Etvel

Příspěvky

Paměti policejního seržantaPaměti policejního seržantaManuel Antônio de Almeida

Doporučuji prohrabat nějaký ten antikvariát, jedná se o velmi příjemné, svěží čtivo, třeba někde pod strom do parku:)

13.09.2020


Harry Potter a prokleté dítěHarry Potter a prokleté dítěJack Thorne

No nevím, tohle se dle mého názoru opravdu hodně moc nepovedlo.
J.K., jak jsi mohla tohle dopustit?!

No vážně, to je strašné, co se to teď děje. Ještě ve spojitosti s naprostým zneuctěním populárního seriálu Gilmore girls pomocí Netflixem natočeného čtyřdílného dovětku prostě přiznávám, že jsem unavená, jsem unavená a zklamaná a smutná z toho, že se někdo snaží zničit mi všechny moje pěkné vzpomínky na dětství takzvaným "dospěláckým vystřízlivěním z pohádky", jak to zde vcelku pěkně popsal jeden další čtenář ve svém komentáři.

Proboha, kdo je na tohle zvědavý??? Já jsem vystřízlivělá až až, nepotřebuju, aby mi to ještě někdo obíjel o hlavu v příbězích, které s nějakým dospěláckým střízlivěním nikdy neměly a hlavně ani nemusely mít nic společného, jelikož jde o fikci. A fikce přece může být jakákoli, tak proč zrovna přízemně dospělá, nudná a depresivní? Ještě že je Tolkien po smrti, abychom třeba nedostali pokračování Pána prstenů, kde se Arwen rozvede s Aragornem, protože si uvědomí, že se jí vážně nevyplatí obětovat pro něj celý svůj život a krásu, Sam skončí v Kraji na pracáku, začne z toho pít a bít svou ženu i děti a Frodo nějakým omylem znovu pomůže vyvolat zpět Saurona, ovšem tentokrát se s ním dá do party, protože přece proč ne, když už nemáme o čem psát a potřebujem to naše story ještě více přitáhnout za vlasy. Achjo.

Jo a nejlepší je překladatel tohoto "mistrovského" díla, který si klidně dovolí v rozhovoru pro časopis Téma prohlásit, že Harryho nikdy moc nečetl, že se mu to vlastně nikdy nelíbilo a nemá k tomu žádný vztah. Opravdu to nádherně podtrhává absurditu existence celé této knihy.

Tu hvězdu dávám asi jen proto, že nechci u příběhu týkajícího se Potterovek mít odpad... ale odpad to opravdu bohužel je. A pro mě se to hlavně ani nestalo, rozhodla jsem se totiž předstírat, že tahle slátanina nikdy nevznikla a my tak skončili sedmým dílem:)

13.09.2020


Odkaz pustinyOdkaz pustinyZane Grey

Uf, příliš mnoho mormonů. Já prostě tomuto náboženství asi nikdy neporozumím a jelikož mě v příběhu neskutečně iritovalo, musím ubrat jednu hvězdičku.

10.09.2020


Lovec divokých včelLovec divokých včelZane Grey

Zane Grey pro mně představuje symbol neskutečně romantických westernových příběhů, ke kterým se člověk musí neustále vracet; aspoň tedy v mém případě je tomu rozhodně pravda. Poprvé jsem se k jeho knihám dostala díky otci zhruba ve čtrnácti, patnácti a od té doby se mě to jednoduše drží.

Po Lovci divokých včel jsem šáhla již poněkolikáté a znovu jsem byla uchvácena neskutečně zromantizovaným vyprávěním o životě "tenkrát na západě" včetně bohorovných a na tu dobu docela osvícených hrdinů, o naivně dojímavé romantické lince mezi Lucy Watsonovou a Eddem Denmeadem takřka nemluvě. Při čtení by člověk skoro uvěřil, že to tehdy opravdu všechno bylo takové "správňácké", zkrátka jak z Rychlých šípů, muži byli opravdovými muži, ovšem zároveň také čestnými gentlemany, což znamená, že ani ten největší darebák nezapomíná na jakés takés vychování, a to i v případě, že se jedná o poněkud zpustlé zálesáky, co se myjí snad jen jednou týdně. Musím se smát při pomyšlení, jak by se asi k ději v dnešní době stavěly například radikálněji smýšlející feministky, jelikož ta kniha je v rámci lehce přecitlivělého dneška trochu na hraně, ovšem rozumný člověk by měl číst knihu s nadhledem, a také s ohledem na dobu, kdy příběh vznikal.

V neposlední řadě platí, "když ji miluješ, není co řešit": kdo má slabost pro westerny a je duší velký romantik (a možná spíše žena), ten si přijde na své.

14.07.2020


Tři romány o lásceTři romány o lásceF. Sagan (pseudonym)

Tedy já nevím, ale některé příběhy je skoro ztráta času číst, což je opravdu něco, co jako velký knihomol říkám jen nerada. Nemůžu říct, že by autorka neuměla psát, přinejmenším překlad nebyl nejhorší, ale po dočtení mě napadlo, že bych chtěla reklamovat čas, který jsem nad knihou strávila.

23.04.2020


3x Doug Selby3x Doug SelbyErle Stanley Gardner

Selby postrádá ladnost Perryho Masona, ale pořád je to ještě dobrý.
Legrační je, jak lacině může působit auturova šablona, pokud čtete jeho příběhy na jeden zátah, čemuž se u vydání po třech v rámci jednoho svazku prostě nevyhnete, každopádně Gardnerovi to lze ještě odpustit.

23.04.2020


Portrét svůdcePortrét svůdceHenriette Jelinek

Nejde mi na rozum,
1) proč ta kniha vznikla,
2) proč vůbec vyšla,
3) proč si ji někdo koupil,
4) proč někdo považoval za nutné ji přeložit do češtiny a vydat na území ČR. Jednoduše záhada.

23.04.2020odpad!


Na shledanou, drahá... / Píseň o kopretiněNa shledanou, drahá... / Píseň o kopretiněJózsi Jenő Tersánszky

Já prostě edici Světové četby ještě starého Odeonu miluju! Pokaždé mě seznámí s nějakým novým pro mne ještě úplně neznámým autorem, navíc ze zemí, kde je vše tak jinak a zároveň tak podobné tomu, co už dávno znám.
Tato knížečka mne zavedla do bouřlivého válečného období, ale to probíhá v knize spíše jen na okraji. Celou dobu nám autor ukazuje především relativně všední i svým způsobem nevšední život dvou rozdílných žen, Nely Nelinské a Natašy Gajdarové, řečené Ša, které se potýkají s různými peripetiemi této epochy. Příběhy se můžou zdát místy romantické, ale ve skutečnosti jsou spíše obrazem tak trochu absurdního a hlavně smutného všedního života za války.

26.03.2020


Chýše pod horami a jiné povídkyChýše pod horami a jiné povídkyBožena Němcová

Božena Němcová je prostě úžasná vypravěčka. Když šahám po jejích příbězích, nebojím se, že budu zklamaná.

26.03.2020


LáskaLáskaToni Morrison

Nedokázala jsem knihu pořádně pochopit. Ptám se sama sebe, zda by to bylo jiné, kdybych se narodila jako černoška. Mám totiž pocit, že mi bez toho něco uniká, že se jaksi nedokážu vcítit do ničeho, co autorka popisuje, možná přicházím o důležité nuance právě proto, že se nemůžu s tímto světem nijak ztotožnit.

Navíc mi nevyhovuje autorčino časté střídání vypravěčů, na můj vkus je tam těch hrdinů nějak moc, působí to na mě příliš zmateně, v neposlední řadě mi vadí také neustále skoky do minulosti a zase zpátky. Na konci vyvstávají jen otázky. Bohužel netuším, co si mám z příběhu vlastně odnést.

26.03.2020


Třikrát detektiv amatér Travis McGeeTřikrát detektiv amatér Travis McGeeJohn Dann MacDonald

Takové pohodové čtení. Asi.

Hlavní hrdina je setsakramentský kabrňák, pohledný dlouhán, co si poradí s každou "havárií", sem tam někoho u toho omylem zabije, ale bere to dost s nadhledem, taky mu to samozřejmě pálí, pracuje, jen když se mu zrovna chce, brousí jednu ženskou za druhou, žije si na lodi jako bohém, má určitě všechny zuby rovné a zářivě bílé a žádnou plombu, a tak dále:D prostě to je malinko neuvěřitelné... Ovšem netvrdím, že je to úplně nesympatické.

Co se mi moc líbí, je jeho vztah k nejlepšímu kamarádovi, Meyerovi, popravdě, kdyby tam bylo trošku více pošťuchování mezi těmi dvěma a zároveň méně óchání nad každou druhou "číčou", co zrovna projde po chodníku, bylo by to na pět hvězd.

22.01.2020


Kuře k večeřiKuře k večeřiEmma Lathen

Na můj vkus bylo v příběhu trochu moc postav, takže se člověk může začít rychle ztrácet a už pak ani neví (nebo ho nezajímá), o co v určitých momentech jde.

Hlavní hrdina, "amatér detektiv", toho moc nevydetektivoval, pořád stojí někde v rohu a jen všechno sleduje. To mě teda zarazilo, takovou postavu jsem v detektivce asi ještě nezažila.
No nic, čekala jsem trochu víc. Na večer při krbu, když nic jiného není po ruce, asi stačí.

22.01.2020


SuchoSuchoJane Harper

Šmarjá, to bylo teda těžké rozhodování, dát tři nebo čtyři? Tři je málo, čtyři možná moc!
Ale nakonec udílím ty hvězdy čtyři, PROTOŽE
- už od detektivního žánru moc neočekávám, stal se z toho příliš velký business, do kterého může skoro každý rádoby pisálek. Příběhy jsou vsechny takové nějaké nemastné, neslané, pořád se to opakuje, nebo - v případě severských počinů - se to autoři snaží vylepšit zbytečnými hrůzoúchylkami a tak pořád dokola, takže tohle bylo docela po dlouhé době, kdy mě detektivka nenaštvala už na začátku! Paráda, to je celkem nečekané.

- je to ukecané, je to možná pomalé, ale to je právě to, o co v kvalitních detektivkách běží. Baví mě ostatní komentáře pod touto knihou. Obávám se, že se převážně jedná právě o čtenáře severských překombinovaných paskvilů a ještě o ty, co si v knihkupectví přepoctivě kupují tituly vystavené pod cedulí "Bestseller". Detektivka vážně nemusí být o akci na každé druhé straně, ze které má jako vytrysknout nějaké to napětí. Naopak, kdyby si zde někteří udělali někdy čas na pár pořádných - a podle všeho užvaněných - starých šlágrů od skvělých jmen jako je Simenon, Gardner, Lahoda, Chandler, Christie, Francis, Sayers, Poe, Doyle a dalších, možná by to pak na knižním trhu vypadalo jinak. Ale to je jen můj osobní povzdech.

- každopádně tu nejsem od toho, abych knihu slepě bránila: ano, začíná to dobře, děj se naopak posunuje velmi rychle a vy chcete čím dál tím víc znát všechny odpovědi a štve vás, že se pořád nikdo nechce vymáčknout, takže napětí to má překvapivě velmi dobré! Dokonce si to musím tahat na záchod, fakt chci vědět, kam to povede, takže stupňování to má skvělé. A taky po dlouhé době netuším, kdo je vrah, protože to je jedna z věcí, která se mi u novějších detektivek děje až příliš často, příběhy (a motivy) jsou prostě příliš průhledné, ale tady je to dost zamotané. Jenže konec je tak trochu kámen úrazu. Prostě to všechno, to napětí, ty problémy, lži, nepravdy, těžkosti a zavádějící stopy, to všechno člověka navnadí - a konec to nějak odnese do ztracena.
*SPOILER*
Klasická chyba v podobě uvalení viny na nedostatečně vykreslenou vedlejší postavu.
*SPOILER*
To je hodně laciný trik. Bohužel to nezapadá do tohoto příběhu a působí to nedodělaně. No nic. Škoda.
Přesto čtyři hvězdy, protože je tu vidět velká snaha a protože to má dlouhou dobu smysl, což shledávám milým.

17.01.2020


Má sestra je sériový vrahMá sestra je sériový vrahOyinkan Braithwaite

zvláštní. na začátku knihy jsem si říkala, že to bude jasných pět hvězdiček, na konci už jsem si ale tak jistá nebyla. těžko říct, co tomu chybělo. asi mi přišel konec takový nemastný, neslaný - ne vždy se otevřené konce hodí. tady to působilo trochu odbytě. každopádně jinak jde o celkem pěkný počin.

P.S.: netuším, o co autorce doopravdy šlo, ovšem většinu mužů (vskutku snad až na jednoho, a to možná jen proto, že mu nebyl dán dostatečný prostor) ve své knize vykreslila jako naprosté idioty, což je škoda, působí to prvoplánovitě.

08.01.2020


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Pocity z této knihy se dají shrnout jedním jediným slovem: PÁNI!!!

01.11.2019


DivoženkaDivoženkaElizabeth Fenwick

jak popsat pocity ze čtení této knížečky? je překvapivě složité vyjádřit se o příběhu větami, zkusím to aspoň adjektivy: krátké, výstižné, zvláštní, znepokojivé, lehce děsivé, srdečné, vyvolávající pocit bezmoci, neskutečné zvědavosti, úlevy, podráždění..

konečně mě napadlo i pár vět: děj mě nutil obracet stránku jednu za druhou, nemohla jsem se dočkat, co bude na další, prostě jsem potřebovala vědět, jestli se hlavním hrdinům nic nestane a hlavně: kdo je ten podivný násilník??
zatraceně. dost dobrý příběh, s prvky thrilleru.
a akorát krátký, tak na dva, tři večery při lampičce:)

04.10.2019


Poupata odkvétají v májiPoupata odkvétají v májiHerbert Ernest Bates

Páni, tohle byla opravdu tak bezva kniha, až jsem celá překvapená:D náhodou jsem jednou cestou do práce zahlédla na polici před antikvariátem vystavenou malinkou knížečku za deset korun, obálku od Borna a nakladatelství Odeon, tak si říkám, to bude sázka na jistotu, a taky že byla! Přímo bezva.

Co víc dodat, příběh je vlastně velmi jednoduchý, ale tak roztomilý a prosluněný májovým veselím, že mu vlastně není co vytknout. Málokdy se stává, že vás kniha naladí do naprosto bezstarostné a dobrosrdečné nálady tak rychle, jako se to podařilo tady Poupatům.

Pořádně o nic nejde, dějová linie se sem tam malinko vytrácí, ale vůbec to nevadí, zkrátka a jednoduše to autorovi odpustíte, protože vám ta rodinka jaksi přiroste k srdci, a vy tak nakonec začnete taky uvažovat nad tím, že byste si v práci vzali dovolenou a rozjeli se za Larkinovými na jahody. Prostě bezva!

12.07.2019


Tabáková cesta / Boží políčko / Trápení v červenciTabáková cesta / Boží políčko / Trápení v červenciErskine Caldwell

Ústřední témata Caldwellových příběhů: nepřikrášlená pravda, obyčejná lůza a její peripetie, ženy představují pro muže pouze matrace, černoši jsou podlidi, spravedlnost je jen slovo.

Tabáková cesta:
Do kolečka se omílající, lehce depresivní a nikam neústící, respektive v nic rozumného neústící příběh o jedné opravdu hodně bezútěšné, neschopné a naprosto prázdné rodině. Naštěstí je to napsáno takovým způsobem, že to ani nevyvolává sympatie, či jiné "nebezpečné" emoce. Hrdinové nepřirostou k srdci. Čtenář spíše sleduje jejich nesmyslné, zbytečné, či opravdu velmi podivné plácání se na jednom starém, Bohem zapomenutém místě někde na dalekém americkém Jihu, nezasažen ani kousíčkem porozumění.
Tři hvězdy

Boží políčko:
Hrůza, hrůza! To se v té době opravdu točilo všechno tak strašně kolem sexu? Odcházím od tohoto příběhu s pocitem smutku a odporu, ale dávám tři hvězdičky, protože ve mně autor vyvolal citovou odezvu, což většinou kvituji s povděkem, kvůli toho jsem se snažila taky přečíst příběh co nejrychleji, abych se dozvěděla, jestli je někdo všechny na konci konečně propleskne. A nepropleskne. Škoda.

Trápení v červenci:
Skvělé! Konečně můžu autora za něco pochválit! Perfektně vykreslený příběh o bezpráví na černoších. Uvěřitelné, kruté, smutné, silné! Člověk si tak aspoň zase jednou může uvědomit, že se nám v dnešní době žije mnohdy líp, že to bylo kdysi v lecčems mnohem horší, a že kdokoli, kdo se narodil jako "bílý", by měl "děkovat Bohu". Takový člověk to prostě měl, ale i nyní stále má, jednodušší.
Navíc se zde konečně dočkáme jakéhosi zadostiučinění, ačkoli se jedná o zadostiučinění polovičaté. A tak nějak obvyklé. Aneb vždy je potrestán spíše naivní vykonavatel než samotný strůjce komplotu.
Udílím pět hvězd

28.05.2019


Boží políčkoBoží políčkoErskine Caldwell

Pěkné vykreslení opravdu nechutně primitivní zdegenerované rodiny. Až na tu Darling Jillu mi tam navíc přišly všechny ostatní ženské postavy jako strašné pipky, no ta Jilla byla aspoň od přírody nymfomanka, takže se jí to spíše dalo věřit.

Zajímalo by mě, jestli se v té době opravdu točilo všechno tak strašně kolem sexu, jestli bylo opravdu normální, aby chtěl tatík pozorovat, jak jeho dcera s někým souloží, jestli si bratři vždy chtěli navzájem "ojíždět" své ženy a vůbec tak nějak podobně.

Odcházím od tohoto příběhu s pocitem smutku a odporu, ale musím za to autorovi přiřknout aspoň ty tři hvězdičky, protože ve mně rozhodně citovou odezvu vyvolal, a já jsem to díky tomu musela přečíst celé, abych se dozvěděla, jestli je někdo všechny na konci konečně propleskl. A nepropleskl. Škoda.

28.05.2019


Tajný deník Adriana MoleaTajný deník Adriana MoleaSue Townsend

Neskutečná jízda. Jako malá (rozuměj mladší, ne úplně malá) jsem se ke knize ráda vracela. Líbila se mi mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)

16.05.2019


Šerif se ženíŠerif se žení* antologie

Perfektní povídky, opravdu jako by se člověk octl někde na Divokém Západě.
Zajímavé je, že se to pořádně rozjede až po prvním příběhu, po kterém je pojmenována celá antalogie. Povídka "Šerif se žení" není úplně špatná, ale tak nějak to prostě člověka nechytne za srdce. Zbytek je ovšem učiněná paráda.
Navíc jsem ráda, že jsem si zase rozšířila obzory o další skvělé spisovatele amerického Západu!

Milovníkům westernů vřele doporučeno!

16.05.2019


Chyťte Žida!Chyťte Žida!Tuvia Tenenbom

Tedy takto: kniha rozhodně přináší velmi přínosná fakta a informace. Vlastně velmi alarmující a i trochu děsivé, ovšem často hlavně smutné informace o Izraelsko-Palestinském konfliktu a skutečném životě v Izraeli. A nejen o Izraeli. Čtenář se částečně dozvídá mnohé i o světě okolo, tedy o Evropě, o zaoceánském velikánovi Americe, o různých evropských i mezinárodních organizacích atd. A mnohdy to není nic pěkného.

Nyní k autorovi: Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť Tuviovu žoviálnímu stylu. Je to styl velmi americký, autor nám jinak možná nezajímavé informace podává specifickým bodrým, svižným stylem. Já bohužel tomuto stylu psaní ještě úplně nepřivykla, takže se musím přiznat, že mi to ze začátku lezlo trochu na nervy, ale později jsem se nějak přizpůsobila.
Zajímavé je pak prolínání běžných popisů, přepisů rozhovorů a výčtů různých faktů s autorovými vlastními názory, komentáři a připomínkami. Na jednu stranu to knihu určitě činí velmi čtivou, a já přiznávám, že je zajímavé mít možnost si přečíst, co si u takového rozhovoru myslí sám tazatel - buď o samotném dotazovaném, nebo o tom, co tázaný říká. Interview pak přestává působit tolik ploše. Na druhou stranu se nyní pozastavuji nad tím, zda ve mně vzbuzuje emoce ona pravděpodobně opravdu krušná realita momentální napjaté situace v Izraeli, nebo mě k emocím cíleně tlačí svými sem tam lehce zaujatými poznámkami sám autor. Těžko říct.

Korektura a překlad: jsem nemile překvapená. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovalo tolik překlepů. Někdo by mohl namítnout, že to zde přeci není důležité. Já jsem bohužel asi výjimka, mě takové věci důležité přijdou, obzvlášť pokud na ně narážím příliš často.
Samozřejmě umím pochopit, že i překladatel/editor/korektor je jenom člověk, dvě, tři chyby v poměru k velikosti této knihy bych neřešila. Ale tady se opravdu vyskytují chyby skoro v každé kapitole. Někdy i více než jedna v rámci kapitoly. To mě po určité chvíli začne iritovat, hlavně mi pak vadí, že se na tyto překlepy soustředím víc než na samotný děj, můj čtenářský požitek to prostě jednoduše ruší.
Co se týče samotného překladu, v knize jsem dokonce narazila na pár nesrovnalostí u shody přísudku s podmětem. Tedy, to už bylo trošku přes čáru. Ono sice není divu, jelikož Tuviův styl je velice květnatý a popisný, některé jeho věty začínají svou spletitostí a nekonečností skoro připomínat Hrabalovské romány, je tedy opravdu snadné se v tom ztratit a spojit omylem úplně jiné větné členy. Ale od toho je tu korektura, aby podobné věci "vyhmátla". Zde mám pocit, že byla kniha po překladu rovnou poslána na tisk. Výsledek mě irituje.

Závěrem můžu říci, že i přes výše uvedené nepříjemnosti dokáže tato kniha zanechat silný dojem. A je to dobré čtivo pro polechtání šedých buněk mozkových. Aspoň já se napřemýšlela až až, navíc jsem si znovu zopakovala (tedy odbíhala ke starým učebnicím a jiným historií se zabývajícím titulům) spoustu z historie týkající se této oblasti Blízkého východu, bez těchto znalostí člověku totiž jinak ujde mnoho informací (ačkoli i sám Tuvia se ve svém povídání hodně navysvětluje, aby toho třeba neznalému čtenáři dost osvětlil). Knihu a její příběh tedy celkově hodnotím kladně.
Jen nevím, jestli budu i nadále investovat do knih nakladatelství Zeď, není to jejich první kniha, ve které jsem narazila na přehršli překlepů a jiných gramatických nešvarů.

05.02.2019


Příběhy jedné nociPříběhy jedné nociPeter Høeg

Velmi zajímavě pojaté příběhy, nejdříve jsem byla zmatená, ale po určité chvíli mě to nějak zvláštně chytilo. Člověk musí být na Hoega v náladě:D

Nemůžu říct, že bych byla nadšená ze všech povídek, ale myslím, že opravdu každá měla něco do sebe, nějakou myšlenku, hloubku, poslání nebo aspoň zajímavé vyústění.

Nemůžu ani tvrdit, že se mi líbí autorův styl psaní. Je podivně neosobní, tvrdý, analytický do morku kostí. Z jeho psaní na mne opravdu dýchá jeho vášeň pro matematiku a vědu obecně.

Nicméně i přes tento rozpačitý komentář hodnotím knihu celkově velmi kladně, bylo příjemné si zase po dlouhé době přečíst něco jiného, úplně jinak sestaveného. Dalo by se to pokládat za určité osvěžení.

23.09.2018


V šachuV šachuD. Francis (pseudonym)

Páááni, perfektní detektivka, ještě že stále máme hojnou zásobu kvalitní literatury ze "staré školy", protože nic nového dobrého - aspoň v tomto žánru - poslední dobou nevychází.

Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, úžasné ironické proslovy a poznámky nejen autora samotného ale i jeho hrdinů vás prostě nenechají chladnými!

Tato detektivka je nádhernou ukázkou toho, že není třeba šíleně překombinovaného a až realisticky neskutečného děje, nepříjemných krvavých scén, absurdně psychopatických zločinců či snad podivných až znepokojujících sexuálních deviací všech zainteresovaných hrdinů, aby vás příběh dostal na kolena.

Kéž by si z toho vzali někteří autoři dnešních detektivek ponaučení:(

14.07.2018


Madisonské mostyMadisonské mostyRobert James Waller

Těžko říct proč jen tři hvězdičky. Knihu jsem se rozhodla přečíst kvůli její obrovské pověsti, tedy pověsti, že se jedná o neskutečně dojemnou romanci, ovšem mě to překvapivě nějak obzvlášť hodně nedojalo.

Příběh mi přišel rozvleklý a pomalý a ani následné vyústění ze mě příliš mnoho emocí nevydolovalo, a to jsem jinak velký "brečoun", kterého je možné dojmout i jen velmi dobře natočenou reklamou o psím žrádle!

Určitě se nejedná o špatnou knížku, jen to asi nebylo to, co jsem očekávala. Pokud nebudete ke knize přistupovat s velkým očekáváním, třeba nakonec dostanete jiný výsledek.

14.07.2018


V Brooklynu roste stromV Brooklynu roste stromBetty Smith

Strom roste v Brooklynu (angl. překlad:D) je zvláštní kniha. Taková podivně nostalgická. Pomalá, zastřená. Odnáším si z ní zvláštní pocit. Takový, jako když sedíte při nedělním ránu ve stísněné kuchyňce, na pootevřeném okně se právě udělal mlžný opar, takže skoro nevidíte ven, ale přesto vás brzké paprsky ranního slunce hladí po vlasech a po tvářích, z ulice se ozývá štěbetání ptáků a tichý šramot, jak se vše kolem vás teprve probouzí a vy pomalu upíjíte kávu, nikam nespěcháte a užíváte si tuto pomalou zamlženou pohodu.

Zvláštní. A nádherné. Nemá to žádný děj, žádnou akci, a přesto Vás ten okamžik zcela pohltí. Takový pocit mám i z této knihy. Jedná se hlavně o krátké povídky bez souvislejšího děje, tedy aspoň ze začátku. Později se příběh začne trochu hýbat, ale stejně je pořád tak nějak poklidný, laskavý, zastřený, mlhavý. A je pln překrásných hlubokých myšlenek. Už jen pro ně se rozhodně vyplatí si tuto knihu přečíst.

16.03.2018


Lesní lišky a další znepokojivé příběhyLesní lišky a další znepokojivé příběhy* antologie

Nejlepší a nejsilnější se mi zdály poslední dva příběhy v knize. Rozhodně zajímavé počtení, u "Finského podivna" asi ještě chvíli zůstanu!

03.03.2018


Barevný závojBarevný závojWilliam Somerset Maugham

Příběh Vás rozhodně chytí za srdce.)

27.02.2018


Restaurant na konci vesmíruRestaurant na konci vesmíruDouglas Adams

Překvapivě čtivý blábol.

16.11.2017


Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíruStopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíruDouglas Adams

Blábol ale svým způsobem vlastně čtivý blábol.

16.11.2017


1