Růže pro Algernon

(SPOILER) Na tuto knížku budu vzpomínat jen kladně. Hlavní postavou je retardovaný muž jménem Charlie. Ten je operován, aby se mu zvýšilo IQ, pomocí nového experimentu. Experiment vyjde a z Charliho se stane inteligentní muž. Po chvíli se na pokusné myši ukáže, že dlouhodobě inteligenci ztrácí. V posledních chvílích nechce s nikým mluvit, protože se bojí kritiky.

(SPOILER) Na knížku jsem se chystala dlouho. Velice silné čtení a autor dokonale dokázal čtenáři přiblížit "uvažování" dementního člověka. Ty jeho úvahy a všechno...dokázala jsem se tak do postavy vcítit a porozumět jeho myšlenkovým pochodům. Nevím co mi přišlo smutnější, jestli to, když se mu začaly rozpouštět iluze kolem vzpomínek a začal si uvědomovat, kdo se k němu jak chová/choval...nebo když naopak začal upadat zpátky do zapomnění. Když byl na vrcholu inteligence, tak mi nebyl moc sympatický skrz své chování.
Mrzelo mě také, že se nepředstavil svému otci, který vlastně celou dobu byl jako jediný na jeho straně. Na knížce také oceňuji překlad. Jako klobouk dolů, před překladatelem. Sice mi krvácely oči, ale dovedu si představit, jak muselo být těžké, dát text takto dohromady. Knížka mi trochu připomněla O myších a lidech. Filmy jsem neviděla. Knížku bych dala do povinné četby.

Opravdu hezká, ale zároveň velmi smutná knížka. V literatuře mám rád smutné příběhy, často člověka zasáhnou mnohem víc než ty veselé a zůstanou v něm ještě dlouho po dočtení. Možná i proto, že mi víc připomínají skutečný život, kde spravedlnost ani dobré konce nejsou samozřejmostí.
Přesto ji ale nevnímám jako vyloženě depresivní, spíš melancholickou a lidskou.
78%

Pro mě mírné zklamání. Jde poznat, že kniha je 50 let stará, takže příběh plyne lineárním tempem a není v něm nic, co by překvapilo či vybočilo ze zavedeného směru. Pře lety jsem skončil ve 3/4 knihy. Podruhé jsem to dal celé, ale po měsíci si nemohu vzpomenout, jak příběh skončil. Jako povinná četba ok. Za mě ale průměr. Proto jsem se rychle vrhnul na novodou klasiku s podobně skvělým hodnocením (Project Hail Mary) a dopadlo to úplně stejně. Zase zklamání.

(SPOILER) Kniha byla moc pěkná. Nejvíce mě bavil jazyk vyprávění, který se odvíjel od vývoje hlavní postavy. Příběh je celkově velmi smutný, soucítil jsem s hlavním hrdinou až do tragického konce. Příběh je je poutavý a vývoj hlavního hrdiny je povedený. Jedna z nejlepších a citově nejnáročnějších knih.

Úžasná knížka, která mě rozložila na kousky a bude nějakou chvíli trvat, než se složím zpátky. Rozhodně doporučuji.

Silně emotivní příběh o muži s mentálním postižením, který má díky vědě možnost stát se "chytrím". S nárůstem inteligence však přichází také odlišné vnímání problémů, vztahů, minulosti a celková změna osobnosti, se kterými se Charlie musí vypořádat. Kniha je velmi čtivá, zhltnuto za jeden den. A jazykový styl a jeho změny v průběhu děje, které skvěle podtrhují psychologii postavy, mě moc bavily.

Nádherná kniha. Jedno oko nezůstane suché.

Prosim jesli to pude dejte ňaky rúže nahrop Algernon na dvorku.

Krásný, silný příběh.

23.01.2026

(SPOILER) Skvěle napsané. Prostřednictvím pracovních hlášení můžeme sledovat nejen samotný příběh, ale také (spíš hlavně) psychický vývoj hlavního hrdiny Charlieho Gordona. Celý posun je krásně vidět na způsobu, jakým Charlie píše, jaká slova používá nebo co si o svém okolí myslí. Ale to činí příběh i dost emotivním. Když se Charlie vrátil do laboratoře, pochopila jsem, co se bude dít, a celou dobu jsem si říkala ne, ne, to nemůže být pravda... Ale byla. A Charlie to chápal a ta zoufalost v neodvratném osudu byla opravdu hodně smutná... Vše ještě zintenzivnil skvělý přednes Jana Potměšila.

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Samotný příběh, způsob napsání, vyústění. Nemám slov. Asi jen - velmi, velmi doporučuji.

Aká smutná kniha...

(SPOILER) Zároveň s Algernonom som čítal aj Sklený zámok - výborná voľba, keď chcete chytať nervy na rodičov a ich špecifické spôsoby výchovy. Rose sa veľmi snažila, aby bol Charlie ako ostatní, ale vzala to úplne z nesprávneho konca. Kniha, ktorá vám výborne nastaví zrkadlo v tom ako sa správať k tým, čo sú niečím iní, alebo sa v niečom výrazne zmenia. A teraz sa vrhnem na druhú polku Skleného zámku a potom budem musieť zvoliť nejakú milú, vtipnú, jednoduchú knižku, aby som vyvážil všetok ten smútok a mizériu. Aj keď ktovie. Možno je nakoniec Charlie v tom inštitúte so svojimi knižkami naozaj šťastný. Ja v to budem dúfať.

Růže pro Algernon je moje nejmilovanější kniha. Za celý svůj čtenářský život jsem prošla stovkami příběhů, ale jen málokterý se mi dostal tak hluboko pod kůži jako právě tento. Letos jsem se k ní během vánočních svátků vrátila už poněkolikáté a znovu jsem si potvrdila, proč má v mém srdci tak výjimečné místo.
Ten příběh miluji v celé jeho syrovosti, křehkosti i kruté upřímnosti. Zbožňuji myšlenku, kterou nese, i způsob, jakým je vyprávěná. Pokaždé ve mně vyvolá stejnou směs emocí, dojetí, smutek, pochopení i tiché zamyšlení nad tím, co vlastně znamená být „normální“, chytrý, šťastný. A pokaždé bolí, i když přesně vím, co přijde.
Je to kniha, ke které se budu vracet celý život. Ne proto, že bych zapomněla děj, ale proto, že s každým dalším čtením v ní nacházím něco nového, jinou emoci, jiný detail, jiný pohled. Přesně kvůli takovým knihám má smysl být čtenářem. Kvůli příběhům, které vás formují, zůstávají s vámi dlouho po dočtení a už vás nikdy úplně neopustí.

(SPOILER) Pokud máte strach ze senility, Alzheimerovy choroby, nebo se děsíte možnosti, že byste se ztráceli, přistupujte ke knize opatrně.

Charlieho inteligenční vzestup a pád, jeho přátelství s myškou Algernon a vnímání sebe sama, to jsou prvky, které se skutečně zaryjí pod kůži.

Ke konci tekly slzy proudem. K takovému zážitku se jen těžce hledají slova. Je vidět, že autor čerpal ze zkušeností s lidmi s mentálním postižením. Hrdina a jeho pracovní hlášení opravdu zapůsobí.

Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, vyprávění Charlie Gordona vás chytne hned od začátku. Kniha otevírá mnoho témat k diskuzi - vnímání a posměch lidí vůči retardovaným jedincům, postavení vědy versus morálky, etika a hraní si na bohy, zda je vysoké IQ vždy výhra aneb vývoj intelektu versus osobnosti, psychická a inteligenční vyzrálost apod. Jedná se bezesporu o nadčasové dílo.

Když jsem poprvé narazil na název knihy Růže pro Algeron, na první "dobrou" jsem si pomyslel, že Algeron bude žena a symbol růže pak bude představovat její milostné peripetie.

Nemohl jsem však být dále od pravdy. Algeron je totiž myš a růže mají připomínat její "památku".

Uvedené by mohlo evokovat brakovou literaturu s absurdní pointou, nicméně opak je pravdou. Růže pro Algeron je mimořádně inteligentní sci-fi povídka amerického spisovatele Daniele Keyese a po zásluze je zároveň jeho nejslavnějším knižním dílem.

A co činí z Růže pro Algeron tak mimořádnou knihu? Je to především její originální struktura. Kniha je totiž psána formou deníkových zápisků hlavního hrdiny povídky Charlieho Gordona, mentálně retardovaného sedmatřicetiletého muže, který pracuje v továrně na plastové krabice. Přičemž jejich struktura a obsah se odvíjí od toho v jaké fázi "inteligenčního cyklu" se Charlie zrovna nachází.

Charlie je totiž pokusným subjektem při experimentu umělého zvýšení inteligence u mentálně handicapovaných lidí. A jakou úlohu v tom všem hraje Algeron? Zcela zásadní. Byla totiž sama testovacím subjektem a pozitivní výsledky v jejím případě dávají silnou naději, že by experiment mohl fungovat i u Charlieho.

A skutečně tomu tak je. Deníkové zápisky Charlieho se od původní změti pravopisných chyb stále "evolvují" směrem k bezchybnému psanému projevu a všichni lékařští pracovníci podílející se na experimentu neskrývají své nadšení.

Jak už však asi tušíte sami, s Charlieho nárůstem inteligence přichází na přetřes i řada neočekávaných problémů. Charlie totiž přes obrovský nárůst inteligence zůstává mentálně ukotven ve věku dvanáctiletého dítěte, které je sociálně velmi neohrabané.

Nedokáže tak navazovat nové sociální vazby a ty staré ztrácí, kdy pro své kolegy a blízké začíná být nadmíru inteligentním, což pociťují jako hrozbu, když s ním nedokáží rozumově "držet krok". Vše navíc eskaluje v okamžiku, kdy Charlieho inteligence přechází v genialitu a "držet krok" s ním nedokáží ani kapacity v jednotlivých vědních oborech.

S tím se pojí zásadní změny Charlieho povahy, kdy původně usměvavý dobrosrdečný mladík, všemi v kolektivu oblíbený, se začne měnit v arogantního povýšeného génia, který není schopen pochopit, proč přední odborníci v oboru ovládají "jen" 4 světové jazyky, zatímco on sám si čte odborná periodika napříč vědními obory v jazycích jako je hindština apod.

Do toho řeší obyčejné lidské problémy jako hledání lásky, jež je však jednostranná, kdy "objekt jeho zájmu" mladá atraktivní vychovatelka Alice Kinnianová, ačkoliv má Charlieho velmi ráda, jeho lásku opětovat nemůže, neboť se "ve stínu" jeho inteligence cítí naprosto podřadně.

Charlieho k tomu dohání běsi z dětství, neboť rodiče se ho kvůli jeho mentální kapacitě zřekli a jeho sestra ho po celé mládí psychicky týrala, což se zásadně odráží v jeho psychickém rozpoložení.

Citově neukojený, ale zároveň geniální Charlie, proto míří po velmi osamělé temné stezce ze které ho vytrhne až smrt Algeron, jíž předchází velmi strmý úpadek její inteligence.

V tomto okamžiku pak abnormálně inteligentní Charlie pochopí, že podobný osud by mohl potkat i jeho, a proto všechny své síly věnuje vědeckému bádání, které má dopodrobna popsat veškerá rizika umělého zvyšování inteligence u lidí i zvířat a najít funkční řešení, aby osud Algeron nepotkal i další.

Výsledkem je pak přelomová studie, která nese jeho jméno, stejně jako jméno "prvotního průkopníka" myši Algeron.

Ačkoliv bych se mohl rozepsat o tom, jestli Charlie funkční řešení pro zastavení procesu degradace zvýšené inteligence nalezl, jestli se usmířil se svou rodinou a jestli nakonec našel lásku, věřím, že to není potřeba. Chci totiž nechat na každém, kdo se tuto útlou, ale myšlenkami bohatou knížku, rozhodne přečíst, aby odpověď na tyto otázky nalezl sám.

A stejně jako já si utvořil vlastní závěr cesty hlavního hrdiny, který otevřený konec knihy nabízí. A ať už si vybere pozitivní závěr nebo negativní (jako já) věřím, že jeho pocity z knihy zůstanou stejně jako u mě velmi hluboko zakořeněny a ještě dlouho bude o myšlenkách této brilantní sci-fi jednohubky přemýšlet a sám si odnese ty, které mu připadají nejpříhodnější.

Pokud bych měl vybrat já za sebe tu která mě nejvíc ovlivnila, pak ta, že nezáleží až na tolik na tom, co má člověk "v hlavě", pokud má dobré srdce. A ačkoliv je to něco co by mělo být samozřejmostí, ne vždy tomu tak je, což Růže pro Algeron odhaluje v celé své "nahotě".

A ať už si najdete v knize totožnou nebo jinou "stěžejní" myšlenku, věřím, že jí budete obohaceni, stejně tak jako o nesmírně kvalitní čtenářský zážitek.

Nesmírně silná a emotivní sci-fi povídka, jež ačkoliv byla napsána před více než 60 lety, zůstává naprosto poplatná dnešní době. Daniel Keyes v Růži pro Algeron "servíruje" pestrou směsici hlubokých myšlenek, emocionálních "horských drah" a brilantně vykreslených charakterů, což vše jako celek funguje na výbornou. Kdo má rád trochu vědečtější sci-fi proložené inteligentním příběhem, s Růží pro Algeron nemůže šlápnout vedle.

Silný príbeh o zmysle bytia. Tento príbeh som poznal z viacerých filmových variácií, ale aj tak vo mne pri čítaní najviac rezonoval Huxleyho Brave New World. Snažiť sa zapadnúť a chcieť byť šťastný, alebo vystúpiť z priemeru a namaľovať si na chrbát terč a čeliť posmechu a závisti. Už viem, prečo bývam permanentne naštvaný, len sa modlím, aby mi Dr. Alz nezavaril mozog, ako chuderke Algernon.

V této knize se zamyslíme snad nad vším, co život přináší. Jak se chováme jeden k druhému, jak důležité je být chytrý, nebo ne? Že o to vlastně ani tolik nejde? Důležité je mít rád a milovat lidi takové, jací jsou. Nepovyšovat se, ale ani neopovrhovat. Mít kamarády, lásky a užívat života. A IQ? Každému nějaké bylo dáno do vínku, někomu více, někomu méně. Můžeme ho zlepšovat pílí a učením, ale ne ho získat prášky či operací. A asi je to tak správné.
Určitě hodně zajímavá kniha a každý by si ji měl přečíst a zamyslet se. Jací jste třeba právě vy?