Pohled do slunce

Prvně jsem vůbec netušila, co od toho očekávat, ale zaujal mě název knížky. Četla jsem ji na psychologii do školy a musím říct, že mě to ve výsledku dost bavilo. V průběhu čtení se u mě mísily různé emoce. Za sebe ji mohu doporučit.

Knihu bych rozdělila na dvě části. Jedna se věnuje myšlenkám filozofů, ze kterých Yalom vychází a ta druhá, poněkud praktičtěji, existenciální terapii v praxi (síla vztahu, hledání smyslu, práce se zjevnou i skrytou úzkostí ze smrti, princip "teď a tady", čtivé příklady z praxe). Pro mě osobně byla hodnotnější ta druhá, byť samozřejmě nepopírám důležitost některých myšlenek.

Doporučila bych četbu zvážit, pokud jste nábožensky či spirituálně založení - existenciální terapie jde (ze své podstaty) proti tomu. Vyhýbá se víře a předpokládá, že život obecně vznikl z náhodných událostí a i když toužíme po přetrvání našeho bytí, jsme koneční tvorové. Náboženství či jiné formy spirituality jsou "berličkou", která se pokoušejí muka naší konečnosti zmírnit. Ne každému se tak kniha dobře číst, já ale zastávám stejný pohled.

Nápady a postřehy slavného psychiatra na to, jak se vyrovnat se smrtí.

Hodně jsem se na knihu těšil, mimo to, že má nádhernou obálku, má mimořádně zajímavou anotaci. Avšak něco mi tam chybí. Děsně se mi líbí jeden výrok, který jsem tu četl kdesi pod sebou: "cítím, že kniha je dobrá víc, než jsem si z ní dokázal vzít já". Autor je bytostný realista, skeptik a agnostik. Nemá vůbec žádnou víru v cokoliv posmrtného, a jeho terapie tak spočívá v úplně něčem jiném, než v čem bych ji hledal já. Snaží se většinou lidem poskytnout útěchu z toho, že to že je smrt nevadí, protože pak už nebudeme vnímat, po smrti nemáme city, když je-smrt nejsem já atd. Ale já věřím v posmrtný život, byť neuznávám pro sebe žádné náboženství. Spiritual not religious!
Navíc popisem vnímání smrti umírajícími mi kniha přišla i z větší části značně děsivá a zneklidňující, já vlastně nevím, jak by to čtenáře mohlo uklidnit. Ještě že jsem se tím nenechal zviklat :) Dám 3*** po své pocitové stránce, protože je autor terapeut a věřím, že dobrý, však nic pro mě.

Této knize již nepřisuzuji velkou myšlenkovou hodnotu, totiž s ní se autor uplatnil v knihách předešlých...

Knihu nehodnotím hvězdičkami, protože cítím, že je dobrá víc, než jsem si z ní dokázala vzít já. Nějak jsem se s ní nedokázala spojit. Autor je psychiatr a téma je, jak se vyrovnat se strachem ze smrti. Uvádí spoustu příkladů ze své praxe. Bylo tam dost myšlenek, které ně zaujaly. Ale celkově jsem se u čtení dost nudila.

Pohled do slunce jsem kdysi četla a ta kniha mi dost učarovala. Když jsem se k ní vrátila, mé nadšení nebylo zas až tak velké. Obsahuje pár myšlenek, které stojí za zapamatování a zdají se mi v životě dost nápomocné.

O překonávání strachu ze smrti. Velice užitečná knížka. Každý má strach ze smrti, i kdyby jen podvědomý, a každý se tomuto tématu snaží vyhnout. Autor se k tomu staví čelem. Navíc oceňuju, že nemá žádnou víru v nadpřirozeno, a přesto má své metody, jak oslabit ten strach, a tyto metody předává dál.

Hoci knihy čítam relatívne rýchlo, táto bola výnimkou. Namiesto zhltnutia knihy na posedenie som sa k nej musel opakovane vracať.

Pohled do slunce je o téme, ktorej sa mnohí vyhýbajú a majú z nej úzkosť. Irv na príkladoch z vlastnej praxe ukazuje, ako vyzerá úzkosť zo smrti, ako sa k nej postaviť a vyrovnať sa s ňou. Oceňujem aj kapitolu venovanú priamo terapeutom (ale napísanú dostatočne zrozumiteľne). Sám pracujem s ľuďmi, u ktorých je strach zo smrti častý a opäť som sa niečo naučil.

Knihu jsem si pořídila už před nějakým časem a celý loňský rok jsem ji odkládala. Číst knihu o smrti v době COVIDové pandemie mi přišlo morbidní. Zpětně viděno to bylo asi zbytečné. Kniha totiž není morbidní ani trochu, je v podstatě velmi konstruktivní. Radí, jak žít a jak nahlížet realitu smrti, aby nemusely být obavy z ní tak devastující. Čtivé, povzbudivé, srozumitelné.

Knihu jsem si nějakou dobu ponechala a postupně do ní nahlížela.... abych se srovnala s hlavní myšlenkou, že narozením člověka začíná jeho cesta ke konci ....

Zaujala mne sdělení Epikura:
" Většina lidí si obav ze smrti není vědoma, ale lza na ně usuzovat z maskovaných projevů, jako je například přehnaná zbožnost, nekonečné hromadění bohatství a slepé uchvacování moci a poct, což vše nabízí falešné zdání nesmrtelnosti ...."

A opoziční názor Sokrata -který nalezl útěchu ve víře v nesmrtelnost duše ....

A odkaz na Nietzscheho - strom, který musí překonávat bouře a zapustit kořeny hluboko do země, vyroste silnější a vyšší ....

A dále sdělení J. P. Sartre :

" Šel jsem poklidně k vlastnímu konci .... jistý tím, že se poslední úder mého srdce zapíše na poslední stránku mé práce .... "

A trochu mne překvapilo autorovo sdělení o nesdílení jakékoliv víry - zřejmě by se obával ovlivnění svých názorů dogmaty ...

Rozhodně zajímavé čtení - doporučím.

P.S. Vnímejme sluneční paprsky - než přjde tma ....

Kniha je čtivě napsaná, přináší podněty k zamyšlení se nad životem a jeho smyslem. Psychoterapeutům ukazuje, jak je možné s tímto tématem pracovat u svých klientů, což je velmi hezky demonstrováno na příbězích autorových pacientů.

Čtenář nemůže očekávat, že získá nějakou ucelenou "filosofii smrti".
Vlastně i filosofii samotnou autor v knize hodně selektuje a upravuje pro účely psychoterapie. Je to vlastně jenom kostra pro úvahy o úzkostech a jejich překonávání.
Strašná doména - možná i proto mi víc než co jiného kniha připomínala výpovědi člověka, který se "setkal s ďáblem" (včetně i poněkud samolibých tvrzení o roli terapeuta). Nad tím nejde vyhrát ...

Až na poslední část se mi kniha moc líbila. Yalomův pohled na smrt i způsob, jakým se s ní snaží vyrovnat je velmi sympatický. Ačkoliv se jedná o vysoce uznávaného odborníka, nebojí se přiznat strach ze smrti či vlastní omylnost. Kniha na mě působila ukludňujícím dojmem.

První půlka dobrá, pak už to řídne. Nicméně záslužný počin a i když si myslím, že strach ze smrti není univerzální zdroj všech neuróz (tzn. kritika Freuda, která vede k dost podobnému přístupu, jen sexualitu nahradí smrtí), tak mnohých jistě ano. Určitě pomůže i ne-neurotikům, ostatně nakonec umřem všichni...

Čtivé. Hezky napsaná knížka o smrti a strachu ze smrti.

Zajímavá knížka, ale. Ale. Až na Yalomovy vzpomínky na vlastní vypořádávání se smrtí, a hezkou kapitolu o sebeodhalení...
... prostě a jednoduše pro mě jen jako opakování těch dalších knih, co napsal.
... to že čas od času používá i stejné věty, mi přijde takové zvláštní, no.

Bylo to dobře napsané, zajímavé čtivo. Rozhodně se není čeho bát při pohledu na smrt. Vždycky po nás něco zůstane. Jednou se k ní určitě zase vrátím a najdu v tom zase jiné poučení.
Doporučuji.

Ačkoliv jsem teprve v půlce, mohu již říct, že tahle knížka má rozhodně co nabídnout a zatím je opravdu skvělá! Hodnocení přidám později