Růže pro Algernon

12 07. května

Nadčasové, dojímavé, pravdivé ... inteligence a vzdělání, které nekultivuje lidský cit, nestojí za nic ...

2 22. dubna

Ještě štěstí, že jsem zhruba uprostřed Gaussovy křivky rozložení IQ v populaci. Avšak zatímco pravá strana s nízkým IQ se, jak vidno v knize, s pocitem spokojeného života nevytlouká, vysoký intelektuál je zjevně dar, a současně prokletí.

8 10. března

Knihu hodnotím velmi kladně, ať už z důvodu působivého, neobvyklého děje, tak také díky následnému shlédnutí divadelního představení v Praze. Při čtení tohoto díla mi nejednou vletěla slza do očí. Objevily se však i vlny štěstí, například, když byl hlavní hrdina na špičce svého snu k chytrosti. I když nebylo v knize zmíněno zrovna nějaké přirovnání, tak ze čtení vyplynulo, že pokud je člověk méně chytrý, tak je spokojený, protože v okolí vnímá samé kamarády. Když je dotyčný průměrný začne si všímat různých druhů povahy, ale pokud je abnormálně vzdělaný, tak ztratí vše jako tomu bylo v prvním případě, protože to je on, kdo odsuzuje, ty méně vzdělané. Nejlepší části byly vylíčeny s bílou myškou, koneckonců za nic nemohla, když si ji vybrali k pokusu a nezbývá nic jiného než jí vzdát hold.

11 26. února

(+ SPOILER) Žádná kniha mě už dlouho takto neuzemnila. Po přečtení mi bylo hodně smutno, málem k pláči. Strhující příběh retardovaného Charlieho, který se spolu s laboratorní myší Algernon stane účastníkem vědeckého pokusu na zvýšení inteligence. Na stránkách hlášení sepsaných či namluvených Charliem sledujeme jeho osud, od oslovení, operace, vzestupu inteligence, náhlého prozření, že genialita je pouze dočasná a následně smutný pád, kdy Charlie pozbývá všech nabytých schopností a končí v útulku pro retardované. Ten smutek, fatalita a zoufalství, vlastní rozklad v přímém přenosu... musela jsem to dlouho rozdýchávat.

7 16. února

(+ SPOILER) Ten pozvolný návrat demence mi přišel daleko děsivější než cokoli, co kdy napsal Stephen King.

11 15. února

Už je to dlouho, co jsem četla tuhle knihu. Ale mám ji pořád v živé paměti. Když má totiž příběh určitý přesah, už mi uvízne nejenom v hlavě navždycky...
Někdo tu psal, že je příběh téměř smutný. Já myslím, že je smutný velmi. Asi záleží, jakýma očima se na něj díváme. Já je měla plné slz nejen na konci. Určitě se ke knize vrátím!

9 28. ledna

Tato kniha mne bavila už kdysi v rámci povinné četby a nyní, po 20ti letech mne bavila snad ještě více - ale jinak... Možná až nyní po kuse života a zkušeností ji dokáži naplno pochopit a docenit, určitě doporučuji!