Etvel
přečtené 506
Odkaz pustiny
1992,
Zane Grey
Uf, příliš mnoho mormonů. Já prostě tomuto náboženství asi nikdy neporozumím a jelikož mě v příběhu neskutečně iritovalo, musím ubrat jednu hvězdičku.
Lovec divokých včel
1995,
Zane Grey
Zane Grey pro mně představuje symbol neskutečně romantických westernových příběhů, ke kterým se člověk musí neustále vracet; aspoň tedy v mém případě je tomu rozhodně pravda. Poprvé jsem se k jeho knihám dostala díky otci zhruba ve čtrnácti, patnácti a od té doby se mě to jednoduše drží. Po Lovci divokých včel jsem šáhla již poněkolikáté a znovu jsem byla uchvácena neskutečně zromantizovaným vyprávěním o životě "tenkrát na západě" včetně bohorovných a na tu dobu docela osvícených hrdinů, o naivně dojímavé romantické lince mezi Lucy Watsonovou a Eddem Denmeadem takřka nemluvě. Při čtení by člověk skoro uvěřil, že to tehdy opravdu všechno bylo takové "správňácké", zkrátka jak z Rychlých šípů, muži byli opravdovými muži, ovšem zároveň také čestnými gentlemany, což znamená, že ani ten největší darebák nezapomíná na jakés takés vychování, a to i v případě, že se jedná o poněkud zpustlé zálesáky, co se myjí snad jen jednou týdně. Musím se smát při pomyšlení, jak by se asi k ději v dnešní době stavěly například radikálněji smýšlející feministky, jelikož ta kniha je v rámci lehce přecitlivělého dneška trochu na hraně, ovšem rozumný člověk by měl číst knihu s nadhledem, a také s ohledem na dobu, kdy příběh vznikal. V neposlední řadě platí, "když ji miluješ, není co řešit": kdo má slabost pro westerny a je duší velký romantik (a možná spíše žena), ten si přijde na své.... celý text
Portrét svůdce
1987,
Henriette Jelinek
odpad!
Nejde mi na rozum, 1) proč ta kniha vznikla, 2) proč vůbec vyšla, 3) proč si ji někdo koupil, 4) proč někdo považoval za nutné ji přeložit do češtiny a vydat na území ČR. Jednoduše záhada.... celý text
3x Doug Selby
1976,
Erle Stanley Gardner
Selby postrádá ladnost Perryho Masona, ale pořád je to ještě dobrý. Legrační je, jak lacině může působit auturova šablona, pokud čtete jeho příběhy na jeden zátah, čemuž se u vydání po třech v rámci jednoho svazku prostě nevyhnete, každopádně Gardnerovi to lze ještě odpustit.... celý text
Tři romány o lásce
1970,
Françoise Sagan (p)
Tedy já nevím, ale některé příběhy je skoro ztráta času číst, což je opravdu něco, co jako velký knihomol říkám jen nerada. Nemůžu říct, že by autorka neuměla psát, přinejmenším překlad nebyl nejhorší, ale po dočtení mě napadlo, že bych chtěla reklamovat čas, který jsem nad knihou strávila.... celý text
Láska
2005,
Toni Morrison
Nedokázala jsem knihu pořádně pochopit. Ptám se sama sebe, zda by to bylo jiné, kdybych se narodila jako černoška. Mám totiž pocit, že mi bez toho něco uniká, že se jaksi nedokážu vcítit do ničeho, co autorka popisuje, možná přicházím o důležité nuance právě proto, že se nemůžu s tímto světem nijak ztotožnit. Navíc mi nevyhovuje autorčino časté střídání vypravěčů, na můj vkus je tam těch hrdinů nějak moc, působí to na mě příliš zmateně, v neposlední řadě mi vadí také neustále skoky do minulosti a zase zpátky. Na konci vyvstávají jen otázky. Bohužel netuším, co si mám z příběhu vlastně odnést.... celý text
Kuře k večeři
1984,
Emma Lathen
Na můj vkus bylo v příběhu trochu moc postav, takže se člověk může začít rychle ztrácet a už pak ani neví (nebo ho nezajímá), o co v určitých momentech jde. Hlavní hrdina, "amatér detektiv", toho moc nevydetektivoval, pořád stojí někde v rohu a jen všechno sleduje. To mě teda zarazilo, takovou postavu jsem v detektivce asi ještě nezažila. No nic, čekala jsem trochu víc. Na večer při krbu, když nic jiného není po ruce, asi stačí.... celý text
Třikrát detektiv amatér Travis McGee
1987,
John D. MacDonald
Takové pohodové čtení. Asi. Hlavní hrdina je setsakramentský kabrňák, pohledný dlouhán, co si poradí s každou "havárií", sem tam někoho u toho omylem zabije, ale bere to dost s nadhledem, taky mu to samozřejmě pálí, pracuje, jen když se mu zrovna chce, brousí jednu ženskou za druhou, žije si na lodi jako bohém, má určitě všechny zuby rovné a zářivě bílé a žádnou plombu, a tak dále:D prostě to je malinko neuvěřitelné... Ovšem netvrdím, že je to úplně nesympatické. Co se mi moc líbí, je jeho vztah k nejlepšímu kamarádovi, Meyerovi, popravdě, kdyby tam bylo trošku více pošťuchování mezi těmi dvěma a zároveň méně óchání nad každou druhou "číčou", co zrovna projde po chodníku, bylo by to na pět hvězd.... celý text
Sucho
2017,
Jane Harper
Šmarjá, to bylo teda těžké rozhodování, dát tři nebo čtyři? Tři je málo, čtyři možná moc! Ale nakonec udílím ty hvězdy čtyři, PROTOŽE - už od detektivního žánru moc neočekávám, stal se z toho příliš velký business, do kterého může skoro každý rádoby pisálek. Příběhy jsou vsechny takové nějaké nemastné, neslané, pořád se to opakuje, nebo - v případě severských počinů - se to autoři snaží vylepšit zbytečnými hrůzoúchylkami a tak pořád dokola, takže tohle bylo docela po dlouhé době, kdy mě detektivka nenaštvala už na začátku! Paráda, to je celkem nečekané. - je to ukecané, je to možná pomalé, ale to je právě to, o co v kvalitních detektivkách běží. Baví mě ostatní komentáře pod touto knihou. Obávám se, že se převážně jedná právě o čtenáře severských překombinovaných paskvilů a ještě o ty, co si v knihkupectví přepoctivě kupují tituly vystavené pod cedulí "Bestseller". Detektivka vážně nemusí být o akci na každé druhé straně, ze které má jako vytrysknout nějaké to napětí. Naopak, kdyby si zde někteří udělali někdy čas na pár pořádných - a podle všeho užvaněných - starých šlágrů od skvělých jmen jako je Simenon, Gardner, Lahoda, Chandler, Christie, Francis, Sayers, Poe, Doyle a dalších, možná by to pak na knižním trhu vypadalo jinak. Ale to je jen můj osobní povzdech. - každopádně tu nejsem od toho, abych knihu slepě bránila: ano, začíná to dobře, děj se naopak posunuje velmi rychle a vy chcete čím dál tím víc znát všechny odpovědi a štve vás, že se pořád nikdo nechce vymáčknout, takže napětí to má překvapivě velmi dobré! Dokonce si to musím tahat na záchod, fakt chci vědět, kam to povede, takže stupňování to má skvělé. A taky po dlouhé době netuším, kdo je vrah, protože to je jedna z věcí, která se mi u novějších detektivek děje až příliš často, příběhy (a motivy) jsou prostě příliš průhledné, ale tady je to dost zamotané. Jenže konec je tak trochu kámen úrazu. Prostě to všechno, to napětí, ty problémy, lži, nepravdy, těžkosti a zavádějící stopy, to všechno člověka navnadí - a konec to nějak odnese do ztracena. *SPOILER* Klasická chyba v podobě uvalení viny na nedostatečně vykreslenou vedlejší postavu. *SPOILER* To je hodně laciný trik. Bohužel to nezapadá do tohoto příběhu a působí to nedodělaně. No nic. Škoda. Přesto čtyři hvězdy, protože je tu vidět velká snaha a protože to má dlouhou dobu smysl, což shledávám milým.... celý text
Má sestra je sériový vrah
2019,
Oyinkan Braithwaite
zvláštní. na začátku knihy jsem si říkala, že to bude jasných pět hvězdiček, na konci už jsem si ale tak jistá nebyla. těžko říct, co tomu chybělo. asi mi přišel konec takový nemastný, neslaný - ne vždy se otevřené konce hodí. tady to působilo trochu odbytě. každopádně jinak jde o celkem pěkný počin. P.S.: netuším, o co autorce doopravdy šlo, ovšem většinu mužů (vskutku snad až na jednoho, a to možná jen proto, že mu nebyl dán dostatečný prostor) ve své knize vykreslila jako naprosté idioty, což je škoda, působí to prvoplánovitě.... celý text
