Most přes navždy
kniha od: Richard David Bach
Autor o knize: "Tato kniha je příběhem o rytíři, který umíral, a princezně, která mu zachránila život. Je to příběh o kráse a netvorech, o kouzlech a pevnostech, o silách smrti, které jsou zdánlivé, a silách života, které jsou skutečné. Je to vyprávění o jednom dobrodružství, které je podle mě v každé době tím nejdůležitějším"... celý text
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , Synergie
Originální název:
The Bridge Across Forever , 1984
více info...
Komentáře (43)
Komentáře 43 Recenze 0
Tak jsem asi čekala, nevím co a ono se nic nekonalo. Já jsem asi na tuhle literaturu pitomá. Vůbec to na mne nijak nepůsobí a spíš mě to štve.
Ale jo, kombinace love story od zcestovatelého lettuce a k tomu porce motivační filozofie. Proč ne, poeticky zabalné, pěkně se čte...sic za mě je pan Bach stále takovým filozofem amatérem a pro mě ne příliš přesvědčivým, například dobroduhovi Londonovi s jeho Tulákem po hvězdách stále nesahá po kotníky. I přesto poetičnost příběhu zafungovala.
Po Rackovi další krásná autorova kniha, která mě svými úvahami zaujala. Skvělý příběh k zamyšlení, který rozebírá filozofii vztahů.
Láska není jen touha nebo potřeba vlastnit...
I já si přeji ve snech vědomě létat a po probuzení si to pamatovat.
Kniha vás vždy zasiahne podľa toho v akom období svojho života ju chytíte do rúk. Je v nej mnoho krásnych myšlienok ktoré zahrejú na srdci. Pre mňa príliš zvlástna ale môjmu priateľovi zmenila život - preto sa ju ani neodvážim hodnotiť. Jednoducho ju treba objaviť v správnom čase a potom môže človeka obohatiť.
"Nikdy ti není dáno přání, aniž by ti zároveň nebyla dána síla jej splnit." (s. 20)
Pro mě v jistém smyslu další rozporuplná kniha, kterou nemohu, nebo spíš nechci hodnotit hvězdičkami. Většinu času při čtení jsem si říkala, zda knihu nezavřít a už se k ní nevracet. Byla jsem často zklamána, poněvadž po dlouhé době jsem od knihy "NĚCO" očekávala. Ale to "NĚCO" nepřišlo. Nedostala jsem nic... a nebo vlastně všechno. Ono totiž "NIC" je někdy taky moc dobrý dar.
Jediný způsob, jak si na ni udělat svůj názor, je přečíst si ji. Nebudete třeba se vším souhlasit, nebudete z příběhu skákat radostí, ale prosím, když už začnete číst, vydržte až do poslední strany.
"Chyby neexistují. Události, které přitahujeme, ať už příjemné či nepříjemné, jsou nutné k tomu, abychom se naučili, co se potřebujeme naučit; každý krok, který uděláme, je nezbytný k tomu, abychom dospěli do místa, do něhož jsme se rozhodli jít." (s. 63)
Začátek knihy je velmi oduševnělý, vtáhnul mě do děje a přinutil mě přemýšlet o lásce. Bohužel od půlky se celý text trochu rozpliznul a už mě vůbec nebavil. Je to velká škoda, z knihy jsem si odnesl několik zajímavých citátů a to je tak všechno...
Nestanu se Bachovým obdivovatelem.
Jeho knihu jsem četl s velkým zaujetím v prvních desítkách stran. Dokonce jsem text vnímal, co se týče atmosféry, jako nového Malého prince.
Postupně přesvědčení mizelo, až se vytratilo docela.
Navíc, když se jedná o téměř autobiografický počin. Zachycená láska v knize je popisována a rozváděna ab absurdum. Čtenář vnímá něco, čeho jakoby ani není schopen. Navíc v knize graduje příběh do astrálna a nabývá na nevěrohodnosti.
A ji ztratí po zjištění, že jejich láska nepřežila 20.století, což již v knize nezjistíte.
Kniha je po řemeslné stránce dobrá. Ale po obsahové mi přijde naivní, mírně ideologická a jistým způsobem i manipulující.
S ohledem na budoucnost smutná kniha...
"Nikoho z lidí, jejichž blízkost si chceš v životě uchovat, neber jako samozřejmost.”
Most přes navždy mi věnoval před nějakým rokem můj muž. To jsme spolu ještě randili. Román o lásce? Přesněji o hledání té jediné, pravé lásky? To přece není nic pro mě... Nicméně jsem se rozhodla, že knihu přečtu, abych zjistila, co se na ní líbí JEMU. A pochopila jsem. To je román pro NĚJ. To muž chce zůstat svobodný. To muž chce dokonalou ženu. To muž chce ovládnout svůj život. Ovšem nebýt JÍ, kdo ví, zač by JEHO život stál :-). Není snadné být dva a už nikdy sám, a rozhodovat se s ohledem na toho druhého, a ne sám za sebe. Román o přeměně dvou duší v jednu.
Teď jsem ji přečetla znovu. Něco mě k ní přitahovalo. A připomněla jsem si ještě něco, co jsem tehdy nejspíš nedocenila. Že oni se naučili snít a létat. Můj muž totiž taky ve snech létá. A já si tak moc přála se to naučit, že se mi to občas podaří taky...
"Umírání není nic jiného než vystoupení z těla, z nějž není návratu! A vystoupení z těla se můžeme naučit!”
Romantické a duchovně povznášející.
JSEM. JSI! A LÁSKA JE VŠECHNO, NA ČEM ZÁLEŽÍ!
Pokud máte rádi Bachovy knihy, tahle vás určitě potěší.
Moc nevím, co k takové knize napsat. Bachův pohled na svět miluju a dost se s ním ztotožňuju, ale zase mě překvapil. Je fakt sranda, jak se k nám různé knihy dostávají v různý čas a jak různě je každý znás čte. Láska je těžká, ale stojí za to nad ní nelámat hůl.
Vydání Nadace Lyry Pragensis je podkladem pro představení, které kdysi hráli Boris Rösner a Taťána Fišerová. Z toho plyne jednak omezený rozsah (zhruba polovina původní knihy), jednak, trochu překvapivě, upozadění vlastního příběhu a vypíchnutí spíš myšlenkové roviny díla.
Taky mám pocit, že i to, co z příběhu zůstalo, je trochu jiné než v originále. Ale to je možná dané tím, že už jsem ho pár let nečetl. A protože Most přes navždy je jednou z těch knih, které k vám při každém čtení promlouvají trochu jinak, beru tohle vydání jako pobídku k tomu, abych si příběh oživil.
Bachovy knihy se mi dobře čtou.
Filozofie vztahů je věčné a vděčné téma.
Kdo má rád typ takových knih, nebude zklamaný.
Silné myšlenky a hodnoty, ale přesto mi na knize něco nesedělo. Připadalo mi to celé trochu moc nabubřelé, dokonalé a elitářské - když to přeženu, tak trochu ve stylu "inspirujte se námi, kteří jsme již našli pravdu a lásku světa". Ale kniha rozhodně stojí za přečtení, obsahuje mnoho moudrých myšlenek, jejichž styl vyjádření určitě jiné čtenáře osloví (mě tento styl trochu dráždil, ale tím ho nechci shazovat). Líbilo se mi, že i přes veškerý idealismus se román věnuje i lidským slabostem a blokům, které nás omezují.
Tahle kniha je pro mě srdeční záležitost, takže jí nebudu zdlouhavě hodnotit... Hlavní hrdina mi byl (asi bohužel) svým jednáním dost blízký a v mnoha situacích jsem se s ním musel ztotožnit. Knihu jsem četl v období života, ve kterém jsem řešil velice podobné situace jako Richard, což přispělo k tomu, že mě tato kniha velice zasáhla. Jestli hledáte čtivou, hloubavou ,,vztahovku", našli jste. Bach píše skvěle...
Knihu jsem si koupila na základě zde přečtených recenzí. Ale upřímně mě nebavila.
Nemám ráda rozečtené knihy, proto jsem ji dočetla. S velkým úsilím, občas jsem přeskakovala.
Ke knize se určitě už nevrátím.
Nesdílím zdejší nadšení pro tuto knihu. Začátek se mi líbil velmi, ale jinak mi to čím dál víc připadá jako užvaněná pseudoduchovní slátanina a nastavovaná kaše. Díky čemu se tohle dílko stalo kultovní knihou?
Četla jsem ji už několikrát, často se k ní vracím. Tuhle knihu miluji a patří k mým Nej.
Richard umí se slovy to, co jeho pra,pra s tóny. Tam kde vás Johann Sebastian přenese svými skladbami do Nebe, Richard vám svými romány ukáže, že když chceme, můžeme to Nebe mít už na Zemi. A že jen na nás záleží, na jak dlouho. A že i kdyby to mělo být jen na chvíli, už to je štěstí, které stojí za to. A pak ho hledáte a nacházíte pořád znovu, na stále delší čas.
A tahle kniha to vypráví nejpřesvědčivěji.
Kniha se mi ze začátku a stejně tak i na konci zdála... No, zkrátka moc perfektní. Peníze nepeníze, všechno funguje, krásně si tu spolu filosofujeme, přecházíme do jiných těl, bojujeme za náš les, svou myslí dosáhneme úplně všecho, co chceme, opouštíme Hollywood, abychom šli do pouště... Všechno je to tak nějak perfektní, umělé. Nebo třeba ještě nejsem dostatečně vyspělá, abych tomu porozuměla. I to je možné. Na druhou stranu mě velmi zasáhla Richardova bitva se sebou samým. Chvíle, kdy měl pocit, že jeho svoboda je důležitější než cokoliv jiného a že je potřeba se v některých situacích vzdát něčeho, aby mohlo přijít něco podobného. Líbil se mi popis fází, kterými si jejich vztah s Leslií, možnosti, ve kterých je možné rozvíjet vztah stále dál a dál. Minimálně mi to dalo naději do budoucna. :-)
Asociace: Hrad v Pyrenejích
Miluji knihy, které jako by jen vypráví příběh o jedné lásce, a přesto říkají mnohem víc. Popisují celý svět a život každého jedince z perspektivy, které se lidstvo bude muset asi ještě dlouho učit. Perspektivy, ve které láska není jen slovo a krása není jen symetrie.
Moudrá kniha o Lásce, kde každý, kdo hledá i najde, kde nic není přímočaré, tak jako ani v životě není.... Četla jsem už vícekrát v průběhu let a moc se mi líbí stále, pokaždé v ní najdu něco nového mezi řádky. A jako třešnička na dortu pro mě - její název " Most přes navždy" mě naprosto uchvacuje...
Ač se knize nedá upřít kouzlo (jak se píše i kdesi níže), neměla jsem z ní úplně příjemný pocit. Možná je to tím, že jsem zrovna spíše ve fázi Richardova mladšího já. Možná je to i tím, že myslím, že to není jen životní fáze. Ale to se uvidí za pár (desítek) let. Každopádně z knihy jsem si vzala své a donutila mě přemýšlet i na těch místech, kde jsem s ní spíše (nebo často i razantně) nesouhlasila. Nebudu říkat, že je to "pěkný příběh", ale je to dobrý příběh a dobrá kniha s momenty, které ukonejší, a s jinými, které zvednou ze židle.
Jedna z nejkrásnějších knih o partnerství co znám. A dodneška mám husí kůži z představení, kdy vystupoval jako Richard B. Rosner a jako Leslie T.Fišerová.
nádherná knížka, srovnatelná s Rackem..... Velmi mě zaujalo, jak Leslie přibližovala Richardovi dílo jeho praprapraděčka - J.S.Bacha. Také jsem zkoušel poslouchat jinak....
Ale uvedu aspoň jednu ukázku, něco mi to připomíná......
Leslie byla ponořena do stránky 300. Četla něco z Knihy o pasivní solární energii: rozšířené profesionální vydání.
Já jsem zavřel Historii revolveru, odložil knihu na kupu Přečteno a vzal nejvrchnější svazek z hromady K přečtení.
Jak o nás knihy vypovídají, pomyslel jsem si. U Leslieiny postele: Sebrané básně od E. E. Cummingse, Souhrnná zpráva pro prezidenta, Abraham Lincoln Carla Sandburga, Jednorožci, které jsem poznal, Tento bezčasový moment, Nahnuté roky, Baryšnikov při práci, Američtí filmoví ředitelé, 2087.
U mně: Tančící mistři Wu Li, Povídky Raye Bradburyho, Letcovo dobrodružství, Vodnářské spiknutí, Mnohosvětová interpretace kvantové mechaniky, Západní jedlé rostliny.
Když jsem chtěl někomu rychle porozumět, stačilo se jen podívat na jeho poličku s knihami.
Kdybychom se všichni nechali touto knihou inspirovat, bude 95% populace žít singl, přesto mě Leslie ujistila, že samota je rozhodně lepší volba, než špatný vztah. Každý, kdo tuší, že láska je svoboda, nikoliv jen touha, nebo potřeba vlastnit, bude tímto příběhem ohromen. A to tušení nabývá každou stránkou ostřejších obrysů. Číst Richarda Bacha, je jako vstupovat do svého vnitřního já. Najednou Vám některé věci zapadají. Zažíváte to, co jste dosud jen tušili a byli jste zmatení, protože Vaše okolí má jiné normy. Tohle je kniha o odvaze odevzdání. Kolik z nás neudělalo kdysi v minulosti něco, na co nemělo dost odvahy, co bylo tak silné, že nám dodnes nedá klidu. Co už do konce dnů zůstane otazníkem: a stačilo jen jediné, poslechnout intuici a jít do toho s rizikem, že budu za blázna, nebo budu směšný, či dokonce odmítnutý. Že to bude příliš bolet? Proč se bát a nejít do všeho naplno, jediné co můžeme ztratit je důstojnost a hrdost - vyslance Ega, neboli rozumu. Buď budeme rozumní a nebo šťastní - tak šup, vyberte si!
Hledání čisté lásky...Bohužel mě neoslovil autorův styl psaní, knihu jsem dočetla jen s velkým úsilím :-)
Štítky knihy
básníci spisovatelé autobiografické prvky autobiografie
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jonathan Livingston Racek |
| 1998 | Most přes navždy |
| 1996 | Iluze |
| 2010 | Jak zhypnotizovat Marii |
| 2005 | Příručka mesiáše - Rady pro vyspělou duši |
Kniha Most přes navždy je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 521x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 170x |
| Chystám se číst | 205x |
| Chci si koupit | 27x |