esma komentáře u knih

Slyšeli jste někdy o kurzu s pokynem Predbiehajme pomaly? Po přečtení knížky resp. jejího poslechu pochopíte, že by vám mohla zachránit i život.
Sústreď sa na vraždu - audio s Milom Kráľom.

7 04.11.2023

Toni Morrison nechává příběh pomalu probublávat k povrchu a čtenáře vede k hlubšímu ponoru do děje i psychologie postav. A k tomu neodmyslitelný přídavek : zůstane pořád spisovatelkou těch, ke kterým patří svou barvou kůže, pořád znovu a znovu popisuje jejich svět, jejich minulost a důsledky, mnohdy skryté, o to výbušnější. Píše o bolesti, kterou si způsobujeme sami, píše o bolesti, která si vyhledává nás, píše o lásce, jejíž útrapy jsou nám společné. Píše tak, že je vám po čtení smutno, i když kniha končí smírem.

7 04.11.2023

Kvalitní kniha, která má potenciál oslovit každého, kdo rád prochází krajinou a preferuje její komplexní vhled, nesdílí tedy povrchní (slovy autora instantní) metodu některých turistů. Nejde jenom o přírodovědnou publikaci, má vyšší ambice a ty podle mě vrchovatě splňuje.
Přiložena krásná fotodokumentace.
Podle Pierra Teilharda de Chardina se lidí pod horou mohou dělit na na ty,
- kteří zůstanou pod ní
- na ty, kteří se na horu vydají, ale zůstanou pod vrcholem, protože jim stačí, že by to dokázali
- a na ty, kteří vylezou až na vrchol.
A Janu Ježkovi nestačí na horu vylézt, on o ní chce vědět vše.
A nabízí nám to...

6 22.10.2023

Na první pohled spořádaní představitelé střední vrstvy a na ten druhý stačila jedna zádušní mše a Ian McEwan si povzdech : „tak málo toho jeden o druhém víme“
Asi bychom měli dodat naštěstí.

8 20.10.2023

Kniha hned na začátku vzbudila mou zvědavost, ale pak už jsem jenom těkala po stránkách a marně hledala nosný příběh, pointu, hlubší sdělení. Prostě jsme si nerozuměly.
Zaujal mně ale ten zvláštní, popisný, oznamovací styl, to bylo novum.

6 20.10.2023

Dnes a denně můžeme pozorovat překotný vývoj v různých odvětvích a není divu, že na to reaguje i literatura. Ian McEwan nás ve své knize pobízí k přemýšlení o budoucím soužití s androidy. Budoucí uměla inteligence předčí člověka v jeho rychlosti či v uplatňování logiky. Člověk je ale zajímavý svou komplexnosti, je schopen brát věci z mnoha hledisek najednou. Možná, že v budoucnu toho určitě dosáhne i robot.
Vývoj přinese nové problémy : např etické či právní. McEwanove Stroje to avizují a přináší zajímavé otázky : bude někdy možné naprogramovat hranici, na které lež milosrdná přechází v lež opravdovou? nebo nakolik je etické dosahovat spravedlnosti nekorektními prostředky...
Přemýšlejme o budoucnosti, čeká nás možná dřív, než jsme ochotni si připustit.

10 02.10.2023

Pro autora, soudě podle doslovu, bylo prioritou vykreslit svět kočovníků, což se mu asi podařilo. O jejich kultuře a zvycích asi většina z nás moc neví. Každá uzavřená společnost, která se nesbližuje a neunifikuje, vzbuzuje svou odlišnosti naši zvědavost, a tak čtení o nich nebylo nezajímavé.
Autor souběžně do toho vložil příběh učitelky Melody, která mezi nimi najde několik přátel a ti výrazně ovlivní její život. Nad příběhem stojí otázka, zda se člověk může vyvinit z činů, které se staly jeho součásti.
Při čtení jsem měla pocit až nereálnosti příběhu, ale kniha mi už pár dnů rezonuje v hlavě, tak asi není marné ji doporučit ke čtení.

7 21.09.2023

Zajímavá, až provokující kniha zkoumající naše opěrné body, kterých se v životě držíme a kterých ztráta způsobuje rozpad naši identity. Ne vždy pomůžou lékaři, i když v knize se to neurologickými pojmy hemží, ale ztráty životních jistot nejsou totéž, co dopravní nehoda.
Jeřábi své orientační body zdědili po svých předcích před nějakými šedesáti milióny lety, naše si v reálném čase dokážeme ničit
s úspěchem odjakživa.
A pak si máme uchovat zdravý rozum.

9 14.09.2023

Se Zdenkou Braunerovou jsem se seznámila obráceně, nejdříve to byla návštěva jejího ateliéru v Roztokách, pak několik výletů k Vltavě, do Unetic, návštěva Levého Hradce a nakonec procházka Tichým údolím, to vše mi připravilo patřičné zázemí pro čtení. Knížka byla hutná, nejednalo se pouze o její životopis, ale o zmapování kulturní i politické atmosféry spolu se vstupem mnoha aktérů, které známe jak z literatury, tak z dějepisu. A bylo to dost podrobné, žádné velké opisy přírody, spíše rozhovory, úvahy, spory, některé žabomyší, některé podstatné, protože dobu zastřešovala ještě monarchie a ne každý viděl přínos v češství .
Zdenka byla intelektuálně na výši, kromě toho, že byla malířka, všichni obdivovali její úžasný literární přehled, Zeyera, svou lásku, citovala zpaměti a Mrštík si byl také vědom jejího vkladu do své tvorby.
Četla jsem nezkrácené vydání a mnohokráte jsem myslela na pana Kožíka, který měl 25 let, když Zdenka zemřela. S největší pravděpodobnosti se jejich cesty nezkřížily. Přesto je v jeho románu toho tolik, že přemýšlím, jestli mu stačili pouze zdroje (dopisy, novinové články, literatura, psané vzpomínky a životopisy ostatních). Jak to nastudoval a vykreslil každou skutečnou postavu, domyslel jejich život do nejmenších detailů, dal jim řeč, povahu, myšlenky.
Dnes už asi těch čtenářů, kteří by se chtěli ponořit do ne tak vzdálené minulosti moc není, ale my zbylí jsme za toto dílo rádi.

Není divu, že Donal Ryan svou knihu získal tolik cen, je úžasná. Každá z 21 postav odvypráví svůj pohled a svou roli ve společném příběhu. Co člověk, to jiná mentální, emocionální, rozumová úroveň, co člověk, to jiné prostředí, které ho formovalo (a dovedlo mnohdy do hlubin) a my jako 22. postava máme šanci pozorovat, jak variabilní je lidský osud, jaké důsledky mají naše činy, jak velkou roli v lidském životě hraje obecně láska. Kohokoliv ku komukoliv.
Napsané krásným jazykem, k překladu žádná výtka, jenom jsem na obálce neviděla ten obrtlík. Srdcem prochází mříž. V knize bychom našly důvody, proč tomu tak může být, ale autor za obálku odpovědný není. Překlad originálního názvu knihy The Spinning Heart je Točící se srdce a točící srdíčko bylo jenom artefaktem na brance jednoho z domků městečka.

11 20.08.2023

Opět nesmrtelný HH, opět čtivé, venku šílené teploty, pro mě nejlepší pořád jeho Lovci hlav

10 16.08.2023

Příběh Michaela Bearda je popsán v tak širokých souvislostech, že přes jeho osobní příběh máme možnost porovnávat přečtené s tím, s čím se i my potkáváme. Ian McEwan je výborný vyprávěč, napsáno je to brilantně, nechybí humorné situace, ale příběh je to v podstatě mrazivý.
A můžu ocitovat z doslovu vlastní postřeh Iana McEwana ? ... Jsme jen zvířata navlečená do šatů a vyvádíme hrozně podivné věci, jako opice na čajovém dýchánku...
O tom ta knížka je.

12 13.08.2023

Poprvé jsem čtení uspěchala. Uvědomila jsem si to, dala zpátečku a přečetla znovu. Mnohem pomaleji. Asi by spíše než knižní podoba slušela Anně forma audia, s procítěným hlasem, s hudebním podbarvením, protože Mapa Anny je křehká, jako v oparu, založena především na krásné hře se slovy, žádný převratný děj, běžné ukázky lidského chování směrem ven i do jejich nitra.

8 10.08.2023

První strany mě hned zlákaly : obraz krajiny obhospodařované dvojici mužů : děda a jeho vnuk, jejich hezký vztah, který rezonoval se společnou prací i přírodou, později pozvolný výčet ztrát na životech v jejich rodině, náznak, že mžikem se vše změní. A děj nabobtnal a rozvinul do vzdálené minulosti příběh, v anotaci popsaný jako spletitý, ale především jde o příběh velmi smutný.
Nejedná se o žádné komorní pojetí, vše směruje k rozklíčování dramatických událostí, na kterých se podepsaly obě války, yperit, nacistické tábory a rozhodnutí, která se v konečném důsledku ukázala jako tragická.
Napsané je to svižně, žádné proluky. Kromě toho jsou pasáže o dřevu (jedna z postav je truhlář/řezbář) velmi zajímavé, měli bychom si přečíst i jeho další knihu Dřevo.

13 05.08.2023

S panem Formánkem jsem se dosud míjela. V knize (mimochodem velmi uklidňující název) popisuje své prozření a cestu, kterou musel ujít, aby se vyrovnal se svým osobním selháním a našel opět sám sebe. Není jednoduché se podívat do vlastní hlavy a nelhat si. Knížka je pozitivní, inspirativní, četla se sama.

12 31.07.2023

Jeden z největších spisovatelů nejenom 20. století. Hluboké ponory do duše a mysli člověka.
Celkem devět různorodých povídek, ve kterých nabízí vše : prozření, zmar, soucit, výstrahy, marnost, lásku a v posledním příběhu o výpravě Roberta Scotta k jižnímu pólu také oslavu velikosti člověka. Že kapitán Robert Scott dospěl k jižnímu pólu až druhý (o měsíc později než Roald Amundsen) není informace nová, ale jak Stefan Zweig zpracoval tento příběh, to už není jenom umělecké ztvárnění, ale právě pro něho charakteristické porozumění člověka člověkem.

9 21.07.2023

Knížka je skutečně magická. Příběh nabízí bídu, dřinu, války a řádění přírodních živlů,
přesto vnímáme v této malé člověčí komunitě usídlené vysoko v horách na úpatí jedné z nich tu hezčí stránku lidské existence, provoněnou bylinami, laskavou takřka pohádkovou. Žádné sváry, minimum pomluv, absence nenávisti, všechno je v módu pochopení, protože jeden bez druhého v takto exponovaném prostředí nemůže existovat.
Proto mají asi tři jablíčka takový úspěch a ano, nechybí ani příslib změny...

19 19.06.2023

Je to úžasné, narodí se človíček a už do jeho světa vstupuje pejsek s kočičkou. Půvabná, tvořivá pohádka, kolik my jsme s malou Evičkou do toho dortu přidávaly ingrediencí, to by nás býval býval i Josef Čapek pochválil.
Hravý, i když mnohdy smutný člověk nechal po sobě stopu, kterou nelze přehlídnout.

15 20.05.2023

Přečetla jsem nejenom knížku (zaujala), ale tentokráte i všechny komentáře. Co čtenář, to jiný pohled daný jeho zkušenostmi, vzděláním nebo schopnosti vidět dál. Jak říká autor : světu nemůžeme porozumět bez dat, ale nelze mu porozumět jenom pomoci dat samotných. Chce to neustále monitorovat svět, hledat zákonitosti, souvislosti, dál pronikat do jeho tajů, neukvapovat se v názorech a přijmout svůj celoživotní úkol.

16 20.05.2023

Katje Kettu se podařilo vtáhnout mně do příběhu tak intenzivně, že z důvodu sebezáchovy jsem čtení chvílemi musela i odkládat (den i dva). Válka a zajatecký tábor vs touha po lásce a štěstí, doplněno výrazným expresivním slovníkem, kterým autorka jenom potvrzovala nesmyslnost a krutost válek.

17 07.05.2023