Etvel
komentáře u knih
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Dle mého skromného názoru nejlepší z celé série knih odehrávajících se ve Středozemi.
A co, že je zpracovaná mnohem více pohádkověji. Cožpak není toho dramatu v životě dost? Někdy je prostě nejhezčí, sednout si jen tak na své oblíbené čtecí místo a ponořit se do světa fantaskních, mile humorných příběhů, které duši především hladí. Ne každý den potřebuju, aby byl můj klid čeřen přespříliš intenzivními emocemi.
Tolkiena miluju celého a vše, co napsal, mi přijde naprosto nadpozemské a neskutečně úžasné, nicméně Hobit má v mém srdci rezervováno obzvláště speciální místo:) sedí si tam už od mých 12 a zůstane s velkou pravděpodobností napořád:))
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Páni, pocity u téhle knížky se opravdu mění s ubíhajícími roky! Velmi zajímavé!
Na začátku jsem té knížce pořádně nerozuměla, četla jsem ji ještě na základní škole a musím přiznat, že mi mnoho neřekla. Pak jsem se k ní dostala jako náctiletá a odtud pramení i mé původní hodnocení tří hvězd zde na databázi. Nebylo to špatné, ale stále jsem nechápala ten humbuk okolo. Knihu jsem dostala do rukou znovu někdy ve dvou minulých letech a náhle tak nějak vše zapadlo do sebe. Měla jsem pocit, jako bych ji četla úplně poprvé, a dotkla se mě jako málo co. Moc se mi líbilo i její filmové zpracování z roku 2015, jestli jste ještě neviděli, určitě doporučuji.
Pořád to není moje absolutní topovka, ale už rozumím tomu, proč je mezi čtenáři tak diskutovaná a oblíbená, a jsem zvědavá, co mi přinese při jejím dalším přečtení zase za pár let:)
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
No nevím, tohle se dle mého názoru opravdu hodně moc nepovedlo.
J.K., jak jsi mohla tohle dopustit?!
No vážně, to je strašné, co se to teď děje. Ještě ve spojitosti s naprostým zneuctěním populárního seriálu Gilmore girls pomocí Netflixem natočeného čtyřdílného dovětku prostě přiznávám, že jsem unavená, jsem unavená a zklamaná a smutná z toho, že se někdo snaží zničit mi všechny moje pěkné vzpomínky na dětství takzvaným "dospěláckým vystřízlivěním z pohádky", jak to zde vcelku pěkně popsal jeden další čtenář ve svém komentáři.
Proboha, kdo je na tohle zvědavý??? Já jsem vystřízlivělá až až, nepotřebuju, aby mi to ještě někdo obíjel o hlavu v příbězích, které s nějakým dospěláckým střízlivěním nikdy neměly a hlavně ani nemusely mít nic společného, jelikož jde o fikci. A fikce přece může být jakákoli, tak proč zrovna přízemně dospělá, nudná a depresivní? Ještě že je Tolkien po smrti, abychom třeba nedostali pokračování Pána prstenů, kde se Arwen rozvede s Aragornem, protože si uvědomí, že se jí vážně nevyplatí obětovat pro něj celý svůj život a krásu, Sam skončí v Kraji na pracáku, začne z toho pít a bít svou ženu i děti a Frodo nějakým omylem znovu pomůže vyvolat zpět Saurona, ovšem tentokrát se s ním dá do party, protože přece proč ne, když už nemáme o čem psát a potřebujem to naše story ještě více přitáhnout za vlasy. Achjo.
Jo a nejlepší je překladatel tohoto "mistrovského" díla, který si klidně dovolí v rozhovoru pro časopis Téma prohlásit, že Harryho nikdy moc nečetl, že se mu to vlastně nikdy nelíbilo a nemá k tomu žádný vztah. Opravdu to nádherně podtrhává absurditu existence celé této knihy.
Tu hvězdu dávám asi jen proto, že nechci u příběhu týkajícího se Potterovek mít odpad... ale odpad to opravdu bohužel je. A pro mě se to hlavně ani nestalo, rozhodla jsem se totiž předstírat, že tahle slátanina nikdy nevznikla a my tak skončili sedmým dílem:)
V Brooklynu roste strom
Betty Smith (p)
Strom roste v Brooklynu (angl. překlad:D) je zvláštní kniha. Taková podivně nostalgická. Pomalá, zastřená. Odnáším si z ní zvláštní pocit. Takový, jako když sedíte při nedělním ránu ve stísněné kuchyňce, na pootevřeném okně se právě udělal mlžný opar, takže skoro nevidíte ven, ale přesto vás brzké paprsky ranního slunce hladí po vlasech a po tvářích, z ulice se ozývá štěbetání ptáků a tichý šramot, jak se vše kolem vás teprve probouzí a vy pomalu upíjíte kávu, nikam nespěcháte a užíváte si tuto pomalou zamlženou pohodu.
Zvláštní. A nádherné. Nemá to žádný děj, žádnou akci, a přesto Vás ten okamžik zcela pohltí. Takový pocit mám i z této knihy. Jedná se hlavně o krátké povídky bez souvislejšího děje, tedy aspoň ze začátku. Později se příběh začne trochu hýbat, ale stejně je pořád tak nějak poklidný, laskavý, zastřený, mlhavý. A je pln překrásných hlubokých myšlenek. Už jen pro ně se rozhodně vyplatí si tuto knihu přečíst.
Poupata odkvétají v máji
Herbert Ernest Bates
Páni, tohle byla opravdu tak bezva kniha, až jsem celá překvapená:D náhodou jsem jednou cestou do práce zahlédla na polici před antikvariátem vystavenou malinkou knížečku za deset korun, obálku od Borna a nakladatelství Odeon, tak si říkám, to bude sázka na jistotu, a taky že byla! Přímo bezva.
Co víc dodat, příběh je vlastně velmi jednoduchý, ale tak roztomilý a prosluněný májovým veselím, že mu vlastně není co vytknout. Málokdy se stává, že vás kniha naladí do naprosto bezstarostné a dobrosrdečné nálady tak rychle, jako se to podařilo tady Poupatům.
Pořádně o nic nejde, dějová linie se sem tam malinko vytrácí, ale vůbec to nevadí, zkrátka a jednoduše to autorovi odpustíte, protože vám ta rodinka jaksi přiroste k srdci, a vy tak nakonec začnete taky uvažovat nad tím, že byste si v práci vzali dovolenou a rozjeli se za Larkinovými na jahody. Prostě bezva!
V šachu
Dick Francis (p)
Páááni, perfektní detektivka, ještě že stále máme hojnou zásobu kvalitní literatury ze "staré školy", protože nic nového dobrého - aspoň v tomto žánru - poslední dobou nevychází.
Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, úžasné ironické proslovy a poznámky nejen autora samotného ale i jeho hrdinů vás prostě nenechají chladnými!
Tato detektivka je nádhernou ukázkou toho, že není třeba šíleně překombinovaného a až realisticky neskutečného děje, nepříjemných krvavých scén, absurdně psychopatických zločinců či snad podivných až znepokojujících sexuálních deviací všech zainteresovaných hrdinů, aby vás příběh dostal na kolena.
Kéž by si z toho vzali někteří autoři dnešních detektivek ponaučení:(
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Pocity z této knihy se dají shrnout jedním jediným slovem: PÁNI!!!
Vážka
Michel Bussi
Velká škoda. Úvod knihy zaujme, čtenář začne být zvědavý. Jenže vlastně není na co. Poslední dobou jsou všechny detektivky strašně překombinované. Jako kdyby autoři neuměli včas skončit. A zničehonic vymyslet úplně novou postavu!!??...no prostě učiněné amaterství.
Chyťte Žida!
Tuvia Tenenbom
Tedy takto: kniha rozhodně přináší velmi přínosná fakta a informace. Vlastně velmi alarmující a i trochu děsivé, ovšem často hlavně smutné informace o Izraelsko-Palestinském konfliktu a skutečném životě v Izraeli. A nejen o Izraeli. Čtenář se částečně dozvídá mnohé i o světě okolo, tedy o Evropě, o zaoceánském velikánovi Americe, o různých evropských i mezinárodních organizacích atd. A mnohdy to není nic pěkného.
Nyní k autorovi: Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť Tuviovu žoviálnímu stylu. Je to styl velmi americký, autor nám jinak možná nezajímavé informace podává specifickým bodrým, svižným stylem. Já bohužel tomuto stylu psaní ještě úplně nepřivykla, takže se musím přiznat, že mi to ze začátku lezlo trochu na nervy, ale později jsem se nějak přizpůsobila.
Zajímavé je pak prolínání běžných popisů, přepisů rozhovorů a výčtů různých faktů s autorovými vlastními názory, komentáři a připomínkami. Na jednu stranu to knihu určitě činí velmi čtivou, a já přiznávám, že je zajímavé mít možnost si přečíst, co si u takového rozhovoru myslí sám tazatel - buď o samotném dotazovaném, nebo o tom, co tázaný říká. Interview pak přestává působit tolik ploše. Na druhou stranu se nyní pozastavuji nad tím, zda ve mně vzbuzuje emoce ona pravděpodobně opravdu krušná realita momentální napjaté situace v Izraeli, nebo mě k emocím cíleně tlačí svými sem tam lehce zaujatými poznámkami sám autor. Těžko říct.
Korektura a překlad: jsem nemile překvapená. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovalo tolik překlepů. Někdo by mohl namítnout, že to zde přeci není důležité. Já jsem bohužel asi výjimka, mě takové věci důležité přijdou, obzvlášť pokud na ně narážím příliš často.
Samozřejmě umím pochopit, že i překladatel/editor/korektor je jenom člověk, dvě, tři chyby v poměru k velikosti této knihy bych neřešila. Ale tady se opravdu vyskytují chyby skoro v každé kapitole. Někdy i více než jedna v rámci kapitoly. To mě po určité chvíli začne iritovat, hlavně mi pak vadí, že se na tyto překlepy soustředím víc než na samotný děj, můj čtenářský požitek to prostě jednoduše ruší.
Co se týče samotného překladu, v knize jsem dokonce narazila na pár nesrovnalostí u shody přísudku s podmětem. Tedy, to už bylo trošku přes čáru. Ono sice není divu, jelikož Tuviův styl je velice květnatý a popisný, některé jeho věty začínají svou spletitostí a nekonečností skoro připomínat Hrabalovské romány, je tedy opravdu snadné se v tom ztratit a spojit omylem úplně jiné větné členy. Ale od toho je tu korektura, aby podobné věci "vyhmátla". Zde mám pocit, že byla kniha po překladu rovnou poslána na tisk. Výsledek mě irituje.
Závěrem můžu říci, že i přes výše uvedené nepříjemnosti dokáže tato kniha zanechat silný dojem. A je to dobré čtivo pro polechtání šedých buněk mozkových. Aspoň já se napřemýšlela až až, navíc jsem si znovu zopakovala (tedy odbíhala ke starým učebnicím a jiným historií se zabývajícím titulům) spoustu z historie týkající se této oblasti Blízkého východu, bez těchto znalostí člověku totiž jinak ujde mnoho informací (ačkoli i sám Tuvia se ve svém povídání hodně navysvětluje, aby toho třeba neznalému čtenáři dost osvětlil). Knihu a její příběh tedy celkově hodnotím kladně.
Jen nevím, jestli budu i nadále investovat do knih nakladatelství Zeď, není to jejich první kniha, ve které jsem narazila na přehršli překlepů a jiných gramatických nešvarů.
3x Doug Selby
Erle Stanley Gardner
Selby postrádá ladnost Perryho Masona, ale pořád je to ještě dobrý.
Legrační je, jak lacině může působit auturova šablona, pokud čtete jeho příběhy na jeden zátah, čemuž se u vydání po třech v rámci jednoho svazku prostě nevyhnete, každopádně Gardnerovi to lze ještě odpustit.
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Srdeční záležitost. Neskutečná knížka. Autorova slova mě řezala, pálila, hladila, mučila... Je to úžasný zážitek, ale musíte na to mít. Já si dávám vždy skoro rok pauzu než se posunu výrazně dál. Protože mi to trhá duši a z toho se člověk potřebuje zase vzpamatovat. Smekám před Panem Spisovatelem. Takovou osobnost jsem si přála mít ve škole na filozofii. Nicméně nakonec jsem ji našla aspoň knižně,))
Doktoři
Erich Segal
ÚCHVATNÉ ÚCHVATNÉ ÚCHVATNÉ!!!!!! Moje nejoblíbenější kniha.) více není co dodat.
Chýše pod horami a jiné povídky
Božena Němcová
Božena Němcová je prostě úžasná vypravěčka. Když šahám po jejích příbězích, nebojím se, že budu zklamaná.
Třikrát detektiv amatér Travis McGee
John D. MacDonald
Takové pohodové čtení. Asi.
Hlavní hrdina je setsakramentský kabrňák, pohledný dlouhán, co si poradí s každou "havárií", sem tam někoho u toho omylem zabije, ale bere to dost s nadhledem, taky mu to samozřejmě pálí, pracuje, jen když se mu zrovna chce, brousí jednu ženskou za druhou, žije si na lodi jako bohém, má určitě všechny zuby rovné a zářivě bílé a žádnou plombu, a tak dále:D prostě to je malinko neuvěřitelné... Ovšem netvrdím, že je to úplně nesympatické.
Co se mi moc líbí, je jeho vztah k nejlepšímu kamarádovi, Meyerovi, popravdě, kdyby tam bylo trošku více pošťuchování mezi těmi dvěma a zároveň méně óchání nad každou druhou "číčou", co zrovna projde po chodníku, bylo by to na pět hvězd.
Sucho
Jane Harper
Šmarjá, to bylo teda těžké rozhodování, dát tři nebo čtyři? Tři je málo, čtyři možná moc!
Ale nakonec udílím ty hvězdy čtyři, PROTOŽE
- už od detektivního žánru moc neočekávám, stal se z toho příliš velký business, do kterého může skoro každý rádoby pisálek. Příběhy jsou vsechny takové nějaké nemastné, neslané, pořád se to opakuje, nebo - v případě severských počinů - se to autoři snaží vylepšit zbytečnými hrůzoúchylkami a tak pořád dokola, takže tohle bylo docela po dlouhé době, kdy mě detektivka nenaštvala už na začátku! Paráda, to je celkem nečekané.
- je to ukecané, je to možná pomalé, ale to je právě to, o co v kvalitních detektivkách běží. Baví mě ostatní komentáře pod touto knihou. Obávám se, že se převážně jedná právě o čtenáře severských překombinovaných paskvilů a ještě o ty, co si v knihkupectví přepoctivě kupují tituly vystavené pod cedulí "Bestseller". Detektivka vážně nemusí být o akci na každé druhé straně, ze které má jako vytrysknout nějaké to napětí. Naopak, kdyby si zde někteří udělali někdy čas na pár pořádných - a podle všeho užvaněných - starých šlágrů od skvělých jmen jako je Simenon, Gardner, Lahoda, Chandler, Christie, Francis, Sayers, Poe, Doyle a dalších, možná by to pak na knižním trhu vypadalo jinak. Ale to je jen můj osobní povzdech.
- každopádně tu nejsem od toho, abych knihu slepě bránila: ano, začíná to dobře, děj se naopak posunuje velmi rychle a vy chcete čím dál tím víc znát všechny odpovědi a štve vás, že se pořád nikdo nechce vymáčknout, takže napětí to má překvapivě velmi dobré! Dokonce si to musím tahat na záchod, fakt chci vědět, kam to povede, takže stupňování to má skvělé. A taky po dlouhé době netuším, kdo je vrah, protože to je jedna z věcí, která se mi u novějších detektivek děje až příliš často, příběhy (a motivy) jsou prostě příliš průhledné, ale tady je to dost zamotané. Jenže konec je tak trochu kámen úrazu. Prostě to všechno, to napětí, ty problémy, lži, nepravdy, těžkosti a zavádějící stopy, to všechno člověka navnadí - a konec to nějak odnese do ztracena.
*SPOILER*
Klasická chyba v podobě uvalení viny na nedostatečně vykreslenou vedlejší postavu.
*SPOILER*
To je hodně laciný trik. Bohužel to nezapadá do tohoto příběhu a působí to nedodělaně. No nic. Škoda.
Přesto čtyři hvězdy, protože je tu vidět velká snaha a protože to má dlouhou dobu smysl, což shledávám milým.
Má sestra je sériový vrah
Oyinkan Braithwaite
zvláštní. na začátku knihy jsem si říkala, že to bude jasných pět hvězdiček, na konci už jsem si ale tak jistá nebyla. těžko říct, co tomu chybělo. asi mi přišel konec takový nemastný, neslaný - ne vždy se otevřené konce hodí. tady to působilo trochu odbytě. každopádně jinak jde o celkem pěkný počin.
P.S.: netuším, o co autorce doopravdy šlo, ovšem většinu mužů (vskutku snad až na jednoho, a to možná jen proto, že mu nebyl dán dostatečný prostor) ve své knize vykreslila jako naprosté idioty, což je škoda, působí to prvoplánovitě.
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
Neskutečná jízda. Jako malá (rozuměj mladší, ne úplně malá) jsem se ke knize ráda vracela. Líbila se mi mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)
Zuzanka a její další příhody
Catherine Metzmeyer
neskutečně nádherné příběhy, které se dotkly mého srdíčka v dětském věku:) Mamča mi to musela číst pořád a pořád dokola, někdy jsem v té knize zase jen ležela prohlížela si kouzelné ilustrace..... ááájó, úplně mě jímá nostalgie:)
Paměti policejního seržanta
Manuel Antônio de Almeida
Doporučuji prohrabat nějaký ten antikvariát, jedná se o velmi příjemné, svěží čtivo, třeba někde pod strom do parku:)
Alchymista
Paulo Coelho
Úžasný příběh, který Vám vžene slzy do očí. Ovšem je pravdou, že se to týká především lidí, co taky hledají...:))