1. Domů
2. Autoři
3. Irvin D. Yalom
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 16
• Bazar 11
• Životopis
• Citáty 6
• Diskuze 4

Nová kniha Irvin D. Yalom

Hodina srdce: Spojeni tady a teď

Co když máte na terapeutický rozhovor právě jen tu jednu hodinu? Nic víc, nic delšího, žádné pokračování? Může se během jedné hodiny člověk skutečně otevřít? A ... detail knihy

Nové komentáře u knih Irvin D. Yalom

Hodina srdce: Spojeni tady a teď

„Tahle kniha je inspirací pro ty, kteří hledají způsob jak i jen trošku změnit sebe sama. I jen krátký rozhovor může změnit náš pohled na sebe a na život, který žijeme. Díky přiblížení hodinových rozhovorů s těmi, kteří požádali o náhled na své problémy a autorovým fundovaným postřehům si i my můžeme uvědomit spoustu věcí, které třeba děláme špatně. Můj dopis autorovi pod dojmem této knihy by asi zněl takto: "Vážený doktore Yalome, děkuji Vám za tuto knihu, vím, že se k ní ještě v různých etapách života vrátím, protože mne poňoukne zamyslet se nad tím, jestli bych třeba nemohla ´něco´ změnit. I když nemám tu možnost se s Vámi potkat, představím si, jak naproti mně sedíte a rozebíráte mě na kostičky. A vsadím se, že mě to někam popostrčí. Děkuji Vám za tuhle knihu."“... celý text
— breweriana

---

Hodina srdce: Spojeni tady a teď

„Knihu jsem četla pomalu a s odstupem, protože to není typ čtení, které by se dalo „zhltnout“. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, ale obsahově těžké – spíš k zamyšlení než k příběhovému napětí. Zaujalo mě, že autor tentokrát nestojí v roli zkušeného odborníka, který ví, kam rozhovor směřuje. Naopak otevřeně přiznává nejistotu, omezení i to, že ne každé setkání musí skončit odpovědí. Právě tahle zdrženlivost mi přišla osvěžující. Ne všechny rozhovory mě oslovily stejně, některé na mě působily spíš jako náčrty než plnohodnotné příběhy. Přesto kniha jako celek funguje – hlavně jako připomínka toho, že i krátké setkání může mít váhu, pokud v něm jsou oba lidé skutečně přítomní. Nedoporučila bych ji čtenářům, kteří hledají jasné závěry nebo silnou dějovou linku. Pro ty, kdo mají rádi klidné, přemýšlivé knihy může být tahle „jednohodinová“ forma zajímavým a důstojným doplněním. Děkuji nakladatelství Portál za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.“... celý text
— actavis

---

O smrti a životě

„Kniha „O smrti a životě“ představuje intelektuálně hluboký pohled na lidskou existenci, předložený prostřednictvím osobního příběhu renomovaného psychiatra Irvina Yaloma a jeho manželky Marylin. Zatímco Yalom věnoval svou kariéru studiu úzkosti a zármutku u pacientů, nyní se sám ocitá v prostředí těchto významných životních situací, kdy jeho manželka bojuje s rakovinou. Tato kniha se vyznačuje hlubokou introspekcí a analytickým pohledem na otázky života a smrti. Autoři odkrývají nitro svých emocí a myšlenek v situacích, které jsou pro ně oba nejen osobní, ale i profesně významné. Jejich společný život, ozvláštňovaný láskou a podporou, se stává pozadím pro zápas s nevyhnutelností smrti. Irvin Yalom po Marylinině odchodu detailně popisuje fázi vdovství a výzvy, které s sebou přináší. Jeho zkušenost přináší pohled na touhu po intimitě, která po odchodu partnerky zeslábla, a na proces adaptace k nové realitě. Tímto se kniha stává významným přínosem pro všechny, kdo se zajímají o hlubší pochopení lidského psychického vývoje v situacích extrémního stresu a smutku. Doporučuji tuto knihu jako cenný zdroj poznání a inspirace pro všechny, kdo si kladejí otázky o významu života, smrti a lidského spojení. Děkuji nakladatelství Portál za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.“... celý text
— actavis

---

---

Léčba Schopenhauerem

„„Nepochybuji o tom, že než tahle skupina skončí, ukáže se, že jste si navzájem ohromně užiteční.“ Str. 334. Někdy začínám číst knihu tak, že si přečtu její poslední větu, asi to nemá příliš opodstatněný smysl. Zmírňuje mi to však smutek, který nevyhnutelně nastane, pokud knihu dočtu. Příběh se dovine do poslední chvilky života a zbude jen vzpomínka. Ale všechno pěkně popořadě. Dílo z pera uznávaného existenciálního psychoterapeuta Irvina Davida Yaloma, který desetiletí léčí lidské duše, přináší porozumění schopnosti navázání vztahu se svými klientem. Vztah je základním paradigmatem psychoterapie a kniha Léčba Schopenhauerem vám jej položí na talíř jako chutné menu, do dlaní vloží stříbrný příbor, nalije archivní víno a spustí proud myšlenek. Kniha je mistrně vedena v několika rovinách. Základem je psychologický a psychoterapeutický vhled do fungování terapeutické skupiny a to je jako přijít do lunaparku. Nechybí v něm vůbec nic - zrcadlové bludiště, dům hrůzy, horská dráha či cukrová vata, která se lepí na prsty. Celý lunapark je postavený na autorově zkušenosti z praxe. Filozofická linka knize dodává skutečný background, který se neschovává za žádné tapety, ale rosí se v celém ději jako padající mlha. Schopenhauerova filozofe (a nejen jeho) obratně doplňuje autorovy zkušenosti. Druhou rovinou je pohled do života Arthura Schopenhauera, cílem je představit hluboké myšlenky tohoto nadčasového filozofa některým „nepolíbeným“ čtenářům. Milovník filozofie by mohl mít jisté námitky vůči formě vyprávění, která odráží beletristické zpracování tématu, ale jistě autorovi odpustí jeho uměleckou invenci. Kapitoly ze života filozofa zpomalují čtení a v poslední třetině knihy mě přímo ubíjely. Pokaždé, když následovala kapitola o Schopenhauerovi, přelistoval jsem na její konec, abych viděl, jak moc mě zdrží, jak dlouho budu ještě stát ve frontě na další jízdu kolotoče. Naštěstí mě ani jedna tato kapitola nenudila. Přinesly mi možnost zamyslet se nad oblíbenou filosofií. Nicméně i tak už jsem chtěl být zpátky na sedačce atrakce v Disneylandu. Autor si ke konci dějové linky o Schopenhauerovi pokládá otázku, jestli by se stal psychoterapeutem a odpověď zní jednoznačně - ano. Život je striktně lineární, tak by se dalo začít s nahlédnutím do děje knihy. Hlavní postavou je ovdovělý Julius, psychoterapeut mající skvělou reputaci a úspěchy. Jeden všední den, který se nezdá být nijak výjimečný, však přinese probuzení z kocoviny života. Přinese zjištění nastávající konečnosti jeho bytí, nesmiřitelné bilancování. Plíživé pochybnosti o užitečnosti svého celoživotního snažení přivedou jeho touhu k potřebě zjistit, zda i při svých neúspěšných terapiích přece jen nezasel špetku takzvaného opožděného efektu terapie a zda se životy jeho pacientů po jisté době nezlepšily. Odváží se tedy zkontaktovat Philipa. Philip je kaňka černého inkoustu na Juliově stole, která se po tři roky individuální terapie vpíjela do ořechové desky. Mořila čím dál víc krásného dřeva, než Philip odešel. Skvrna však navždy zůstane jizvou, která se sice zhojí, ale nikdy nezmizí. Julius při setkání s Philipem zjišťuje jeho velký posun. Philip využívá nastalou situaci a navrhuje Juliovi oboustranně výhodnou dohodu. Každý se svým osobním motivem vstoupí do společenské smlouvy, která na konci knihy přinese dojemný epitaf. Julius doufá, že Philipovi pomůže otevřít jeho emoční otupělost a tím napravit své pociťované selhání, Philip zase očekává, že po splnění Juliových podmínek od něj získá supervizi, kterou potřebuje ke své vlastní filozoficko-terapeutické praxi. Philip vstupuje do skupiny a zásadně mění její dynamiku. V duchu svého dosavadního způsobu nabízí skupině pomoc skrze filozofické citáty, a to zejména ze Schopenhauerovy filozofie. Vnitřní bolesti jednotlivých členů skupiny vyplouvají z relativně klidné vody Sanfranciského zálivu, než do ní vjede kolesový parník jménem Philip. S neosobním klidem sice rozdává filozofická moudra, ale sám projevuje neuvěřitelnou chladnost a jeho jedinou motivací je splnit svou dohodu s Juliem. Ten ve své hlavě prožívá pochybnosti o svém rozhodnutí vzít Philipa do skupiny, obzvláště poté, co se rozhodne přiznat skupině svou blížící se smrt, ale tuto silnou chvíli, na kterou se Julius vlastně těší, mu Philip sebere vyzrazením skupině v kavárně. Ještě než dynamo skupiny nabije baterie k explozi, setkáváme se s krásnou Pam, která jede do Indie za duchovní sebezkušenostní, krátký budhistický exkurz je uvedením posledního člena skupiny. Po jejím návratu přichází očekáváná exploze, tedy ne zas tak, protože ji vlastně budeme čekat jinde. Ukáže se, že historie některých členů se nekříží poprvé a dynamika horské dráhy se rozjede plnou rychlostí. Postupně dojde k odhalení všech členů až na samé dno, i Julius odhalí temné stránky svých někdejších myšlenek. Blíží se finále a tak děj trochu zvadne, aby mohl přijít dojemný a všemi vyhlížený epitaf. A v poslední epizodě si budete připadat jako na pohřbu přítele, kdy stojíte nad jeho hrobem a z nebe padají slzy, které kryjí vaše vlastní … „Když jsem byl kluk, nechtěl jsem jíst většinu věcí, co moje máma uvařila. Vždycky jsem říkal: „To mi nechutná.“ A ona pokaždé odpověděla: „Jak můžeš vědět, že ti to nechutná, když jsi to nikdy neochutnal.“ Str. 309. Říkat, že tato kniha je jednou z nejlepších, které Yalom napsal, je nadbytečné. Je skvělou volbou pro všechny milovníky beletrie a ti, jejichž duše je stejně jako ta má uchvácená vlnami psychologie, budou nadšeni. Filozofičtí čtenáři si pak možná rozšíří emoční rozhraní. Najděte si způsob, jak pohled obrátit ven, sáhněte si za vlastní hranice, a vydejte se do neprozkoumaných míst. Uvařte si čaj, nebo dobrou kávu. Načněte láhev dobrého vína a zakousněte se do tohoto menu. Pokud se vám budou večer klížit oči a usnete, budou se vám určitě zdát zajímavé sny. A když na konci poslední stránky pocítíte zvláštní tíživě smutné chvění a stesk… bylo to opravdu dobré čtení.“... celý text
— Lakomec666

---

Léčba Schopenhauerem

„„Viditelný konec nás vždy přinutí brzdit. Čtenář prolétne tisícovkou stránek Bratrů Karamazových, až zbývá poslední desítka stránek, a potom náhle zpomalí a pomalu si vychutnává každý odstavec, vysává nektar z každé věty, každého slova.“ str 272. Takto metaforicky Irving Yalom popsal, jak vnímá svůj život člověk, který čelí smrtelné diagnóze. Jeho slova jsem si ale nyní vypůjčila doslovně, chci jimi vyjádřit, jak se mi jeho román Léčba Schopenhaurem četl. Byla to jízda na horské dráze. Kniha má rychlý spád, doslova jsem hltala jednotlivé řádky a postupně jsem zpomalovala, abych si je mohla více vychutnávat. Musím však přiznat, že na konci knihy mě čekalo zklamání... (Ale to až na konec.) Kniha má několik rovin, které se autorovi povedlo nenásilně propojit ve smysluplný a čtivý celek. V prvé řadě je to příběh lidí - terapeuta a jednotlivých členů terapetické skupiny; druhou rovinou je zajímavě popsaný život německého filozofa Arthura Schopenhauera a seznámení se základními myšlenkami z jeho díla a díla několika dalších myslitelů; mimoto v rámci terapeutických setkávání máme možnost nahlédnout na skupinový a osobní proces a jednotlivé terapeutovy intervence. Vypravěčem příběhu je Julius – psychoterapeut, který potom, co je konfrontován se smrtelnou diagnózou, kontaktuje bývalého klienta Phillipa, u kterého byl v minulosti jako terapeut neúspěšný. Doufá, že se nejednalo ani tak o neúspěch jako spíš o to, že Phillip jako pacient nebyl schopný se změnit a dozrál až se zpožděním. Phillip mu však jeho domněnku vyvrátí – opravdu se díky Juliově terapii nezměnil, pomohla mu až četba děl A. Schopenhauera. Nyní uvažuje o dráze terapeuta a navrhuje, aby mu Julius dělal supervizora. Julius souhlasí za podmínky, že Phillip nastoupí na šest měsíců do jeho skupinové terapie. V rámci této terapeutické skupiny se seznámíme s životními příběhy dalších šesti lidí. Během jednotlivých setkání se rozehrávají interakce mezi jednotlivými členy skupiny a odhalují se jejich osobní témata a tajemství. Skupinová setkání jsou přímo nabitá vyjádřenými emocemi. Julius jako terapeut citlivě podporuje uvědomění a sebepozorování: „Zkuste užít přítomný čas“ – „dejte tomu svírání hlas“ – „pojďme trochu poodstoupit a podívat se na to, co se právě odehrálo“ – „zkuste vyjádřit vaše pocity“. Julius ale nepopisuje jenom děj, který se odehrává na skupině, ale také to, co se děje uvnitř jeho hlavy jak přemýšlí o skupinovém procesu. „Podle jeho názoru se práce při terapii skládá ze dvou etap: za prvé interakce, často emoční, a za druhé pochopení této interakce.... Takže se teď pokusil přepnout skupinu do druhé etapy tím, že řekl: Pojďme trochu poodstoupit a nevzrušeně se podívat na to, co se právě událo.“ Takto nenásilným způsobem názorně učí o skupinové terapii: o využití přístupu tady a teď, o autenticitě, aspektech sebeodhalení terapeuta, o tom jak skupina může pomáhat samotnému terapeutovi. O způsobu užití terapeutických intervencí jsme se už mohli číst ve Skupinové terapii nebo Chvále psychoterapie. Zde jsou však citlivě zasazené do kontextu celistvého příběhu a tím je můžeme vidět v praxi. Podle Yaloma jsou hlavními existenciálními tématy smrt, izolace, smysl života a svoboda. V jeho dílech se opakovaně stávají ústředním tématem, postupně nabývá na významu právě téma smrti, nyní již v podobě umírajícího terapeuta. Po přečtení prvních několika stran knihy jsem se ptala: Jak to má sám autor s vyrovnáváním se se smrtí? Je to jeho hlavní existenciální téma? (Vždyť Yalomovi je 75 let.) Na dalších stránkách mě přiměl přemýšlet o mých tématech, jak se stavím ke smrti já, lidé v mém okolí. Umím o smrti otevřeně mluvit? Jak vstupuji do kontaktu? Jaký je můj smysl života? Žiju tak, abych byla ochotná svůj život unovu opakovat? Kniha ale přes veškerou tíhu témat nepůsobí temně - funguje paradoxně, dodává chuť do života. Myslím, že tento román není jenom příběhem, ale že se k ní můžeme vracet, abychom se mohli učit o skupinové terapii a abychom mohli postupně rozbalovat jednotlivé dárky, které nám Yalom v knize zanechal v podobě zajímavým témat. Každý si najde něco svého. A co mě tedy zklamalo?: Všechno postupně směřovalo ke konci, až kniha opravdu skončila. Chtěla bych být s popsanými postavami déle, dál voyersky sledovat jejich příběhy, prožitky. Jak se bude dařit Phillipovi, Pam, Tonymu? recenze napsaná pro nakladatelství Portál: https://obchod.portal.cz/beletrie/lecba-schopenhauerem/#odborne-recenze“... celý text
— momo01