jirka7470
komentáře u knih
Gay historie
Jiří Fanel
Taková encyklopedická snaha odhalit všechny „gaye“. Má hodnotu také pro diskurzivní analýzu – představuje tradiční stupeň k emancipaci a zplnomocnění marginalizovaných skupin (tou mohou být i ženy), tedy snaha o výčet zástupců a zástupkyň dané skupiny jako důkaz její relevantnosti. Z dnešního pohledu je problematické použít na všechny lidi „od pravěku“ stejný mustr, stejnou škatulku, definovat je místo jich samých a jak píšu, snaha je „odhalit“, aby byl výčet co nejobsáhlejší. Kniha tak má místy až bulvární charakter, kdy jde hlavně o to, kdo s kým co kdy měl. Kniha tak má poněkud zavádějící titul, byť pojímá také českou historii a výsek aktivismu v ČR.
Ježibabin vysavač
Terry Pratchett
Terry Pratchett je takový britský Miloš Macourek. Povídky/pohádky jsou spíš civilnější a nesedí mi místy „dospělácké“ dvojsmysly. Nejvíc mě bavila sci-fi „Televize pro cestování časem“ a feministická „Sochy v Postružinovském parku“. Ale jinak se Pratchett neodvázal tak, jako to umí Macourek a třeba jeho pohádka o holčičce Matyldě s náhradní hlavou, nebo když rodiče omylem rozmixují chlapečka v mixéru a upečou z něho šlehačkový dort, kluk má dorty velice rád a tak začne ujídat sám sebe a nerozmixovali zpětný, chodem do původní podoby, tak by se sám celý snědl.
Každý den o trochu blíž
Irvin D. Yalom
Jsem zklamán. Na knihu jsem se těšil a inspirací byla ještě před jejím přečtením, ke kterému jsem se dostal až po 18 letech. Jednak jsem měl vyšší očekávání tím, že Ginny byla spisovatelka a tak jsem čekal od jejích textů víc než jen obyčejné záznamy, připomínající, když já odbydu zápis ze supervize, nebo má klientela svou reflexy). Yalom v knize několikrát přemítá, zda zápisy vydat a já mám pochyby, zda samotné dobrodružství (a případná správa o něm) není smysluplnější, než prostě vydat všechny jednotlivé zápisky ze setkání. Nesedí mi to, že to je příběh ze 70. let, ani styl práce Yaloma, jehož jako profesionála a autora si jinak cením. Je mi bližší humanistická psychoterapie, než z klientek dolovat jejich sexuální fantazie o mě a tím setkání zbytečně sexualizovat. Takže přišel jsem, přečetl jsem a uspokojující bude knihu dát do Knihobota.
Pečujte o svůj vztah
Mattias Stølen Due
Pro mě jako vztahového poradce kniha přímo „světoborná“ není (a ta normativita mě nudí), ale nemůžu říct, že je špatná a že neškodí si dané věci připomenout, případně přečíst nějaké příklady.
Jednotný osud
Keith R. A. DeCandido
Kniha není čtvrtým dílem trilogie Volání osudu. Ale je takovým dlouhým samostatným epilogem. Případně by fungovala jako pilotní díl seriálu. Ne jako samostatná kniha jako třeba série Titan.
Malí bohové
Terry Pratchett
Chápu, že to je satira na náboženství víru, což je poněkud potměšilé ve světě, kde bohové reálně existují. Ale především mi nesedlo provedení, jako bych četl Hry o trůny, mučení, pederastie, pečení lidí uvnitř a vně kovových soch...
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Pyramidy jsem asi ani nedočetl, Sekáč moc nenadchl a Pohyblivé obrázky mě vyloženě nudily! Čarodějkami ale nelze nic zkazit, jsou vtipné a mají živý děj :))
Základy vedení psychoterapeutického rozhovoru
Ladislav Timuľák
Kniha je jistě dobrá, ale nedokážu ji posoudit objektivně, tedy jako člověk, který ty věci ještě nezná, byť je dobré si to připomenout. Může fungovat dobře jako učebnice. A oceňuji zařazení části o etice.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Znal jsem jen film a překvapilo mě, jak je kniha čtivá a poutavá. A oproti ní je film plný zkratek, zjednodušení i "výmyslů" a chybí mu poetika a atmosféra předlohy, byť má svou vlastní. Styl mi připomíná až magický realismus (nebo romantický realismus). Svým generačním záběrem, magičností i popisem genderových vztahů mi připomíná Dům duchů Isabely Allende. Škoda, že na rozdíl od ní Havlíček svou trilogii nedokončil.
Přes dravé moře
Christopher L. Bennett
Z knihy Orionovi psi jsem byl nadšený. Vedle esence Star Treku a feministického charakteru zachycujících mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů, se svým pojetím kosmozoí, vesmírných bytostí a krystalické entity zaslouží stát se kanonickým. Konečně někdo dokáže přijít s něčím jiným, než s Borgy. Další kniha Větší než pouhý součet byla kontrastním zklamáním, kdy kromě opět originálního konceptu ještě gigantičtější vesmírné bytosti s ničím novým autorem nepřišel a dokonce nudil i recyklací tématu s Borgy. Přes draé moře je pak průměr někde mezi. Opět zajímavý nápad, vytvoření nových bytostí a jejich ekosystému. Pořád jsem čekal, kdy se to stane, než mi došlo, že to už je ono. Ano, za to dobu se člověk z veleolihněmi sblíží a konec je tradičně dramatický, ale jednak o nic bombastického nejde jednak... copak se autorovi splašily hormony? Kniha je psaná takovým pubertálním způsobem neustále se točící kolem sexuality, sexu, sexuálních myšlenek, fantazií, narážek, obtěžování, sic, okukováním, sexu na pracovišti/pracovní stanici, dvojsmysly jako by všichni měli Pon farr. Jako by téma vodní planety byla jen zástěrka, jak různé členky a členy posádky svlékat, což by bylo vděčným tématem pro seriál, který nemá na dobrý scénář (viz série Enterprise a svlékání T'Pol a masírování olejem). Když jsem si v duchu dělal srandu, netušil jsem, že o odstavec dále se Riker bude potýkat s erekcí. A když přičtu téma zvracení (jednou v náznaku, jednou realizovaného) a pokálení se, tak hotových 120 dnů Sodomy A to módní povrchní psychoanalyzování, které jako sexuální témata působí jako fan fikce. Freud je evidentně nesmrtelný.
Rozhovory s útěkem
Bára Basiková
Četl jsem druhé vydání. Vydané deset let po prvním. Dušuje se v něm, že to je poprvé a naposled. Po dvaceti letech vydala třetí. Takže se z toho stala taková tradice. A to je dobře. Ke knížce jsem se dostal po deseti letech, co ji mám. Což je zase moje tradice. A byl jsem překvapený. Čekal jsem něco senzacechtivého a prvoplánového… ale tenhle proud vědomí mě v mých 41 letech dokáže strhnout víc, než ten od Virginie Woolf.
Větší než pouhý součet
Christopher L. Bennett
Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P
Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti
Irena Sobotková
Po knize „Péče o nejmenší. Boření mýtů.“ (2012) další klíčová kniha, která sleduje skutečné zájmy dětí a boří mýty, stereotypy, trendy a ideologie nezaložené na empirických důkazech.
Obranný reflex
Petr Eisner
Petr Eisner je neuvěřitelný člověk, a kdybych ho neznal osobně, myslel bych si, že je vymyšlený. Oceňovaná poezie a beletrie (dobrodružná, scifi, detektivka…), náměty, odborné publikace a odborná práce v oblasti sexuality lidí s mentálním hendikepem…
Sci-fi s krátkými dramatickými větami a kapitolkami z různých koutů světa, kde dokonce předpověděl nošení roušek a respirátorů (ve městech). Napínavé a s vtipem. Čte se jedním dechem. Škoda, že i kosmopolitní kniha o globální katastrofě je heteronormativní a vedle různých etnik chybí kdokoli nehetero.
Doznání Nata Turnera
William Styron
Ve své době jistě počin, ale se Sophiinovu volbou to nelze srovnávat a ten překlad z roku 1972 tomu na autentičnosti ještě ubere. Vliv má také to, že dnes existuje spousta jiné knižní a filmové produkce na toto téma. Dozvědět se o povstání Nata Turnera a otrokářství je důležité, ale fiktivní román holt nejsou Kořeny. Přitom je možné srovnání s jiným fiktivním románem také založeným na skutečném příběhu a to Milovaná od Toni Morrison. Je zajímavé, že Milovaná má prvky Styronovy Sophiiny volby A fyzicky špatně mi bylo u obou knih, Milovaná i doznání Nata Turnera. Těžko říct, zda víc z otevřeně fyzického násilí, nebo z toho duševního mrzačení a ponižování základní lidské důstojnosti.
Prahou Franze Kafky
Josef Čermák
Byl jsem skeptický. Kafku moc angažovaně nesleduji (tedy na hrobě jsem byl tak dvakrát a mám rád text Ti, kdo běží kolem) a knížku bych si sám nevybral, kdybych ji nedostal jako dárek. Ale ukázalo se, že Kafku (a jeho rodinu a Prahu) lze poznat důvěrně (od něj samého i svědectví blízkých lidí), zjistit, že mi něco z jeho osoby je známé a navíc se dozvědět o společenských poměrech. Takové nahlédnutí do života předminulého století a osudu jednoho člověka. Aneb O čem sní muži…
Teorie strun 3 – Evoluce
Heather Jarman
(SPOILER) Možná je to tím, že tato trilogie v ČR vycházela tak sporadicky, že tento poslední díl čtu až 12 let od prvního. Možná to je různým autorstvím jednotlivých částí. Ale tahle třetí kniha mi přijde nezáživná, nedovařená a laciná. Zápletky překombinované a charaktery nevěrohodné. SPOILER: Třešničkou na vyčpělém dortu je, že kapitánka Janeway celý příběh „prospí“ a po probuzení se posádce dá rozkaz, aby jí nic neříkali (a informace smazali z lodních záznamů), o příčině tolika zraněných a mrtvých. Protože víme, že ideálním řešením traumatu je udělat z něj tabu a dělat, jako by se nic nestalo… Je zajímavé srovnání s trilogií Volání osudu, která kombinuje nejen různé prostory a časové roviny, ale také posádky. Výsledek je přitom mnohem kompaktnější a dospěje do uspokojivého finále, zatímco tento díl působí dost splácaně.
Rodová teória a pôvod homosexuality
Tony Anatrella
fun fact: klasický příklad, že největší homofobové jsou ti, kterých se to nejvíce týká. Církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims
Pod vládou narcise
Tony Anatrella
fun fact: už jen z anotace člověka napadne, že ten muž má nějaký duševní problém.. pointa je, že dokonce sama církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims