Elsinor024 komentáře u knih

Knížka je výborná, pěkně rozdělená na části, kdy a kde co roste. Také jedovatí dvojníci jsou důležití pro zapamatování. Jen kvůli malému rozsahu chybí podrobnější fotografie rostlin. Což ale zase doplňuje celkem podrobný popis i s upozorněním, co která rostlinka připomíná chutí.
Tak třeba mladý ptačinec fakt chutná jako kukuřice a mladý svízel jako čerstvý hrášek. Úžasné a levné (zadarmo:) doplnění našeho jídelníčku.

2 05.03.2018

Po americkém úplně polopatickém úvodu autor nabízí spoustu dobrých a užitečných informací. Obyčejné rostliny kolem nás, které můžeme použít k jídlu a jsou lepší než skleníkové supermarketové saláty.
Hodně jich už mám s úspěchem vyzkoušeno a jsou výborné: popenec, svízel, bršlice, ptačinec, kopřiva, pampeliška, sedmikráska, řebříček... Ale třeba takový mahon, o kterém (skoro) každý tvrdí, že je jedovatý, mě překvapil. Nebo aloe, o které jde pověra, že se musí loupat - tak prý nemusí.
Také podle Sergejovy rady do zeleného repertoáru sem tam přihodím listy ovocných a jiných stromů. Doporučuji!

3 05.03.2018

Spousta informací, někdy až moc do velkých podrobnosti jdoucí popisy, občas se hlavní linka trošku posune a vytrácí.
Celkově hodně poučné pro toho, kdo žije "klasicky" a nemá potuchu o alternativách třeba mouky nebo mléka. Jsem ráda, že oba pánové nezavrhují a celkem dost podporují nižší (až třeba žádný) příjem masa a obecně živočišných bílkovin.
Najdeme citace profesora Campbella z Čínské studie i Rudolfa Steinera. A také v současné diskusi o kokosovém oleji jednoznačný hlas pro s pěkným vysvětlením.

04.03.2018

Tuhle knihu jsem si půjčila kvůli Pavlu Čechovi, mám ráda jeho tajemné obrazy. Tady nastal skvělý soulad textu a obrázků. Těším se na jejich další spolupráci.

5 02.03.2018

Krásné, plné a živé básně. Délkou i stylem tak trochu haiku:) Moc se mi líbily, když jsem je četla před oknem do parku a svítilo slunce.

3 28.02.2018

Bylo zajímavé srovnat dojem z téhle knihy a radostnou reportáž o Číně (jako pořadatelce příštích zimních olympijských her) teď na závěr olympiády v Pchjongčchangu. Je zároveň trochu děsivé, když náš prezident prohlásí, že se máme od Číny hodně co učit...
V téhle kratičké knížce jsou jen záblesky Wej Wejova života, který je propojený s jeho snahou o svobodu slova. Vedlo to k věznění bez udání důvodu na neznámém místě, zmlácení a po něm nutná operace mozku a další "dárky" těch, pro které je svoboda slova nepřípustná.

1 27.02.2018

Jsem fanda zelené stravy, ale dr. Mutter je její zapřísáhlý obhájce, někdy na můj vkus až příliš striktní. Má určitě tolik znalostí a zkušeností, že si to může dovolit. Nedovedu si ale moc představit, kolik lidí zajásá nad strouhanou brokolicí s česnekem, avokádem a lněným olejem jako vrcholem kulinářství. Zdravé jídlo by mělo chutnat, jinak moc nepomůže.
V každém případě se mi zase rozšířily obzory v oblasti divokých zelených rostlin, co všechno je možné jíst.

1 20.02.2018

Myšlenky, úvahy i osobní vzpomínky dvou moudrých mužů. Občas jsem jen trochu přeskakovala povídání D. C. Abramse. Líbí se mi, jak je Dalajlama v obraze, co se týká posledních výzkumů vědy, líbí se mi jeho obrovská tolerance a soucit.
Nikde jinde asi nenajdeme podrobný popis, jak to vypadá v jeho pracovně a nejbližším okolí. Nadchlo mě, že tam klidně má na čestném místě křesťanský symbol. Bylo by to myslitelné i u jiných církevních představitelů? :)

5 20.02.2018

Pokud by čerpalo z tohoto pramene dítě nebo student, dozvěděli by se například, že Jan Bavor ze Švamberka byl plzeňský "odpovědník". To slovo se v textu několikrát opakuje, takže nejde o překlep.
Bavor Plzni nebyl odpovědný, ale naopak městu podle starého středověkého práva vyhlásil opověď, tedy jakousi soukromou válku nebo krevní mstu. Stal se tedy opovědníkem. Stejnou opověď vyhlásil v té době Jiří Kopidlanský Praze.
Ale jinak celkem dobré shrnutí zajímavých událostí.

12.02.2018

Tuhle knihu mi doporučila známá, lékařka na psychiatrii, jako esenci poznatků, které získala za léta praxe v oboru. Byla z ní nadšená a kupovala ji příbuzným, tak jsem se do ní také pustila.
Mnoho věcí chválím. Například rada hned na začátku - nesnažte se. Autor cituje mého oblíbeného filozofa Alana Wattse, který pojmenoval "obrácené pravidlo". Čím víc se o něco křečovitě snažíme, tím víc se nám dostává pod kůži, že nám to chybí a dostaví se frustrace.
Líbí se mi také Mansonův hypotetický superhrdina "Panda Zklamání", "nikdo ho nechce a všichni ho potřebujeme", který všem rozdává nepříjemnou pravdu v hutných dávkách.

Marku Mansonovi hlavně leží v žaludku v současné době rozšířené populární knihy osobního rozvoje, které doporučují a učí neustálou falešnou pozitivitu.
Usmívejme se na sebe v zrcadle, opakujme si, jak jsme krásní, chytří, milovaní, bohatí, všechno kolem je v naprostém pořádku. Proč? Ptá se Manson. Štěstí za každou cenu v podstatě škodí, jako škodilo Buddhovi, uzavřenému původně ve falešném světě bez starostí v otcově paláci. Uspokojení pochází z konfrontace s realitou, z řešení problémů, ne z vyhýbání se jim.
A na konci všeho je smrt těla. Jak autor říká, snažíme se jí vyhnout tím, že chceme, aby po nás zbylo něco trvalého, co vytvoří "konceptuální já", což je naše identita, vnímání sebe sama. A to něco, aby bylo "zapamatováno, uctíváno, zbožňováno", až my už tu nebudeme.
A tuhle snahu uznává jako zdroj konfliktů a problémů ve světě. Radí tedy při vytváření trvalých hodnot myslet na druhé a smířit se plně s vlastní smrtelností, která nás "odvede od nebezpečných a dogmatických pohledů".
I když autor v podstatě upřednostňuje buddhistické vnímání světa jako to, co nás učí mít dost věcí "u prdele", nezachází podle mého názoru tak hluboko, jak je třeba. Aby jeho rada mohla fungovat, chybí to něco, jak říká právě Buddha, co je neměnné, stálé, dokonalé samo o sobě a je to naše nejvnitřnější podstata, ke které se dostaneme až za egem, za Mansonovým "konceptuálním já". To nás teprve odvede od těch nebezpečných a dogmatických pohledů.
Ale to asi autorovi připadá už moc spirituální a nevědecké. No třeba takový slavný francouzský fyzik A. Aspect už v 80. letech předpokládal "z prostoru a času, prostě ze všeho a všech, nedělitelnou harmonickou jednotu, na jejíž nejspodnější rovině existuje zcela zřejmá souvislost všeho se vším," Einstein měl zase "kosmický tmel", David Bohm "implicitní imanentní řád vesmíru, co se dotýká našeho vědomí především". Škoda, že tahle vědecká spiritualita není více v kurzu...
Ale jsem ráda, že knihu mám, některé další rady a příklady ze života jsou určitě podnětné.

12 11.02.2018

Druhý díl pokračuje ve vysoce nastavené laťce prvního. Riad nastupuje v Sýrii do školy, kde se opět setkává s neskrývaným antisemitismem podporovaným učiteli. A hlavně s násilím, to je všudypřítomné. Mlácení dětí, házení s nimi o lavice, vyražený dech, to vše je úplně běžné. Nazpaměť učený korán, kterému děti nerozumí. Ale jak Riad dodává, o smysl a porozumění nikdy nešlo.
Hlavnímu hrdinovi je teprve osm a už dostává od stejně starých spolužáků ponaučení, že ženy jsou nečisté, slabé k satanovým svodům a jejich podřízenost je naprosto v pořádku. V rodině vidí, jak po večeři dojídají zbytky a je jim zakázáno věnovat se vlastním zálibám. Jo, jasně, je to syrská vesnice, ale...
Otec už v tomhle díle má trochu přijatelnější tvář, sem tam autor zahlédne i nějaký záchvěv soucitu s ostatními, ale ne se zvířaty, samozřejmě. U vraždy ze cti v blízké rodině také trochu váhá...
Rozhodně poučné nahlédnutí do odlišných kultur. Opět oceňuji upřímnost Riada Sattoufa, se kterou na sebe i rodinu všechno práskne:)

4 09.02.2018

Velká většina aforismů je povedená a vtipná.
"Všichni tmáři mají ve všem jasno."

6 05.02.2018

Můj tip na knihu roku. Formou, která má nadhled a správnou dávku ironie, není vulgární, je vkusná a zábavná, se dozvídáme kromě dějin sexuality další učiteli nám utajené skutečnosti:) Například jak Chammurapi vítal jaro, faraon oplodňoval Nil, za vyzrazení jakého strašného tajemství oslepl věštec Teiresiás a další. Myslím, že tohle by děti k dějepisu určitě přitáhlo.

A další zásadní téma:
Ve škole mě vždycky napadalo, když jsme se učili o svobodě, volebním právu, možnosti chodit do školy, vybírat si povolání - to jako mohli všichni? Jasně, že ne.
Tady nás upozorní nadpis: "A co ženy?"
Samozřejmě, že dějiny žen byly úplně jiné než dějiny mužů. A takoví velikáni jako Aristoteles, svatý Augustin nebo Tomáš Akvinský a spousta dalších učenců na tom mají lví podíl: "Fakt dík, Aristotele! Jo, díky ti, svatej Augustine!"
Je pro mne záhadou, kde se téměř ve všech společnostech, od Babylonie s jakž takž výjimkou Egypta, přes Řecko a Řím, středověkou, renesanční až současnou Evropu (Arábií se kniha nezaobírá) vzala tak šílená dávka misogynie... Nechápu. Ve Francii ještě v roce 1950 svolení manžela na výběr povolání a založení konta v bance? Vážně?
Autor je docela optimistický s budoucností.
No, nevím. V islámském světě se ta u nás překonaná misogynie a odpor k homosexuálům udržely dodnes. A vzhledem k demografické křivce vyznavačů Alláha v Evropě můžeme za pár let udělat velký obrat zpátky do středověku. A začne se s vývojem nanovo.

8 04.02.2018

Docela pěkná pohádka na variaci nebe a jak by to mohlo být. Ale nic světoborného, taková milá oddechovka s pár vloženými moudry. Hlavní poselství zní - žádný život není zbytečný a izolovaný.
Myslím, že v tomhle žánru (ne čistá filozofie ale příběh) je lépe propracovaná a mnohem více jdoucí k jádru věci Richelieuova kniha Putování duše aneb metafyzická zdravověda.

2 31.01.2018

Přidávám se k fanouškům Vykoupené čarodějnice:) Nejlepší pohádka, kterou jsem kdy četla (a bylo jich dost). Vždycky, když po mně jakékoliv dítě chtělo vyprávět pohádku, naservírovala jsem mu jako první pokaždé tenhle krásný příběh.
I další povídky, pohádkami se to dá nazvat jen trochu přeneseně, jsou unikátní. Člověk si je pamatuje i po mnoha letech.
V létě jsme byli na výletě v památníku Karla Čapka ve Staré Huti, zkoušela jsem tam někde hledat otisk Olgy Scheinpflugové s těmi krásnými příběhy, které mi hned naskočily ze zasunutých přihrádek v hlavě.

7 31.01.2018

Před pár lety jsem tuhle knížečku vypůjčila z knihovny pro dceru a od od té doby jsem propadla obrázkům Pavla Čecha. I tenhle příběh je kouzelný, liší se od klasických pohádek.

6 31.01.2018

Tahle kniha je velmi poučná pro všechny příznivce Carlose Castanedy. Před pár lety jsem jeho knihy hltala, otevřely mi nové obzory. Dnes už se na ně dívám mnohem víc kriticky. A třeba takový A. de Mello (a mnozí další) je podle mého názoru čistotou svého projevu o několik řádů výše.
Castanedovi se podle všeho vryla do paměti rada jeho autoritativního dědečka, že se má pokusit dostat se pod sukně co největšímu počtu žen. No, v originále to bylo poněkud drsnější vyjádření. Této radě zůstal po celý život věrný, i když jinak pečlivě mazal svoji osobní historii a důsledně mlžil o svém životě.
Dceru slavného spisovatele Amy Wallace sbalil, když jí bylo sedmnáct. Poznala ho dost zblízka, popisuje ho jako sebestředného, nestálého, vulgárního a někdy dost oplzlého macha, neomylného gurua se stovkami žen kolem sebe a tisíci vpovzdálí.
I když samozřejmě na druhé straně byl také okouzlujícím, milujícím, pozorným a moudrým učitelem. Tak trochu schíza.
Amy je přes všechny šílenosti, co s Castanedou prožila, dodnes přesvědčená, že se tím snažil ze svých následovníků odstranit ego. Možná...

1 30.01.2018

Tohle je kniha mého srdce, podobně jako Obrana Sokratova. Četla jsem před lety a stále ráda se k ní vracím. Je jako pokladnice mouder pro život, ve které se můžeme po libosti přehrabovat a prohlížet si, co se nám zrovna líbí a co potřebujeme.
„Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí.“
Seneca i způsobem své smrti dokázal, že žil tím, co psal. Škoda, že v císaři Neronovi nezůstala větší stopa Senecovy moudrosti.

5 28.01.2018

Nádhera. Nejlepší, co jsem v poslední době četla. Střípky nálad a pocitů, podané sugestivně a neodbytně až do duše, aby se tam usadily.
"Uchopit prázdno -
hle - kvílení vichřice
na chvilku ztichlo."

6 28.01.2018

Nechala jsem se nalákat podtitulem "z deníku psychoterapeutky" a neprozřetelně se nepodívala na hodnocení jiných knih paní doktorky tady na databázi. Moje chyba.
Tyto příběhy se podle mého názoru hodí svým plytkým stylem, zjednodušením, vypovídací hodnotou a formou snad jen do časopisů typu Žena a život. Velké zklamání, bohužel.

1 28.01.2018