georgearrow komentáře u knih

Knížka je útlá, ale hutná. Nečetla se zcela lehce, ale některé pohledy na výkladová paradigmata českých dějin byly pro mě objevné. Vypadá to, že se v současnosti hraje o hodně. Důležitý postřeh: "Přistoupit na to, že voliči Zemana a Okamury jsou morálně horší nebo intelektuálně omezenejší než 'druhá půlka,' by znamenalo přijmout jejich obraz politiky a společnosti. Tvoříme jedno politické společenství, a proto se navzájem vůči sobě musíme chovat jako rovní k rovným a respektovat se přes všechny politické a sociální rozdíly."

2 02.06.2019

Ke knize doporučuji též famózní Umění války od čínského vojevůdce Sun-C'. Pak zjistíte, že žádné sebezdokonalovací, vztahové a managementové publikace nepotřebujete.

9 22.03.2019

At už budete válčit v zaměstnání nebo doma v kuchyni, Mistr vám dá mnoho rad a pokud jim budete naslouchat, budou vaše bitvy vítězné ;-)

2 22.03.2019

Možná že jsme Řehoř Samsa a že si jenom namlouváme, že naši blízcí nás "milují." Kdo by obstál v této hmyzí zkoušce? A když naší příbuzní zestárnou a stanou se brouky, kteří leží na zádech a hýbají nožičkami, jak se zachované my? Tahle povídka je o nás.

9 20.03.2019

Až vás napadne, milí pánové, odjet s mladou kočkou do velkoměsta na cestu snů, s tím, že ošoupanou manželku nechate na vesnici, vemte si tohle na cestu s sebou. Jedinečná charakteristika úpadku člověka.

4 15.03.2019

Psychosomatika ve smyslu oblbování hlupáků (a zoufalých lidí) v gardu Klímová, AKTIP a spol. je mi z duše odporná. To, s čím přichází Honzák, ale nemůže být vzdálenější nějakým šarlatánským ubožákům. Knížka je opravdu prvouka, základem, který v podstatě každý z nás zná, ale přesto nás přivádí k zamyšlení nad každodenností, smyslem našeho pinožení, odpuštěním, štěstím, davovostí. Autor se též zabývá svými oblíbenými tématy jako je mikrobiom a placebo/nocebo.

3 09.02.2019

Ta knížka má sílu. Konečně jsem si ji přečetl po denících a korespondenci s Přidalem. A k tomu trochu Plathové. Neveselé čtení pro zimní večery. Nalijte si skleničku koňaku.

21.01.2019

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl (a nebylo jich málo) jsou Zábranovy deníky, které vyšly pod názvem Celý život. Proto jsem nedočkavě sáhl po jeho korespondenci s Antonínem Přidalem, kterého si pamatuji nejen jako kultivovaného moderátora Klubu Netopýr, ale i jako překladatele Pana Kaplana, nad kterým jsem řval smíchy.

Tato korespondence mě nezklamala a snad nezklame ani vás. Sice ze začátku může trochu nudit, ale posléze vyvstává obraz komunismu neméně zachmuřený než v Celém životě. Ale též radost z umění, z jazyka, z krásné básně. Ke konci jsem se bál, protože se neodvratitelně blížilo chmurné finále. A i když Plathová nebyla nikdy mojí nejoblíbenější básnířkou, rozhodl jsem se, že asi už přišel čas ...

2 13.01.2019

Tak tohle je totální pecka. Asi si ji užijete, pokud bibli trochu znáte, ale i neznaboh ocení vtipnou aktualizaci Knihy knih. A hlavně se můžete zamyslet nejen nad smyslem křesťanství, což nikoho asi moc v dnešní době nezajímá, ale hlavně nad poselstvím života Ježíše Krista, a možná vám vyjde, že to byl docela cool týpek.

4 01.01.2019

Knížka je as trochu hype, I když určitý půvab plynoucí ze spádu vyprávění má. Legraci ani vtipy moc nečekejte, je to smutek na druhou. A je tam i ten holokaust, i když by možná být nemusel.

1 01.01.2019

Vždy jsem měl rád knižní rozhovory, ať je to Timothy Snyder s Tonym Judtem, nebo pan Palán s panem podivínem (Btw, na Vánoce mám další Palánův rozhovor s Marií Svatošovou a též to není zklamání!)

V této knize se zamyslíte nad mnoha věcmi, a jak Palán v novinovém rozhovoru k vítězství v anketě Lidových novin (ach jo, ale sem snad roundupí prsty nesahají) řekl, jde o rozhovory UŽITEČNÉ. A opravdu, i když se budete některým ulítlým názorům smát, v posledku si NĚCO můžete odnést i pro svůj život, který trávíte v přetopeném obýváku s MILIÓNY svých VĚCÍ, které vás jenom poutají k "Impériu konzumu" (pojem, který použil jiný šumavský výstředník, pan Mlčoch, jehož lifestyle mapuje dokument Stále spolu, o kterém mimochodem Palán mluví v předmluvě knihy.)

6 31.12.2018

Dobré čtení pro fanoušky psychoanalýzy (btw, zdálo se mi, že Yalom dost "opisoval" z filmu Freud z roku 1962 - který velmi doporučuji!). Jinak ovšem velmi zdlouhavé čtení, ovšem možná pro ty, kteří se vzpamatovávají z nešťastné lásky to může být léčivé.

2 29.12.2018

Tak takové to bylo... A věk jedenadvacátý? Asi o sto let lepší.

27.12.2018

Stejně jako Europeana je i tato kniha konečně o něčem, není to bezduchý výplod komerčního psaní, ale až na dřeň jdoucí vivisekce kreténské bezduchosti současné doby. Bomba! (asi vodíková ...)

6 27.12.2018

Kniha shrnuje poznatky o člověku jako tvoru, který ke své existenci potřebuje moc, ovládání druhých, o lidech, kteří se k výkonu moci dostávají a o tom, jakým způsobem se na ni stávají závislými. Doporučuji každému, k pochopení světa, ve kterém žijeme, je to fajn knížka.

1 03.11.2018

Kniha je napsaná v rychlém a strhujícím tempu, dá se přečíst jedním dechem. I když jsem nikdy fanouškem Mašínů nebyl, jejich příběh jsem pochopil a je srozumitelný a ve srovnání s ubohostí a nechutnostmi komunistů jsou to v mnohém imponující postavy. Jejich otec, jeden ze tří králů, umíral se zvoláním "Ať žije Československá republika!" Tak ať ta naše taky žije, ať je kolem nás víc takových lidí, jako byli Mašínové a lidé, kteří jim pomáhali.

PS V roce 2019 snad přijde do kin film, který podle knihy točí režisér jménem Mašín (ne, to není shoda jmen).

7 03.11.2018

Výborný rozjezd, poté trochu rozmělněný prostředek, možná by to stačilo na povídku a nebylo třeba knihu tolik natahovat. Žárlivost v trochu arabském pojetí, i když primárně budou českého čtenáře asi zajímat reálie. Kniha není marná a příjemné zkrátila rozžhavené odpoledne u vody. Možná trochu zbytečná je aluze na Kreutzerovu sonátu, trochu se mi zdá, že jsou v módě aktualizace klasik a odkazy na západní kánon od autorů nezápadních (Murakami je v tom mistr), přitom příběh Sajjida Kašuy by to ani nepotřeboval.

19.08.2018

Vlak: prumernost v extremnich situacich. Letni romance a deziluzivni zaver. J

13.08.2018

Čtu Juráčkovo deníky pěkně za sebou - od pubertálního začátku, přes filologii a Nymburk až ke třetímu svazku, který se také týká tvorby Případu pro začínajícího kata, který jsem tedy včera - šlo o jakousi oddalovanou rozkoš - poprvé v životě shlédnul.
Takže - tento díl je celkem logicky ze všech zatím vydaných svazků nejčtivější, nejzajímavější, nejpronikavější - pokud někdo není fanda memoárové literatury, ať si přečte alespoň tento. Na druhou stranu je skvostné sledovat vývoj (ale i nevývoj!) Juráčkovo osobnosti v proudu času. I když mi není jeho osobnost sympatická (komu je? napište ...), jsou chvíle kdy mu velmi rozumím ...

Spát, jíst, pít, milovat se, pohybovat se odněkud někam jinam a zpátky, vnímat narůstající čas - víc už toho snad ze života nezbylo, jenomže to není lidský život, to je existence vězně, jemuž neřekli, jak dlouho bude uvězněn, a jenž si nejistě namlouvá, že to snad jednou skončí.
Životem?
Smrtí?
Čím to skončí?
Nebo to nikdy neskončí?

01.08.2018

Fantasmagorie (mluvící kočky, sadistický Johny Walker, ryby z nebe atd.). Čte se krásně. A ptal jsem se sám sebe, jsou opravdu vzpomínky v me knihově to, co jsem já sám? A je nám souzeno jen ztrácet...

1 26.07.2018