espesita komentáře u knih

I přes to, že se mi druhý díl také v podstatě líbil, stále se mi toho moc nevyjasnilo. Padla nějaká tajemství, ale pořád určitě nějaká zůstávají. Vztahy mezi všemi postavami byly také skvělé. Stále mám ale zmatek v Emiliinych postupech a myšlenkách. Zdá se mi, že skáče od jednoho k druhému a ačkoliv jí to asi dává smysl, mně tedy moc ne. Stávalo se mi až příliš často, že jsem nechápala, proč dělá zrovna tohle a čeho tím chce docílit.

05.11.2023

Styl psaní autorky mi sedl, příběh mě okamžitě vtáhl a četlo se to samo. Dějově to ale za mně není nic převratného, děj je vcelku jednoduchý a průhledný, některé myšlenky se mi zdály nedotažené a jednání hlavní hrdinky, co se "detektivní" linky týče, bylo místy zmatené a nepochopitelné. Přesto hodnotím knížku velmi kladně, rozhodně mě zajímá, jak bude příběh pokračovat, romantická linka se vyvíjí slibně :-)

4 19.10.2023

Většina knihy byla spíš o závislosti na opiátech a o tom, jak snadno se člověk může stát závislým, aniž by si to uvědomoval. Tohle tu bylo popsané velmi hezky a uvěřitelně, zejména pokud to bylo spojené s mentalitou konce 19. století.
Samotná detektivní linka na tom byla hůř. Vydala by tak maximálně na 50 stran. Ale na druhou stranu se není čemu divit - autorka postavila do role "vyšetřovatele" mladou dívku z vyšší společnosti, která nemá volnost pohybu (zejména po tom, co byla její sestra zavražděna), navíc jí hned na začátku knihy přivodila zranění, kvůli kterému se nemůže hýbat ani fyzicky, a ještě ji obklopila lidmi, kteří nemají zájem jí s vyšetřováním pomáhat. To se pak není čemu divit, že detektivka z toho byla taková nijaká...
Přesto mi knížka přišla čtivá a téma mě nakonec také zaujalo, ačkoliv bylo jiné, než jsem čekala.

1 25.08.2023

Tahle knížka mě docela překvapila... Navzdory poměrně velké popularitě a kladným hodnocením jsem k ní přistupovala spíš skepticky, protože nějakou tu "červenou knihovnu" už mám načtenou, takže mně jen tak něco nepřekvapí. Ale tohle byl opravdu povedený příběh, romantika je samozřejmě na prvním místě, ale líbilo se mi i naťuknutí vážnějších témat, byť se objevily jen dekoračně. Jsem ráda, že i historické romance zažívají nějaký ten vývoj, co do kvality... Co hodnotím obzvlášť pozitivně, je celkově inteligentní styl, jakým je kniha napsaná, což je nepochybně zásluha jak autorky, tak překladatelky :)

8 07.02.2023

Zpočátku jsem byla nadšená skvěle propracovanou každodenností poloviny 19. století. Téma pohřebnictví je také velmi zajímavé a neokoukané, o tom, jestli mohla žena ve viktoriánské Anglii tuto profesi vykonávat, asi nebudu polemizovat, v tomto ohledu to beru tak, že v románu je možné všechno. Příliš mě nenadchlo téma americké občanské války, které se do příběhu přimotalo, ačkoliv to podle mého vůbec nebylo nutné. Stejně tak bych vynechala celou linku s královskou rodinou. Také mi silně vadilo střídání pohledů, ačkoliv obvykle mi to nevadí, ale tady mi přišly naprosto zbytečné debaty Adamsových o občanské válce, které ve výsledku byly pro děj důležité jen minimálně. Od poloviny se mi zkrátka zdál příběh příliš překombinovaný a zdlouhavý.

2 24.06.2022

Opravdu hodně pohádková knížka, ve své podstatě se původní pohádce ani příliš nevzdaluje a drží se zajeté osy. Přiznávám, že v knížkách podobného typu čekám víc romantiky, která tady z očividných příčin nemohla být tak intenzivní. Co mi ale vadilo, byla absence negativních postav. Čekala jsem, že se ze Solmira vyklube padouch, který Jevu podvede a pokusí se Zvíře zabít nebo vymyslí něco jiného, co by příběhu přidalo trochu víc dynamiky. Ale ne, byl to také dobrák skrz naskrz.
Konec byl trochu zvláštní, možná moc jednoduchý. Autorka podle mého mohla víc využít proměnu Zvířete ve skutečné zvíře, když už to udělala.

2 22.05.2022

Mně se příběh líbil, neskáču z něj sice do stropu, ale líbil se mi. Možná proto, že jsem vzhledem k hodnocení neměla vysoká očekávání.
Líbilo se mi zasazení děje do Bavorska včetně skvěle zvládnutých reálií. Příliš často se u amerických autorů nesetkávám s tím, že by dokázali proniknout do evropské kultury a dobře ji popsat, tady se to povedlo i s propojením do historie. Nebylo tam toho mnoho, ale to co bylo, dávalo smysl a fungovalo. Určitě na tom má velký podíl i překladatelka, překlad byl zvládnutý skvěle :-)
Co se děje týče, byl hodně lyrický, možná proto se hůře čte a zdá se takový ucouraný. Ale na druhou stranu to přesně koresponduje se zapojením hudby jako významného prvku příběhu. Zpočátku se mi to líbilo, ale ke konci už té hudby bylo příliš a informace se začaly opakovat.
Konec mě příliš nenadchl, asi jsem ho ani správně nepochopila.
Každopádně mi to víc přišlo jako převyprávění Fantoma opery (který sám o sobě je vlastně taky převyprávěním Krásky a zvířete, takže se točíme v kruhu :-) ) Nevím, jestli je to náhoda, nebo se autorka také řadí mezi fanoušky tohoto muzikálu, ale ti, kdo viděli Fantoma opery asi tak miliardakrát, jako já, si možná všimnou, že na konci knihy říká Liesl totéž jako Christine v písni "The point of no return".

1 22.05.2022

Tato knížka si získala nesmírnou popularitu a mně je opravdu líto, že nemůžu všeobecné nadšení sdílet. Za mě je to prozatím největší zklamání tohoto roku.

Jedná se o čistě romantický příběh a kniha se ani netvářila, že by měla být něčím víc, takže je pouze můj problém, že jsem možná čekala trošičku toho nadpřirozena. Téma, které si autorka zvolila, je určitě velmi zajímavé, bohužel je na příběhu příliš vidět, že vznikal jako internetový román na pokračování. Tam si autor může dovolit nebýt až tak přesný, ale pokud příběh vyjde knižně, očekávala bych odpovídající rešerši, zejména pokud se příběh přímo opírá o společenská pravidla jiné doby. V této oblasti tam bylo bohužel dost nesmyslů.

Zaprvé, příběh není nijak datovaný. Předpokládala jsem, že se odehrává v 19. století, vzhledem k různým společenským a technickým věcem spíš na jeho konci. 19. století obecně se dá dobře datovat s přesností na desetiletí, a to hlavně díky ženské módě, která se každých deset let výrazně měnila. Proto, když se autorka zmínila o široké vyztužené sukni s obručemi, datovala jsem si pro sebe do roku 1860-1870, zdálo se mi to sice divné, neuměla jsem si dost dobře představit dívku se sukní o průměru 2 metry, jak pracuje v knihovně, ale budiž. Vzápětí ale autorka zmínila turnýru, což je prvek ženského oděvu, který se nosil cca v letech 1870-1885, takže jsem byla lehce zmatená. A když jsem se pak podívala na původní znění příběhu na wattpadu, našla jsem tam v úvodu kupodivu i dataci, takže pěkně prosím: Anglie, 1890! Takže žádné výztuže, žádné turnýry, ani žádné široké nabírané sukně. Mimo to jsem se během čtení stala mírně alergickou na slovo „korzet“, které se tady objevovalo pokaždé, když se hrdinka zadýchala.

Zadruhé, společenská pravidla… Zpočátku jsem čekala, že hlavní hrdinka bude rebelka, která se vzepře společenským pravidlům. Namísto toho Animant celý příběh omílá pořád dokola, že je „z vyšší společenské vrstvy“ a že tohle je přípustné, tohle není, že neví, jak se chovat v jiných společenských vrstvách a pořád dokola. První přestřel je už samotná zápletka celého příběhu – její práce v knihovně, která nebyla ani její nápad, ale začala tam v podstatě pracovat na popud svého otce, a navíc ve mně budila dojem, že tím není příliš nadšená. Žádný muž vyšší třídy by v té době nenavrhl své dceři, aby šla pracovat. Celá rodina by tím v očích veřejnosti nepředstavitelně klesla a především otec by byl vnímán jako někdo, kdo se nedokáže postarat o rodinu. Dovedu si to představit jako vzdor dospívající dcery, který povede k hádce v rodině, přetrhání kontaktů apod. Ale v tomto podání ne. Jako další Animant úzkostlivě dbá na to, aby nebyla s mužem sama v jedné místnosti, ale přijde jí úplně normální jít na pivo se sedmi muži a jediné, co ji na tom zajímá je, že jí nikdo nenabídl rámě, protože to nejspíš „v nižší společenské vrstvě není zvykem“. O tom, že se odstěhovala z domu na nepříliš důvěryhodné místo, ani nemluvě. Svobodná dívka žijící mimo svou rodinu by se zdiskreditovala takovým způsobem, že pak už by bylo jedno, jestli byla viděna o samotě s mužem nebo ne, protože každý by si šeptal, že za zavřenými dveřmi jejího bytu se může odehrávat cokoliv. Všechny tyhle přehmaty by se daly přehlédnout, kdyby autorka v celé knize na společenská pravidla neustále neupozorňovala.

Samotná Animant mi také není nijak zvlášť sympatická. Její myšlenkové pochody jsou často nesmyslné a navíc se opakují pořád dokola, zejména v druhé polovině knihy. Ani hlavní mužský hrdina mě ničím nenadchl, ale to bude nejspíš zapříčiněno ich-formou z pohledu Animant. Obzvlášť naivní mi přijde její postoj vůči Elise. Setkali se sotva dvakrát v životě, ale už jsou z nich nejlepší přítelkyně, které společně porušují pravidla a říkají si důvěrnosti. Stejně tak mi vadila celkově krátká doba, během které se příběh odehrával. Zejména v první polovině se docela často objevuje spojení „ještě nikdy“. „Tohle se mi v práci ještě nikdy nestalo…“, „takhle se ke mně ještě nikdy nechoval…“ atd. a přitom pracovala pouhý týden! Tyto formulace bych spíš použila po několika měsících, kdy může být zarážející, že se ještě nikdy něco nestalo/neřeklo.

Abych to shrnula – kniha byla příliš dlouhá, romantická linka nebyla nijak strhující, hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a na můj vkus obsahoval příběh příliš nesmyslů.
Je mi to strašně líto, protože po všech nadšených recenzích, které jsem viděla i četla jsem se na knížku moc těšila, ale takhle v nejbližší době poputuje dál.

10 13.04.2022

(SPOILER) Vzhledem ke všem těm nadšeným komentářům jsem měla od knížky velká očekávání. Ale zklamala jsem se… Námět je originální, ale za mě nepříliš šťastně uchopený. Dobrou polovinu knihy se tam nic pořádného neděje a všichni se motají v podivném kruhu, kde se jen neustále opakuje, že si nic nepamatují, a když už si jeden něco pamatuje, tak to stejně nechce říct, takže to nakonec vyjde na stejno, jako by si nic nepamatoval. Na konci celého příběhu zůstává spousta nezodpovězených otázek. Např. proč si nic nepamatovali poprvé, ale podruhé ano? Proč Sonja taky neztratila paměť, když očividně odešla ve stejně „bdělém“ stavu, jako ti další dva? Jakým způsobem se dostali do toho „světa snů“? Jak to, že tam byla i jejich hmotná těla, když obvykle tam odcházejí jen duše? Co přesně všechny ty běsi dělají, mimo to, že číhají pod postelí a děsí děti? A jak proti nim měla vlastně Astrid bojovat? No, je toho dost…
Oceňuji temnou atmosféru, ta byla skutečně povedená, tíživá a mrazivá. Ale ani zdaleka tak strašidelná, jak bych si představovala od „mysteriózního thrilleru“. Není těžké mě vyděsit, ale tady jsem se skutečně nebála, ač jsem do toho šla s přesvědčením, že skutečně nebudu moct usnout. Možná to bylo i tím, že pro mě zkrátka ten příběh nebyl uvěřitelný – pohraniční vesnice, která i v moderní době žije naprosto odstřižená a klaní se přes tisíc let zapomenutým bohům? Dobrá, že to dělají staří lidé, dejme tomu… Ale i puberťáci? Doba sice není přesně specifikovaná, ale podle toho, že ženy nosí kalhoty, u řezníka se stojí fronta na maso a Dora měla během práce v samoobsluze plášť, navíc technika a elektronika podle všeho nebyla ještě tak vyvinutá, bych to zařadila někam do totalitní éry. Kdyby se příběh odehrával hlouběji v historii, bylo by to možná uvěřitelnější.
Strašně mě štvala zaříkadla zkopírovaná z Čarodějek. Všimli jste si toho? A prý se tam objevují i motivy ze Sabriny, což nemůžu posoudit. Mladší čtenáři to nejspíš nezachytí, ale my, co jsme na těch seriálech strávili dětství…
A pak ten Gusta… To byl asi největší přešlap. Celá vesnice věřila tomu, že celých 12 let někde děti držel, a to navzdory tomu, že on sám byl patrně někde dlouhou dobou zavřený. A co je ještě víc šokující, věřili tomu i poté, co se děti vrátily živé a zdravé, ačkoliv pokud by jejich domněnky byly pravdivé, musely by už dávno umřít hlady. Taky jsem čekala, že se nějak vyvine to jeho náhlé úmrtí. V první chvíli to vyznělo tak, že i když to všichni považovali za sebevraždu, bylo za tím možná něco víc. A navíc ten jeho duch… V tu chvíli, kdy se ukázalo, že to byl duch, a jen pár stran před tím se mluvilo o tom, že člověk může vidět jen svého zemřelého pokrevního příbuzného, by to snad každému minimálně začalo vrtat hlavou. A když se k tomu ještě přidá věčné pořvávání „kukačko“ a označování matky za poběhlici, tak by to snad někomu, kdo bez problémů zvládl mentální přerod z dítěte v dospělého v naprosté izolaci, mělo docvaknout.
Bohužel se obávám, že pokud se kniha skutečně dočká překladu, bude západní svět věřit, že náš venkov je sto let za opicemi, ženy jsou jen služky mužů a děti prakticky pořád na obtíž.

4 18.02.2022

Historické romány jsou strašně nevděčný žánr: když si autor příliš vymýšlí, schytá kritiku za historickou nepřesnost, když píše historicky přesně, je kniha nezáživná... Já bych v tomto případě uvítala malinko víc fikce. Čekala jsem trochu víc vášně a intrik. Hodnotím ji spíš jako průměrný historický román, u kterého si člověk odpočine.

1 12.02.2022

Nádherné čtení s trochu pochmurnou atmosférou a něžnou, naprosto starosvětsky "cudnou" láskou. Stejně jako v některých komentářích podemnou, neumím říct, čím přesně mě příběh tak uchvátil, ale nemohla jsem knížku odložit. Asi zpěv sirény... :-)

2 12.02.2022

Jednoduchá detektivka v tom starém slova smyslu, žádné potoky krve, psychopati a vyšetřovací týmy s nejnovějšími vymoženostmi a supertechnikou. Prostě stará dobrá detektivka, u které si odpočinete a díky hlavní hrdince ještě i pobavíte.

3 29.12.2021

Zajímavá myšlenka, která mohla být trochu víc propracovaná. Zejména na začátku jsem se dost prala s autorčiným stylem psaní, přišel mi takový hodně začátečnický, nevypsaný... Časem se to buď zlepšilo, nebo jsem to přestala vnímat. Zdálo se mi, že autorka měla jasnou představu o světě, který chce stvořit a příběhu, který chce vyprávět, jen nevěděla, jak do něj vtáhnout čtenáře, takže se s tím začátkem trochu prala, protože na můj vkus je v prvních třech kapitolách příliš informací podaných nepříliš šťastným způsobem, takže v tom čtenář trochu plave, obdobně je na tom i konec, který nejspíš autorce dával smysl, ale mně na první přečtení moc ne.
Přesto se mi knížka vlastně líbila, nic vrcholového, ale propadák to taky není :-)

1 19.12.2021

Krásný hřejivý vánoční příběh. Nic převratného, romantická linka je hodně předvídatelná, ale to se u podobných příběhů dá čekat. Maličké překvapení mohou přinést válečné dopisy a příběh, který se za nimi skrývá.

3 19.12.2021

Příjemné čtení, humor je někdy třeba brát s nadsázkou a nechytat tak úplně za slovíčko, ale čte se to samo. Možná by neuškodilo méně stránek, protože po polovině má člověk tak nějak pocit, že je to pořád dokola to samé.

21.11.2021

Skvělá oddechová četba s vyváženou dávkou humoru :)

3 31.10.2021

Příběh o tom, co nejspíš aspoň jednou za život přepadne každou ženu... Podané uvěřitelným způsobem, jen ten konec byl na mě trochu moc otevřený, čekala jsem jasné rozhodnutí.

31.10.2021

Rohodně lepší než předchozí díl. Nevím, jestli se to dá nazvat přímo hororem, milovníci tohoto žánru si na své asi nepřijdou, ale ti, pro které to není primární žánr a chtěli by pro změnu zkusit něco strašidelného a mrazivého je to myslím dobrá volba. Na své si přijdou spíš ženy, co naplat nějaká ta romantika tu je a muži nejspíš úplně neocení skvělou vizáž detektiva Devlina :)
Líbilo se mi zapojení záhady z minulosti i rozuzlení bylo překvapivé. Skvěle popsaná atmosféra. Co naopak bylo jasné hned od začátku je "problém" v romantické lince.
Jako minus hodnotím další rodinné propletence hlavní hrdinky. Trochu s hrůzou čekám, jaký další příbuzný nepříbuzný se objeví v dalším díle.

5 17.10.2021

Petera Maye jsem si zařadila jako autora detektivek, takže pro mě bylo docela zklamáním, když se z téhle "detektivky" vyklubal v podstatě společenský román, ve kterém se hlavní hrdinka vyrovnává se smrtí svého manžela, a hlavní vyšetřovatelka, když už se v knize objeví, místo vyšetřování řeší, jestli se věnovat práci nebo rodině.
Když ale odhlédnu od téhle "krimi-škatulky" byl to vcelku povedený, čtivý příběh. Jen konec mi přišel uspěchaný a trošku nesmyslný.

5 01.10.2021

Příjemné, pohádkové čtení...
Jen mi přišlo, že se tam většinu knížky fakticky nic nedělo a veškerá akce byla vsunutá až na konec.

1 25.09.2021