esma komentáře u knih

Historie jedné česko-německé židovské rodiny začíná v zákopech první světové války a končí tesknými vzlyky houslí. Děj je pouze načrtnut, žádné velké rozvětvené povídání, taková umělecká zkratka, autorka na scénu přivádí pouze několik členů rodiny a základní informace, z kterých ale není problém vyskládat obraz celého 20-tého století.
Velmi působivý je hned první příběh Vánoční mír. Nebyl mi neznámý, ale v knižní podobě se mi dostal do rukou teprve teď a zapsal se mi do paměti ... zlo, které mělo být ztělesněno v nepříteli, jak nám říkali, jsem v protějším zákopu nenašel. Byli tam jen stejní lidé jako my ...

16 19.04.2023

Čtení trochu pomalejší, ale když se seznámíme s kapitolou Průvodce nezvyklými výrazy, zorientujeme se. Ludmila Vaňková vymodelovala středověký život stříbrného města s akcentem na příběh svých dvou hlavních postav, které historie zná :
jedním je Michal Smíšek z Vrchovišť- patricij a horní úředník, odpovědný za stavbu resp dostavbu chrámu svaté Barbory a druhou postavou je Matěj Rejsek z Prostějova - kameník a sochař, který pro nás zanechal v Kutné Hoře trvalý hmotný odkaz : chrám dotýkající se nebes, s nadýchanými sukýnkami, z kterých vyrůstají jako ze zahrádky stvoly fiál střídající se s chrliči jako upomínka, že svět je obojaký.
Kutnohorští totiž Matěje Rejska nevítali, naopak. Byl pro ně konkurencí (jiný cech), byl z Prahy, kde sice za sebou nechal již v té době významné práce, ale vítězila nevraživost. Přesto zde strávil celou poslední třetinu svého života, asi 17 let, z toho deset bylo krušných.
Dnes to už není podstatné, protože Barbora stojí a má v sobě ukrytou dlouhou historii, ve které má své výjimečné místo i on. Dobudoval triforium, okenní stěnu vysokého chóru a současně jej opatřil síťovou hvězdovou klenbou a vnější opěrný systém, který v průvodcích označují jako krajkoví, doplnil dech beroucí kamenickou dekorativní výzdobou.
V běžných zdrojích najdete poznámku, že po své smrti v roce 1506 byl pohřben v chrámě, ale náhrobek zde nehledejte. Důvodem možná bylo, že kvůli stavbě Jezuitské koleje byl zrušen hřbitov (rozkládal se kolem chrámu) a do základů byly roztlučené náhrobky použity jako stavební materiál.

Ludmila Vaňková vymyslela zápletku, zadala historické kulisy a kdo chce, příběh si poskládá, má k dispozici autorčinu obrazotvornost i historické reálie.

11 12.04.2023

Žádné slzy a žádné vzdechy:
doktorsky věcně nám ukázala svou utýranou zemi, rodné Čechy.
Vzpomněla jsem si : já ji znám. Ten obraz vrytý do paměti, Goyova žena v černém,
VÁLKA.
Znovu vždy stejná, po staletí,
Goyova černě oblečená žena,
o všechno obraná, o všechno okradená,
opřená o náhrobek vlastních dětí

Místo příspěvku jsem si dovolila citovat báseň norské spisovatelky Ingeborg Hagenove, přítelkyně paní doktorky, protože lépe než já dokázala vystihnout celý její život.

35 10.04.2023

Je to prvotina paní Mornštajnové. Knížka mi nesedla, chyběla mi přidaná hodnota, něco navíc.

17 01.04.2023

Hřejivé, lidské příběhy (ne)obyčejných lidí. Ota Pavel předesílá : jeden nemusí být génius, postačí, když je člověkem.

12 01.04.2023

Tak vzdálená doba a tak hluboké stopy ...
Karel IV. - zejména dnes obdivuhodná jeho systematická péče směřující k posilování míru jak v českých zemích, tak v říši (za dobu jeho panování nevnikla do vnitrozemí cizí organizovaná vojenská síla)
Petr Parléř, nový stavitel, který na pozvání Karla IV. pokračoval ve stavbě Svatovítské katedrály a v Čechách působil přeš čtyřicet let až do své smrti, bohužel jeho novum síťovou klenbu v katedrále již Karel IV nespatřil
Přestože se jedná o knihu vědecko-naučnou, dokáže udržet naši pozornost, byť povědomí o době panování Karla IV něco víme ze školy, ale takhle podrobně je to samozřejmě jiná úroveň.

12 20.03.2023

Od menhirů až po Tančící dům ... srozumitelný výklad, krásné ilustrace,
publikace, která potěší i poučí. Můžu pouze napsat : děkujeme.

12 10.03.2023

Tragické selhání rodičovské role. Výbušný materiál, ale nějak ho tam bylo na mně přespříliš. Absence jakéhokoliv náznaku řešení, strnulost.

11 05.03.2023

Poslech audioknihy leden-únor.
Dějiny versus stopy na životech.
Šrámy na duši i v historii nejdou „překolejit tak snadno jako Alpy“, viďte, pane Rudiši.
Je to román o stáří a touze po smíření člověka samotného se sebou a také o mládí, kterému ublíží doba, ve které žije. Zároveň je kniha zeměpisná a historická, podle bedeckeru již neexistujícího Rakousko-Uherska projedete vlakem důležité uzly dějin (i železničních drah), hodně se přitom dozvíte a možná onemocníte historii…
Pokud dáte přednost audioknize s úžasným Pavlem Batěkem, zabydlí se u Vás Wenzel Winterberg, provede Vás svým životem a možná i Vás kniha silně osloví.

24 26.02.2023

Citelný pozorovací talent autorky, prostředí tíživé : psychiatrické léčebna a její pacienti. Přesto se v knize objeví věty : ...Vím, že na mně civí, protože k nim na návštěvu nikdo nechodí, a že tajně doufají, že jdu za nimi. Jsou odepsané z lidského společenství, a přece se v nich někdy najde tolik lidského, že by to člověk nenašel u všech normálních lidí, které potkal za jeden den…
A pak i sbírka těch „normálních“ lidí, až jsem měla mnohdy dojem, že to autorka prohodila.
A závěr (na přebalu) : jak obtížné je někdy řešit zdánlivě jednoduché věci.

11 18.02.2023

Moc hezká knížka. Není ani tak o čem, ale jak je napsána. Působivý popis různých krajin, nechybí exotická příroda (autorka hodně cestovala), do povídek vstupují postavy, které jsou z jejího pohledu výjimečné, nelze nesouhlasit, protože i my … obdivujeme lidi, po nichž někde ve světe zůstane něco krásného … vpouští nás do svého myšlenkového světa, nestydí se za svůj úžas nad projevy života, současně ale vnímá i průnik konzumu, který z našich životů vytěsnil skromnost...
Knížku věnovala své vnučce Amálií, kéž by každý z nás měl co svým potomkům takhle vyprávět.

12 12.02.2023

Po loňském pobytu ve Skotsku vyhledávám vše, čím se můžu vracet k osobním prožitkům z této krásné země, a tak mě potěšila i tato kniha se spoustou zajímavých příběhů ze skotské minulosti až po současnost. Knížka je velmi hutná, určitě k ní budu přistupovat takřka jako k encyklopedii, protože jsem to najednou nebyla schopna pobrat.
Některé příběhy byly nadmíru překvapivé, třeba jsem vůbec nevěděla, že Skotové měli podnikatelský záměr provozovat obchodní cesty přes Panamskou šíji, kde až 300 let poté byl vybudován Panamský průliv. Záměr to byl odvážný, bohužel dopadl pro Skoty tragicky.

11 12.02.2023

Bohatstvím každého člověka je schopnost myslet a porozumět světu. Absence této dovednosti může vyvolat frustraci, nenávist, zášť vůči těm, kterým se daří a pak ještě závist, vlastnost, která člověku ubírá energii a odkloní ho od zbytku světa. Na tom vybudovala Sofía Segovia svůj příběh, přidala trochu magie, včelímu chlapci Simonopiovi přidala extrémní vnímavost a všem postavám uvěřitelné vlastnosti.
Průřez Mexikem v první polovině 20. stol. : od španělské chřipky, nesčetných vojenských převratů přinášejících strach a loupení až po pozemkovou reformu, kterou ale nastínila pouze z pozice svého knižního příběhu, nejde o hlubší vhled do historie a širší souvislosti. To jsem pak doplnila z jiného zdroje.
Knížka měla spád a dobře se četla.

20 28.12.2022

Poslech audioknihy.
Vize Margaret Atwoodové byla pochmurná, doufám, že nedostatek porodnosti budeme řešit přes vědu a ne přes služebnice. Neomezená moc ale přináší i jiné excesy než ty sexuální a potvrzuje to i atmosféra knihy.
Obecně předpovídat, jak to s námi bude dál, je samozřejmě velmi zajímavé, ale já osobně vždy skončím s totálním strachem o osud planety, ta je rozhodující a nevratná.

16 29.11.2022

Stefansson si mě získal už dávno, jeho Ráj a peklo je z jeho tvorby doposud moje top. Ani ve své nové knize se neodklání od popisu života obyvatel Islandu, vybral si řídce osídlený fjord na samotném okraji obydleného světa. Svět těžké práce a tvrdých podmínek, ale ke změnám dochází i tady. Stefansson se tímto časovým údobím proplétá až k současnosti a jako do spirály řadí jednotlivé rodinné historie.
Některé jsou spíše prosté, ale působivě vyjádřené … Niektoré životy sú také obyčajné, priveľa sa o nich nedá povedať. Presne jako koly v plote. A predsa nám podopierajú ploty…, u dalších postav jsou zřetelná zranění, s kterými si musí poradit a my se ocitáme v nám známém lidském kolotoči.
Knihu dopsal teprve nedávno a je psaná ve stylu, který je pro Stefanssona už typický : krása ve světě slov, poetické závěry, kterými dokáže vystihnout i uzavřít danou chvíli a předat nám nejenom svá vyznání ale vlastně zobecnění všech našich zkušeností.

Doporučuji se udělat „tahák“, čtenářka pajaroh má pravdu, lépe se budete ve jménech a statcích orientovat.

13 21.11.2022

V doslovu je krásně shrnuto, že každý se musí vypořádat s vlastní minulosti... že pojmenovávat pravdu je obtížné, ale také potřebné a leckdy úlevné...
Všem devíti povídkám je společná konfrontace : jednak s těmi, s kterými už nemáme šanci se potkat, s těmi, s kterými kontakt ještě máme, a pak vnitřní vhledy, kdy sami sobě nelžeme : hráli jsme s našim životem rovnou hru ? Jsou podbarvené smutkem, vztekem, ale i smířením a prozřením. Život jde dál.
( Mně se nejvíc líbila povídka Léto na ostrově, je pozitivní a laskavá ).

15 18.11.2022

Život lidí na dně společnosti byl a je vždycky těžký, to všichni víme. Od této stránky života máme spíše tendenci se odvracet, (jinak bychom se mohli zbláznit). Není v našich silách řešit všechna neštěstí světa. Neštěstí je spousta, ale vytáhnout z něho příběh a napsat jej tak, aby upoutal, to už je umění. A to Toni Morrison umí.

10 14.11.2022

Jeden z půvabů života je jeho nepředvídatelnost, ale i zdatný poutník může na své cestě škobrtnout, když potká netrpělivost, neporozumění nebo špatně vyhodnotí situaci.
V tomto módu je laděn hluboce procítěný subtilní příběh dvou mladých lidí, smekám před autorem.

24 19.10.2022

Moc se mi líbila. Vzpomínky na prostředí, kde prožil své dětství, plné bizarních lidiček, přírody, kouzelných historek a hlavně to spojil v epos spokojeného žití, které není závislé na vyspělosti toho kterého časového období, ale ve schopnosti najít kouzlo všedního dne.
Opět zazářila literární dovednost autora, píše tak lehce, vtipně, dojemně, do příběhů se chcete až vloudit a podívat se, zda generál byl skutečně neoděn, jestli měla vyšklebená štika skutečně metr a jestli bych si i já neměla pořídit vysílačku.

14 09.10.2022

Přečteno jako audiokniha.
Boje na šachovnicích, přestože kruté, probíhají bez emocí : dáma nepláče, střelec se nebojí, jezdec nepochybuje. Hra má jasná pravidla. Brilantní logické myšlení kreativně tvoří taktický a strategický plán...
Prostředí vrcholového sportu vyžaduje soustředění, sebedůvěru a sebekázeň.
Ale v životě na hráče číhají touhy, osamělost a pochybnosti. Těžko předpovíš, co se stane zítra.
Někdy život hraje gambit a Ty se musíš rozhodnout, jestli přijmeš nebo odmítneš.

22 24.09.2022