází akce a napětí, pořád se člověk nemusí obávat hororových scén.

27 28.08.2019

Další Čapkovo drama, které se mi v posledních týdnech dostalo do rukou. Opět mne vedlo k zamyšlení. Opět jsem četla se zatajeným dechem a i když jsem příběh znala ze školních lavic, přeci jsem se neubránila údivu.
Kdyby tak Čapek věděl, jak moc jsou jeho díla nadčasová!

27 06.06.2019

Kvalitu díla zpochybňovat bych si nedovolila. Je ohromná, ale bohužel pro mne je většina básní natolik negativních, že mi stačilo si je přečíst jednou, abych si některé ty hrůzy zapamatovala.

27 03.04.2019

"Dobré myšlenky jsou vždycky bláznivé, dokud se neuskuteční." (s. 335)

Elon je pro partnera něco jako superhrdina současnosti i budoucnosti. Nedávno jsem mu tuhle knihu koupila s vírou, že to bude po dlouhých letech něco, co přečte. Je velmi těžké ho něčím zaujmout. Tohle byla trefa do černého. Knihu přečetl za velmi krátkou dobu a pokaždé mi nadšeně vyprávěl, co ještě doteď o Elonovi nevěděl.
No, nedalo mi to a s nevelkými nadějemi jsem knihu po novém roce také otevřela. A světe div se, za 3 dny jsem ji zhltla jako malinu.
Měla jsem obavy z toho, že bude plná teorie, různých pojmů a pouček a bude pro mě těžké ji pochopit. Jenže to jsem se vážně spletla.
Knihu mohou číst naprosto všichni - ti, kteří už něco znají, i ti ostatní, pro něž je průmysl a vše kolem něj španělskou vesnicí.

Elon je vážně cvok. Ale je to cvok, který na úkor sebe sama vytvořil něco, čím se jen tak někdo chlubit nemůže. Ano, překvapily mě některá fakta a v určitém smyslu mi kniha otevřela oči a i přesto si myslím, že ten člověk nemůže být ze Země, nebo může, ale spíš to bude cestovatel v čase, a nebo je to prostě nějaký mimozemšťan, který se omylem vyskytl na Zemi a teď se snaží dostat zpět domů. Což ale vyvracejí podrobně popsané historky z Elonova dětství.

Co naplat. Elon dál nahlédnout do svého života i businessu jednomu člověku na zemi pro to, aby o něm napsal knihu - a svolil k tomu jen proto, aby měl nad obsahem knihy určitou kontrolu. To se dá pochopit. Nemůže potřebovat, aby mezi lid vyšlo něco dalšího, co ho bude očerňovat.

Já si čtení užila. Byly sice části knihy, které mě tak nebavily, ale pak zase příběh nabral spád a zaujal mnohem víc.

26 05.01.2023

"Základ je, že každej šéf je vůl. To tmelí jeho zaměstnance. Nejhorší je, když se šéf chce s podřízenejma kamarádit. Správnej šéf je smířenej s tím, že je vůl, a vo co smířenější, vo to lepší soubor má." (s. 218)

Kniha s názvem moc společného nemá, spíše vůbec nic. Název ale upoutá mnoho pozornosti.
Jsou to vlastně dvě povídky jakoby ze života. Nenadchnou, neurazí, člověk si při jejich čtení zpříjemní cestu vlakem nebo horké letní odpoledne. Prostě nad tím moc nepřemýšlejte a bavte se. Tak zní moje rada.

26 17.07.2022

Dlouze jsem přemýšlela, co o téhle útlé knize vlastně napsat. Jedná se o takovou malou encyklopedii o všem, co může čtenáře ke stromům napadnout - množení, choroby, výživa, funkce jednotlivých částí stromu atd...
Napsáno tak, aby tomu porozuměl i laik. Přesně toho si na knihách Petera Wohllebena cením nejvíce. Po přečtení téhle knihy se zase na svět stromů dívám jinak.

26 04.07.2022