• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 81 knih

Nové komentáře u knih Zane Grey

Zálesák

„přečteno kdysi pradávno, že by na gymplu ? a všimla jsem si, že jsem nenapsala koment..tak jsem si teď našla v knihobudce a přečetla znovu... Ze začátku jsem se trochu hůře dostávala do dějě, a říkala jsem si, co že mě na knížce tak uchvátilo ? no a potom zejména s příchodem sester Raynerových na scénu se to rozběhlo, a já si konečně čtení užívala jak za "mladých" let... zejména ty nádherné opisy přírody, které Zane Grey umí...fakt slyšíte trávu ševelit, voníte růzé odstíny ve větru, barví se květy, listí, ječí divocí živočichové za nocí...(takového Silvertipa bych nechtěla nikdy , ale fakt nikdy potkat...být Helenou, jsem mrtvá :D). Do toho samozřejmě romantická linka, autor nachystal pro obě sestry... není nouze o akční zápletku, nějaké to drama, a určitě to dobře dopadne, nebo ne ? takové hezké poklidné počtení o dobách, kdy svět byl jednoduchý, přímý, lidi otevření. Jako bonus přírodní kulisy, díky autorově práci fakt živě představitelné, a hlavně pro nás holky i ta láska. (kdo by nebral Las Vegase ? nebo raději Milta ?) Jak ráda bych byla součástí příběhu a řítila se na koni s větrem ve vlasech ! (a měla takovou kondici jako holky :D) zasnila jsem se a zavzpomínala...dobrá oddechovka. I když dnešním mladým čtenářům možná nebude po chuti, třeba přijde příliš naivní, já si ráda přečtu zas někdy na dobrou noc...Howgh !“... celý text
— haki34

---

Navzdory dálkám

„Krásný příběh z doby dobývání Ameriky, konkrétně v době války Severu proti Jihu. Ale kupodivu se v románě o válce příliš nemluví, celý děj se točí okolo stavby telegrafní sítě napříč americkým kontinentem a trampotách hlavních hrdinů, kteří na stavbě pracují. A je co obdivovat: v románu jsou krásně popsané bitvy s Indiány i desperáty, zažijeme divokou bouři i hořící prérii, přechod rozvodněné řeky a také stampede - zdivočelé stádo tisíců bizonů. A pak je tu romantická linka, která je krásně naivní, jak to často u hrdinů Divokého Západu bývá. Na chvíli jsem se vrátil do klukovských let a stálo to za to. 80%“... celý text
— Richie1

---

Poslední z Duánů

„Moc kovbojek jsme doma neměli a v městské knihovně nebyly žádné. Jednou z těch, které jsem četl někdy v 8-10 letech pořád dokola byl Greyův Obránce osamělé hvězdy. Takže jsem neodolal a pustil se do této knihy a čekal jsem, že se dozvím konec Buckova života. Skutečnost je ale jiná. Tohle byla vlastně první novela, kterou pak autor rozpracoval do Obránce. Ponechal pár statí shodných. Třeba to poslední setkání s MacNellym po souboji. Samozřejmě to už není pro dnešního dospělého čtenáře nic, co by ho mohlo naplnit nadšením. Naivní příběh a hodně slabé literární zpracování. V těch mých bodech je polovina více méně nostalgie.“... celý text
— hanzmb

---

---

Hromová hora

„Tohle je literárně pokleslé westernové béčko v celé své kráse. Jako kdyby jej autor psal ve vykřičeném salónu při partičce karet, za zvuků rozdováděného piana a na od whisky ulepený papír. Trochu mi vadila zkratkovitost děje, která občas vyústila v nelogičnost jednání některých postav (nebylo jejich jednání věnováno dostatek prostoru), ale jako odpočinkovou četbu na léto doporučuji. Já se jí oddával v Králickém Sněžníku, ve sto let staré chalupě s výhledem do nekonečných luk a na zalesněný hřeben, v dědině, kam ještě nestihl dorazit cestovní ruch, ale už se nebezpečně plouží sousedními obcemi. Podobně je to v knize s údolím objeveným bratry Emersonovými. Je jen otázkou času, kdy do jejich ráje kvůli bohaté zlaté žíle přitáhnou vykutálení podnikatelé, dobrodruzi a všelijací ztroskotanci z celého Divokého západu.“... celý text
— Mijagi

---

Hřmící stádo

„V příslušném věku jsem si rád přečetl, myslím, že dokonce opakovaně, několik knih Zane Greye. Byla to vydání z nakladatelství Olympia ze 70. let. Byl jsem velmi spokojen. Nečetl jsem tenkrát Hřmící stádo, k němu jsem se dostal až nyní, když jsem si chtěl zkusit, jak budu na tuto literaturu reagovat nyní. Přečetl jsem si to rád, se zájmem, ale také musím konstatovat, že bez nějakého aplausu. Musel bych si ale přečíst znovu třeba Jezdce z pastvin nebo Zálesáka, abych zjistil, zda je to tím, že greyovky už jsou pro mne pasé paušálně, nebo zkrátka Hřmící stádo nepatří k těm nej. Možná to zkusím.“... celý text
— Blue