Každý den o trochu blíž
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16384/bmid_kazdy-den-o-trochu-bliz-y8b-16384.jpg
4
55
9
Irvin Yalom, autor oblíbené beletrie s psychoterapeutickou tematikou, napsal tuto knihu spolu s Ginny Elkin (pseudonym). Ginny Elkin, talentovaná mladá spisovatelka s psychickými obtížemi, byla v minulosti v péči několika psychiatrů a psychoterapeutů, až se nakonec s nálepkou \"schizoidní\" dostala do Yalomovy praxe na Stanfordově univerzitě. Yalom se spolu s Elkin dohodli, že jako součást terapie bude každý z nich nezávisle psát deník reflektující jejich terapeutická sezení. Čtenáři se tak dostává do rukou výsledek jejich domluvy - text nahlížející z obou stran prožitky a postupně se rozvíjející vztah mezi terapeutem a pacientkou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , PortálOriginální název:
Every Day Gets a Little Closer , 2003
více info...
Přidat komentář
Ne, jak už tu bylo řečeno, není to Yalom, na kterého jsme zvyklí. Ale to není špatně.
Příběh jedné terapie vnímané ze strany pacientky i terapeuta (+ úžasné rozpitvání celého procesu).
Chvíľu mi trvalo, kým som sa na knihu naladil, nebol to Yalom, na akého som bol zvyknutý (typu Chvála psychoterapie alebo Láska a její kat). Niekedy som sa strácal, inokedy som bol naštvaný a Ginny ma vyslovene iritovala.
Potom som pochopil, že čítam príbeh terapie v knižnej podobe. Terapia nie je román ani komédia, už vôbec nie jasná a priamočiara cesta z bodu A do bodu B. Je to proces, počas ktorého sa človek môže posúvať vpred rôznym tempom, občas sa zamotať, občas urobiť krok späť. Terapia navyše nejak vplýva aj na samotného terapeuta; časy, kedy mal byť terapeut "čistým plátnom, na ktoré mohol klient projikovať svoje obsahy" sú už (dúfam) dávno preč.
Nezaujaly mě texty ani jednoho z autorů. Nemohla jsem se zbavit ulpívajícího pocitu, že čtu neupřímné bláboly, které nasytí vlka a koza zůstane celá. Zvláště Ginny užívá vzletných slov, aby zakryla prázdnotu obsahu.
Vlastně mě ta knížka docela nakrkla.
3* dávám za nápad a za víru v to, že někoho obsah i zpracování osloví více než mě.
Knihy doktora Yaloma miluji, ale tahle tedy nebyla vůbec můj šálek čaje. Také chápu, že to byl jedinečný pokus, ale spíše se u knihy nervuji, protože popisy hodin se neustále opakují dookola, Ginny dělá neustále ty stejné chyby, je neponaučitelná a to mě strašně irituje. Knihu jsem již jednou odložila, poté začala od znovu a bylo pro mě opravdu nudné knihu dokončit. Kdyby byla kniha o 100 stran kratší, čtenář by si z ní odnesl stejný objem informací.
Zpočátku mě kniha strhla. Byla jsem jako průzkumník, který poznává tuto originálně ztvárněnou kazuistiku, noří se do hlubin dvou lidských duší a přirozeně je pro něj vše nové a lákavé. Jakmile se však průzkumník zorientuje v příběhu a nabude trošku odstupu, začne vnímat i další jeho aspekty a vede ho to k zamýšlení se, možná i kritice, srovnávání. Přibližně v polovině knihy jsem si uvědomila, že ze strany dr. Yaloma postrádám více náhledů a zachytávání jemných spodních proudů. Postupy, které volil, a přístup ke klientce, který zaujímal, mi občas byly proti srsti, přesto jsem však viděla, že i tak mají něco do sebe, což ostatně dojemně vyjadřuje Ginnyina poslední věta.
Přiznám se, že knihu jsem po přečtení čtvrtiny odložila. Nejsem si jistá, zda se k ní kdy vrátím. Chápu, že se jedná o jedinečný "pokus", ale jejich dopisy mě nebaví, jsou rozvláčné a nudné, nevidím v tom žádnou hloubku, jen stagnaci.
člověk má téměř chuť zatřást knihou, aby se Ginny probrala.
Po této knize jsem sáhla, protože mi velmi vyhovuje styl pana Yaloma a také mám k tématice psychoterapie velmi blízko. Myslím, že se v ní dá najít mnoho ponaučení a námětů k zamyšlení, což mě osobně velmi oslovilo. Kniha je v některých částech pro laika hůře čitelná, některé party jsem četla i několikrát, ale rozhodně jí to neubírá na čitelnosti.
Štítky knihy
psychoterapie autobiografické prvky podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Kniha Každý den o trochu blíž je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 96x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 24x |
| Chystám se číst | 41x |
| Chci si koupit | 10x |
Jsem zklamán. Na knihu jsem se těšil a inspirací byla ještě před jejím přečtením, ke kterému jsem se dostal až po 18 letech. Jednak jsem měl vyšší očekávání tím, že Ginny byla spisovatelka a tak jsem čekal od jejích textů víc než jen obyčejné záznamy, připomínající, když já odbydu zápis ze supervize, nebo má klientela svou reflexy). Yalom v knize několikrát přemítá, zda zápisy vydat a já mám pochyby, zda samotné dobrodružství (a případná správa o něm) není smysluplnější, než prostě vydat všechny jednotlivé zápisky ze setkání. Nesedí mi to, že to je příběh ze 70. let, ani styl práce Yaloma, jehož jako profesionála a autora si jinak cením. Je mi bližší humanistická psychoterapie, než z klientek dolovat jejich sexuální fantazie o mě a tím setkání zbytečně sexualizovat. Takže přišel jsem, přečetl jsem a uspokojující bude knihu dát do Knihobota.