farys_books
komentáře u knih
Smrtelné stroje
Philip Reeve
Tahle knížka byla dobrá. Díky tomu, že jsem viděla film, jsem samozřejmě znala děj, ale i tak mě spousta věcí dokázala překvapit, hlavně pak na konci.
Vlastně bych řekla, že kdybych byla mladší a neznala film, tak knížku považuju za vynikající.
Možná bych uvítala více mechanismů toho, jak vlastně fungují pohyblivá města, jak to vlastně všechno vzniklo a jaká je situace ve světě, ale chápu, že něco by bylo moc popisné na knížku mladé. A je možné, že něco víc se dozvím v dalších dílech, které bych si rozhodně někdy chtěla přečíst.
S tím, že se jedná o knížku pro mladší čtenáře se taky pojí to, že většina hlavních postav byla dost mladá. Bohužel mi občas nesedlo to, jak se někteří chovali až moc dětinsky. Ale na druhou stranu, někdy z nich vyšla docela velká moudrost.
No a nakonec nemůžu nezmínit jednu věc, která se mi na tomhle vydání moc líbila - to, jak hezky je tu vyřešená filmová obálka. Filmový motiv je totiž jenom na přebalu a pod ním knížka krásně ladí k ostatním v sérii, které přebal nemají.
Noci běsů
Kateřina Šardická
Po tom, co jsem loni přečetla Zmizení Sáry Lindertové, jsem věděla, že Noci běsů chci číst taky. Autorka totiž umí jedinečně zapůsobit na smysly čtenáře a přenést ho do příběhu.
Což se přesně stalo i tady, jen jsem si to nějak nedokázala patřičně užít, protože jsem knížku četla v létě na sluníčku a u moře.
Knížka se četla moc hezky a děj svižně ubíhal, možná jen konec byl trochu moc urychlený a zasloužil by si trochu více rozvést. Zato ale velmi pozitivně hodnotím nepředvídatelnost.
Místo, kde se příběh odehrává, mi tak moc evokovalo můj vlastní domov (malá vesnice, kde každý zná každého a drby se jen šíří), až to bylo trochu strašidelné.
Z hlavních postav mi sedla jenom Dorka, všechny děti, co zmizely, byly takové... Divné. Ale to už je část příběhu a patří to k němu.
Jo a sice to do příběhu sedlo, ale na můj vkus tam bylo trochu moc domácího násilí.
Takže sečteno a podtrženo, moc se mi líbilo zasazení knihy do staré slovanské vesnice, ale nedokázala jsem se tak úplně vžít do atmosféry příběhu. Celkový dojem je ale velmi pozitivní a já se těším na další autorčinu knížku.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Čtení téhle knihy jsem dlouho odkládala a vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem slyšela názory ostatních, že se hodně pletou postavy a místa, což mě dělá problém skoro všude. Ale tady jsem ten problém kupodivu neměla.
Ano, děj se odehrává na více místech, dokonce i na více kontinentech, ale postavy jsou napsané tak, že jsem si je nepletla (dobře, možná některé vedlejší mi trochu dělaly potíže) a vždycky jsem věděla, v které části světa jsem. K tomu pomohla i skvělá mapa.
Co se týče příběhu, ten mě hodně překvapil. Hlavně tím, jak byl nepředvídatelný a plný nečekaných zvratů. Ani na chvíli jsem se nenudila. Ze začátku se na čtenáře vysype možná trochu moc informací, ale když tomu dáte čas, tak do sebe všechno zapadne.
Postavy se nám tu různě míchají, cestují a setkávají a většina z nich jsou ženy. Což je super. Taky se mi tady moc líbila romantická linka, což se moc často nestává.
Moc se mi líbilo zapojení draků, jen se nemůžu zbavit dojmů, že bohužel dost upozaděni.
Sečteno a podtrženo, Převorství u pomerančovníku se mi moc líbilo, ať už nápadem, propracovanosti, nebo provedením. Doufám, že se autorka do tohoto světa někdy vrátí a třeba poodhalí nějaký příběh z minulosti.
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Dědictví krve je knížka, jejíž čtení mě dost bavilo - rychlý spád, relativně příjemní hrdinové, nějaká ta pomalá chemie mezi nimi... Zkrátka příjemná young adult knížka. A slovanské prostředí je krásnou třešničkou na dortu.
Jenomže, jak jsem se prokousávala dějem, tak jsem objevovala plno typických YA klišé. Hlavní hrdinka je 'skrytá princezna', má speciální a naprosto jedinečné schopnosti, zjistí, že svět není takový, jaký si ho představovala,... Zkrátka něco, co už jsem četla mnohokrát.
Velmi ale oceňuji to, že nám autorka ukázala i vnitřní boj hlavní hrdinky o tom, jestli by měla používat svou moc, nebo neměla.
Samotný koncept Spřízněnců byl také zajímavý, jen bych o něm uvítala trochu víc informací. Třeba v dalších dílech.
Město z popela
Cassandra Clare (p)
Rereading po cca osmi letech.
Příběh plynule navazuje na první díl, dál poznáváme postavy.
Co se týká postav hlavních, tak jsem měla trošku problém s Clary a jejím chováním, úplně mi v tomto díle nesedlo.
Jinak jsem víceméně neměla s knížkou problém vůbec žádný - až na některé detaily - a znovu jsem si připomněla, proč se mi před lety zalíbil styl psaní autorky ????.
Celkem 4,5/5★
Star Wars - Před probuzením
Greg Rucka
Před probuzením je knížka pro všechny, kteří chtějí pochopit motivy postav ze star wars sequelů.
Tři příběhy popisují životy tří hlavních postav - Finna, Rey a Poea - před epizodou sedm. Finna jsem měla z filmového tria ráda nejméně, ale tahle kniha mi na něj dost změnila názor a hlavně i vysvětlila, proč ve filmu dezertoval.
Příběh Rey byl vesměs takový nijaký, už od začátku jsem věděla, jak dopadne (a to nejenom kvůli tomu, že jsem viděla film). No a příběh Poea byl plný akce a z celé knížky se mi líbil asi nejvíc. A taky popisuje jeho myšlenky, proč a jak se přidal k rebelům a jak se seznámil s princeznou Leiou.
Celá tahle série je navíc moc hezky graficky zpracovaná - a to nejen obálkou. Uvnitř najdete například ilustrace, na které se moc hezky kouká.
Celkem dávám 3,5 ★.
Průsvitní
Martin Šinkovský
Tak s tímhle příběhem jsem si nerozuměla.
Ze začátku knížka vypadala nadějně. Pak ale bohužel přišel dlouhý úsek, který prostě nebyl dobrý. Přišlo mi, že děj skákal z jednoho místa na druhé, měl hodně odboček a nijak moc mě nebavil. Strašně mě překvapilo, jak bylo v knize hodně homofobních a xenofobních situací, bez kterých by se kniha, alespoň za mě, obešla. Děj mě začal bavit až když se hlavní postavy setkaly - což je až skoro na konci knihy.
Co se týče úplného konce, tak ten jsem upřímně nepochopila. Zkrátka nevím, co si mám pod celým epilogem představovat. Nicméně jinak byly poslední kapitoly vcelku uspokojivé, když se na ně dívám vzhledem ke zbytku knihy.
Já vám tedy tento příběh nemohu doporučit, negativa tu převážila nad pozitivy.
Co však musím vyzvednout, je krásně zpracovaná grafika knihy - obálka, předsádka a detaily v knize.
Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel
Vanessa Jones
V první řadě musím říct, že jsem nezažila to, co hlavní hrdinka, takže ji tak úplně nemůžu pochopit. Každopádně, knížka byla velice čtivá, o tom svědčí i to, že jsem 50 % přečetla za tři hodiny. Co mi však strašně moc vadilo, byly skoro všechny postavy. Každý z těch studentů tam byl tak namyšlený, až mi to nepřišlo reálné. Plus všichni byli až nechutně talentovaní, tedy až na hlavní zápornou postavu, kterou jsem spíš litovala, než abych ji neměla ráda.
Co jsem si zjistila, tak autorka sama pochází z podobného prostředí, jako nám popsala v knize. A pokud se víceméně držela reality, tak...
Každopádně, děj byl vcelku předvídatelný a myslím si, že epilog (čti lehký cliffhanger) v knížce klidně mohl chybět.
2,5★
January a Deset tisíc dveří
Alix E. Harrow
Knížka mi ze začátku nesedla kvůli stylu, jakým byla napsána. Zhruba do půlky jsem se musela do čtení lehce přemlouvat a celá tato část byla hodně předvídatelná - co mělo působit jako velké odhalení jsem uhodla asi sto stránek předtím.
Nic z toho však neplatí na druhou polovinu knihy, která byla něco naprosto jiného. Hlavní hrdinka se trochu vzpamatovala, děj k sobě přibral nějakou tu akci, zkrátka přišlo něco, co mě bavilo.
Celkově se mi líbil prvek knihy v knize, i když ta kniha uvnitř byla ze začátku hodně odborná. Nicméně mě příběh "v knize" bavil o trochu víc, než příběh January.
Konec mě překvapivě hodně dojal a líbil se mi + navíc je to standalone, takže byl příběh hezky uzavřený.
Mínusem pro mě byl nevyužitý potenciál dveří a dalších světů, o kterých jsme se dozvěděli vždy jen málo a ještě k tomu z vyprávění. Klidně bych uvítala více cest mezi světy a zdržení se tam.
Celkově hodnotím lehce nadprůměrně, myslím si ale, že hodně lidem sedne více než mně, právě díky stylu psaní.
Sny andělů a chimér
Laini Taylor
Ze začátku jsem měla pocit, jako bych četla nějakou úplně jinou knihu, než poslední díl Dcery kostí a dýmu... Ten pocit se mě držel docela dost dlouho, protože mi připadalo, že je knížka od úplně jiného autora, a špatně se mi četlo. Zhruba v půlce se to ale přehouplo do starých kolejí a už nastoupil zase známý pocit.
Příběh je úplně jinde, než co byl v první knize, tady je o dost komplikovanější a propletenější. Často mi přišlo, že mi něco nedochází, nebo že nechápu, co se vlastně stalo.
Co se týče vypravěčů, tak nám tady přibyla jedna hlavní postava - Eliza. Kapitoly s ní mě bohužel moc nebavily a dost často brzdily děj. Ostatním však nemám moc co vytknout a Ziri je stále mým oblíbencem.
Docela mě překvapilo, jak se celá kniha rozuzlila a jak skončila.
Dny krve a hvězdného třpytu
Laini Taylor
Druhý díl Dcery kostí a dýmu byl tak trochu vycpávkový, poněvadž se v něm skoro nic důležitého nedělo. Řekla bych, že něco významného pro děj se odehrálo na posledních pár stránkách, které byly opravdu super, na 5 hvězdiček. Škoda, že se v takovém duchu nenesla celá kniha. Ač byl druhý díl pouhou vycpávkou, tak se i tak četl dobře a rychle, dokonce mě to 'poklidné dění' i bavilo. Nicméně bych uvítala trochu víc interakce mezi postavami.
Co se týče postav, tak jsem si v tomhle díle hodně oblíbila Ziriho, kterého mám momentálně asi radši, než Akivu. No a samozřejmě Zuzana a Mik, to jsou zlatíčka. Jsem zvědavá na třetí díl a jak to celé dopadne.
Královnovrah
Sebastien de Castell
Královnovrah, stejně jako předchozí díly, je krásné fantasy dílo, které nám dává hodně myšlenek do života.
Konkrétně tahle knížka byla plná různorodých témat, nečekaných zvratů a intrik, bohužel ale obsahovala méně humoru, který mám u knih Sebastiena de Castella tak ráda.
Docela mě překvapila proměna Kellenovy osobnosti, tentokrát už se neštítí ani vražd (skoro) bez důvodu. Ale když si vzpomenu, jakým klučíkem byl Kellen v prvním díle, musím složit autorovi poklonu, jak bravurně dokázal Kellenovu změnu popsat.
Opět se mi líbilo, že kniha přímo nenavazovala na předchozí díl, což znamená, že jsem v hlavě nemusela lovit všelijaké drobnosti, které jsem mezitím zapomněla.
Těším se, až si přečtu další (a poslední) díl a jsem zvědavá, jak autor celou sérii ukončí.
Dcera kostí a dýmu
Laini Taylor
Tahle knížka mě dost příjemně překvapila.
Šla jsem do ní v podstatě bez očekávání a to se, myslím, vyplatilo. Celkově bych tuto knížku ale doporučila spíš mladším čtenářům.
Začátek byl sice trošičku pomalý a chvíli jsem se nemohla začíst, jakmile se ale děj rozjel, tak už jsem se čtením problém neměla. Dost často jsem si taky říkala, že nic nechápu, ale byla jsem na tom stejně jako hlavní hrdinka Karou. Později mě však začal více bavit příběh z minulosti - příběh Madrigal.
Jo a poslední detail - velmi se mi líbilo, že se většina knížky - ač byla napsána zahraniční autorkou - odehrává v našem hlavním městě.
Supernova
Marissa Meyer
Tenhle díl byl asi nejlepší z celé série a troufám si říct, že i nejlepším zakončením série, jaké jsem kdy četla. Tedy až na epilog, ten do toho nepočítám, ten se mi nelíbil a přišel mi trochu zbytečný a nedomyšlený.
Konečně tady dojde k tomu, že praskou tajné identity Novy i Adriana, i když trochu jiným způsobem, než jsem čekala. Obzvlášť s Novou. A když už jsme u ní, tak musím přiznat, že mi v tomhle díle lezla dost na nervy svým neustálým lpěním na Aceovi. Na druhou stranu, líbil se mi vnitřní boj, který v sobě sváděly její dvě identity - ta superhrdinská a ta padoušská.
Nakonec celá kniha vyústí ve velkou bitvu a vyřeší se tak epickým způsobem, že je vidět, že to autorka měla promyšlené už od začátku. Na rozdíl od jiných věcí, například to, co se co se odhalí v epilogu. Tahle záležitost mi přišla dost nedomyšlená a já jsem v ní viděla díry. A celkově se mi ten epilog nelíbil, nejen tímto odhalením.
Je to ale jen nepatrná část knihy, to důležité se odehrálo před tím a to bylo to hlavní. A krásné.
Bitva o labyrint
Rick Riordan
Celý tenhle díl je jedna velká jízda, a to až taková, že jsem ho přečetla ani ne za den. Rozhodně nejlepší díl celé série, je nabitý akcí, ale nechybí tady ani ty ostatní důležité věci. Stránky vám prostě tak nějak ubíhají pod rukama, až najednou zjistíte, že je konec a že do konce série vám zbývá už jen jeden finální díl.
Vždycky se strašně těším na to, jaké další mýty a báje převede autor do současného života a ani tady jsem nebyla vůbec zklamaná. Moc mě tak baví a je vidět, že Rick Riordan to prostě umí.
Jo a na to, že ve mně normálně knihy nevyvolávají moc emocí, tak tady jich bylo docela dost, zvlášť poslední kapitola, u té jsem měla co dělat, abych se nezačala nahlas smát.
Prokletí Titánů
Rick Riordan
Zřejmě se už budu opakovat, ale tohle já prostě můžu. Miluju tu řeckou mytologii propojenou s dnešním světem, miluju celkově ten nápad příběhu a miluju tuhle knížku. Můj druhý nejoblíbenější díl série, i když je tu pár velmi otravných postav, které moc nemusím (ahoj Thalie, ahoj Bianco...). Taky se tady ale poprvé objeví moje nejoblíbenější postava.
Možná, že na první pohled by vám mohlo přijít, že se děj v knížkách v podstatě opakuje (Tábor, výprava, poražení těch špatných), ale když se nad tím víc zamyslím, tak mi tento opakující se cyklus vůbec nevadí, protože v průběhu je každý jiný.
Nikdynoc
Jay Kristoff
No... Na knížku jsem se hodně těšila, ale bohužel tak úplně nesplnila moje očekávání...
Tak začneme tím pozitivním. Už na prvních stránkách mě okouzlil svět, ve kterém se celý příběh očekává. Protože starověký Řím, to je moje gusto. Také námět příběhu byl dobrý (i když se nám tady v poslední době množí nájemní vrahové). No a v poslední řadě - suprové byly hlášky Pana Laskavého.
Teď ale k těm negativním věcem. Vím, že jsme na začátku byli varováni, že je příběh napsán bez zábran. A s krví a podobnými věcmi já normálně nemívám problém. Tady mi ale vadily až příliš popisované a přeháněné sexuální scény. Poprvé se mi tak stalo, že jsem třeba stránku nebo dvě přeskočila. No a příběh mi tak nějak pomalu utíkal a necítila jsem při něm takový ten pocit, že musím hned číst dál.
Takže suma sumárum: Na pět hvězdiček to u mě tahle kniha nedotáhla, ale docela mě zajímá, jak se Miin příběh vyvine dál, takže si další díl určitě přečtu.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Na knížku jsem se hodně těšila, už jenom proto, že je to standalone. Jenže paradoxně právě to tomu lehce uškodilo. V knížce se toho totiž na můj vkus dělo až moc, a ač mám radši jednodílové knihy, tak tuhle bych klidně rozdělila do duologie. Nebo zkrátila dlouhé nudné pasáže, které se tam občas vyskytovaly.
Jinak jsem s příběhem neměla moc problém, už nápad mi přišel hodně zajímavý. Postavy byly příjemně napsané a žádná mi nijak extra nevadila (na druhou stranu, žádná mě ani nijak neoslnila).
Ve stínu hvozdu zkrátka hodnotím jako lehce nadprůměrnou fantasy.