Jednotný osud

Knihu tak trochu zabíjí neuvěřitelně pomalý a vleklý rozjezd, kdy pokud by to nebyl Star Trek ale nějaká nová série, pravděpodobně bych knihu v půlce odložila. Naštěstí se příběh nakonec rozjede, i když pocitově to bylo tak pár stránek před koncem. Moc nepomáhá ani absence skoro všech postav známých třeba ze seriálů. Je tu spoustu random nových postav, o kterých zřejmě už neuslyšíme, takže mě podrobnosti o tom, co si myslí/o jejich minulosti atd. nezajímaly a jen brzdily děj. Když už nic jiného, konec mě aspoň hezky navnadil na další dění. 6/10

Kniha není čtvrtým dílem trilogie Volání osudu. Ale je takovým dlouhým samostatným epilogem. Případně by fungovala jako pilotní díl seriálu. Ne jako samostatná kniha jako třeba série Titan.

Prozatím asi nejlepší ST román z post-nemesis sérií. Konečně se opustila dlouhá linie s Borgy, která sice nebyla špatná, ale po čase již nudila. Román se tedy vrací ke staré dobré politice a diplomacii, což mě vždy na světě ST nejvíce přitahovalo. Kniha je povedeným uvedením do série Typhonský pakt, na který se velice těším.

Po všech těch zásadních bojích o záchranu vesmíru je Jednotný osud vítanou změnou. Nové postavy, problémy Federace v post-borgském světě, dobře rozehraná záhada. Ve 24. století bude zjevně management procházet krizí. Ať už šéfujete týmu Januské důlní společnosti o 177 lidech na Capelle IV nebo jste dokonce prezidentkou Federace, mikromanagement vám bude vlastní. O úpadku klingonské vojenské strategie ani nemluvě. S dodržováním rozkazů to ve Flotile bylo na štíru už v předchozích dílech. Zato diplomacie bude velice svižná. Žádné pečlivě připravované schůzky a týmy vyjednavačů, prostě jeden hovor, pár dobře řečených slov a politika rázem nabere jiný směr.

Směřování trek kontinua po Nemesis mne osobně moc neoslovilo. Mnoho předních důstojníků vykazuje labilitu, která mi nějak z dlouhodobého vývoje postav nesedí. Do toho noví členové posádky vykazují neprofesionalitu, kterou by člověk ve flotile nečekal. Ale to je pouze můj subjektivní názor. Na druhou stranu Volání osudu bylo nakonec zajímavé a „uklízecí“ Jednotný osud mne velmi mile překvapil. Za mne jednoznačně palec nahoru a těším se, co autoři pro Federaci nového vymyslí.

Spoiler. Jak bylo uvedeno v Poděkování autora, spisovatel dostal za úkol uklidit bordel po předchozí trilogii a myslím, že se toho zhostil perfektně. Jen se trochu rozmáchl se jmény a postavami. A také si hodně zacestujeme po různých světech. Pěkně vymyšlené jsou něco jako novinové vložky na konci každé kapitoly (přepisy dokumentů a záznamů z vysílání atd.), které osvětlují další události bez toho, aby se musel rozehrávat další příběh v již tak rozvětvené knize.

Knihu je s nadsázkou označována jako čtvrtý díl trilogie Volání osudu. Kniha se nese v jinému duchu, než Volání osudu. Jedná se o jakousi komorní dohru. Hlavní postavou je, v rámci Star Treku poměrně nezvykle, akademik Pran. Jedná se o svérázného profesora historie, který se ale ukáže být též zdatným diplomatem. Na své si tak přijdou především milovníci politických pletich, složitých vyjednávání, ale též detektivních zápletek.

Čtvrtý bratr z rodiny Volání osudu je tak trochu levoboček. Má jiného autora a především na události z prvních tří dílů navazuje jen nepřímo. Prim má tentokrát politika, diskuze, koncipování hypotéz a hromadění indícií. Po kataklyzmatických událostech z minulých knih je to až osvěžující. Takový Star Trek mi vyhovuje více. Bohužel kniha není příliš dobře napsaná a i když je příběh zajímavý, nepěkně se vlekl.