gumkacik komentáře u knih

Probudíte se uprostřed noci, máte žízeň. Vstanete, vyjdete z pokoje a jdete potmě chodbou ke kuchyni. Náhle vás přepadne podivný pocit. Víte, že jste doma sami, ale stejně tak jistě víte, že někdo stojí přímo za vámi. Pozoruje vás a co nevidět vám sáhne ledovou rukou na rameno. Rychle se otočíte. Chodba je prázdná. Ten pocit známe všichni: vy, já, Alfred Hitchcock i skvělá Daphne Du Maurier, která z něj umí vytěžit maximum.

10 20.09.2014

Zápletka bezesporu zajímavá a čtenářsky atraktivní. Kniha měla spád. Výkon týmu vyšetřovatelů mi ovšem přišel nevalný. Každý si řešil svoje osobní problémy, na případ se pořádně nesoustředil skoro nikdo. Naopak někteří často působili jako po lobotomii...viz neustálé "jak jako?" a "teď nechápu, jak to myslíš...", přestože sdělení bylo triviální a nedalo se na něm cokoli nechápat. Mia, ze které byli všichni na větvi, vlastně neřekla nic, co by nenapadlo každého druhého čtenáře.

9 29.09.2016

Autor knihy hned na jejím začátku uvádí, že konkrétní příběh rodiny Landauerových je fikcí, která se odráží na historických událostech kolem reálně existujícího domu, a já v tom nevidím žádný problém. Na této knize přece není důležitá "malá" (občas pikantní) osobní historie jednotlivých postav, ale trefné vylíčení "velkých" dějin, které bouřily okolo vily, okolo naší země. Atmosféra první republiky, druhé světové války a komunismu je dobře zachycena a je skvělé, že se do ní dokázal vcítit a ostatním zahraničním čtenářům ji zprostředkovat britský autor. Postihnout ducha doby, emoce, strach, zvraty v osudech různých majetkových či národnostních skupin atd. lze nejlépe skrze osobní příběhy. Není důležité, jestli rodina, která ve vile skutečně žila, skutečně prožila to, o čem se v knize píše. Důležité je, že to mohly prožít (a také prožívaly) tisíce jiných rodin (teď samozřejmě nemám na mysli bulvární detaily typu "ten podváděl tu a ta spala s tím", ale emigraci, odloučení, ztrátu, beznaděj, absurdní shledání po letech).

8 24.05.2015

Díru do literárního světa tímto počinem Hartl neudělá, ale jako odlehčené čtení na léto k vodě to ujde. V ději je velké množství "náhod", čímž se vytrácí uvěřitelnost. Rozdělení knihy na různé pohledy dvou sourozenců je celkem fajn. Doporučuji začít Veronikou, z pohledu Jáchyma totiž její postava vyzní dost nesympaticky, zatímco v její části vyprávění najdeme k jejímu chování i nějaké ty důvody. Co se Jáchyma týče, jeho část knihy má větší spád. Jeho zážitky mi ale příjdou, jakoby si tady Hartl plnil své chlapecké sny - ať už cestovatelské či erotické.

7 11.08.2017

Kniha je sondou do života jednoho neobyčejného člověka: člověka, který měl obrovskou touhu být jako ostatní, překonat svou osamělost. Lidská mysl je stále velkou záhadou. Co vlastně tvoří osobnost člověka? Co všechno lze v mysli umělým zásahem pozměnit, aniž by došlo k potlačení původní osobnosti a k vytvoření někoho naprosto odlišného? Nad hlavním hrdinou po celou dobu proměny visí Damoklův meč v podobě Algernon. Smutný příběh je podán střízlivě, aniž by sklouznul k citovému vydírání čtenáře. Myšlenka doznívá dlouho po odložení dočtené knihy.

7 08.02.2014

Často při vaření "podvádím" a některé kroky v receptech vynechávám, protože se mi zdají jako nadbytečné. Podle toho ale taky často vypadá výsledek :D U Florentýny si podvádět nedovolím, protože mi jako jedna z mála vysvětlí, PROČ se nevyplatí daný krok přeskočit. Kdykoli se chystám vařit něco, co jsem ještě nezkoušela, jako první zabrousím na její web, kde je vše dokonale vysvětleno (včetně nákupu vhodných surovin).

6 05.08.2021

Kniha je psána příjemným stylem. Čtenář není rušen komplikovanými větami, ani překombinovaným dějem a může se do příběhu bez potíží ponořit. Vzhledem k širokému záběru knihy (co se časového rozpětí i množství postav týče) je styl psaní zvolen velmi vhodně. Postavy jsou promyšlené, z každého období sálá určitá atmosféra. Nejzajímavější mi připadal příběh Anežky, která je nucena konfrontovat se jak s komunistickým režimem, tak se svou vlastní povahou.

5 18.04.2017

Kniha nádherně zachycuje úplně jiný svět. Svět, který je pro dnešního čtenáře snad příliš subtilní: proud slov a gest, ve kterém Woolfová a její současníci vidí nekonečnou barevnost a jsou schopni rozlišit stovky drobných nuancí. Mé vidění (stejně tak jako spousty jiných čtenářů - soudě podle komentářů) je bohužel v této oblasti velmi limitováno. Proto se kniha čte těžce a místy se až může zdát, že se mluví tzv. naprázdno. Dnešní čtenář je zvyklý jít spíše po ději, a to není to, co Woolfová nabízí. Počátek tohoto neporozumění ostatně pozoruje sama Woolfová již na svých mladších současnících: "Ti mladí si totiž nedokázali povídat...Ty ohromné zdroje anglického jazyka, moc přenášení citů, kterou nám nakonec dopřává, to nebylo nic pro ně."

5 31.08.2015

Nepopírám, že kniha se četla celkem příjemně. Zmatená jsem ovšem byla z filozofických pasáží. Ty byly neohrabaně naroubovány na příběh, který místy připomínal pohádku o Popelce. Čemu měly sloužit kratičké pasáže o Husserlovi a Kantovi, je mi záhadou. Čtenář, který není znalý jejich filozofie, podle mě z tak zhuštěného útržku nic moc nepochopil a pasáž přeskočil. Pro čtenáře, který dané autory studoval, byly tyto pasáže zbytečné a zjednodušující. Snad měly dokreslit oslňující intelekt domovnice, která je schopna jen tak z hecu přečíst Karteziánské meditace a po měsíci konstatovat, že fenomenologie je šarlatánství. Husserl a jeho následovníci se touto problematikou zabývali celé roky, ale budiž, věřme domovnici, která si fenomenologií krátí čas mezi zaléváním květin, četbou Tolstého a vynášením odpadu. Zdůrazňování intelektuální kapacity mě iritovalo především u malé Palomy. Ta zpočátku působila jako spratek, který je zahořklý snad od narození. Paloma i Reneé působily stejně omezené a zahleděné do sebe, jako osoby, které kolem sebe kritizovaly. Autorka vzala banální příběh a zkusila do něj nacpat řadu problémů - počínaje propastí mezi jedinci různých sociálních skupin, přes nedostatečný zájem rodičů o děti až po absurditu lidské existence. Výsledek je prapodivný.

5 26.05.2015

Levandulový pokoj je spíš dámským budoárem, jak si ho pravděpodobně představí většina mužů - růžový a přeplácaný kraječkami. Ač je hlavním aktérem muž, čtenář je zavalen horou slz, emocí, žalozpěvů a pitvání se v tom, co která postava udělala či neudělala ve svém životě špatně. Pro čtenáře převážně cynického ražení - ke kterým se řadím - je to jako nekonečná lavina, které dost dobře nerozumí. Postavy pláčou, litují se, teatrálně se objímají a utěšují. Všichni si nakonec dokonale rozumí, přečtou si nějakou tu beletrii v měkkém křesle s kočkou na klíně a všechno je fajn. Hodně mi vadilo, že kniha chvílemi připomíná spleť instantních rádobymouder o tom, co je to láska, život, vztah, odpuštění...přímo stvořených k tomu, aby si je nějaký exot přišpendlil na facebook a doplnil je fotkou západu slunce. Nicméně sama autorka je mi sympatická. Je z ní cítit obrovská snaha vytvořit určitou atmosféru a nadšení pro věc (na konci knihy je dokonce pár receptů na některá jídla typická pro oblast, kde se příběh odehrává, aby čtenář vnímal knihu všemi smysly). Pro někoho tato kniha může být opravdu lékem a pokladem knihovničky. My, kteří raději Chucka Palahniuka, ji bohužel nejspíš nedokážeme ocenit.

5 18.05.2015

Tahle kniha mě překvapila. Čekala jsem úplně něco jiného - víceméně romanci, kde by vyzněly postavy učitelky i žáka jako oběti společenské konvence, které nedělají veskrze nic nepatřičného. V tomto duchu jsem ke knize zezačátku přistupovala, než mi došlo, že tudy se cesta opravdu ubírat nebude. Učitelka byla představena jako opravdový záporák: osobnost skrz naskrz perverzní, chladná, vypočítavá a nesympatická. Jakoby ji autorka chtěla vykreslit jako dokonalé monstrum, jehož jedinou životní náplní je hystericky skrývat známky svého stárnutí, tolerovat s nechutí svého bohatého manžela a ukájet své pedofilní sexuální touhy za všech okolností. Konec samozřejmě nebudu prozrazovat, ale podle mě byl dobrý a umocňuje čtenářův odpor k hlavní postavě. Každopádně je to kniha na zamyšlení a stála za přečtení.

5 12.09.2014

Nápad výborný, začátek knihy velmi slibný, ale pak to nějak přestalo fungovat. Autorka má nesporně fantazii, ale pokud vytvořím svět, který má svá vlastní pravidla a zákonitosti, musím čtenáře alespoň trochu zasvětit do toho, jak to celé funguje. Popravdě se mi místy zdálo, že to neví ani samotná autorka a prostě tam sází, co ji zrovna napadne. Přiznám se, že hlavně ke konci už jsem vůbec nechápala, co se děje, kde jsme, kdo patří ke komu a proč. Autorka napěchovala knihu zástupem celkem zajímavých postav, které ale zahlédneme jen z rychlíku. Např. postava Dvakrát zabité Katherine...čtenář za ní tuší skvělý příběh, který se ale bohužel nedozvíme. Knize by prospělo, kdyby autorka námět důkladněji rozpracovala, rozdělila jej do více knih a nesnažila se všechno nacpat do jedné.

4 16.01.2019

Tohle byl pro mě přešlap. Přečetla jsem v rámci čtenářské výzvy, ale kniha jde úplně mimo mě. Jak tématem, tak zpracováním. O knize jsem si předem nic nepřečetla, takže jsem nevěděla, do čeho se pouštím. Příběh se vyvíjel celkem dobře, ale od okamžiku, kdy Mack obdržel onen záhadný vzkaz a vydal se do chatrče, jsem už jen zírala, do které díry to Alenka zase spadla. Pokud nejste nábožensky založený člověk, doporučuji se knize vyhnout. Pokud jste ateista, který navíc přišel o někoho blízkého, kniha Vás pravděpodobně dost vytočí.

4 15.05.2017

Mentální výlety do cizích hlav byly zachyceny skvěle. Stejně tak pochopitelná averze Judity vůči Davidovi. Vždyť David se dokázal dotknout nejniternějších zákoutí lidské osobnosti. Nejen dotknout - David se tímto nadmíru soukromým materiálem drze přehraboval svýma špinavýma rukama. Byl to slídil, který se hroutí z toho, že svou schopnost ztrácí: že ztrácí svou výhodu a výjimečnost. Získal ale něco jiného: konečně je schopen začít budovat mezilidské vztahy. Pro ty je životně důležité, aby si člověk občas mohl bez obav myslet svoje.

4 16.06.2015

Patrick Chauvel - muž, který opovrhuje konejšivou náručí míru a materiálního nadbytku své domoviny a neúnavně se vydává dokumentovat nejnebezpečnější konflikty po celém světě. Důvod? Dle jeho slov touha podat svědectví o tom, co se doopravdy děje: otevírat lidem oči. Podle mě je tak trochu závislý na adrenalinu. Běhá mezi střelami, nedbá na svá zranění, myslí pouze na své fotky, nevydrží v klidu. Chauvel je skvělý vypravěč. Jak žije, tak píše: čtenář se nenudí ani na malou chvíli. Kniha působí velmi nestrojeně. Máte pocit, jako byste s Chauvelem seděli v příjemné francouzské kavárničce u sklenky červeného vína a hladově naslouchali jeho příběhům plným krve a potu. Kouzlo je v tom, že dobrodruzi jako Chauvel nás jednoduše fascinují.

4 22.05.2015

Absurdní a mrazivé. Spisovatel Besian a jeho žena Diana, kteří praxi krevní msty horalů zvědavě pozorují, Ďorg (jeden z horalů), který je nucen ji žít, a Mark (správce krve), který ji udržuje v chodu. Kontrast mezi Markem a Dianou je kontrastem mezi dvěma pohledy na svět, které se zcela míjejí, nechápou a navzájem zpochybňují: „Část tvrzení, jež jim princ rozvážně sděloval a jež Mark vždy považoval za nedotknutelné zákony, ztrácela veškerou sílu, poklidně se rozkládala a rozpadala, jakmile se setkala s pohledem mladé ženy. (…) Slova v jejích očích slábla a ztrácela na jistotě. (…) Něco takového se stalo poprvé a to vysvětlovalo jeho děs.“
Slova kritizující spisovatele Besiana jakoby Ismail Kadare adresoval sám sobě: „Vaše knihy a celé to vaše umění páchnou zločinem. Místo abyste pro ty nebohé horaly něco udělal, pozorujete jako divák jejich smrt, pátráte po vzrušujících námětech a hledáte zde krásu, jíž byste napojil své umění. Nevidíte však, že ta krása zabíjí…“

4 06.09.2014

Tahle kniha je jeko tekutý písek - zezačátku vypadá obyčejně, nezajímavě (navíc prostředí americké střední školy není zrovna téma, ze kterého bych byla nadšená), ale postupně se propadáte do děje a pak vás má. Nemůžete přestat číst. Není lehké zpracovat téma několikrát se opakujícího dne, aniž by z toho čtenář nebyl unaven. Tady se to povedlo víc než dobře. Na každý den jsem se vyloženě těšila. Opravdu dobrá kniha.

4 21.08.2014

Přidávám se k názorům, že kniha je zbytečně dlouhá a překombinovaná. Motivy určitých postav se mi navíc nezdály dostatečně přesvědčivé. Sněhulákovi se dařilo udržet si mou pozornost daleko lépe. Nicméně - dobře jsem si početla.

4 03.03.2014

Kniha obsahuje přehled základních problémů, které vás na cestě rodičovství mohou potkat a zaskočit. Ujistíte se tak, že vaše dítě není fracek, ale že to, co předvádí, je vzhledem k jeho věku celkem normální. Rady jsou stručné a začínají většinou slovy "neberte to osobně" či "zůstaňte klidní". Tak ještě prosím knihu na téma: jak zůstat klidný, pokud čirou náhodou nepraktikujete zen buddhismus.

3 24.02.2021

Kniha se bude líbit někomu, kdo má rád pozvolné vyprávění o obyčejném životě několika postav a rád se nechává unášet atmosférou japonské kultury. Mně ale bohužel nesedla. Děj byl pro mě nezáživný, k postavám jsem si nevytvořila vztah. Knihu jsem nechtěla vzdát, ale do čtení jsem se musela nutit, protože jsem nebyla vůbec zvědavá, jak to dopadne.

3 05.11.2017