Knihomol

kniha od:


Koupit

Jedná se o samostatné vydání titulní povídky, obvykle uváděné v knize "Amok".

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42343/big_knihomol-p35-42343.jpg 4.396
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Československý spisovatel
Originální název:

Buchmendel, 1929


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Knihomol

kaja77
21.04.2021

Kraťoučké, milé, trochu nostalgické a trochu starosvětské vzpomínání na svět, který už není, na zajímavého človíčka a jeho osud.

dr.horrible
02.04.2021

Dokonalé súvetia až k plaču. Moja najobľúbenejšia.


Ookmalej
27.01.2021

O zanikajícím světě židovského handlíře s knihami, který je duchem doby vyvlečen na mráz a ohlodán na kost. Protože žil ve světě, který se bez jeho vědomí změnil.
To vše dobarvuje autorův květnatý jazyk.

kap66
03.01.2021

Kratičká próza, do které se hodně vešlo. Čtenářsky vycepovaná povídkami, které jen nakoukly někomu do života a hned přistiženě ucukly, hlavně aby neprozradily, jak to dopadlo, jsem s úžasem přečetla tuto krutomilou drobnost. Příběh o naplněném životě, který probíhal „dokonale uzavřený v duchu“, uvnitř hlavy, jemuž dal vypravěč jednu z nejlaskavějších konečných teček, jakou jsem četla, byl navíc velice čtivý a mě uchvátil vším: postavami, dějem, stylem i vyzněním.

Gweny
28.12.2020

Krátká, svižná, ale svým způsobem smutná povídka z pera mého oblíbeného spisovatele. Charakter Jakuba Mohla mi v mnohém připomínal povahové rysy lidí s autismem či Aspergerovým syndromem - měl svůj zaběhnutý řád v životě, než mu jej zkazili druzí, disponoval naprosto odzbrojující pamětí a přehledem v literární oblasti, ale nejen v ní. Kdo ví, zda měl autor předlohu v někom skutečném...
Jenze povídka je i plná hlubokých myšlenek o životě... Dovolím si vybrat dvě.
"... tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monomanií, která je ve svatém svazku s šílenstvím." (s. 19)
"... nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem?' (s. 19)

rencovav
22.12.2020

Stefan Zweig mě překvapil už mnohokrát - třeba svou Schachnovelle nebo svými esejemi o Kakanien. I tato povídka byla svým způsobem jedinečný zážitek. Je zvláštní dívat se na svět očima dvacátých let, kdy si snad člověk myslel, že ty největší hrůzy a utrpení má už Evropa za sebou. Trochu mě mrzelo, že Jakob Mohl vlastně nebyl úplně knihomol, ne v tom smyslu, jak jsem si to představovala. Ale v této povídce měl své kouzlo. A svou myšlenku. Myslím, že se tím mé vnímání ledasčeho trochu proměňuje.

A ještě úryvek z poslední strany:
„Jen si to klidně nechte, náš starý přítel Mohl by měl jenom radost, že aspoň jeden z těch mnoha tisíc, kteří mu vděčí za knihu, si na něj ještě vzpomíná.“ A pak jsem šel a styděl jsem se před tou hodnou starou paní, která zůstala mrtvému věrná prostoduchým a přece tím nejlidštějším způsobem. Neboť ona, neučená, ona opatrovala aspoň jednu knihu, aby na něj mohla lépe vzpomínat, já však, já jsem na Mohla na léta zapomněl, právě já, který jsem měl přece vědět, že tvoříme knihy jen proto, abychom byli spojeni s lidmi i po svém posledním vydechnutí a tak se ubránili neúprosnému protivníku veškerého života: pomíjejícnosti a zapomnění.

Peter74
01.12.2020

Skvelá, úžasná kniha, ktorá vo mne vyvolala tajomný, milujúci pocit k literatúre. Ku knihám.
Zosmutnel som pri konci,
ale jedno uvedomil.
Kto niekoho alebo niečo miluje, ten s ním naveky zosta(r)ne.

Hotovson
11.11.2020

Zajímavá povídka o tom, jak válka dokáže člověku převrátit život naruby, ne-li ho úplně zničit, aniž by chtěl a to se jí nemusí ani přímo účastnit.

1