O smrti a životě
Irvin D. Yalom , Marilyn Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493071/bmid_o-smrti-a-zivote-cxZ-493071.jpg
5
48
10
Světoznámý psychiatr a autor Irvin Yalom věnoval svou kariéru práci s lidmi, kteří se potýkají s úzkostí a zármutkem. Sám ovšem úzkosti a zármutku začal čelit až ve chvíli, kdy jeho milovaná žena Marylin onemocněla rakovinou. V této knize se potkávají cesty obou z nich. Marylin odešla v pokoji, Irvin se učí žít bez ní. V prvních měsících po diagnóze společně psali o tom, jaké to je, čelit vlastní smrtelnosti a zvládat to, že ztratí někoho, koho milujeme. Jejich společný život byl skutečně požehnaný, obklopený milující rodinou a nádhernou přírodou Palo Alta, naplněný společnou láskou, ale stejně jako my museli čelit nevyhnutelnému v podobě smrti. Společně psali o intimitě, lásce a zármutku. Když Marylin odešla, Irvin i jejich děti společně oslavili její život a v závěrečné části knihy Irvin velmi upřímně píše o věcech, které přišly s čerstvým vdovstvím. O touze po intimitě, která se s Maryliiným odchodem vytratila, o tom, jaké to je být po tak dlouhých společných letech sám, o vděčnosti za to, co spolu se svou milovanou ženou prožil. O tom, že smysl života není v našich úspěších, v naplnění někdy nereálných představ, ale v hlubokých vztazích, které společně pěstujeme.... celý text
Literatura světová Příběhy
Vydáno: 2022 , PortálOriginální název:
A Matter of Death and Life , 2021
více info...
Přidat komentář
Yaloma zbožňuju už dlouho. Před více než dvaceti lety jsem jako první četla jeho knihu Lži na pohovce a od té doby jsem přečetla úplně všechny jeho knihy a k některým se chci ještě vracet. Mám pocit, že jsem ho už tak trochu "poznala“ a asi jako většina jsem se do této knihy pustila s obdivem k němu a dočetla zamilovaná i do jeho ženy. Společně napsali intimní a intenzivní knihu o smrtelné nemoci, ukončení života a truchlení. Je to hluboký vhled do intenzity zármutku a do toho, jak se časem projevuje. Přesto jsem dala svému milovanému Yalomovi jen 3 hvězdy. Možná špatná konstelace, možná špatně nastavené očekávání. Jeho knihy mě formovaly v profesním přístupu a například Léčba Shopenhauerem je i přes beletristické zpracování za mě jedna z nejlepších „učebnic“ skupinové terapie. Ale tady nemám pocit, že bych si odnesla něco dalšího navíc. Možná pro někoho ve fázi truchlení může být kniha útěchou. Jsem vděčná, že v této situaci nejsem.
Silná kniha. Manželé Yalomovi píší na střídačku jednu kapitolu. Marilyn má rakovinu. Člověku dojde, jak velikou moc má hluboká láska, jak důležité je pěstovat vztahy a jak moc bolí odchod milované bytosti.
"Je lepší něco cítit než necítíte nic."
Tohle byla jedna z nejvíc smutněhezkejch knih, co jsem kdy četla.
Yalom je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Za to množství skvělých knih od něj, co mám za sebou, mam už pocit, jak kdybych ho znala osobně.
Tuhle knihu psal s manželkou Marilyn jako autobiografii v době, kdy žili skutečnost, že umírá na rakovinu. Psali o smrti a o svých myšlenkách, obavách, o tom, jestli dává smysl dál trpět
Marilyn uprostřed psaní zemřela a Irvin dopsal zbytek už sám, o tom, jak se vrací do života bez ní.
Pokud Yaloma neznáte a nemáte k němu hlubší vztah jako já, nejsem si jistá, jestli vás tak moc osloví. Pro mě ale byla kniha vyloženě osobní.
Tato kniha je o smrti, ale hlavně o životě. Nápad psát o umírání asi byl těžší, než si manželé mysleli. Kniha má ale hlubší poselství než jen líčení bolesti a procházení různými léčebnými procedurami. Kniha je hlavně o žití. O neustálém vztahování se ke společným vzpomínkám. O tom, jak s odchodem blízkého odchází i kus naší paměti...
Kniha známého terapeuta vypovídá v podstatě o tom,jak je i pro něj těžká ztráta milované osoby. Snaží se přistupovat racionálně,ale často jej přemohou city a vzpomínky. Prochází si stejnými fázemi jako každý jiný. Moc pěkná i když smutná kniha.Vede k zamyšlení nad podstatou bytí.
Od knihy jsem čekala víc. Yalom se v ní vypsal ze svých pocitů,strachu ze ztráty milovaného celoživotního partnera,byla to pro něj psychoterapie. Vpodstatě v jiné jeho knize jsem četla, že ačkoliv poskytoval terapii lidem, kteří ztratili někoho blízkého, sám za celý život nikoho kromě rodičů neoplakal. Až teď, v požehnaném věku 88 let,po úspěšném naplněném životě jak osobním tak profesním.
Obklopen svými úspěšnými a bezproblémovými dětmi a vnuky, finančně velmi dobře zajištěný. Všechna čest jeho plodnému životu, ale kolik lidí to tak má?
Ani se mi to už nechtělo dočítat,pro mě to přínosné nebylo,ještěže jsem měla knihu zapůjčenou.
Yaloma som vždy považoval za inšpiráciu a žartom hovoril, že skončím ako on: 90+ na krku a stále funkčná terapeutická prax. Jeho knihy mi pomohli a pomáhajú v osobnom aj pracovnom živote.
Táto kniha však bola najťažšia, akú som od neho čítal. Samozrejme, téme smrti sa venoval už v niekoľkých predošlých. Túto však pre mňa osobne už od prvých stránok sprevádzalo vedomie neodvratne blížiacej sa smrti.
V útlej, avšak obsahovo bohatej knihe popisujú ako Irv, tak Marilyn posledné mesiace spoločného života poznamenané diagnózou Marilyn (mnohočetný myelóm) až po jej dobrovoľné rozhodnutie podstúpiť eutanáziu (obvykle neplačem, ale pri Irvovom opise posledných momentov jej života nechýbalo veľa). A hoci som obom ticho závidel ich vzťah až pri čítaní knihy som si uvedomil, ako veľmi Irvovi na Marilyn záležalo.
Čo ma však zamrzelo, bolo zbytočné prechyľovanie cudzích mien. V českom preklade, ktorý som čítal bolo iba v texte; v slovenskom rovno aj na obale. Prekladateľom by mali za tento nápad zlomiť ruky.
Silná kniha, ktorá ide poriadne do hĺbky a dotýka sa najbolestivejších miest. Bolí o to viac, keď vedľa vás pri jej čítaní sedí človek, ktorého milujete a chcete s ním stráviť život.
Nechávám v sobě doznít dojmy z knihy, než je zase přehluší každodenní shon a snaha co nejvíc odvést pozornost od toho, že na konci nás každého čeká… smrt. Člověk má neuvěřitelnou schopnost tento fakt dokonale vytěsnit. Jako by to bylo něco, co se týká všech ostatních, jen ne mě.
Otevřeně říkám, že závidím Irvinovi a jeho ženě vztah, který měli (pokud samozřejmě byl tak idylický, jak jej popisoval). Bohaté, přáteli a zážitky naplněné roky - jak těžké je opustit takový život? Každá stránka je naplněná nostalgií. Jak se dá rozumně a věcně přijmout fakt, že všechno, co bylo kdysi hmatatelné, plné emocí, tady a teď - je náhle pryč? Jak je možné, že to všechno žije jen ve vzpomínkách, které navždy odejdou spolu s člověkem? Kde jsou všechna ta setkání s přáteli, obědy, dovolené, večery u moře, okamžiky psaní knih, ty chvíle, kdy začínala studia na univerzitě, kdy byly děti malé, kdy život teprve začínal? Jak je možné to akceptovat? Odpovědí je - nijak. I psychiatr s více než sedmdesátiletou praxí je bezradný tváří v tvář konečnosti lidské existence. Nevím, jestli mě to uklidňuje nebo spíše znervózňuje.
…”ani ty, ani já už nebudeme existovat. Je to jen pohádka! Od svých třinácti let jsem nikdy nebral vážně žádné náboženské nebo duchovní představy o posmrtném životě. A přesto fakt, že já, zarytý skeptik a vědec, čerpám útěchu z pomyšlení, že se znovu sejdu se svou mrtvou manželkou, je důkazem mimořádně silné touhy po přetrvávání a důkazem strachu ze zapomnění, který my lidé máme.”
Tato kniha mi dodala chuť žít naplno, nebát se hlubokých, existenciálních otázek a hledat se uprostřed toho chaosu, který zažíváme. Obdobuji vztah Dr. Yaloma a jeho manželky, a jejich vyprávění o smíření se se smrtí svou i svého milovaného partnera mi bude zaryto do srdce ještě dlouho.
Kniha O smrti a životě je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 60x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 19x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 2x |
Yaloma mam rada. A prijde mi nevhodne jakkoli negativne hodnotit tuto knihu vzhledem k situaci, ve ktere vznikala. Presto hluboce doufam, i pres Yalomovu neviru v cokoli dalsiho po Smrti, ze Irv jednou opet najde svoji Marylin v nekonecnych a nadhernych hloubkach vesmiru. Protoze Vsechno je mozne. Diky Yalomovi jsem si taktez uvedomila, jak nesmyslne je lpeni na vsem, vcetne nasich vzpominek. My jsme prece vic, nez jen nadoba na ukladani informaci a zazitku. Nas potencial je ohromny a presahuje nas rozum. Jako deti prece prichazime na Zem a nic nevime, pokud jsme neco vedeli, tak jsme to zapomneli a vse se ucime od zacatku. Dava mi smysl, ze na stari vse zapominame, protoze se zase vracime zpet do luna Vesmiru. Rozum nekdy potrebuje spat, aby duse mohla konecne zpivat.